Přeskočit na obsah

Marco Verratti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marco Verratti
V roce 2019
V roce 2019
Osobní informace
Datum narození5. listopadu 1992 (32 let)
Místo narozeníPescara, Itálie
Výška165 cm
Hmotnost60 kg
Klubové informace
Současný klub Al-Arabi
Číslo dresu7
PoziceFotbalový záložník
Mládežnické kluby*
2000–2001
2001–2006
2006–2007 		Manoppello
Manoppello Arabona
Pescara
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2008–2012
2012–2023
2023–		 Pescara
PSG
Al-Arabi		 08400(3)
27600(7)
02300(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2010–2011
2011–2012
2012–2013
2012–2023		 Itálie U19
Itálie U20
Itálie U21
Itálie		 0400(0)
0400(0)
0700(0)
5500(3)
Úspěchy
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile 2020 Itálie
Mistrovství Evropy U21
Stříbrná medaile 2013 Itálie U21
Liga národů UEFA
Bronzová medaile 2020/21 Itálie
Bronzová medaile 2022/23 Itálie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2019/20 PSG
Francouzská fotbalová liga
Zlatá medaile 2012/13 PSG
Zlatá medaile 2013/14 PSG
Zlatá medaile 2014/15 PSG
Zlatá medaile 2015/16 PSG
Zlatá medaile 2017/18 PSG
Zlatá medaile 2018/19 PSG
Zlatá medaile 2019/20 PSG
Zlatá medaile 2021/22 PSG
Zlatá medaile 2022/23 PSG
Francouzský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2014/15 PSG
Zlatá medaile 2015/16 PSG
Zlatá medaile 2016/17 PSG
Zlatá medaile 2017/18 PSG
Zlatá medaile 2019/20 PSG
Zlatá medaile 2020/21 PSG
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 28. 9. 2024
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 28. 9. 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marco Verratti (5. listopad 1992 Pescara, Itálie) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního záložníka za katarský klub Al-Arabi a za italský národní tým. Za Paris Saint-Germain hrál 11 let a osmkrát opanoval ve francouzské nejvyšší ligové soutěži Ligue 1 a v její historii náleží mezi rekordmany v počtu mistrovských titulů. Mimo to získal další trofeje – francouzské národní i ligové poháry i superpoháry. V sezóně 2019/20 s klubem dosáhl finále Ligy mistrů UEFA, ve kterém ale nakonec stanul na straně poražených.

Na reprezentační úrovni si zahrál Mistrovství světa 2014, o dva roky později přišel kvůli zranění o Euro 2016. Na dalším evropském turnaji získal zlaté medaile.

Vyhrál cenu Bravo za rok 2012.[1] Typologicky je přirovnáván ke svému předchůdci v záložní řadě Itálie, kterým byl Andrea Pirlo.[2]

Herní profil

[editovat | editovat zdroj]

Verratti byl již zkraje profesionální kariéry přirovnáván k jinému italskému záložníkovi jménem Andrea Pirlo.[2][3] Obdobně jako Pirlo začínal Verratti v záloze hned za útočníky na pozici tzv. „desítky“ (trequartista).[2] Intuice jeho tehdejšího trenéra vedla k přeorientování na tvůrce hry zataženého v hloubi pole, což je pozice, v italském fotbale označovaná jako regista.[2][4] Kromě Pirla, se kterým Verrattiho pojí herní přehled, je přirovnáván také k Pirlovu spoluhráči Gennaro Gattusovi.[4] Podoba Verrattiho s Gattusem spočívá v odhodlání a touze po vítězství a energičnosti.[4]

Mezi jeho největší přednosti náleží přesné přihrávky,[5] kterými dokáže najít spoluhráče na 40-50 metrů, například křídelní útočníky.[3] Často ovšem rozdává krátké přihrávky a „narážečky“.[5] Jeho vytříbená technika mu umožňuje efektivní driblink.[5] Má tendenci hrát rizikově a ztratit balón v nebezpečné pozici.[2]

