Otto de la Roche
| Otto de la Roche | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. století Doubs |
| Úmrtí | Haute-Saône |
| Povolání | aristokrat |
| Choť | Élisabeth de Chappes |
| Děti | Othon V de la Roche Bonne de la Roche Guy I de la Roche |
| Rodiče | Pons II de la Roche |
| Rod | Family of La Roche |
| Příbuzní | Sibylle de la Roche (sourozenec) Jean Ier de Ray a Isabelle de Ray (vnoučata) |
| Funkce | athénský vévoda (1205–1225) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otta de la Roche (francouzsky Othon de la Roche, řecky Όθων ντε λα Ρος; zemřel roku 1234) byl burgundský šlechtic a pocházel z hradu La Roche-sur-l'Ognon. V roce 1204 se účastnil čtvrté křížové výpravy a založil křižácký stát Athénské vévodství.
V Athénách přijal titul megaskyr, nebo grand seignior. Své majetky v Řecku držel ze Soluňského království a nechal opevnit Akropoli. V roce 1208 přijal titul vévoda.
V květnu roku 1209 latinský císař Balduin I. Flanderský jmenoval v Ravennice první ze dvou parlamentů a Otta a jeho blízký spojenec Godefroi I. z Villehardouinu se zde objevili, aby dali najevo svou oddanost císaři v Konstantinopoli. 2. května 1210, tito dva baroni, členové druhého parlamentu přijali smlouvu mezi státem a církví, tato smlouva však neměla velký efekt. Otta byl později obviněn, že zachází s řeckými ortodoxními duchovními jako s otroky. Zatím mnozí z bývalých nevolníků se utvrdili ve svém řecko ortodoxním vyznání na znamení odporu vůči francouzským křižákům, kteří místní lid zatížili daněmi. Papež Honorius III. ho exkomunikoval z církve a na jeho zemi uvalil interdikt. Stejně pro neposlušnost vůči smlouvě dopadl i Godfrey. Kolem roku 1223 Otta vyjednal novou smlouvu s papežem, díky které se jeho území mohla vrátit k církvi, avšak za cenu každoročního vyplácení odškodnění církvi. Výše částky byla stanovována podle podílu počtu latinských kněží vůči populaci.
Spolu s Godefroiem se pustil do série vojenských akcí, které měli za cíl upevnění jejich moci v řeckém vnitrozemí. Společně tak dobyli Korintskou akropoli (1209), Argos (1210) a v roce 1211 Nauplio. Jako náhradu tak získali dvě panství v oblasti Argolis: panství Argu a Nauplia a panství Damala. Po odchodu italských křižáků Albertina a Rolandina z Cannosy, bylo jejich léno v Thébách rozděleno mezi Godefroie a Ottu. Město se poté stalo ekonomickým srdcem Ottova panství v Řecku. Nechal obnovit čtvercovou věž na propylajích, zničenou na konci 9. století a poté svěřil Théby jako panství svému synovci Guyovi. Ottovou rezidencí se poté staly Athény. Ze zdejší akropole si vybudoval hrad a antický Pantheon nechal přeměnit na "Katedrálu Naší Paní".
V roce 1225 předal vládu v Athénském vévodství svému synovci Guyovi I. de la Roche a spolu se svou ženou odjel zpět do Burgundska.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto de la Roche na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Setton, Kenneth M. (general editor) A History of the Crusades: Volume II — The Later Crusades, 1189–1311. Robert Lee Wolff and Harry W. Hazard, editors. University of Wisconsin Press: Miliwaukee, 1969.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Křížové výpravy
- Čtvrtá křížová výprava
- Křižácké státy
- Athénské vévodství
- Soluňské království
- Achajské knížectví
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto de la Roche na Wikimedia Commons
| Předchůdce: nikdo |
|
Vévoda z Athén 1204–1234 |
|
Nástupce: Guy I. |