Náhradní vojenská služba
Náhradní vojenská služba byla do roku 2004 druhem vojenské služby v Armádě České republiky, vykonávané v některých případech místo základní vojenské služby, či civilní služby. Vykonávaly ji jen určité osoby. Určení k náhradní službě přicházelo v úvahu ze zákona, na žádost nebo z moci úřední. Náhradní služba trvala 5 měsíců (později 3 měsíce[1]).[2]
Průběh služby
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako voják základní služby, voják v rámci náhradní služby po nástupu absolvoval měsíční přijímač - základní vojenský výcvik (např. seznámení s vojenským řádem, hodnostmi, pořadová příprava, střelecká příprava – ovládání samopalu vzor 58, házení ručních granátů, polní opevňování – hloubení okopů, překonávání vodních překážek – brodění, ochrana proti zbraním hromadného ničení, tělesná příprava, atd.) Potom složil vojenskou přísahu a byl pro zbytek náhradní služby přiřazen k útvaru. Po ukončení náhradní vojenské služby byl převeden do zálohy.[3]
Určení k náhradní službě ze zákona
[editovat | editovat zdroj]K náhradní službě ze zákona určil náčelník územní vojenské správy občany, kteří bez vlastní viny byli odvedeni po 31. prosinci roku, v němž dovršili věk 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupili základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let.
(2) Určení k náhradní službě ze zákona se nevztahovalo na občany, kteří se dlouhodobě zdržovali v zahraničí.[4]
Určení k náhradní službě na žádost
[editovat | editovat zdroj](1) K náhradní službě na žádost bylo lze určit odvedence a vojáky v základní službě, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby, nebo vojáky, kterým byla základní služba přerušena, aniž vykonali 3 měsíce základní služby, požádají-li o to ze závažných rodinných, sociálních nebo hospodářských důvodů. Na určení k náhradní službě na žádost nebyl právní nárok.
(2) Žádost o určení k náhradní službě podával odvedenec příslušné územní vojenské správě, voják služebnímu orgánu.
(3) K žádosti o určení k náhradní službě žadatel připojil prohlášení o rodinných, sociálních nebo hospodářských poměrech. Udával-li žadatel jako důvod zdravotní stav osob blízkých, připojil potvrzení ošetřujícího lékaře.
(4) O žádostech odvedenců o určení k náhradní službě rozhodoval náčelník územní vojenské správy; o žádostech vojáků v základní službě rozhodoval služební orgán.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah závažných důvodů pro možné určování k náhradní službě na žádost.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ČESKO. § 18 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) - znění od 1. 1. 2003. In: <i>Zákony pro lidi.cz</i> [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 21. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-218#p18
- ↑ Universum: všeobecná encyklopedie. Praha: Odeon, 2001. sv. 6, s. 299. ISBN 80-207-1060-4.
- ↑ Československá lidová armáda. www.csla.cz [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online.
- ↑ ČESKO. § 19 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) - znění od 1. 1. 2003. In: <i>Zákony pro lidi.cz</i> [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 21. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-218#p19
- ↑ ČESKO. § 22 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) - znění od 1. 1. 2003. In: <i>Zákony pro lidi.cz</i> [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 21. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-218#p22