Navzdory své orientaci na tvůrčí aspekt dokáže překvapit soupeře „špinavou hrou“ a obrannými zákroky včetně chození do skluzů.[3][5] Je tedy považován za všestranného a také koncentrovaného hráče.[3][5]

Naopak je mu vytýkána nedisciplinovanost a s tím spojené „sbírání“ karetních trestů a předržování balónu.[5][2]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Klubová

[editovat | editovat zdroj]

Verratti začínal v klubu Delfino Pescara 1936. V A-týmu debutoval ve svých 16 letech. V sezoně 2010/11 italské druhé ligy Serie B Pescara předváděla pod trenérem Zdenkem Zemanem atraktivní fotbal, a v následujícím ročníku 2011/12 si celkovým triumfem zajistila postup do Serie A. Verratti byl důležitou součástí vítězného týmu a média mu přisoudila přezdívku nový Pirlo.[2]

V průběhu července 2012 podepsal pětiletý kontrakt s francouzským klubem Paris Saint-Germain. Pařížský zámožný klub v Itálii nakoupil několik hvězd (Zlatan Ibrahimović, Ezequiel Lavezzi, Thiago Silva) za částku dosahující k 250 milionům liber.[2] Verratti byl pro francouzský fotbal nový a neznámý pojem přicházející za částku 8,6 milionu liber, která se eventuálně mohla vyšplhat na částku 11,75 milionu liber.[6] Naopak v Itálii se jeho přestup ven stal diskutovaným. Reprezentační trenér Cesare Prandelli, který 19letého Verrattiho zařadil do předběžné nominace na Euro 2012, se vyjádřil následovně: „Považuji za skandální, že hráč jako Verratti, hráč, kterého jsme doma pozorovali, kterého dobře známe, skončí v zahraničí, a že my jsme to dovolili. Ještě jednou opakuji, skandální.“[2]

Italský trenér Carlo Ancelotti jej 11. srpna 2012 nasadil do úvodního kola francouzské Ligue 1 v domácím prostředí proti Lorientu, ze kterého se urodila remíza 2:2.[7] Proti Toulouse 14. září (5. kolo) našel jím lobovaný míč Javiera Pastoreho, který při domácí výhře 2:0 otevřel skóre.[8] Při střídání v době asi 10 minut před koncem jej diváci doprovodili potleskem.[2] Atmosféru nejprestižnější evropské pohárové soutěže – Ligy mistrů UEFA – poprvé okusil 18. září proti Dynamu Kyjev. Pařížský tým před domácím publikem vyhrál 4:1.[9] Pouť Ligou mistrů v sezóně 2012/13 skončila na jaře po dvou remízách s Barcelonou v osmifinále, která postoupila jen vlivem pravidlu venkovních gólů. Naproti tomu ligová sezóna skončila ziskem prvního mistrovského titulu od roku 1994. V jejím průběhu odehrál Verratti obvykle po boku „obranáře“ Blaise Matuidiho 23 zápasů, zaregistroval čtyři asistence a za zápas v průměru vyslal 62 přihrávek s úspěšností bezmála 90%.[10]

V ligové sezóně 2013/14 si i pod trenérem Laurentem Blancem udržel místo v základní sestavě a 29 odehranými zápasy pomohl obhájit mistrovský titul. V průběhu května 2014 si vysloužil ocenění pro nejlepšího mladého fotbalistu Ligue 1.[11] Ve tříčlenné záložní řadě se zpravidla objevoval po boku Blaise Matuidiho a Thiaga Motty, která vedla Pařížany i v Lize mistrů.[12] Ti ve čtvrtfinále vypadli s Chelsea, vykompenzovali si to ziskem ligového poháru – Coupe de la Ligue.

