Kamnicko-Savinjské Alpy
| Kamnicko-Savinjské Alpy Kamniško-Savinjske Alpe | |
|---|---|
 Jezerska Kočna - 2540 m n. m. z údolí Kokry | |
| Nejvyšší bod | 2 558 m n. m. (Grintovec) |
| Rozloha | 988 km² |
| Nadřazená jednotka | Jižní vápencové Alpy |
| Sousední jednotky | Julské Alpy, Karavanky |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Slovinsko Rakousko |
 | |
| Horniny | vápenec |
| Povodí | Sáva, Dráva |
| Souřadnice | 46°21′ s. š., 14°35′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kamnicko-Savinjské Alpy (slovinsky Kamniško-Savinjske Alpe, německy Kamnitz und Steiner Alpen nebo Steiner Alpen) jsou horstvo na severu Slovinska a menší částí také na jihu Rakouska. Svou geologickou stavbou je velmi podobné nedalekým Julským Alpám. Patří do systému Slovinských Alp a řádově do soustavy Jižních vápencových Alp. Zaujímají plochu 988 km²,[1] nejvyšší horou je slovinský Grintovec (též Grintavec) – 2588 m n. m. na západě masivu. Kamnicko-Savinjské Alpy představují druhé nejvyšší horstvo ve Slovinsku; na jejich území leží nejjižnější bod Rakouska.
Pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Pojmenování severní Kamnické části pohoří pochází od jména města Kamnik. Ve slovinštině je odvozeným názvem pohoří Kamniške Alpe. V češtině se vyskytují varianty Kamnické Alpy nebo Kamnišské Alpy.
Jižní část – Savinjské Alpy – se do češtiny přepisuje jako Savinjské Alpy, Savinské Alpy i Saviňské Alpy.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Sever území je vymezen na hranicích s Rakouskem hřebenem Mrzle gory, západ tvoří údolí řek Tržiška Bistrica, Lomščica a Reka. Východ oblasti je ohraničen horním tokem řeky Kokra. Jih pohoří spadá do Lublaňské kotliny.
Členění pohoří
[editovat | editovat zdroj]Celou oblast dělíme na několik horských celků.
Centrální hřeben je nejvyšší a zároveň nejrozsáhlejší částí. Je tvořen jednolitou páteří hor táhnoucí se ve směru západ – východ a dělíme jej na další celky – Grintavce, Planjavy a Ojstrice. Od severu zasahuje do skupiny údolí Ravenska Kočna, od východu zpřístupňuje pohoří nejkrásnější údolí Savinjských Alp – Logarské údolí, které se točí k jihu kolem řeky Savinje a tvoří tak jeho východní hranici. V centrální skupině leží turisticky nejatraktivnější štíty pohoří (Jezerska Kočna, Grintovec, Skuta) s nejhustší sítí horských chat, tras a zajištěných cest. Výchozími místy jsou obce Jezersko na západě a Logarská dolina od severovýchodu.
Západně od hlavního hřebene leží další část hor – skupina Storžič. Má jasně vymezený protáhlý hřeben a tvoří výrazný val nad Ljubljanskou kotlinou. Na západě sousedí s Karavankami. Spadá prudce k jihu strmými skalnatými úbočími.
Další velmi výraznou skupinou Savinjských Alp je vysoce vyzdvižená část v hraničním hřebeni Mrzla gora. Hřeben ve tvaru písmene „U“ začíná na západě nad údolím Ravenské kočny a vrcholí mohutnou Mrzlou gorou.
Stranou hlavního hřebene leží další skupina Krvavce a Kalškého grebenu. Vrchol Krvavec ční ze středu vysoko položené náhorní planiny, která je zpřístupněna soustavou lanovek. V zimě využívána jako populární lyžařské středisko.
Další skupinou hor je Velika planina s průměrnou výškou 1800 m n. m. Navazuje od severu na skupinu Planjavy a Ojstrice, ležící v Centrálním hřebeni. Planina si zachovala tradiční ráz pastýřské osady a je jednou z největších a nejlépe zachovaných v Evropě. Zemědělci z údolí začali využívat horské pastviny v 15. stol., aby šetřili úrodnější půdu v údolích pro pěstování obilí, pícnin a dalších zemědělských plodin. Místní salaše dodnes patří ke statkům v údolí a zákon zakazuje jejich samostatný prodej. Díky tomu se zde udržuje tradiční pastevectví. Na Veliké Planině se pase tři měsíce od června do září[2].
Mezi další, ale méně významné skupiny Savinjských a Kamnických Alp patří masiv Raduhy (2062 m), Rogatce (1157m) a Meniny planiny.
Vrcholy
[editovat | editovat zdroj]
|
|
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]
Celá oblast je poměrně chudá na jezera. Největším jezerem je Planšarsko jezero nad Jezerskem. V pohoří pramení několik řek - Tržaška Bistrica, Kokra, Kamnická Bistrica a nejvýznamnější řeka Savinja. Také zde najdeme několik vodopádů. největším je Slap Rinka na konci Logarské doliny.
Turismus
[editovat | editovat zdroj]V celém pohoří je dostatečně hustá síť značených stezek, z nichž některé patří svou expozicí mezi nejnáročnější jištěné cesty ve Slovinsku. Také horských chat je dostatek a jsou na všech důležitých místech. Obyvatelé České republiky jsou nepřímo spojeni s chatou Češka koča, postavenou v r. 1900 českou sekcí Slovinského horolezeckého svazu (SPD). Výchozími body jsou obce Tržiška Bistrica, Jezersko, Savinja a další obce na jihu pohoří.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.burger.si/KSA/ksa_zemljevid.html
- ↑ BERNARDOVÁ, Eliška. Kamnicko-Savinjské Alpy. Země světa. 1.6.2023, roč. 22, čís. 6, s. 46–51. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Průvodce po Slovinských horách (vydavatelství Mirago)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Savinjské Alpy na Wikimedia Commons
