Přeskočit na obsah

Karel Kořistka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Dr.tech. h.c. Karel rytíř Kořistka
Karel Kořistka v roce 1881
Karel Kořistka v roce 1881
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1866 – 1869
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1868
Rektor pražské polytechniky
Ve funkci:
1864 – 1865
NástupceKarel Balling
Ve funkci:
1866 – 1867
PředchůdceKarel Balling
NástupceJan Krejčí
Narození7. února 1825
Březová nad Svitavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. ledna 1906 (ve věku 80 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PříbuzníAnton Haberler (tchán)
Alma materVídeňská univerzita
Báňská akad. B. Štiavnica
Profesegeograf, pedagog, vysokoškolský učitel, zeměměřič, matematik a učitel
OceněníŘád železné koruny caz
Císařský rakouský řád Leopoldův caz
čestný doktor
CommonsKarel Kořistka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel František Edvard rytíř Kořistka (7. února 1825 Březová nad Svitavou[1] – 19. ledna 1906 Praha[2][3]) byl český geodet, topograf, kartograf, statistik, pedagog a politik.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny, která po 200 roků držela dědičné fojtství v Holasovicích ve Slezsku.[4] Otec byl ustaven hospodářským správcem panství Křižanov u Velkého Meziříčí. Karel se narodil v Březové, když se rodina stěhovala do tohoto nového působiště.

Studoval od roku 1835 na nižším gymnáziu v Jihlavě, vyšší třídy pak absolvoval v Brně. V letech 1841–1843 studoval matematiku, fyziku a astronomii na univerzitě ve Vídni a rovněž navštěvoval přednášky na polytechnice. V roce 1843 pokračoval ve studiu na báňské akademii v Banské Štiavnici. Díky podpoře profesorského sboru po smrti svého otce (1845) mohl svá studia v Banské Štiavnici roku 1847 dokončit.

Pedagogická činnost

[editovat | editovat zdroj]

V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Po Dopplerově odchodu do Vídně byl v roce 1849 pověřen suplováním těchto předmětů. Na konci roku 1849 byl Kořistka v necelých 25 letech jmenován profesorem praktické geometrie (geodézie) a encyklopedie lesnictví na nově zřízeném technickém učilišti v Brně. Krátce suploval i výuku elementární matematiky v přípravném kurzu. V Brně se účastnil přednášek a prací přírodovědeckého odboru moravsko-slezské společnosti a podílel se na založení geologického spolku.

1. září 1851 jmenoval císař František Josef Kořistku profesorem elementární matematiky a praktické geometrie na pražské polytechnice. V dubnu 1856 začal s měřením výšek v okolí Prahy.[5]

V 50. a 60. letech podnikl Kořistka cesty po vyspělých evropských zemích, aby se seznámil s organizací technického školství v těchto zemích. Na základě těchto poznatků publikoval nejen úřední zprávy, ale i řadu článků v odborném tisku a v roce 1863 samostatný spis Der höhere polytechnische Unterricht in Deutschland, in der Schweiz, in Frankreich, Belgien und England. Jeho zkušeností bylo využito při reorganizaci pražské i vídeňské techniky.

Prof. Kořistka se stal průkopníkem snah o zavedení samostatného zeměměřického studia se specializovanými geodetickými předměty. Je zakladatelem českého zeměměřického názvosloví.

Od roku 1857 byl ředitele kanceláře komité c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti pro zemědělskou a lesní statistiku, po 41 letech (roku (1898) docílil, že se z ní stal Zemský úřad statistický.[6]

V letech 1864–65 se Kořistka stal prvním voleným rektorem pražské techniky. V tomto úřadu znovu působil v letech 1866-67. Výrazným způsobem se zasloužil o její přeměnu na dvojjazyčný česko-německý ústav. Po rozdělení pražské techniky na německou a českou roku 1869 požádal Kořistka o jmenování na technice české.[zdroj?] Jeho žádosti nebylo vyhověno, proto dále působil na německé technice. Byl zde dvakrát zvolen rektorem, ale jmenování nepřijal.[zdroj?] Třebaže mu bylo nabízeno jak místo ve Vídni na ministerstvu, tak také místo profesora geodézie na technice v Karlsruhe (1869), zůstal pražské škole věrný. Do penze odešel v roce 1893.

Politická činnost

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na Moravském náměstí v Březové nad Svitavou

Aktivně se účastnil i politického života. Roku 1861 byl zvolen do sboru obecních starších měst Prahy a působil zde v záležitostech technických a školských až do roku 1891, tj. 30 let. Roku 1888 mu byl svěřen dozor nad zemskými hospodářskými školami v Království českém. Při nástupu dohlížel na 19 škol, při předání svému nástupci roku 1898 to bylo již úctyhodných 51 hospodářských škol.

V letech 1866–1869 byl poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Slib nesložil[7] a činnosti Říšské rady se z důvodu nesouhlasu se státoprávním vývojem Předlitavska, podobně jako většina českých poslanců, neúčastnil. Již 19. června 1867 byl spolu s dalšími Čechy na Říšské radě vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Do Říšské rady byl zvolen za město Příbram.

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Vrcholné politiky se vzdal, protože mu překážela v odborné činnosti.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

14. listopadu 1852 se v Brně oženil s nejmladší dcerou brněnského starosty Antona Haberlera (7. ledna 1796 Brno – 3. listopadu 1873 Brno) Františkou (2. září 1832 Brno – 19. května 1900 Praha).[9] V roce 1859 se manželům Kořistkovým v Praze narodil syn Karel.[10]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Šlechtický erb Prof. Karla rytíře Kořistky

Karel Kořistka byl členem Královské české společnosti nauk, České akademie, Císařské akademie věd ve Vídni a celé řady dalších společností v Rakousku i v cizině.

