Médeia
| Médeia | |
|---|---|
 Médeia (1866) | |
| Choť | Iásón[1] Aigeus[1] |
| Děti | Mermeros[2] Feres (syn Iasóna)[2] Medus[2] Alcimenes[2] Tisander[2] Thessalus[2] … více na Wikidatech |
| Rodiče | Aiétés[3] a Eidyia, Clytia, Hekaté[3] a Eurylyte |
| Příbuzní | Apsyrtos (sourozenec) Ilus (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Médeia (gruzínsky: მედეა, Medea; řecky: Μήδεια, Mēdeia; latinsky: Medea) – mladší dcera kolchidského krále Aiéta a jeho manželky Eídyie – je považována za jednu z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů.
Médeia významně vstoupila do řeckých mýtů poté, kdy velká obtížná výprava Argonautů přistála na březích Kolchidy, aby se pod vedením Iásóna zmocnila zlatého rouna.
Médeiin příběh
[editovat | editovat zdroj]Byla bohy nadána uměním kouzlit a bohové také byli strůjci jejího osudu. Bohyně Héra a Athéna s pomocí boha lásky Eróta způsobily, že se Médeia na první pohled zamilovala do Iásona tak, že by pro něho cokoliv udělala i obětovala.
Iásón požádal krále Aiéta, aby mu vydal zlaté rouno, byl ochoten pro ně podstoupit vše. Aiétés však se obával, že ho Iásón přišel podle dávného proroctví svrhnout z trůnu a vládnout sám. Uložil Iásonovi nesplnitelný úkol: musí zorat pole boha války železným pluhem taženým ohnivými býky, pak je osít dračími zuby z tlamy posvátného hada, vyčkat, až z těchto zubů vyrostou ozbrojení bojovníci, a ty potom pobít. Médeia přišla na pomoc se svými kouzly, dala Iásonovi kouzelný olej z byliny nazývané Prométheův kořen, který ho učinil nesmrtelným a na jeden den mu dával nepřemožitelnou sílu. Iásón slíbil Médeii, že ji vezme s sebou do Řecka jako svou manželku. V boji poté postupoval přesně podle Médeiiných rad a zvítězil.
Král Aiétés byl zaskočen, vymýšlel další úkoly a lsti. Pojal podezření, že někdo Iásonovi pomohl a napadla ho i dcera Médeia. Ta už věděla, že není bezpečné čekat, pomohla Iásonovi vzít zlaté rouno z posvátného stromu tak, že omámila draka. Uprchli na loď Argó a rychle odpluli i se všemi muži. Král Aiétés se však nevzdával pomsty a vyslal vojsko v čele s nevlastním bratrem Médeiiným Apsyrtem stíhat uprchlíky. Po dlouhé plavbě je Apsyrtos dostihl v ústí řeky Istros – Dunaj. Došlo ke střetu, ale obrat přinesla Médeiina lest. Úskokem pozvala Apsyrta na tajnou schůzku a Iásón připravený v úkrytu jej zabil mečem, jeho tělo rozsekal. Brzy nato skončila bitva vítězstvím Argonautů.
Za tento úskok a vraždu je však bohové potrestali dlouhou a strastiplnou cestou k domovu. Propluli mnoha řekami, také Skyllou a Charybdou, byli i na ostrově kouzelnice Kirké. Ta Iásona i Médeiu očistila od viny za vraždu Apsyrta. Na ostrově Fajáků je dostihlo poselstvo krále Aiéta, které žádalo naposledy o vydání Médeie. Aby tomu Iásón zabránil, vzal si ji za manželku a vydali se na cestu do jeho rodného Iólku v Thessalii.
Vladařem v Iólku byl Peliás, jemu měl Iásón odevzdat zlaté rouno a získat zpět vládu pro sebe. Ale Peliás se moci nehodlal vzdát. Znovu Iásón prosil Médeiu o pomoc a ta opět vyhověla. Nejprve omladila Iásonova otce Aisóna tak, že mu vypustila ze žil krev a nahradila ji kouzelnou šťávou. Když o totéž pro svého otce požádaly Peliovy dcery, Médeia kývla, poručila jim, aby otci otevřely žíly, ale dál pro něj nic neudělala a Peliás zemřel. Jeho syn Akastos následně Iásona s Médeiou z Iólku vyhnal.
Útočiště nalezli u korinthského krále Kreonta. Žili celkem spokojeně, Médeia porodila dva syny, ale Iásón stále toužil po moci. Obrátil svůj zájem na Kreontovu dceru Glauku. Glauce se Iásón také líbil a Kreón byl ochoten přijmout jej jako svého zetě a předat mu vládnutí. Když to Iásón oznámil Médeii jako úmysl zaopatřit jejich syny, nepřijala to a její velká láska k němu se změnila ve velkou nenávist. Rozhodla se pro krutou pomstu: nejdříve jedem zahubila Glauku, s ní i Kreonta. Iásona potrestala vraždou obou jejich synů Mermera a Feréta. Poté se vydala pod ochranu athénského krále Aigea, ten ji však za další pokus zabít Thésea také vyhnal. Médeia pak zmizela kdesi na východě, údajně v zemi za Tigridem, která po ní dostala jméno Médie.
Obraz v umění (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Dramata
[editovat | editovat zdroj]- Eurípidés: Peliovny (z r. 455 př. n. l.)
- Eurípidés: Médeia (z r. 431 př. n. l.) – Eurípidés vylíčil Médeiu jako vášnivě milující a oklamanou ženu
- Publius Ovidius Naso: Médea – tragédie, dostalo se jí velké pochvaly antickou kritikou, toto dílo se nedochovalo
- Lucius Annaeus Seneca: Médea; soudobý kritik k tomu poznamenal, že „tato Medea již četla Médeiu Eurípidovu“.
- Robinson Jeffers: Medea drama z roku 1946, vznikla přebásněním antické předlohy.
- Hosidius Geta: Médeia – centonární drama sestavené z Vergiliových veršů
Výtvarné umění
[editovat | editovat zdroj]- Eugène Delacroix: Medea, 1862
- Anselm Feuerbach: Odjezd Médeie z Kolchidy, 1870
Hudba
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Antonín Benda: Medea, melodram, premiéra v roce 1775.
- Marc-Antoine Charpentier: Médée, opera, premiéra v roce 1693.
- Luigi Cherubini: Médée, opera, premiéra v roce 1797.
- Pascal Dusapin: Medeamaterial, opera, premiéra v roce 1991.
- Giovanni Simone Mayr: Medea in Corinto, opera, premiéra v roce 1813.
- Giovanni Pacini: Medea, opera, premiéra v roce 1843.
- Aribert Reimann: Medea, opera, premiéra v roce 2010
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 6., upravené vyd. Praha: Brána, 2005. 454 s. ISBN 80-7243-266-4.
- Publius Ovidius Naso. Proměny. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha: Odeon, 1969. Kapitola Kniha VII..
- MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 3. vyd. Praha: Svoboda, 1989.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Médeia na Wikimedia Commons - The Medea of the modern times
