Přeskočit na obsah

Jaroslav Šetelík

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: po posledních úpravách chybí textu logická struktura, je plný nerelevantních informací a nerelevantních referencí, je nutná redukce
Jaroslav Šetelík
ak. mal. Jaroslav Šetelík (1930)
ak. mal. Jaroslav Šetelík (1930)
Narození10. srpna 1881
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1955 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř a kreslíř
DětiDimitrij (1908-1991) syn
PříbuzníJaroslava Šetelíková (nar. 1946) vnučka
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Malíř Jaroslav Šetelík padesátiletý (1931)

Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan (10. srpna 1881 Tábor[1] – 12. prosince 1955 Praha), byl český akademický malíř, krajinář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry (Antonína *1879 a Jana *1884) a dvě sestry (Josefínu *1876 a Agustínu *1878). Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. V letech 1899–1902 studoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[2] Kromě studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera. Přestože se s F. Engelmüllerem nerozchází v dobrém (spor o výstavní činnost), považoval toto soukromé studium za zásadní. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova.

Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu. Navštěvuje ateliér figurální a dekorativní kresby prof. Emanuela K. Lišky, který však počátkem roku 1903 umírá. Proto přestupuje na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Zde se ještě potkal s poslední generací Mařákových žáků, kteří dokončovali studia (Karel Langer, Augustin Satra, Josef Král a Ota Bubeníček). V roce 1903 obdržel 2. cenu a o rok později 1. cenu v ateliéru prof. Ottenfelda na výroční výstavě Akademie. V roce 1905 obdržel Turkovu cenu, která jej zavazovala k dvouletému pobytu v Itálii.

Jaroslav Šetelík začal pravidelně vystavovat ještě před studiem na pražské Akademii. V r. 1900 prezentoval své akvarely na vánoční výstavě Umělecké besedy a o rok později čtyři pastely s tématy ročních období. Od r. 1901 vystavoval s Krasoumnou jednotou a v r. 1906 i s Jednotou umělců výtvarných v Topičově salonu. V Moderní galerii království českého v Praze byl v roce 1907 zastoupen uhlovou kresbou Les.

Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a Itálii a v letech 1911–1912 opětovně v Itálii.[3] Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil[4] s Ludmilou Bílou[5] a za rok se jim narodil syn Dimitrij Jan, pozdější úspěšný akademický malíř a restaurátor.

Minimálně od r. 1911 jsou opakovaně v mnoha sériích vydávány Šetelíkovy pražské motivy na pohlednicích, které zajistily autorovi popularitu u široké veřejnosti. Pohlednice vydávaly zejména nakladatelství F. J. Jedlička, Václav Krátkoruký a Minerva.

Na začátku roku 1915 narukoval k dělostřelcům do Olomouce a během 1. světové války byl účasten bojů na východní frontě.[6]

Po válce v letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci 40 akvarelů holandských měst pro propagační francouzské a anglické vydání.

Od počátku 20. let 20. století pracoval i pro firmu Schicht v Ústí nad Labem. Často pobýval v Ústí nad Labem nebo přímo u Georga Schichta v Roztokách u Povrlů. Maloval exteriéry a interiéry průmyslových budov, pohledy do výrobních provozů, či pohledy na dnešní městskou část Střekov. Obrazy byly reprodukovány na pohlednicích a využívány pro propagační materiály firmy Schicht.

Dlouhodobě (minimálně od r. 1907) soukromě vyučoval začínající malíře ve své dílně v Myslíkově ulici 2020, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Jan Spáčil, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbert Vávra, Oskar Schmidt a další.

Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Pohřben byl v Urnovém háji strašnického krematoria. Jeho díla lze najít, kromě českých galerií i v cizině, např. v Holandsku, Švédsku, Belgii, býv. Jugoslávii, Egyptě aj. V r. 1929 obdržel Grand Prix v oboru výtvarného umění za Panorama Prahy vystavené na Světové výstavě v Barceloně.

Hrob rodiny Jaroslava Šetelíka v Urnovém háji Krematoria Strašnice

Šetelíkův syn akademický malíř Dimitrij Šetelík (1908–1991)[7] pracoval jako restaurátor v Art Gallery v Sydney. Jeho vnučka Jaroslava Šetelíková (nar. 1946) je známa jako návrhářka a designérka módních doplňků, bytových doplňků a hraček.[8]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Rané dílo z doby studia na pražské Akademii u prof. Ottenfelda dobře reprezentují mařákovské obrazy Pařez, Horský polom, Mokřad a Šumava po bouři. Několikrát též navštívil Vysoké Tatry, např. Mnich v Tatrách (1903). Rané brilantní portrétní umění reprezentuje obraz Holčička z Florencie (1904). F. X. Harlas (Osvěta, 1/1904) jeho tvorbu z doby studií na Akademii hodnotí takto: "Jeho malby vyznamenávají se barevnou lahodností a podáním velmi zručným, ba virtuosním. Je to vše tak lehce a delikátně malováno ty pampelišky, ty Tatranské hvozdy, ten pohled na jezero v lůně obrovských skal."

