Přeskočit na obsah

Julie Šamberková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julie Šamberková
Julie Šamberková
Julie Šamberková
Narození11. září 1846
Březová nad Svitavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. února 1892
Hamburk
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
ChoťFrantišek Ferdinand Šamberk (1866–1876)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Šamberková, rozená Knornová (11. září 1846, Březová nad Svitavou[1] – 3. února 1892, Hamburk, Německo, sebevražda)[2], byla česká divadelní herečka.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní působení zahájila jako operní pěvkyně v roce 1865 v Praze na Žofíně[3], kde byla pobočná scéna Prozatímního divadla. Později získala angažmá v Olomouci u německé opery. Zde se seznámila s F. F. Šamberkem a 7. ledna 1866 uzavřeli sňatek [4][5]. Z důvodu nemocných hlasivek však zanechala zpěvu a působila dále jen v činohře [6]. V roce 1867 nastoupila u Švandovy divadelní společnosti, v letech 1867–1876 byla v angažmá v Prozatímním divadle.

S manželem Františkem Ferdinandem Šamberkem měla tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře) [7].

V roce 1876 se rozešla s manželem a odešla i se syny do Německa, kde působila na scénách v Berlíně, Hamburku a Frankfurtu nad Mohanem. Hostovala také v USA a v letech 1880–1885 hrála v německém divadle v Praze. V sezóně 1885/1886 byla angažována v Národním divadle v Praze, kde převzala mnoho rolí po Marii Pospíšilové, která odešla hrát do Německa. I přes úspěchy v Praze odešla znovu do ciziny a v roce 1888 ukončila uměleckou činnost.

V závěru života žila v Hamburku, kde provozovala pronajatý penzion s restaurací Restaurant Schamberg [8]. Zde v únoru roku 1892 spáchala sebevraždu.

Působení na Národním divadle

[editovat | editovat zdroj]

V Národním divadle, kde byla angažována v letech 1885–1886 vytvořila celkem 15 rolí.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V Pivodově pěvecké škole[pozn. 1] se učila zpívat u kapelníka Wilhelma Jahna (1835–1900),[pozn. 2] hrát na klavír a herectví se učila u Friederike (Bedřišky) Herbstové[12] (1805–1866).[12] Onemocnění hlasivek po těžkém porodu (dcera brzy po porodu zemřela) jí znemožnilo pokračovat v operní kariéře, a tak byla nucena se přeorientovat na činohru. Kvůli změně hlasu po onemocnění hlasivek nabyla zvláštní ostrosti v hlasovém projevu, který dobře vyjadřoval ironii, chlad a pýchu, což se jí hodilo např. pro ztvárnění Shakespearových ženských postav, ale později i pro ztvárnění různých psychologických stavů aristokratek a krutých panovnic v dramatech jiných autorů. Je řazena k představitelkám deklamačního hereckého stylu.[13]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ V naší Moderní galerii visí veliký obraz Brožíkův, portrét to Julie Šamberkové z r. 1876. Je zobrazena v roli Messaliny; hrávalať tuto císařovnu divých chtíčů německy i česky v oblíbené někdy hře Wilbrandtově. Podívejte se na ten obraz: ay, every inch a queen, troufám si nanovo obměniti věčná slova Shakespearova. “
— Jaroslav Kvapil [14]

Divadelní role (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Inspirace ve výtvarném umění

[editovat | editovat zdroj]
Václav Brožík: Messalina (čb. knižní reprodukce, 1924)

Herečku ztvárnil Václav Brožík v roli Messaliny. Obraz je v majetku Národní galerie.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pivodova pěvecká škola byla pražská hudebně vzdělávací škola, která působila v letech 1869–1940.[10]
  2. ↑ Wilhelm Jahn byl dirigent a hudební skladatel působící ve Vídeňské filharmonii. Jako dirigent byl angažován v Praze v letech 1857–1864.[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1838-1872 v Březové nad Svitavou, sign. M-20 2296, ukn.591, str.76. Dostupné online
  2. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 92, 93
  3. ↑ NOVÁK, Ladislav. Stará garda Národního divadla. Praha: Jos. r. Vllímek, 1944. Dostupné online. Kapitola František Ferdinand a Julie Šamberkovi, s. 174–201. 
  4. ↑ Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  5. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 93
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 481
  7. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 94
  8. ↑ Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla, vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, str.188
  9. ↑ Archiv ND: Julie Šamberková. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-16. 
  10. ↑ Český hudební slovník osob a institucí: Pivodova pěvecká škola [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2017-12-26 [cit. 2023-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-04. 
  11. ↑ Český hudební slovník: Wilhelm Jahn [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2011-10-01 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-04. 
  12. ↑ a b ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 
  13. ↑ Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 95
  15. ↑ PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • JELÍNKOVÁ, Táňa. Tajemství životní energie. Večerní Praha. 1996-09-13, roč. 96. Dostupné online. 
  • PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 
  • Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julie_Šamberková&oldid=24440070“