Přeskočit na obsah

Otakar Zahálka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Zahálka
Narození30. září 1891
Rakousko-Uhersko Těšenov, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. června 1942 (ve věku 50 let)
Protektorát Čechy a Morava Brno, Protektorát Čechy a Morava, Nacistické Německo
Příčina úmrtístřelná rána a poprava
BydlištěHumpolec
Příbuznígen. Jindřich Lev Hanák (tchán)
Vojenská kariéra
Hodnostbrigádní generál
SloužilRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
OceněníMedaile Vítězství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Zahálka (30. září 1891 Těšenov[1] – 21. června 1942 Brno) byl československý generál.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska generála Zahálky na zdi Brajnerova dvora u Horní Cerekve

Otakar Zahálka začal studovat roku 1902 na gymnáziu v Rokycanech a o rok později přešel na gymnázium v Pelhřimově. Po kvartě přestoupil na učitelský ústav v Soběslavi, který zakončil 24. června 1910 maturitní zkouškou s vyznamenáním. Mezi lety 1910 a 1914 postupně učil v Dolní Cerekvi, Holicích a Rosicích u Pardubic.

V roce 1914 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 12. pluku v Čáslavi[2] a po nasazení na ruské frontě v roce 1915 přešel po deseti dnech do zajetí, kde se přihlásil do československých legií. Zde na přelomu let 1916 a 1917 absolvoval důstojnický kurs a následně byl jmenován praporčíkem a ustanoven velitelem čety. V roce 1918 byl opakovaně povýšen až na kapitána. Do vlasti se navrátil v roce 1919 a zůstal v činné službě, kde zastával různé velitelské funkce a v jejímž průběhu byl povyšován až do hodnosti brigádního generála - tuto hodnost získal v roce 1935.[3] V letech 1934 až 1939 byl velitelem Vojenské akademie v Hranicích, která po něm byla poté i pojmenována. Od října 1938 do ledna 1939 působil jako přednosta Oddělení pro úpravu státních hranic s Německem Hlavního štábu branné moci.[4]

V roce 1940 odešel nuceně do výslužby a nastoupil ve Zlíně zprvu jako vychovatel v kolejích Baťových škol, později od roku 1942 jako úředník v daňovém oddělení Baťových závodů. Do odboje se zapojil již od dubna 1939 a v květnu 1940 se stal třetím zemským velitelem Obrany národa, měl na starosti řízení této ilegální organizace na Zlínsku.[3] Počátkem května 1942 byl zatčen, stanným soudem v Brně záhy odsouzen k trestu smrti a popraven zastřelením.[5] Vězněn a popraven byl v Kounicových kolejích.[3] Pohřben byl na Šáreckém hřbitově[6].

Dne 1. května 1946 byl in memoriam jmenován divizním generálem.[2]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec František byl nájemcem velkostatku Brajnerův dvůr v Těšenově a později správcem soukromého velkostatku ve Vyklanticích.[7] Jeho matka Aloisie, rozená Smrčková, zemřela roku 1907.[8] Otakar Zahálka byl dvakrát ženat, poprvé se oženil v roce 1917 v Simferopolu s Natašou a měl s ní syna Jurije (*1918).[9] Po její smrti v roce 1920 Otakar Zahálka odjel do Ruska, odkud si v roce 1921 v komplikované situaci bolševického rozvratu syna přivezl.[10] Podruhé se oženil v roce 1924 s Jelenou Hanákovou,[11] dcerou divizního generála Jindřicha Lva Hanáka, s níž měl děti Jindřišku (*1925)[12] a Jaromíra (*1928).[13]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana – povýšení do hodnosti divizního generála

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nový Rychnov
  2. ↑ a b c d e f g h Výpis z kval.listiny div.gen. Otakara Zahálky [online]. Vojenská akademie Hranice [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ a b c Příběhy hrdinů 20. století. první. vyd. Praha: Post Bellum, o.p.s., 2016. 430 s. ISBN 978-80-259-0566-1. Kapitola V tašce s jablky nesla i granáty. A němečtí vojáci si začali brát..., s. 75. 
  4. ↑ FIDLER, Jiří. Na čele armády. Náčelníci Hlavního štábu branné moci 1919-1939. Praha: Naše vojsko, 2005. 132 s. ISBN 80-206-0756-0. S. 117. 
  5. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2014-10-02 [cit. 2016-01-02]. Heslo Otakar Zahálka. 
  6. ↑ Hrob Jindřich Lev Hanák, Jaromír Zahálka a kenotaf Otakar Zahálka | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2011-02-24 [cit. 2016-01-03]. Heslo František Zahálka. 
  8. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2011-02-23 [cit. 2016-01-03]. Heslo Aloisie Zahálková. 
  9. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2014-10-03 [cit. 2016-01-03]. Heslo Jiří (Jurij) Zahálka. 
  10. ↑ a b CIMALA, Petr. Otakar ZAHÁLKA (1891 - 1942) [online]. Petr Cimala, 2009 [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  11. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2012-06-16 [cit. 2016-01-03]. Heslo Jelena Zahálková. 
  12. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2011-02-23 [cit. 2016-01-03]. Heslo JUDr. Jindřiška Černá. 
  13. ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie města Brna [online]. 2004-05-13, rev. 2014-10-02 [cit. 2016-01-06]. Heslo Jaromír Zahálka. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Zahálka&oldid=24149732“