Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu
| Josef Osvald II. Thun-Hohenstein | |
|---|---|
 Josef Osvald II. Thun-Hohenstein | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1883 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1880 – 1883 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Starosta Klášterce nad Ohří | |
| Ve funkci: 1876 – 1913 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana ústavověrného velkostatku |
| Narození | 14. prosince 1849 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. října 1913 (ve věku 63 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | onemocnění plic |
| Místo pohřbení | Hrobka Thun-Hohensteinů v Klášterci nad Ohří |
| Choť | (1878) Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu (1859–1935) |
| Rodiče | Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu a Johana Josefa ze Salm-Reifferscheidu |
| Děti | Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu Adolf Maria z Thun-Hohensteinu Paul Thun-Hohenstein |
| Příbuzní | Maxmilián Teodor z Thun-Hohensteinu a Ernestina Gabriela z Thun-Hohensteinu (sourozenci) |
| Profese | politik |
| Ocenění | 1900 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1123) |
| Commons | Oswald von Thun-Hohenstein |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrabě Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu (14. prosince 1849, Praha – 21. října 1913, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, velkostatkář, průmyslník a politik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Josef Osvald II. se narodil jako prvorozený syn Josefa Osvalda I. z Thun-Hohensteinu (1817–1883) a jeho manželky Johanny, rozené Salm-Reifferscheidtové (1834–1915).[1] V letech 1898–1905 vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze, se studijními pobyty ve Vídni a v Lipsku. Promován byl v Praze 18. července 1905.[2] Po absolvování vojenské služby podnikl několik dlouhých zahraničních cest a působil jako dobrovolný atašé v Teheránu.
Hospodaření
[editovat | editovat zdroj]V roce 1876 převzal správu rodinného majetku v Žehušicích a v Klášterci nad Ohří, kde mu mimo jiné patřila tamní porcelánka.[3] Byl dobrým správcem velkostatku, také uznávaným botanikem a zoologem. V Klášterci dal upravit zámecký park s výsadbou vzácných dřevin,[4] v Žehušické oboře po otci převzal a rozšířil chov stáda bílých jelenů.
Po smrti jeho svobodného a bezdětného strýce Františka Josefa Salm-Reifferscheidta (1819–1887) připadlo dědictví panství Lipová na Šluknovsku a dalšího majetku na Oswaldovu matku Johannu, která je dala připsat synovi. Proto od roku 1897 připojoval k rodovému jménu Thun-Hohenstein ještě Salm-Reifferscheidt.[5]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 3. března roku 1878 se v Praze, v kostele sv. Tomáše na Malé Straně oženil s Kristýnou Alžbětou, rozenou z Valdštejna-Vartenberka (1859–1935).[6] Po sňatku manželé bydleli v Thunovském paláci čp. 180/III v Thunovské ulici. Měli tři syny: Josefa Osvalda III. (1879–1942), Adolfa Mariu (1880–1957), který se oženil s Anežkou Windischgrätzovou a pozdějšího diplomata Pavla (1884–1963).[1] Hraběnka Kristýna byla kulturně a intelektuálně ceněnou osobností, ve svém vídeňském domě na Hohenmarktu hostila například literáta Huga Hofmannsthala, s nímž si v letech 1901–1918 dopisovala, nebo historika Karla Jakoba Burckhardta.[7]
Politika
[editovat | editovat zdroj]V letech 1876–1913 zastával úřad starosty v Klášterci nad Ohří.[8] Po smrti svého otce se angažoval i ve vysoké v politice. Stal se členem horní komory říšské rady a liberální Strany ústavověrného velkostatku. V roce 1900 mu císař František Josef I. udělil Řád zlatého rouna. Od roku 1880 byl s přestávkami až do jeho rozpuštění v roce 1913 členem Českého zemského sněmu. Stál v čele tzv. ústavověrné rakouské šlechty a vystupoval silně protičesky, zvláště v období jazykových sporů o punktace.[9]
Od roku 1908 byl po mrtvici upoután na invalidní vozík a o pět let později zemřel na otok plic.[3] Pohřben je v rodinné hrobce, v kryptě farního kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oswald von Thun und Hohenstein (1849–1913) na německé Wikipedii.
- ↑ a b Thun und Hohenstein [online]. Paul Theroff’s Royal Genealogy Site [cit. 2015-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Thun Graf Oswald [online]. Univerzita Karlova [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b RUTKOWSKI, Ernst. Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie. München: Verlag Oldenbourg, 1983. ISBN 3-486-51831-3. S. 22ff. (německy)
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984. Heslo Klášterec nad Ohří, s. 199–201.
- ↑ HENIG, Zdeněk. Z Thun-Hohensteina, 1631–1926, Horní zámek [online]. Zámek Benešov nad Ploučnicí [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-08.
- ↑ Pobytová přihláška [online]. Archiv hlavního města Prahy, 2016-05-07 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
- ↑ JOHNSTON, William M. Der österreichische Mensch: Kulturgeschichte der Eigenart Österreichs. Wien-Köln-Graz: Böhlau Verlag, 2010. 394 s. (Studien zu Politik und Verwaltung; sv. 94). ISBN 978-3-205-78298-8. S. 250. (německy) Pozn. 117.
- ↑ a b Krypta Klášterecké větvě Thun-Hohensteinů [online]. Zámek Klášterec nad Ohří [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-03.
- ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0027-3. Heslo Thun z Hohensteinu, s. 361.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0027-3. Heslo Thun z Hohensteinu, s. 360–362.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Karlovarský příbor (1878)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons 
Osoba Josef Osvald II. Thun-Hohenstein ve Wikicitátech
