Přeskočit na obsah

Kaple svaté Barbory (Buchlovice)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaple svaté Barbory
Barborka
Barborka
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice49°6′31,02″ s. š., 17°19′8,6″ v. d.
Map
Základní informace
Statuskaple
ZasvěceníBarbora z Nikomédie
Architektonický popis
Stavební slohrané baroko (duch pozdního manýrismu)
Výstavba1672–1673
Další informace
AdresaBuchlovice, ČeskoČesko Česko
UlicePolesí
Kód památky21612/7-3266 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple svaté Barbory (lidově pojmenovaná Barborka)[1] je raně barokní stavba z let 1672–1673 na vrchu Modla v Chřibech nedaleko hradu Buchlov, 3 km od městyse Buchlovice, na jehož katastrálním území se nachází. Sloužila jako pohřebiště majitelů buchlovského panství – Petřvaldských z Petřvaldu a Berchtoldů z Uherčic a také jako poutní místo. Od roku 1945 je v majetku státu a je památkově chráněná.[2] Spravuje ji Národní památkový ústav a je veřejnosti přístupná.[3]

Historie a architektura

[editovat | editovat zdroj]
Vstupní portál do kaple s erby Petřvaldských a Berchtoldů

Původní raně gotická kaple vznikla ve 13. století. Architektonické články z tohoto období byly druhotně využity ve zdivu současné stavby.[4] První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1412.[1][5]

Majitel buchlovského panství Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu se zasloužil o výstavbu nové raně barokní (pozdně manýristické)[6][7] kaple v letech 1672–1673.[4] Zakládací listina z roku 1672, která byla napsána latinsky, byla objevena ve věžní makovici v devadesátých letech 20. století.[8] Hanuše Zikmunda a jeho manželku připomíná alianční znak Petřvaldských a Serényiů nad vstupním portálem na západní straně. Součástí komplexu měl být i klášter trinitářů pro šest řeholníků, od jeho stavby se však pro finanční náročnost nebo z důvodu nedostatku vody na kopci[7] ustoupilo.[4][1] Přesto se ze započaté stavby zachovala část základového zdiva.[7] Za autora projektu býval dříve nejčastěji označován italský architekt Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702),[6] podle novější literatury autorem návrhu kaple mohl být Jan Křtitel Erna (1625–1698).[1][9][7]

Volně stojící kaple je vystavěna na půdorysu rovnoramenného kříže s pravoúhlými závěry a s centrální osvětlovací kopulí. Pod stavbou byly vybudovány čtyři hrobky, kde našli místo posledního odpočinku někteří bývalí majitelé buchlovského panství – Petřvaldové a Berchtoldové. Také jsou zde, za hlavním vstupem pod podlahou, pohřbeni mniši řádu sv. Františka, jejichž poustevna se nacházela poblíž.[6] Do dvacátých let 20. století se starali o údržbu a bezpečnost kaple.[10]

Za vlády Josefa II. (od roku 1784) byla kaple na nějakou dobu uzavřena.[1][11] Dne 25. června 1896 zapálil kapli blesk.[12]

Dodnes se u kaple odbývají dvě poutní bohoslužby, a to na svátky Nejsvětější Trojice v červnu a Nanebevzetí Panny Marie v srpnu.[1][11]

Poblíž kaple se nachází socha Panny Marie s dítětem asi z přelomu 17. a 18. století.[13]

Vnitřní zařízení

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář kaple pochází z přelomu 17. a 18. století[1][12] a byl přivezen z Velehradského kláštera,[6][14] který zrušil císař Josef II.[12] Zdejší původní oltář byl přesunut v roce 1923 do farního kostela sv. Martina v Buchlovicích.[6][12]