Na delších studijních pobytech opakovaně zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Z tohoto období jsou např. obrazy St. Cloud u Paříže (1905) a Italské reminiscence (1907).

Tématem jeho stěžejních obrazů, jak velkoformátových olejů na plátně, tak i komornějších akvarelů, byly zejména městské scenérie z Prahy, Bratislavy, Brna, Plzně, Kutné Hory, Františkových Lázní, Loun, Domažlicka aj. Jeho tvorbu lze zařadit do kontextu pozdní secese, či art deca.

V roce 1906 byl zastoupen v rámci českého oddělení na rakouské výstavě v Londýně obrazy Čertovo jezero a Panorama kr. m. Prahy od Křižovníků. V roce 1907 dostal prestižní zakázku na malbu osmidílného velkého panoramatu Pohled z radniční věže na Prahu, které bylo součástí Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory v Král. Oboře v r. 1908. Zde dále vystavil obrazy Hradčany a Mostecké věže s Karlovým mostem. Ve stejném roce pro město Praha namaloval několik velkých obrazů, které jsou v současné době ve sbírkovém fondu GHMP (Pohled na Malou Stranu od Křižovníků, Most přes Čertovku, Pohled ze Seminářské zahrady, Praha a Panorama Prahy z Letné).

Postupně vydal několik souborů akvarelů se zaměřením na historická centra měst. V roce 1914 vydal konvolut 12 akvarelů – pohledů na město Brno, o rok později soubor akvarelů s tématem Kutná Hora. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil a následně knižně vydal (s úvodem F. X. Harlase) soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze.

Kritické porovnání akvarelů s tématem Prahy Václava Jansy a Jaroslava Šetelíka provedl J. R. Marek v Národních listech. Výstižný popis a rozbor Šetelíkových akvarelů podává F. V. Mokrý v periodiku Venkov: "Jeho pohledové obrázky opalisují, každá oprýskaná, šedává a špinavá zeď je u něj líbivou barevnou symfonií, dekorativním způsobem využívá různých efektů světla, lesku dlažby po dešti, západů a východů slunce, jarních, zimních a podzimních změn přírody, hraje si svobodně se stíny, světly a reflexy, dekoračním způsobem upravuje oblohu..... Kresba pod malbou je fotograficky přesná, suchá a váže se s barvou jen čistě objektivním popisným způsobem."

Výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 1932 – Jaroslav Šetelík: Akvarely a kresby z let 1928–1931, Topičův salon, Praha

Společné

[editovat | editovat zdroj]
  • 1906 – Výstava Jednoty umělců výtvarných, Topičův salon, Praha
  • 1971–1972 – České malířství 1850–1918 ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, Obecní dům, Praha
  • 1988 – České výtvarné umění 19. a počátku 20. století ze sbírek Středočeské galerie, Středočeská galerie, Praha
  • 2000 – Dva konce století 1900 2000, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 2007–2008 – Grund, Mucha, Čapek... Tschechische Malerei aus der Sammlung Kooperativa, Leopold Museum, Vídeň
  • 2015 – Česká krajinomalba ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8
  • stálá expozice (1963) – Výtvarné umění Kolínska, Muzeum, Kolín

Obrazy v majetku českých galerií (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Redakce: Návštěvou v Šetelíkově ateliéru. Český svět, roč. 4, č. 5, 22. 11. 1907.
  • Dr. D: Jaroslav Šetelík padesátníkem. Národní listy, roč. 71, č. 216, s. 2, 8. 8. 1931
  • Marek, J. R. (jrm): Pozlátková Praha. Národní listy, roč. 72, č. 172, s. 5, 22. 6. 1932.
  • Mokrý, F. V.: Menší výstavy v Praze. Venkov, roč. 27, č. 139, s. 7, 12. 6. 1932.
  • Dolenský, Ant.: Kulturní adresář ČSR – biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Josef Zeibrdlich, Praha, 1934.
  • Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L–Ž). Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993.
  • Pavliňák, P. a kol.: Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1995.
  • Horová, Anděla a kol.: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (N–Ž). Academia, Praha 1995.
  • Kol. autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2006 (XVI. Šan–Šta). Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2006.
  • Holý, B.: Jaroslav Šetelík – Praha. Pluto, Praha 1992.
  • Houfek, Václav: Schichtův malíř Jaroslav Šetelík. Místní kultura, 10. 6. 2019.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Tábor
  2. ↑ Právněhistorická státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (1902-1903). is.cuni.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Dimitrije Šetelíka farnosti při kostele Kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  8. ↑ Dřevěné plastiky a dekorace - Jaroslava Šetelíková. www.drevene-plastiky.eu [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Sbírky. GHMP [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e ProMuS - Registr sbírek výtvarného umění - společný projekt Rady galerií ČR a CITeMElektronický katalog sbírek výtvarného umění. www.citem.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Šetelík&oldid=24277026“