Lajos Batthyány

Ludvík František Josef Batthyány
Ludvík František Josef Batthyány
	Lajos Batthyány
Narození	10. února 1807; Bratislava
Úmrtí	6. října 1849 (ve věku 42 let); Pešť
Příčina úmrtí	poprava a střelná rána
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Alma mater	Právnická fakulta v Záhřebu
Povolání	ekonom a politik
Politické strany	Opoziční strana; Mierová strana
Choť	Antonie Alžběta Zichyová z Vásonykeő (1834–1849)
Děti	Emanuela Batthyányová; Helena Batthyányová; Elemér Batthyány
Rodiče	Q130242613
Rod	Batthyányové
Funkce	premiér Maďarska (1848); poslanec maďarského Národního shromáždění (1848); ministr spravedlnosti Maďarska (1848); Minister of Public Works and Transport of Hungary (1848)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Batthyány [lajoš baťáňi], také znám jako Ludvík František Josef Batthyány nebo Ľudovít Batthyány (10. února 1807, Bratislava – 6. října 1849, Pešť), byl uherský šlechtic, maďarský vlastenecký politik a v roce 1849 první předseda maďarské parlamentní vlády.

Život

Pocházel z bohaté a historicky významné šlechtické rodiny Batthyányů, z níž pocházela řada biskupů, politiků a vojevůdců. Když se rodiče rozvedli, odjel s matkou do Vídně a byl vychováván v internátní škole. Po studiu akademie v Záhřebu odjel na čtyři roky do Itálie, kde získal hodnost poručíka a promoval v právu. Od roku 1830 zasedal jako dědičný člen uherské horní komory a roku 1834 se oženil s hraběnkou Antonií Zichyovou, s níž měl tři dcery. Zasazoval se o reformy v hospodářství, podporoval chov koní a pěstování bource morušového a zakládal zemědělské akademie.

Politická činnost

Od roku 1839 byl ve sněmu aktivnější a později začal podporovat Kossutha, i když se s ním jako šlechtic a zastánce konstituční monarchie v názorech neshodoval. Od roku 1847 byl ve sněmu vůdcem opozice a byl členem delegace, která nakonec ve Vídni prosadila, aby maďarská vláda byla v Uhrách suverénní. 17. března 1848 jej císař Ferdinand I. Dobrotivý jmenoval prvním ministerským předsedou Uherska. Vláda zápasila s mnoha problémy a Batthyány se snažil zorganizovat krajské vlády a nezávislou maďarskou armádu. 29. srpna odjel s Ferencem Deákem do Vídně, aby přiměli císaře odvolat bána Jelačiče a podřídit rakouskou armádu v Uhrách uherské vládě, s čímž císař nakonec souhlasil. Batthyány však současně nabídl Jelačičovi, aby se Chorvatsko osamostatnilo, jenže Jelačič místo toho vtrhl 11. září do Uher.

Samostatná maďarská republika

Batthyány resignoval, ale na nátlak uherského paladina Štěpána vzal resignaci zpět. 13. září vyhlásil Batthyány vzpouru proti císaři a chtěl, aby ji paladin vedl, což ten odmítl a opustil Uhry. 25. září císař odmítl uznat Batthyányho vládu a jmenoval velitelem armády hraběte von Lamberg, jehož však vzbouřenci 28. září v Pešti zabili. 29. září porazila Batthyányho armáda Jelačiče v bitvě u Pákozdu, 2. října však Batthyány resignoval a vstoupil do armády jako voják. 11. října spadl s koně a zlomil si ruku, takže se vrátil do politiky. Snažil se jednat s generálem Windischgrätzem, který ho však nepřijal. 8. ledna 1849 se vrátil do Pešti, kde byl zajat, odvezen do Bratislavy, Lublaně a Olomouce, kde byl 16. srpna vojenským tribunálem odsouzen k smrti. Ve vězení se neúspěšně pokusil o sebevraždu dýkou, kterou mu přinesla jeho žena, a 6. října byl zastřelen.

Týž den bylo v Aradu popraveno i 13 maďarských velitelů.^[2]

Roku 1870 byly jeho ostatky přeneseny do mauzolea na hřbitově Kerekesi v Budapešti.

Odkazy

Reference

↑ Magyar főnemességi adattár. Dostupné online. [cit. 2024-03-09].
↑ Rakousko-uherské vyrovnání [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2018-03-15]. Dostupné online.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Batthyány, Ludvík. Sv. 3, str. 484

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík František Josef Batthyány na Wikimedia Commons
Website rodiny Batthyány Archivováno 11. 8. 2014 na Wayback Machine.
Rodokmen rodiny Batthyány na GENEALOGY.EU

[8b095be3cde48f5b738e9e88d29aeba994e3bf07-1] Magyar főnemességi adattár. Dostupné online. [cit. 2024-03-09].

[VHÚ-2] Rakousko-uherské vyrovnání [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2018-03-15]. Dostupné online.

[1]

[2]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)