Postranní retabulové oltáře pochází z osmdesátých let 17. století. Na severní straně je obraz sv. Ludmily z konce 19. století, zatímco na jižní straně je barokní oválný obraz sv. Zikmunda z poloviny 18. století.[14] Vyřezávaná pozlacená přízední kazatelna byla zhotovena kolem roku 1700[14] nebo v polovině 18. století.[12] Na stěnách visí posmrtné portréty členů rodiny Berchtoldů od uherskohradišťského malíře Františka Dorazila.[6] Portréty zobrazují zesnulého Zikmunda I. a jeho manželku Ludmilu, jejich dceru Warburgu a Zikmundova mladšího bratra Antonína. Dříve bývaly vystaveny v druhém poschodí východní věže hradu Buchlov, kde se dodnes nachází proslulá buchlovská mumie.[12] Varhany pochází z farního kostela v Buchlovicích a sem byly převezeny ve 30. letech 20. století.[12]

K nepřehlédnutelným součástem interiéru patří náhrobky, z nichž vyniká novorenesanční bíločerný mramorový náhrobek Zikmunda II. a jeho ženy Josefíny. Zdobí ho pozdně renesanční majolikový reliéf Madony s žehnajícím Ježíškem z Itálie z dvacátých let 16. století od florentského sochaře Giovanniho della Robbia (1469–1529). Do Buchlovic se dostal v roce 1900, kdy ho Leopold II. Berchtold koupil od pařížského antikváře.[14][12][6] Reliéf lemuje květinová a ovocná girlanda.[12]

Seznam pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

V hrobce bylo pohřbeno na 20 příslušníků šlechtických rodů Petřvaldských a Berchtoldů.[11][pozn. 1] Ostatky Petřvaldských byly uloženy pod bočními oltáři, zatímco Berchtoldů pod hlavním oltářem a sakristií.[9] Na počátku 20. století (1910)[16] byla hrobka upravena a byl vybudován samostatný venkovní vchod do Berchtoldské hrobky.[10] Naposledy se zde pohřbívalo v listopadu 1942.

Z jiných rodů byl pod kaplí pohřben např. generální komisař řádu trinitářů Josef (1606–1673), původem ze Španělska.[11] Dále pak Anna Švíková z Lukonos, manželka Jaroslava Valkona z Adlaru, jejíž náhrobek z roku 1580 se nachází pod chórovou emporou.[9]

Otec zakladatelů české a moravské větve Prosper Antonín Berchtold z Uherčic (1720–1807), kterého proslavil deník z cesty k sultánovi Osmanské říše Mahmudu I., byl pochován v kryptě kostela Nejsvětější Trojice v Neznašově. Národní buditel, lékař a botanik, nevlastní bratr Leopolda I. Bedřich Všemír Berchtold z Uherčic (1781–1876) byl podle svého přání pochován na hřbitově v Buchlovicích mezi prostými lidmi.[17]

