Přeskočit na obsah

Ludendorffova ofenzíva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludendorffova ofenzíva
konflikt: První světová válka
Mapa bitvy
Mapa bitvy

Trvání21. březen - počátek dubna 1918
MístoFrancie, Belgie
Souřadnice
VýsledekNejprve německé výhry
Konečná prohra Německa
Strany
Německá říšeNěmecká říše Německá říše Francie Francie

Spojené království Britské impérium
Spojené státy
Italské království Itálie
Portugalsko Portugalsko

Velitelé
Německá říše Erich Ludendorff Francie Ferdinand Foch

Spojené království Douglas Haig
Francie Philippe Pétain
John Pershing
Italské království Alberico Albricci
Portugalsko Tamagnini de Abreu

Síla
Na začátku:
  • 50 divizí (asi 1 000 000 mužů)
Na začátku:
  • 5. britská armáda
Ztráty
688,341 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých 418,374 Britů

433,000 Francouzů

5,000 Italů

Celkem: 856,374 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých


Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludendorffova ofenzíva (Kaiserschlacht), nebo též Německá jarní ofenzíva 1918 byla řada německých útoků na západní frontě během první světové války, které se uskutečnily od 21. března do počátku dubna 1918.

Německý generál Erich Ludendorff plánoval na rok 1918 jarní ofenzívu, která měla konečně přinést průlom. Toto si přál ještě před příchodem vojenských posil z USA. V konečné fázi příprav se však objevil ještě jeden faktor – zhroucení ruské fronty v souvislosti s uzavřením Brestlitevského míru a následný přesun uvolněných německých sil na západ.[1]

21. března podnikla německá vojska útok v šíři 80 km s nasazením 50 divizí především proti britské části fronty. 5. britská armáda byla silně otřesena a začala ustupovat k Sommě. Německá vojska postoupila o šedesát kilometrů a přerušila železniční trať do Paříže.[2] Spojeneckým armádám začalo hrozit roztržení v bodě jejich styku. 23. března Němci rozšířili svůj průlom u Arrasu, což britským jednotkám zkomplikovalo další situaci. Německá armáda najednou stála proti dvěma armádám – britské, která si chránila přístavy v průlivu La Manche, a francouzské, která bránila postupu k Paříži. 26. března došlo k poradě francouzských a britských představitelů, kteří navrhli další postup boje. 27. března se fronta ustálila a Francouzi začali přisunovat nové zálohy. Do 29. března se šířka německých útoků zužovala a počátkem dubna ustala. Německá vojska začala pociťovat krizi z únavy a z vyčerpávajících bojů a jejich další vojenské úspěchy byly nicotné.

Jednotlivé ofenzivy

[editovat | editovat zdroj]
  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.. 
  2. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 59-62

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]