V polovině září 2014 se s klubem domluvil na prodloužení smlouvy do roku 2019.[13] První soutěžní gól v pařížském dresu zaznamenal 30. září proti Barceloně ve skupině Ligy mistrů UEFA při domácí výhře 3:2.[14] Závěrečný skupinový střet s Barcelonou skončil prohrou 1:3 a svěřenci kouče Blanca tak skončili druzí, povedený výkon Verrattiho ovšem nezůstal bez povšimnutí, ocenil ho například fotbalový expert Tom Williams.[15] Před domácími diváky proti Évianu 18. ledna 2015 vstřelil první ligový gól za Paris Saint-Germain a klub z hlavního města vyhrál 4:2.[16] Po osmifinále, v němž přešli přes anglickou Chelsea, narazili Pařížané znovu na Barcelonu. Verratti nebyl pro první zápas k dispozici.[17] Po dvou porážkách nastal pro PSG v soutěži v této sezóně konec. Italský středopolař se spoluhráči opět ovládl Ligue 1, čemuž mimo jiné přispěl 8 asistencemi.[18]

V rámci 11. kola ligové sezóny 2015/16 zaznamenal dvě asistence v zápase 25. října se Saint-Étienne při výhře 4:1. Ligová neporazitelnost Pařížanů se prodloužila na 10 zápasů, jediný obdržený gól byl ten Verrattiho vlastní.[19] V listopadu jej britský The Guardian zařadil do stovky nejlepších fotbalistů světa za rok 2015, a to na 43. místo.[20] V osmifinále Ligy mistrů s Chelsea se podílel na domácí výhře 2:1, ale zranění jej vyřadila z následujících vyřazovacích bojů.[21] Jeho klub skončil ve čtvrtfinále. Finále ligového poháru Coupe de la Ligue pozoroval 23. dubna nejprve z lavičky a zahrál si až závěrečných 15 minut.[22] Potíže s třísly mu dovolily odehrát do konce sezóny jen jeden další zápas, a to znovu jen z lavičky. Podstoupením operace přišel o Euro 2016.[23] Mistrovský titul si PSG zaručilo již v březnu.[24]

V srpnu 2016 prodloužil smlouvu na dalších pět let. V kabině nově narážel na trenéra Unaie Emeryho, [25] ovšem klíčová role v základní sestavě mu zůstala. Ve druhém kole ligové sezóny vstřelil proti Métám (FC Metz) svůj první gól, když jeho střelu tečoval do vlastní branky Jonathan Rivierez. PSG vyhrálo 3:0 před domácím publikem.[26][27] V prvním zápase skupiny Ligy mistrů 13. září čelil v domácím prostředí hráčům Arsenalu, jeho přihrávky ale spoluhráči nevyužili a PSG tak uhrálo pouhou remízu 1:1. Verratti byl po druhé žluté kartě v nastaveném čase vyloučen, poté co byl faulován Olivierem Giroudem, s nímž se následně dostal do potyčky.[28] Dne 14. února 2017 nastoupil do prvního osmifinálového klání s Barcelonou v rámci Ligy mistrů, ve kterém Pařížané dominovali a vyhráli 4:0. Verratti se zařadil mezi nejlepší hráče na trávníku mimo jiné tím, že přehrával soupeřovu záložní řadu.[29] Odveta se hrála 8. března na Camp Nou a přinesla touto soutěží nevídaný obrat. Barcelona nad PSG vyhrála 6:1 a vybojovala si čtvrtfinále.[30] Kromě neúspěchu v Lize mistrů musela pařížská kabina skousnout po čtyřech letech též domácí ligový neúspěch – v průběhu května si titul zajistili fotbalisté Monaka.[31] Později Verratti nastoupil v základní sestavě proti Angers ve finále národního poháru. Pařížané 27. května vyhráli 1:0 a získali Coupe de France bez toho, aby v zápasech tohoto poháru obdrželi gól.[32]

V pořadí 300. soutěžní zápas za PSG odehrál proti Monaku 13. ledna 2020 a na ligové výhře participoval asistencí.[33] Úvodní osmifinálový duel na půdě Borussie Dortmund 18. února se spoluhráči prohrál 1:2. Jelikož odehrál 58. zápas v Lize mistrů, stal se překonáním Paula Le Guena pařížským rekordmanem v nejprestižnější evropské klubové soutěži.[34] V ročníku 2019/20 Ligue 1 dorovnal se svým spoluhráčem Thiagem Silvou rekord v počtu mistrovských titulů ve francouzské nejvyšší ligové soutěži. Sedm titulů během osmi let oba hráče zařadilo po bok jmen jako jsou Hervé Revelli, Jean-Michel Larqué (oba AS Saint-Étienne), Grégory Coupet, Sidney Govou a Juninho (zbylí tři Olympique Lyon).[35]