Chronologicky podle data úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[18][19] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Petřvaldských, zeleně Berchtoldů a žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněni majitelé buchlovského panství, od roku 1848 statku. Generace u Petřvaldských z Petřvaldu jsou počítány od Hanuše "Jana" († po 1416). U Berchtoldů z Uherčic jsou počítány od Jana Jakuba († 1641), který byl císařem povýšen do rytířského stavu v roce 1626 a do stavu svobodných pánů v roce 1633, zakoupil panství Uherčice a další statky na Moravě a v Čechách, pohřben byl ve vídeňské katedrále svatého Štěpána. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. (8.) Anna Marie Serényiová Gabriel Serényi de Kis-Serény
1615 – 6. 5. 1664 Brno[20]		 24. 7. 1650:
Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu (č. 2)		 Pohřbena se třemi dětmi.
Její dědeček František Serényi († 1621) opustil Uhry a v roce 1593 získal moravský inkolát. Její otec Gabriel Serényi vlastnil Nový Světlov, Kunín (tehdy Kunvald), Milotice, Zlín a Lomnici, v roce 1623 získal český inkolát,[21] v roce 1638 byl s bratrem povýšen do starožitného panského stavu a v roce 1656 byl povýšen do českého hraběcího stavu. Na Moravě zastával úřad nejvyššího zemského sudího, nejvyššího zemského komorníka a moravského zemského hejtmana.[20]
Anně Marii se narodilo šest dětí, ale jen dva synové se dožili dospělosti:[22]
1678[11] nebo 21. 6. 1698[18] Alžběta Zahrádecká ze Zahrádek
† 1665[23]
2. 8. Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu 20. 11. 1626 Bernard Diviš Petřvaldský z Petřvaldu
† 16. 1. 1644		 Kateřina Želecká z Počenic
Dne 7. června 1650 byl povýšen do panského stavu Českého království, což bylo 24. května 1658 rozšířeno na starožitný panský stav.[23] Vlastnil Buchlov, Žeravice, Střílky, Roštín a Dolní Moštěnice (dnes součást Hýsel).[24] Stavebník kaple sv. Barbory (1672–1673).
24. 7.[18] 1688[24] nebo 21. 6. 1698[25] Kunhuta "Kateřina" Prakšická ze Zástřizl
26. 7. 1603 – 1654		 24. 7. 1650:
Anna Marie Serényiová (č. 1)
3. (9.) Anežka Eleonora Colonnová z Felsu 7. 11. 1672 Gustav Colonna z Felsu
1630–1686[23]		 1692:[26]
Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldu (č. 4)		 Její dědeček Kašpar Volfgang Colonna z Felsu (1594–1666) byl v roce 1656 povýšen do dědičného říšského hraběcího stavu.
Pro ni byl vybudován zámek v Buchlovicích. Porodila tři děti:
25. 9. 1716 Anna Marie (Markéta) z Schellendorfu
† 20. 6. 1723[23]
4. 9. Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldu 22. 7. 1658 Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu (č. 2) 1692:[26]
Anežka Eleonora Colonnová z Felsu (č. 3)		 Majitel panství Buchlov a Žeravice, Tovačov a lenního statku Horní Moštěnice. Stavebník zámku v Buchlovicích. Druhá manželka držela panství Chotoviny na Táborsku.[27]
1734 Anna Marie Serényiová (č. 1) 19. 2. 1719:[27]
Marie Anna z Nostitz, ovdovělá hraběnka z Götzu (von Götzen)
† 1746[27]
5. 10. Zikmund Karel Petřvaldský z Petřvaldu 1693 Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldu (č. 4) 9. 2. 1721:[27]
Marie Krescencie ze Schrattenbachu (č. 6)		 Majitel panství Buchlov a Žeravice (1734–1751).
14. 1. 1751 Anežka Eleonora Colonnová z Felsu (č. 3)
6. (10.) Marie Krescencie ze Schrattenbachu 24. 3. 1700 Štýrský Hradec[27] Oto Jindřich ze Schrattenbachu
kolem 1675 – 19. 12 1733		 9. 2. 1721:[27]
Zikmund Karel Petřvaldský z Petřvaldu (č. 5)		 Sestra salcburského arcibiskupa Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu (1698–1771), olomouckého kanovníka a brněnského probošta Jana Jiřího Rudolfa ze Schrattenbachu (1701–1751) a moravského zemského hejtmana Františka Antonína ze Schrattenbachu (1712–1783).
