Klement Slavický

Klement Slavický
Klement Slavický
Základní informace
Narození	22. září 1910; Tovačov
Úmrtí	4. září 1999 (ve věku 88 let); Praha
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista, varhaník, houslista, dirigent, dramaturg a hudební režisér
Ocenění	Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1965); zasloužilý umělec (1967); Řád republiky (1968)
Manžel(ka)	Vlasta Voborská-Slavická
Děti	Milan Slavický
Příbuzní	sestra Aša Slavická- Vondrovicová; tchán Kamil Voborský
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement Slavický (22. září 1910 Tovačov – 4. září 1999 Praha) byl český hudební skladatel.

Životopis

Klement Slavický pocházel z muzikantské rodiny z Tovačova. Otec, Janáčkův žák, byl varhaníkem, sbormistrem a houslařem. Když doma hrával Beethovenovy sonáty, krčil se maličký Klement pod pianem a bez dechu jim naslouchal. Sám od sedmi let hrával na housle na kůru.

K. B. Jirák na pražské konzervatoři jej vyzbrojil základními kompozičními znalostmi, jeho absolventskou Fantazii pro klavír a orchestr mu sám provedl s Českou filharmonií, což znamenalo velkou poctu. Ve studiu pokračoval Slavický na mistrovské škole u Josefa Suka, u něhož si vytříbřil smysl pro instrumentální barvy a architektonickou výstavbu díla. Životními skladbami jsou i jeho práce vznikající pod Sukovým dohledem, I. symfonietta a I. smyčcový kvartet. Ve 30. letech, kdy skladatel pracoval v rozhlase jako hudební režisér, na něj mocně působila hudba Stravinského, Bartóka, Prokofjeva, Janáčka a Ostrčila.

V čase ohrožení národa se Slavický přimkl k folklóru rodného kraje. Svůj vztah k moravské písni a hře hudců charakterizoval jako „okouzlení a inspiraci“. V tomto opojení zkomponoval písňové cykly Zpěv rodné země a Ej, srdénko moje, V reakci na krutý útisk vytvořil náročný mužský dvojsbor Lidice na Halasovy verše, ovšem na jeho provedení musel patnáct let čekat. Na konci své „folklórní éry“ se dopracoval k rozměrným symfonickým formám: Moravským tanečním fantaziím a Rapsodickým variacím. V nich neidealizoval lidové předlohy, jen v jejich duchu tvořil vlastní hudbu.

Kompoziční přerod se u Slavického odehrál na počátku 50. let příklonem k instrumentální tvorbě vytříbeného slohu a techniky. Tehdy i na něho dolehla tíha oficiální kultury, která každé vybočení od socialistického realismu považovala za nežádoucí formalismus. Slavický se však nenechal sevřít do kazajky dobových představ o realistické hudbě a tvořil po svém i za cenu ztráty přízně představitelů státní moci.

Jeho hudba je citově angažovaná, rozechvělá i v nejtišším lyrickém zpěvu. Patří k nejcennějšímu odkazu české hudby druhé poloviny dvacátého století.

Zemřel roku 1999 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Ocenění

Klement Slavický roku 1985 dostal za své rozsáhlé dílo, zejména za 4. symfoniettu „Pax hominibus in orbi universo“ zlatou medaili OSN. Skladbu předznamenanou mottem Alberta Schweitzera vytvořil v roce 1984 a věnoval ji 40. výročí založení OSN. V premiéře dílo zaznělo na koncertě Pražského jara 1986.

Nejznámější díla

Klavírní sonáta "Zamyšlení nad životem"
I. symfonieta
I. smyčcový kvartet
Šohajé a Madrigaly
Lidice
Eseje a etudy
Moravské taneční fantazie
Rapsodické variace
Suita pro klavír
Píseň domova
Furiant
Partita pro sólové housle
Rapsodie pro sólovou violu
Intermezzi mattutini
Fresky a Invokace
Suita
Trialog
Musica monologica
Tři studie
Capriccia a musica
Pax hominibus in universo orbi
Psalmi
Cesta ke světlu
Sonáta přátelství

Literatura

Gracian Černušák: Dějiny evropské hudby. Praha : Panton, 1964, s. 381.
Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha s. 516
Jana Adámková: Moravizmy v tvorbě Klementa Slavického. Diplomová práce (Katedra muzikologie FF UPOL, 1997)

Externí odkazy

Klement Slavický v České divadelní encyklopedii
Životopis
Dílo a bibliografie Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
Skladby K. Slavického ke stažení