Přeskočit na obsah

Obrácení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obrácení či konverze je pojmem z oblasti náboženství, značícím hluboký, vnitřní náboženský zážitek, kontakt či setkání s numinóznem, změnu životního směřování a počátek či proměnu života víry.

Význam a původ slova

[editovat | editovat zdroj]

Samotný termín znamená příklon nebo návrat k Bohu. Ve Starém Zákoně mu odpovídá hebrejské slovo šúb a v Novém Zákoně strefonai, resp. epistrefó. Tyto termíny s původním významem otočení se v prostoru získaly své náboženské přeznačení.

Ve Starém Zákoně

[editovat | editovat zdroj]

Hovoří se většinou o obrácení národů, a to obvykle jako o návratu k Hospodinu. Jedná se dále o opětovný návrat po porušení smlouvy s Hospodinem.

V Novém Zákoně

[editovat | editovat zdroj]

Řecký termín epistrefó se pouze jednou vyskytuje jako popis chování člověka, který upadl do hříchu (Petr u Lk 22:32). Na jiných místech bývá obrácení popisováno odlišným způsobem. Například obrácení svatého Pavla je pojednáno hned na několika místech - Sk 10:5nn, 20:6nn, 2612nn).

Dále v křesťanství

[editovat | editovat zdroj]

Slovo obrácení je často užíváno zejména v pietistické, charismatické a letniční části křesťanstva, a to s původním významem hlubokého přerodu k životu víry. Někteří křesťané je dokládají jako jeden konkrétní okamžik, jiní připouštějí obrácení jako delší proces.

V židovství

[editovat | editovat zdroj]

Viz článek Gijur.

V islámu je třeba před věřícím svědkem třikrát pronést vyznání víry.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • J. D. Douglas a kol., Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996, 1243 str. ISBN 80-85495-65-1
  • Obrácení podle Biblického slovníku Adolfa Novotného

Související články

[editovat | editovat zdroj]