V srpnu se dohrávala kvůli pandemii covidu-19 odložená Liga mistrů. Ve čtvrtfinále 12. srpna 2020 Verratti při střetnutí proti Atalantě chyběl kvůli poranění stehenních svalů, jeho spoluhráči přesto po výhře 2:1 postoupili a zajistili klubu semifinále Ligy mistrů poprvé po 25 letech.[36] Do semifinále hraného 18. srpna s Lipskem zasáhl až v 83. minutě namísto svého „zástupce“ v základní sestavě Andera Herrery. Pařížský klub postoupil po výhře 3:0 do finále.[37] Ve finále 23. srpna opět začínal na lavičce a odehrál až závěrečných 25 minut střetnutí s Bayernem Mnichov, který finálový duel po výhře 1:0 opanoval.[38]

V ročníku následujícím Verrattiho nadále doprovázela zranění (v minulosti potíže s koleny, stehny a i lýtky), která jej mimo jiné připravila o první trojici zápasů skupiny Ligy mistrů. Pařížský klub ale přesto postoupil do osmifinále a v únoru roku 2021 konfrontoval Barcelonu. K venkovní výhře 4:1 přispěl dobrým výkonem také Verratti.[39] Po domácí březnové odvetě 1:1 se Paris Saint-Germain posunulo do čtvrtfinále. Na konci dubna se se 344 zápasy vyšplhal na celkové třetí dělené místo v počtu odehraných zápasů za pařížský klub a vyrovnal dvojici Safet Sušić—Paul Le Guen.[40]

Dne 23. ledna 2022 vstřelil gól ve francouzské lize po více než čtyřech letech a pomohl nakonec dvěma góly vyhrát 4:1 nad týmem Stade de Reims (Remeší).[41][42]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

V A-mužstvu Itálie debutoval 15. 8. 2012 v přátelském utkání ve švýcarském Bernu proti Anglii (prohra 1:2).[43] V únoru 2013 se poprvé střelecky prosadil a jeho vyrovnávací gól rozhodl v závěru přátelského zápasu o remíze 1:1 s Nizozemskem.[44]

Byl nominován trenérem Cesare Prandellim na Mistrovství světa 2014 v Brazílii[45], kde Itálie vypadla již v základní skupině D.

Kvůli potížím s třísly nakonec přišel o Mistrovství Evropy 2016 (EURO 2016).[23]

EURO 2020

[editovat | editovat zdroj]

Začátkem června 2021 byl trenérem Robertem Mancinim nominován pro Mistrovství Evropy 2020 (EURO 2020).[46] Jelikož si na klubovém tréninku měsíc před reprezentační nominací poranil třísla, vynechal úvodní dva skupinové zápasy proti Turecku a Švýcarsku, v nichž jej zastoupil dvougólový Manuel Locatelli.[47] Proti Walesu se navrátil do základní sestavy, z jím rozehraného přímého kopu padl gól Mattea Pessiny, který v Římě rozhodl o výhře Itálie 1:0. Ta postoupila ze skupiny po třech výhrách z první pozice.[47][48] Po osmifinálovém zdolání Rakouska 2:1 čelil Verratti se spoluhráči 2. července Belgii a v tomto zápase asistoval gólu Nicolò Barelly při další výhře 2:1.[49] Následnou výzvou byla záložní řada Španělska v semifinále, přes které Itálie postoupila až po penaltovém rozstřelu.[47] Ve finále proti Anglii 11. července ve Wembley byl u gólové situace, ve které Italové díky hlavičce Leonarda Bonucciho vyrovnali na 1:1 a vynutili si prodloužení. Po prodloužení došlo na penaltový rozstřel, ve kterém Italové uspěli po výsledku 3:2 a navázali na vlastní první evropský triumf z roku 1968.[50]

Přestupy

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[51]

Statistika

[editovat | editovat zdroj]

