Přeskočit na obsah

Johann Baptist Coronini-Cronberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Baptist hrabě Coronini-Cronberg
Zemský velitel v Uherském království
Ve funkci:
1861 – 1865
PředchůdceFrantišek de Paula z Lichtenštejna
NástupceBedřich z Lichtenštejna
Chorvatský bán
Ve funkci:
1859 – 1860
PředchůdceJosip Jelačić
NástupceJosip Šokšević
Guvernér v Banátu
Ve funkci:
1850 – 1859
PředchůdceFerdinand von Mayerhofer
NástupceJosip Šokšević
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1860), polní podmaršál (1849), generálmajor 1848
Narození16. listopadu 1794
Gorice
Úmrtí26. července 1880 (ve věku 85 let)
Šempeter pri Gorici
DětiFranz Coronini-Cronberg
Profesevoják a důstojník
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsJohann Baptist Coronini-Cronberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Křtitel říšský hrabě Coronini von Cronberg (německy Johann Baptist Karl Alexius Ludwig Coronini Reichsgraf von Cronberg, slovinsky {{{2}}} Ivan Krstnik grof Coronini-Cronberg) (16. listopadu 1794 Gorizia – 26. července 1880 St. Peter bei Gorizia) byl rakouský generál. Byl potomkem staré šlechtické rodiny a v rakouské armádě sloužil od konce napoleonských válek. Několik let sloužil v Itálii a od roku 1836 byl vychovatelem pozdějšího císaře Františka Josefa. Na počátku jeho vlády zastával vysoké funkce ve státní správě, byl guvernérem v Banátu (1850–1859) a bánem v Chorvatsku (1859–1860). V závěru kariéry byl vrchním velitelem v Uhrách (1861–1865). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1860) a stal se rytířem Řádu zlatého rouna (1862).[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Polní podmaršál hrabě Johann Coronini-Cronberg jako guvernér v Banátu (litografie, 1853, Josef Kriehuber)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Coronini-Cronberg, který od roku 1687 užíval říšský hraběcí titul. Narodil se jako starší syn hraběte Jana Křtitele Coronini-Cronberga (1761–1847) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky ze Strassolda (1764–1842). Jako kadet vstoupil v roce 1813 do armády a zúčastnil se závěru napoleonských válek v Itálii. V roce 1824 vstoupil do vojenských služeb Modenského vévodství, kde setrval do roku 1831, poté se vrátil do rakouské armády a v roce 1827 byl jmenován c. k. komořím.[2]

Erb rodu Coronini-Cronberg

V roce 1836 byl přidělen ke dvoru arcivévody Františka Karla a stal se vychovatelem jeho nejstaršího syna, pozdějšího císaře Františka Josefa.[3] Souběžně postupoval v hodnostech (major 1837, plukovník 1843). I když v té době pobýval u císařského dvora ve Vídni, formálně příslušel k 7. pěšímu pluku s velitelstvím Klagenfurtu.[4] V revolučních letech 1848–1849 velel brigádě v Tyrolsku, v roce 1848 byl povýšen na generálmajora a již v roce 1849 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V této hodnosti byl krátce zastupujícím velitelem v Chorvatsku a Slavonsku a v letech 1850–1859 zastával funkci civilního a vojenského guvernéra v Banátu (Srbská Vojvodina a Temešský Banát).[5][6] V roce 1851 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[7] a téhož roku se stal také předsedou Komise pro reformu vojenského školství. Jako banátský guvernér vytvořil na počátku krymské války pozorovací armádní sbor na rusko-turecké hranici. S tímto sborem v roce 1854 obsadil Valašské knížectví, které vyklidil až v roce 1856 na základě podmínek Pařížského míru.[8]

Od července 1859 do června 1860 zastával funkci bána v Chorvatsku.[9][10] Jako nástupce populárního generála Jelačiće byl vnímán jako cizinec, který se odmítal naučit chorvatsky, přitvrdil cenzuru a zakazoval Chorvatům nosit národní kroj. V Chorvatsku byl natolik neoblíben, že již po necelém roce byl z funkce odvolán.[11] V roce 1860 získal hodnost polního zbrojmistra a plánoval odchod do penze, nakonec ale zůstal v aktivní službě a v letech 1861–1865 byl ještě vrchním velitelem v Uhrách se sídlem v Budapešti.[12] Do penze odešel k datu 18. dubna 1865 a poté žil v soukromí na svém rodovém sídle v St. Peter (dnes Šempeter pri Gorici).[13]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu, držitelem Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací a Vojenského záslužného kříže. Několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže řeckého Řádu Spasitele, tureckého Řádu Medžidie I. třídy a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého. V době svého působení v Banátu získal čestné občanství v Temešváru. Od roku 1851 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 6.[14] V roce 1862 získal Řád zlatého rouna.[15]

Zemřel na zámku St. Peter (dnes Šempeter u Gorice) 26. července 1880 ve věku 85 let. Pohřbu o dva dny později se zúčastnila široká veřejnost z okolí, císaře zastupoval generální pobočník Friedrich von Mondel. Sám František Josef navštívil Coroniniho hrob až v letech 1882 a 1900.[16]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Během své služby v Modeně se v roce 1828 oženil s italskou šlechtičnou hraběnkou Mariannou Testa-Carcano di Marsciano (1797–1855),[17] která se později stala dámou Řádu hvězdového kříže (1839) a c. k. palácovou dámou (1851).[18] Z jejich manželství se narodil jediný syn František (1830–1901), který se uplatnil v politice a státní správě, byl dlouholetým poslancem a v letech 1879–1881 předsedou poslanecké sněmovny Říšské rady, zastával také funkci zemského hejtmana v hrabství Gorice a Gradiška (1870–1899) a nakonec byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (1897).[19]

Z jeho sourozneců sestra Klementina (1792–1867) byla manželkou generálmajora barona Josefa von Adelstein (1780–1850), další sestra Marie Josefa (1793–1877) se provdala za Aloise Vinzenze von Thinnfeld, prezidenta zemského soudu v Klagenfurtu.[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 645 (heslo Coronini-Cronberg)
  2. ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1827; s. 79 dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845, Vídeň, 1845; s. 159 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 109 dostupné online
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy Banátu na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums für 1850; Vídeň, 1850; s. 35, 51 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Oesterreich 1868; Vídeň, 1868; s. 123 dostupné online
  8. ↑ TARLE, Jevgenij Viktorovič: Krymská válka; Praha, 1951; I. díl (s. 558), II. díl (s. 323)
  9. ↑ Přehled chorvatských bánů na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1859; s. 54, 57 dostupné online
  11. ↑ Chorvatští bánové v letech 1790–1918 dostupné online
  12. ↑ Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes für 1864; Vídeň, 1864; s. 76 dostupné online
  13. ↑ Služební postup Johanna Baptisty Coronini-Cronberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a ocenění in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1862; Vídeň, 1862; s. 81 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 52 dostupné online
  16. ↑ Pohřeb Johanna Baptisty Coronini-Cronberga dostupné online[nedostupný zdroj]
  17. ↑ Johann Baptist Coronini-Cronberg na webu geni.com dostupné online
  18. ↑ Rodina Coronini-Cronberg in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1861; Gotha, 1861; s. 178 dostupné online
  19. ↑ Franz Coronini-Cronberg na webu rakouského parlamentu dostupné online
  20. ↑ Rodina Coronini-Cronberg in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1865; Gotha, 1865; s. 190–191dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Baptist_Coronini-Cronberg&oldid=24254832“