Porodila následující děti:
  • 1. Marie Eleonora (Agnes; 1725–1800), ultima familiae
  • 2. Marie Terezie Eleonora, provd. Otislavová z Kopenic a poté Berchtoldová z Uherčic (1727–1768; č. 8)
  • 3. Bernard Jan Nepomuk (1734–1763; č. 7)
17. 8.[18] nebo 17. 7. 1755 Žeravice[27] Anna Terezie z Wildenstein-Kahlstorfu
† 1737
7. 11. Bernard Jan Nepomuk Petřvaldský z Petřvaldu 24. 5. 1734[11][18] nebo 1735[26] nebo 24. 5. 1743 Brno[27] Zikmund Karel Petřvaldský z Petřvaldu (č. 5)
Císařský komoří, majitel panství Buchlov (1751–1763) a po strýci Amandu (Amatu) Antonínovi zdědil v roce 1761 Střílky, Roštín, Cetechovice, Dolní Moštěnice, Kostelec, Přerov, Tovačov a Žádovice. Na jeho dominiu se nacházel hrad Buchlov, devět zámků, dvě města, osm městeček a 39 vsí.[28] Ultimus familiae, zemřel za neobjasněných okolností. Jeho barokní náhrobek se nachází u postranního oltáře na pravé straně.[9]
15. 5. 1763 Marie Krescencie ze Schrattenbachu (č. 6)
8. 11. Marie Terezie Petřvaldská z Petřvaldu 14. 1. 1727 Zikmund Karel Petřvaldský z Petřvaldu (č. 5) 1741:
Leopold Otislav z Kopenic († 1750)		 Zemřela tragicky, nedaleko hradu Buchlova se zabila pádem z koně. Porodila následující děti:
  • 1. František Mořic (1756–1799)
  • 2. Leopold I. (1759–1809; č. 9), zakladatel moravské větve Berchtoldů
  • 3. Karel Gustav (1761–1813), zakladatel české větve Berchtoldů
1768 Marie Krescencie ze Schrattenbachu (č. 6) 1754:
Prosper Antonín Berchtold z Uherčic
1720 – 7. 4. 1807 Tučapy
9. 6. Leopold I. František Berchtold z Uherčic
19. 7. 1759 Stráž nad Nežárkou Prosper Antonín Berchtold z Uherčic
asi 1720 – 7. 4. 1807 Tučapy		 1796:
Marie Johana z Magnis[pozn. 2]
1772 – 1814 Brno		 Majitel buchlovského panství (1800–1809), které zdědil po své tetě Marii Eleonoře Petřvaldské z Petřvaldu. Cestovatel, lékař a filantrop se při pomoci druhým nakazil tyfem a této nákaze ve věku 50 let podlehl. Jeho empírový náhrobek z roku 1809 se nachází na epištolní straně hlavního oltáře.[32] Narodily se mu tři děti:
  • 1. Zikmund I. (1799–1869; č. 13)
  • 2. Antonín (1801–1863; č. 11)
  • 3. Marie Františka (?–?, po necelém roce zemřela)[33]
26. 7. 1809 Smraďavka Marie Terezie Petřvaldská z Petřvaldu (č. 8)
10. 8. Valburga Berchtoldová z Uherčic 13. 8. 1829 Buchlovice[34] Zikmund I. Berchtold z Uherčic (č. 13) 27. 6. 1852 Vídeň:
Bedřich z Hartigu[pozn. 3]
3. 11. 1818 Vídeň – 5. 8. 1877 Klobenstein am Ritten		 Pohřbena 24. 2.1856[35] Zemřela v šestinedělí krátce po úmrtí prvorozené dcery Marie Anny (7. 2.1856[38] –?).[36] Připomíná ji mramorová deska nad náhrobkem jejích rodičů.[39]
21. 2. 1856 Buchlovice[35] Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (č. 12)
11. 7. Antonín Berchtold z Uherčic 13. 4. 1801[40] Leopold I. František Berchtold z Uherčic (č. 9)
Pohřben v kryptě 2. 1. 1864.[41] c. k. komoří, zemřel na vysílení.[41]
28. 12. 1863 Vídeň[41][pozn. 4] Marie Johana z Magnis
1772 – 1814 Brno
12. (7.) Ludmila Wratislavová z Mitrowicz
26. 7. 1808 Praha František Josef Wratislav z Mitrowicz
5. 8. 1775 – 10. 4. 1849		 23. 10. 1828 Konopiště:
Zikmund I. Berchtold z Uherčic (č. 13)		 Pochována v kryptě 4. 8. 1869.[42] Dáma Řádu hvězdového kříže.[29] Narodily se jí tři děti:
  • 1. Zikmund II. (1834–1900; č. 15)
  • 2. Valburga, provd. Hartigová (Walpurgis; 1829–1856; č. 10)
  • 3. Ludmila, provd. de la Fontaine und d'Harnoncourt-Unverzagt (1831–1915)
2. 8. 1869[42] Buchlov Antonie ze Sterndahlu
25. 1. 1782 – 27. 6. 1851
13. 7. Zikmund I. Berchtold z Uherčic
4. 2.[40][19] nebo 5. 2.[43] 1799 Buchlov[44] Leopold I. František Berchtold z Uherčic (č. 9) 23. 10. 1828 Konopiště:
Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (č. 12)		 Pohřben v kryptě 28. 11. 1869.[45] C. k. komoří, majitel buchlovského panství (1809–1856). Zastával pozici důstojníka královské uherské gardy a v letech 1848–1849 se aktivně zúčastnil uherské buržoazní revoluce, za což byl odsouzen k trestu smrti, ale na přímluvu své manželky byl trest změněn na doživotní domácí vězení na jeho panstvích. Na Buchlově uspořádal přírodovědné a historické sbíky. Klasicistní náhrobek Zikmunda I. i jeho manželky, která zemřela ve stejném roce, se nachází na evangelijní straně hlavního oltáře.[39]
26. 11. 1869[45] Buchlov Marie Johana z Magnis
1772 – 1814 Brno
14. (8.) Josefína Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu[pozn. 5] 13. 6. 1835 František Josef Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu
19. 2. 1788 Brusel – 22. 8. 1870 Obříství		 8. 7. 1860 Obříství:[46]
Zikmund II. Berchtold z Uherčic (č. 15)		 Pohřbena v rodinné hrobce 1. 4. 1894.[47] Do rodiny věnem přinesla Peresznye v Uhrách.[48] Zemřela na zánět plic.[47] Porodila následující děti:
  • 1. Leopold II. (1863–1942; č. 17)
  • 2. Josefína, provd. Serényiová (1862–1888)
28. 3. 1894 Vídeň[47] Josefina Károlyi de Nagy-Károlyi
7. 11. 1803 Vídeň – 9. 5. 1863 Vídeň
15. 8. Zikmund II. Berchtold z Uherčic
6. 2. 1834 Buchlov[29] Zikmund I. Berchtold z Uherčic (č. 13) 8. 7. 1860 Obříství:[46]
Josefína Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 14)		 Pohřben v rodinné hrobce 26. 3. 1900.[49] C. k. komoří (1862), tajný rada (1884), člen uherské Sněmovny magnátů, poslanec Moravského zemského sněmu, poslanec Říšské rady (1879–1899), komandér Leopoldova řádu (1877), nositel papežského Řádu svatého Řehoře Velikého, majitel statků Buchlov (1856–1900), Žeravice, Putnok, Velké Záblatí (dnes Trenčín) a Čičmany.[48] Náhrobek Zikmunda II. a jeho manželky se nachází u postranního oltáře na levé straně.[39]
19. 3. 1900
vila Bergudi u Rijeky[49]		 Ludmila Wratislavová z Mitrowicz (č. 12)
16. 10. Adalbert Berchtold z Uherčic
(také Béla či Vojtěch)[50]
13. 5. 1895 Paříž Leopold II. Berchtold z Uherčic (č. 17)
Pohřben v hraběcí hrobce 19. 1. 1906.[50] Zemřel v deseti letech patrně na obrnu[51] (podle matriky zemřelých apoplexia cerebri).[50]
16. 1. 1906 Waidhofen an der Ybbs[50][52] Ferdinandine Károlyi de Nagy-Károly
4. 9. 1868 Stupava (Stomfa) – 26. 8. 1955 Vídeň
17. 9. Leopold II. Berchtold z Uherčic
18. 4. 1863 Vídeň Zikmund II. Berchtold z Uherčic (č. 15) 25. 1. 1893 Budapešť:
Ferdinandine Károlyi de Nagy-Károlyi (zvaná Nandine)[pozn. 6]
4. 9. 1868 Stupava (Stomfa) – 26. 8. 1955 Vídeň		 1942 Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku (1906–1911), rakousko-uherský ministr zahraničí (1912–1915), vrchní hofmistr následníka trůnu (1915–1916) a nejvyšší císařský komorník (1916–1918), rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1912), majitel buchlovického statku (1900–1918/1942). Narodily se mu tři děti:
  • 1. Aloys (Alois; 1894–1977; pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově[54]) – dědic moravských statků, poslední soukromý majitel buchlovického velkostatku, jemuž byl majetek v roce 1945 na základě Benešových dekretů znárodněn.
  • 2. Adalbert (Vojtěch, Béla; 1895–1906; č 16)
  • 3. Sigismund III. (Zikmund; 1900–1979) – dědic uherských statků[55]
21. 11. 1942 Peresznye u Šoproně Josefína Gabriela z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 14)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Předtím se pohřbívalo v kryptě pod kaplí sv. Alžběty na hřbitově v Buchlovicích, která byla původně sborem Jednoty bratrské (zbudována před rokem 1572).[1][15]
  2. ↑ Dáma Řádu hvězdového kříže.[29] Jejími rodiči byl František Karel z Magnis (1749–1777) a Marie Františka Serényiová de Kis-Serény (29. 8. 1751 – 5. 4. 1833).[30] Když se stala vdovou, spravovala panství za nezletilého syna Zikmunda I. až do své smrti (1814).[31]