Hráčská

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
2008/09 Pescara Lega Pro 1 Divisione 7 0 IP 2 0 - 0 0 9 0
2009/10 Lega Pro 1 Divisione 8 1 - 0 0 - 0 0 8 1
2010/11 Serie B 28 1 IP 1 0 - 0 0 29 1
2011/12 Serie B 31 0 IP 1 0 - 0 0 32 0
Celkem za Pescaru 74 2 - 9 1 - 0 0 83 3
2012/13 PSG Ligue 1 27 0 FP+FLP 3+0 0 LM 9 0 39 0
2013/14 Ligue 1 29 0 FP+FLP+FS 1+4+1 0 LM 8 0 43 0
2014/15 Ligue 1 32 2 FP+FLP+FS 6+3+1 0 LM 7 1 49 3
2015/16 Ligue 1 18 0 FP+FLP+FS 1+3+1 0 LM 5 0 28 0
2016/17 Ligue 1 28 3 FP+FLP+FS 3+4+1 0 LM 7 0 43 3
2017/18 Ligue 1 22 0 FP+FLP+FS 3+4+1 0 LM 8 2 38 2
2018/19 Ligue 1 26 0 FP+FLP+FS 3+1+1 1+0+0 LM 7 0 38 1
2019/20 Ligue 1 20 0 FP+FLP+FS 3+4+1 0 LM 9 0 37 0
2020/21 Ligue 1 21 0 FP+FS 2+1 0 LM 7 0 31 0
2021/22 Ligue 1 24 2 FP+FS 3+0 0 LM 5 0 32 2
2022/23 Ligue 1 29 0 FP+FS 1+1 0 LM 7 0 38 0
Celkem za PSG 276 7 - 61 1 - 79 3 416 11
2023/24 Al-Arabi Qatar Stars League 17 0 KP 2 0 - 0 0 19 0
2024/25 Qatar Stars League ? ? KP ? ? - 0 0 ? ?
Celkově 367 9 - 72 2 - 79 3 518 14

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 2014 1 zápas ve skupině 15. 6. Anglie Anglie 57 0 2:1[52]
3 zápas ve skupině 24. 6. Uruguay Uruguay 75 0 0:1[53]
ME 2020 Zlatá medaile 3 zápas ve skupině 20. 6. Wales Wales 90 0 1:0[54]
Osmifinále 26. 6. Rakousko Rakousko 67 0 2:1 v prodl.[55]
Čtvrtfinále 2. 7. Belgie Belgie 74 0 2:0[56]
Semifinále 6. 7. Španělsko Španělsko 74 0 1:1 (4:2 na pen.)[57]
Finále 11. 7. Anglie Anglie 96 1 1:1 (3:2 na pen.)[58]

Reprezentační branky

[editovat | editovat zdroj]
Branky za A-tým Itálii
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
010 6. 2. 2013 Amsterdam ArenA, Amsterdam, Nizozemí Nizozemí 1:1 Nizozemsko 1:1 Srbsko Přátelské utkání
02 26. 3. 2019 Stadio Ennio Tardini, Parma, Itálie Lichtenštejnsko 2:0 Itálie 6:0 Lichtenštejnsko Kvalifikace na ME 2020
03 11. 6. 2019 Allianz Stadium, Turín, Itálie Bosna a Hercegovina 2:1 Itálie 2:1 Bosna a Hercegovina Kvalifikace na ME 2020

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]

PSG: 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19, 2019/20, 2021/22, 2022/23

