Joaquín Sorolla
| Joaquín Sorolla | |
|---|---|
 Joaquín Sorolla (foto Gertrude Käsebierová, 1908) | |
| Narození | 27. února 1863 Valencie |
| Úmrtí | 10. srpna 1923 (ve věku 60 let) Cercedilla |
| Místo pohřbení | Valencijský hřbitov |
| Země |  Španělsko |
| Vzdělání | Escuela Superior de Bellas Artes de San Carlos |
| Alma mater | Reial Acadèmia de Belles Arts de Sant Carles de València |
| Povolání | malíř a výtvarný pedagog |
| Manžel(ka) | Clotilde García del Castillo |
| Děti | Joaquín Sorolla García Elena Sorolla i García María Sorolla García |
| Hnutí | luminismus |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joaquín Sorolla y Bastida (27. února 1863 Valencie – 10. srpna 1923 Cercedilla) byl španělský malíř a profesor na Escuela de Bellas Artes de Madrid, významný představitel luminismu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Ve dvou letech ztratil rodiče při epidemii cholery a spolu s mladší sestrou byl svěřen do péče strýce a tety. Studoval malířství ve Valencii, Madridu a Římě, jeho vzory byli Cayetano Capuz, José Villegas Cordero a Francisco Pradilla. Vystavoval s úspěchem na Světové výstavě 1900 v Paříži a obdržel Řád Čestné legie. Byl jmenován členem Americké hispánské společnosti, která mu zařídila několik výstav v USA a svěřila mu také výzdobu svého sídla v New Yorku, pro které Sorolla vytvořil cyklus Vize Španělska, čtrnáct velkých pláten zobrazujících různé španělské kraje. Vyučoval na královské akademii výtvarného umění v Madridu, k jeho žákům patřil Julio Romero de Torres.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Sorolla se věnoval monumentálnímu ztvárnění historických a mytologických námětů, jeho oblíbeným žánrem byla marina, také portrétoval řadu významných osobností své doby: Santiago Ramón y Cajal, Alfons XIII., William Howard Taft. Netradičním námětem se vyznačuje obraz Smutné dědictví, zachycující chovance ústavu pro invalidní děti na výletě u moře. Jeho styl vycházel z impresionismu a byl postaven na originální práci se světlem, dostal proto označení luminismus. Generace surrealistů si Sorolly příliš nevážila, jako o tom svědčí vzpomínka Luise Buñuela:
| „ | Jednoho dne jsme s rybářovou dcerou Lidií odjeli na piknik uprostřed skal. Řekl jsem Dalímu a ukazoval jsem přitom na jeden kout krajiny, že mi připomíná Sorollu, jednoho dost průměrného malíře z Valencie. Dali na mě zakřičel zlostně: — Jak můžeš říkat takové osloviny před tak krásnými skalami? | “ |
| — Luis Buñuel[1] | ||
Roku 1932 bylo v Madridu otevřeno Museo Sorolla, vystavující umělcovy obrazy.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Smutné dědictví (1899) -
Procházka na pláži (1909) -
Svátek chleba (1913)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Luis Buñuel: Do posledního dechu. Mladá fronta, Praha 1987, s. 86
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joaquín Sorolla na Wikimedia Commons - Životopis na Artmuseum (česky) Archivováno 20. 6. 2017 na Wayback Machine.
- Sorolla Paintings (anglicky)
- Životopis na Biografias y Vidas (španělsky)