Za svoji práci obdržel rakouský Řád železné koruny III. třídy, na základě něhož byl 22. května 1879 povýšen do rytířského stavu.[11] V rytířském erbu na zlatém trojvrší je zlatá triangulační pyramida a nad ní pět zlatých hvězd. Nad štítem dva turnajské korunované helmy s pokryvadly modro-zlatými, pravý nese zlatého rostoucího lva držícího v pravé tlapě čtyři obilné klasy téže barvy, levý dvě složená orlí křídla, přední modré se dvěma zkříženými zlatými kladívky, zadní zlaté. Heslo (deviza) je odrazem jeho celoživotního díla: Perseverantia omnis mons vincitur – „Vytrvalost zdolá každou horu“.[11]

Dále obdržel ruské řády sv. Anny III. třídy a sv. Stanislava II. třídy a francouzský řád Zlaté palmy.

Jako ocenění celoživotní činnosti mu byl roku 1892 udělen rytířský kříž Rakouského císařského Leopoldova řádu.

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

německy

[editovat | editovat zdroj]
  • Studien über die Methoden und die Benutzung hypsometrischer Arbeiten. Gotha 1858
  • Die Markgrafschait Mähren und das Herzogthum Schlesien in ihren geographischen Verhältnissen. Vídeň a Olomouc 1861. Dostupné on line
  • Der höhere polytechnische Unterricht in Deutschland, der Schweiz, in Frankreich, Belgien und England. Gotha 1863
  • Hypsometrie von Mähren und Oesterreichisch-Schlesien. Brno 1864
  • Die Hohe Tatra in den Zentralkarpathen. Gotha 1864
  • Das Mittel- und Sandsteingebirge in Böhmen. Praha 1869
  • Die Terrainverhältnisse, ein Höhenverzeichniss und eine Höhenkarte des Iser- und des Riesengebirges, mit ihren südlichen und östlichen Vorlagen. Praha 1877. Dostupné on line
  • Die trigonometrisch gemessenen Höhen von Böhmen. Gotha 1884
  • Die Großherzoglich Technische Hochschule Karlsruhe. Festschrift zur Einweihung der Neubauten im Mai 1899. Stuttgart 1899.
  • Das östliche Böhmen, enthaltend das Adler-, das Grulicher- und das Eisengebirge sowie das ostböhmische Tiefland, orographisch und hydrographisch geschildert. Řivnáč, Praha 1903

česky

[editovat | editovat zdroj]
  • Zpráva o pracích a výsledcích měření výšek v okolí Pražském, vykonaných na vyzvání a pomocí přírodovědeckého sboru Musea království Českého. Praha: Rohlíček, 1856.
  • Výsledky měření, jimiž velikost a podoba země ustanovena byla. Praha 1863. Dostupné on line
  • Seznam výšek v Čechách, jež v letech 1877 až 1879 od c.k. voj. zeměpisného ústavu trigonometricky stanoveny byly. Spolu s R. Doudlebským ze Sternecku. Řivnáč, Praha 1884. Dostupné on line
  • Přehled činnosti přírodovědeckého výzkumu Čech od roku 1864 až do roku 1890. V Praze: V komisi Fr. Řivnáče, 1891. Dostupné on line
  • Nové výsledky zeměměrství v Čechách. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Roč. VI. prosinec 1897. s. 499-512. Dostupné on line.

mapy

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1796-1837 v Březové nad Svitavou, sign.M-20 2295, ukn.590, str.215. Dostupné online
  2. ↑ Matriční záznam úmrtí, Praha II - Nové Město, Kostel sv. Štěpána
  3. ↑ Prof. Karel Kořistka +. Moravská orlice. 21. 1. 1906, s. 4. Dostupné online. 
  4. ↑ Müller, Novotný: Úvod ve 3.vydání z roku 1913 "Geodésie nižší-Kompendium geodésie a sférické astronomie"
  5. ↑ MIKOVEC, Ferdinand B. Z Prahy a z venkova. ... - Pan professor Karel Kořístka tuty dni začal vyměřovati výšiny v okolí Pražském. ... Lumír. Belletristický týdenník. Praha: Tisk a sklad Kateřiny Jeřábkové v Praze v uršulinské ulici v čísle 140, 10. duben 1856, ročník VI, číslo 15, s. 356. Dostupné online. 
  6. ↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 78. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ffed1547-3597-46aa-8544-e1d1586a39d2
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ Prof. Dr. Karel Kořistka [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2014-06-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Soupis pražských obyvatel: Kořistka Karel (1859) [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Archivovaná kopie. www.vugtk.cz [online]. [cit. 2010-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BÖHM, Josef. Prof. Dr. Karel rytíř Kořistka. Zeměměřický obzor. 1946, roč. VII / XXXIV., s. 153. 
  • MÜLLER, František; NOVOTNÝ, František. Geodésie nižší - Kompendium geodésie a sférické astronomie. 3. vyd. Praha: Česká matice technická, 1913. Kapitola Professor dr. Karel rytíř Kořistka, s. III-VII. 
  • ZÁVODSKÝ, Prokop; ŠIMPACH, Ondřej. Karel Koristka and the provincial statistical service in the Czech Lands. Banská Štiavnica 2016. Dostupné on line
  • HÁNEK, Pavel. Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století. Dostupné on line

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Kořistka&oldid=24241816“