Pescara: 2011/12

PSG: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20, 2020/21,

PSG: 2013/14, 2014/13, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20

PSG: 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [68]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b José Luis Pierrend for the. The "Bravo" Award [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2019-12-12 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j HORNCASTLE, James. Meet the new Pirlo looking to shatter England's World Cup dream. FourFourTwo.com [online]. 2014-06-14 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d AHUJA, Shubham. Can Marco Verratti progress at PSG?. OutsideoftheBoot.com [online]. 2015-09-18 [cit. 2021-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-24. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Marco VERRATTI. FIFA.com [online]. 2013-06-07 [cit. 2021-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-10. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Marco Verratti profile. WhoScored.com [online]. ? [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Verratti joins PSG. Eurosport [online]. 2012-07-18 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PSG rallies from behind in tie with Lorient: Ligue 1. CBC Sports [online]. 2012-08-11 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Paris Saint-Germain 2:0 FC Toulouse. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ SPIRO, Matthew. Ibrahimović-inspired PSG pull apart Dynamo. UEFA [online]. 2012-09-18, rev. 2014-09-25 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MCALEER, Ben. Player Focus: Why PSG Must Strive To Keep Hold Of Marco Verratti. WhoScored [online]. 2013-07-27 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b UNFP : Verratti, le meilleur espoir de L1 !. maxifoot.fr [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ WILLIAMS, Tom. Meet Marco Verratti, the player who keeps Yohan Cabaye on the PSG bench. The Guardian [online]. 2014-04-02 [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Paris Saint-Germain signs midfielder Marco Verratti until 2019. Sports Illustrated [online]. 2014-09-15 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Paris St G 3-2 Barcelona. BBC Sport [online]. 2014-09-30 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ GIBNEY, Andrew. Even in Defeat, Marco Verratti a Bright Spot for PSG Against Barcelona. Bleacher Report [online]. 2014-12-10 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Paris St-Germain 4-2 Evian. BBC Sport [online]. 2015-01-18 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Ibrahimovic and Verratti to miss first leg. Marca [online]. 2015-03-20 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ 2014-2015 Ligue 1 Stats. FBref.com [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Paris Saint-Germain 4-1 Saint-Etienne: Dominant Parisians extend unbeaten run. Goal.com [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ DOYLE, Paul. The 100 best footballers in the world 2015 – interactive. The Guardian [online]. 2015-12-21 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ LEWIS, Aimee. Paris St-Germain 2-1 Chelsea. BBC Sport [online]. 2016-02-16 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ PSG beat Lille to retain French League Cup. news24.com [online]. 2016-04-24 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ a b Italy midfielder Marco Verratti out of Euro 2016 due to groin surgery. The Guardian [online]. 2016-05-06 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Paris St. Germain zničil Troyes 9:0 a získal čtvrtý francouzský titul v řadě. ČT Sport [online]. 2016-03-13 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  25. ↑ JOHNSON, Jonathan. Marco Verratti contract extension a boost to PSG after Ibrahimovic exit. ESPN [online]. 2016-08-05 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ HOMEWOOD, Brian. Paris Saint Germain 3-0 Metz: Edinson Cavani endures a miserable night as he struggles to fill Zlatan Ibrahimovic's boots at PSG. Daily Mail [online]. 2016-08-21 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Paris Saint-Germain 3:0 FC Metz. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ DE MENEZES, Jack. Arsenal news: Olivier Giroud accuses Marco Verratti of play acting in bid to 'trick' referee into sending him off. The Independent (UK) [online]. 2016-09-14 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ RATHBORN, Jack. Paris Saint-Germain 4-0 Barcelona player ratings: Who was your man of the match as Barca are thrashed in Paris?. Daily Mirror [online]. 2017-02-14 [cit. 2021-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ GWILLIAM, Louise. Barcelona 6-1 Paris St-Germain (6-5 agg). BBC Sport [online]. 2017-03-09 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Monaco end PSG dominance to win Ligue 1 title. AS [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ WHALLEY, Mike. Angers 0-1 Paris St-Germain. BBC Sport [online]. 2017-05-27 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ 300 for Verratti!. Paris Saint-Germain FC [online]. 2020-01-13 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Dortmund-PSG : Verratti vers un record. Le Parisien [online]. 2020-02-18 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (francouzsky) 