  3. ↑ Syn Františka z Hartigu (5. 6. 1789 Drážďany – 11. 1. 1865 Vídeň) a Juliany z Grundemann-Falkenbergu (26. 3. 1788 Vídeň – 27. 10. 1866 Vídeň), c. k. komoří,[35] major v armádě,[35][36] čestný rytíř Johanitského řádu.[35] Podruhé se oženil 16. května 1857 ve Vídni s Amálií z Gudenusu (13. 9. 1837 Vídeň – 10. 2. 1893 Bozen).[37] V druhém manželství se mu narodili čtyři synové a tři dcery. Byl pohřben v hartigovské rodinné hrobce v kostele sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem.[36]
  4. ↑ Zámek Buchlovice, s. 21 chybně uvádí rok úmrtí 1864.
  5. ↑ Také Josefa Gabriela.[46]
  6. ↑ Jejími rodiči byl rakousko-uherský diplomat Alois Károlyi de Nagy-Károlyi (8. 8. 1825 Vídeň – 26. 12. 1889 Palárikovo (Tótmegyer)) a Františka Gobertina Erdődy de Monyorókerék et Monoszló (24. 10. 1842 Praha – 12. 12. 1927 Stupava), jejím druhým manželem se 1. července 1944 ve Vídni stal rakouský důstojník, bankéř, genealog a publicista JUDr. Heinrich Höfflinger (10. 2. 1882 Vídeň – 27. 5. 1963 Vídeň).[53]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h Kaple sv. Barbory [online]. Městys Buchlovice [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ Památkový katalog: Kaple sv. Barbory [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kaple sv. Barbory (výběrový okruh III.) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c NOVOTNÝ, Jiří; ŽIŽLAVSKÝ, Bořek. Kaple sv. Barbory a vrch Modla. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004. 12 s. ISBN 80-86644-57-X. S. 4. Dále jen Kaple sv. Barbory a vrch Modla. 
  5. ↑ ŽIŽLAVSKÝ, Bořek. Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem. Buchlovice: Lesy České republiky, s. p., 2019. Dostupné online. ISBN 978-80-86945-34-7. S. 66. Dále jen Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem. 
  6. ↑ a b c d e f g KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas – Jihovýchodní Morava. Praha: Freytag & Berndt, 2015. 464 s. ISBN 978-80-7445-126-3. S. 78. 
  7. ↑ a b c d Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem, s. 67
  8. ↑ Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 10
  9. ↑ a b c d Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 5
  10. ↑ a b Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 8
  11. ↑ a b c d e f Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 12
  12. ↑ a b c d e f g h i Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 9
  13. ↑ Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem, s. 68
  14. ↑ a b c d Umělecké památky Moravy a Slezska 1, s. 318
  15. ↑ Umělecké památky Moravy a Slezska 1, s. 315
  16. ↑ BOHUMIL, Samek. Umělecké památky Moravy a Slezska. Svazek 1. A/I. Praha: Academia, 1994. 652 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 317. Dále jen Umělecké památky Moravy a Slezska 1. 
  17. ↑ Zámek Buchlovice, s. 139
  18. ↑ a b c d e f g JIROUT, Vlastimil. Petřvaldský z Petřvaldu [online]. Patricus.info [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Bercholdů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b STIBOR, Jiří. Vývod Marie Eleonory Petřvaldské z Petřvaldu na hradě Buchlově. Zpravodaj. Klub genealogů a heraldiků Ostrava při DKP Vítkovic. Roč. IV. (1982), čís. 4, s. 3–10, zde 6 a 7. Dále jen Vývod Marie Eleonory Petřvaldské z Petřvaldu na hradě Buchlově. Dostupné online. 
  21. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 244. 
  22. ↑ KUNDRATOVÁ, Miroslava. Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských, Petřvaldských. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Tomáš Knoz. s. 70. Dostupné online.
  23. ↑ a b c d Vývod Marie Eleonory Petřvaldské z Petřvaldu na hradě Buchlově, s. 7
