Přeskočit na obsah

Munsif Marzúkí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Munsif Marzúkí
Prezident Tuniska
Ve funkci:
13. prosinec 2011 – 31. prosince 2014
PředchůdceFuád Mebazá (prozatímní)
NástupceKaíd Sibsí
Stranická příslušnost
ČlenstvíCongress for the Republic (do 2015)
Hizb Al-Harak (od 2015)

Narození7. července 1945 (79 let)
Grombalia
ChoťBéatrix Marzouki
RodičeMuhammad al-Badawi al-Marzuki
DětiMyriam Marzouki
PříbuzníMohamed Ali Bedoui (sourozenec)
Lotfi Bel Hadj (synovec)
Alma materŠtrasburská univerzita
Profesepolitik, lékař, lidskoprávní aktivista, spisovatel a akademik
Náboženstvísunnitský islám
OceněníChatham House Prize (2012)
Řád Muhammada (2014)
Webová stránkawww.moncefmarzouki.com
CommonsMoncef Marzouki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Munsif Marzúkí (arabsky Muhammad al-Munṣif al-Marzūqī, * 7. července 1945) je tuniský politik, který byl prezidentem Tuniska od roku 2011[1][2][3] do roku 2014. Během svého života byl lékař a politik

Narodil se ve městě Grombalia, asi 35 km jihovýchodně od Tunisu, ve francouzském Tunisku jako syn kádího. Jeho otec byl zastáncem Salaha Ben Youssefa (soupeře Bourguiba).[4]

Prezident Tuniska

[editovat | editovat zdroj]

Prezidentem Tuniské republiky se stal 13. prosince 2011.[5] V březnu roku 2014 zrušil výjimečný stav, který tu platil od vypuknutí revoluce v roce 2011. V srpnu roku 2014 se vzdal dvou třetin svého prezidentského platu, prý, aby byl vzorem pro stát v nepříznivé ekonomické době.

V prezidentských volbách v roce 2014 ho porazil Kaíd Sibsí a nahradil ho v úřadu dne 31. prosince 2014[6]

V listopadu 2021 byl na Moncefa Marzoukiho vydán mezinárodní zatykač pro ohrožení bezpečnosti státu.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Z prvního manželství má Munsif Marzúkí dvě dcery: Myriam a Nadiu. V prosinci 2011 se oženil s francouzskou lékařkou Beatrix Rheinovou.[7]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moncef Marzouki na anglické Wikipedii.

  1. Veteran human rights activist chosen as Tunisia's new interim president. The Telegraph. 15 November 2011. Dostupné online. 
  2. Tunisian activist to serve as interim president. [s.l.]: CBC News, 12 December 2011. Dostupné online. 
  3. JACOBS, Donna. Tunisia’s bold gamble on democracy: ‘One day or another, we will win’. Diplomat & International Canada. 5 April 2013. Dostupné online. 
  4. Coll, Steve.
  5. MACHÁČEK, Štěpán. Tunisko má prvního demokraticky zvoleného prezidenta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-12-12 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  6. "Tunisian secular leader Essebsi sworn in as new president" Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine., Reuters, 31 December 2014.
  7. KHADHRAOUI, Malek. La nouvelle “Première dame” de Tunisie : Pourquoi tant de mystère?. Nawaat. 03 Apr 2013. Dostupné online.  Archivováno 20. 9. 2017 na Wayback Machine.
  8. MATIN, LE. Le Matin - Le Président tunisien offre un dîner officiel en l'honneur de S.M. le Roi. Le Matin [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]