  35. ↑ Thiago Silva and Verratti in seventh heaven. Ligue1.com [online]. 2020-05-07 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ PSG beat Atalanta 2-1 to reach Champions League last 4. France24 [online]. 2020-08-12 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ RB Leipzig - Paris Saint-Germain live. Eurosport [online]. 2020-08-18 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Paris St. Germain - Bayern 0:1, šestý triumf favorita, finále rozhodl Coman. IDNES.cz [online]. 2020-08-23 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  39. ↑ Verratti could prove the key player for PSG's title chances. Sportstar (Hindu) [online]. 2021-02-19 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Titulaire contre Manchester City, Marco Verratti devient le 3e joueur le plus capé de l'histoire du PSG. L'Équipe [online]. 2021-04-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (francouzsky) 
  41. ↑ HEYES, Apollo. Verratti scores first Ligue 1 goal in over 4 years. football-italia.net [online]. 2022-01-23 [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Paris Saint-Germain 4:0 Stade Reims. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  43. ↑ Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (anglicky)(rusky)(česky)
  44. ↑ SHERGOLD, Adam. Verratti lowdown: Brilliant Italian is touted as new Pirlo... just ask England how good he is!. Daily Mail [online]. 2013-06-06 [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  46. ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-02 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ a b c Verratti goes from Euro 2016 nightmare to Euro 2020 final. Sportsnet.ca [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ PRITCHARD, Dafydd. Italy 1-0 Wales: Visitors throught to last 16 despite defeat in Rome. BBC Sport [online]. 2021-06-20 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy edge Belgium to set up Spain semi. BBC Sport [online]. 2021-07-02 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ https://www.transfermarkt.it/marco-verratti/profil/spieler/102558
  52. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384335
  53. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
  54. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287215
  55. ↑ https://www.transfermarkt.it/spielbericht/index/spielbericht/3586029
  56. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  57. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  58. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  59. ↑ a b Palmarès. tropheesunfp.com [online]. UNFP [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (francouzsky) 
  60. ↑ 2012/13 UNFP Awards. frenchfootballweekly.com [online]. 2013-05-20 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Le palmarès complet des trophées UNFP. RMC Sport [online]. 2014-05-11 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  62. ↑ ABSALON, Julien. Le palmarès complet des Trophées UNFP 2015. RTL [online]. 2015-05-17 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  63. ↑ Le palmarès complet des Trophées UNFP. SOFOOT.com [online]. 2016-05-08 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  64. ↑ Meilleur joueur : Edinson Cavani (Paris Saint-Germain). Eurosport [online]. 2017-05-15 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  65. ↑ Neymar, Mbappé, Emery, Mandanda : Le palmarès complet des trophées UNFP. Eurosport [online]. 2018-05-13 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  66. ↑ Mbappé wins awards double. Ligue1.com [online]. 2019-05-19 [cit. 2021-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25. (anglicky) 
  67. ↑ ASHBY, Kevin. Thiago leads all-star squad dominated by Spain. UEFA [online]. 2013-06-21, rev. 2013-12-04 [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Klubová kariéra
Zlatá medaile Ligue 1 2012/2013 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2013/2014 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2014/2015 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2015/2016 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2017/2018 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2018/2019 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Ligue 1 2019/2020 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Francouzský superpohár 2013 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Francouzský superpohár 2014 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Francouzský superpohár 2015 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Reprezentační kariéra
Mistrovství světa 2014 – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Zlatá medaile Mistrovství Evropy 2020 – Itálie Itálie Zlatá medaile
Hráči
Trenér
Držitelé ceny Bravo
1978: Case • 1979: Birtles • 1980: H. Müller • 1981: Wark • 1982: Shaw • 1983: Bonini • 1984: Righetti • 1985: Butragueño • 1986: Butragueño • 1987: van Basten • 1988: Ohana • 1989: Maldini • 1990: Baggio • 1991: Prosinečki • 1992: Guardiola • 1993: Giggs • 1994: Panucci • 1995: Kluivert • 1996: Del Piero • 1997: Ronaldo • 1998: Ronaldo • 1999: Buffon • 2000: Casillas • 2001: Hargreaves • 2002: Metzelder • 2003: Rooney • 2004: C. Ronaldo • 2005: Robben • 2006: Fàbregas • 2007: Messi • 2008: Benzema • 2009: Busquets • 2010: T. Müller • 2011: Hazard • 2012: Verratti • 2013: Isco • 2014: Pogba • 2015: Berardi
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marco_Verratti&oldid=24298831“