  24. ↑ a b HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 69. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava. 
  25. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Serényiů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-05-30 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b c KONEČNÝ, Michal. Zámek Buchlovice. Kroměříž: Národní památkový ústav, 2015. 172 s. ISBN 978-80-87231-09-8. S. 20. Dále jen Zámek Buchlovice. 
  27. ↑ a b c d e f g h Vývod Marie Eleonory Petřvaldské z Petřvaldu na hradě Buchlově, s. 8
  28. ↑ Zámek Buchlovice, s. 28
  29. ↑ a b c Matrika narozených 1784–1834, rok 1834, Buchlovice, fol. 323 [online]. [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  30. ↑ JIROUT, Vlastimil. Magnisové [online]. Patricus.info [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava, s. 70
  32. ↑ Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 6
  33. ↑ Zámek Buchlovice, s. 49
  34. ↑ Matrika narozených 1784–1834, rok 1829, Buchlovice, fol. 282 [online]. [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  35. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1784–1860, rok 1856, Buchlovice, fol. 299 [online]. [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  36. ↑ a b c Hartigové třetí část (1718–1945) [online]. historiemimone.cz [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. 
  37. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Hartigů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-12-06 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  38. ↑ Matrika narozených 1854–1867, rok 1856, Buchlovice, fol. 98 [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (německy) 
  39. ↑ a b c Kaple sv. Barbory a vrch Modla, s. 7
  40. ↑ a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. 36. Gotha: Perthes, 1863. Dostupné online. S. 76. (německy) 
  41. ↑ a b c Matrika zemřelých 1861–1879, rok 1863, Buchlovice, fol. 18 [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Matrika zemřelých 1861–1879, rok 1869, Buchlovice, pag. 80 [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  43. ↑ Matrika narozených 1784–1834, rok 1799, Buchlovice, pag. 69 [online]. [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  44. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Wratislavů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  45. ↑ a b Matrika zemřelých 1861–1879, rok 1869, Buchlovice, pag. 82 [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b c Matrika oddaných 1840–1879, rok 1860, Obříství 10, fol. 34 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  47. ↑ a b c Matrika zemřelých 1880–1927, rok 1894, Buchlovice, str. 116 [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem, s. 13
  49. ↑ a b Matrika zemřelých 1880–1927, rok 1900, Buchlovice, str. 177 [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1880–1927, rok 1906, Buchlovice, str. 234 [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  51. ↑ Zámek Buchlovice, s. 116
  52. ↑ Magyar főnemességi adattár: Berchtold Adalbert Zsigmond [online]. MACSE [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (HU) 
  53. ↑ Magyar főnemességi adattár: Károlyi Nandine Johanna [online]. MACSE [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (HU) 
  54. ↑ Z minulosti myslivny U Tří křížů a obory pod Buchlovem, s. 14
  55. ↑ Zámek Buchlovice, s. 133

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOVOTNÝ, Jiří; ŽIŽLAVSKÝ, Bořek. Kaple sv. Barbory a vrch Modla. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004. 12 s. ISBN 80-86644-57-X. S. 5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaple_svaté_Barbory_(Buchlovice)&oldid=24334419“