Přeskočit na obsah

Jan Berka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Berka
Narození1758 nebo 20. července 1759
Kamenná
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí19. století, 1815 nebo 7. července 1838
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnostčeská
Vzdělánímědirytec
Povolánímědirytec, grafik a kreslíř
DětiLouisa Berková
Příbuznídcera Louisa Berková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan (Johann, Johannes) Berka (20. července 1759, Kamenná u Příbrami[1] – 7. července 1838, Praha[2]) byl pražský mědirytec, grafik a kreslíř.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jan Berka se nejprve vyučil hudbě a kreslení. Byl zpěvákem v kostelním sboru a zároveň studoval humanitní obory. Teprve poté, když ztratil hlas, vyučil se mědirytcem v dílně bratrů Salzerů a spolupracoval také se členy rodiny Balzerů. Pracoval pro dvorního knihtiskaře Jana Ferdinanda ze Schönfeldu a později také pro vdovu Kateřinu Balzerovou. Již po roce 1790 měl vlastní mědiryteckou dílnu.

Jeho bratr Anton Berka (1786–1838) byl rovněž mědirytcem a později vydavatelem hudebnin ve Vídni. Roku 1813 převzal nakladatelství Elisabeth Otto & Comp., a pod značkou Berka, Anton & Comp ho provozoval až do roku 1834.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. listopadu 1785 se v Praze oženil s Josefou Želízkovou (Zielizkin).[3]

Byl třikrát ženat a jeho dcera ze třetího manželství s manželkou Marií, Louisa Berková (1811–1877) byla pražskou malířkou podobizen.[4] Její sestry Karolina a Aloisie se narodily 1812 a 1814.[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jan Berka je znám jako autor 12 mědirytů podle krajin Norberta Grunda. Kromě toho byl autorem četných vignet, titulních listů, pohlednic a ilustrací.[6] Je autorem portrétů prince Egona von Fürstemberg , Händela , hraběnky Clam-Gallas, Josefa Dobrovského[7], Franze hraběte von Sternberg Baca, Giacomo Casanovy. Ilustroval české vydání Iliady z roku 1802. Byl autorem plánů kostela a interiéru strahovské knihovny. Soubor jeho map le Loca Terrae Sanctae quorum fit mentio in Evangeliis (Kartografie svatých míst uváděných v Evangeliích) vydaný v Praze kolem roku 1790 je uchováván v Národní knihovně v Izraeli. Vyryl také celou řadu notových příloh do knih a též několik obálek hudebnin.

Pro slavnostní premiéru Mozartovy opery Don Giovanni vytiskl libreto Lorenza da Ponte, zobrazoval Prahu Mozartovy doby, celkem ilustroval na 200 knih.[8]

Podle Jana T. Štefana byl Jan Berka na přelomu 18. a 19. století nejplodnějším ilustrátorem.[9]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Giacomo Casanova (1788)
    Giacomo Casanova (1788)
  • Rýbrcoul (Krakonoš)[10] (1796)
    Rýbrcoul (Krakonoš)[10] (1796)
  • Pražský učitel Peter Beer (1758-1838)
    Pražský učitel Peter Beer (1758-1838)
  • Staroměstské náměstí s radnicí v poledne (1820–1830)
    Staroměstské náměstí s radnicí v poledne (1820–1830)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika narozených, Slivice 04, 1738-1765, snímek 204. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika zemřelých, sv. František, 1808-1840, snímek 264 1784-1791, snímek 94. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika oddaných, Týnský chrám, 1784–1819, snímek 15. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika narozených, sv. František, 1810–1828, snímek 19. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  5. ↑ Soupis pražských obyvatel: Berka Karoline. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  6. ↑ Štefan, Jan T., Knihovna kláštera premonstrátů v Teplé a ryté knižní ilustrace konce 18. a začátku 19. století, Bibliotheca Strahoviensis / Pařez, Jan, Praha : Strahovská knihovna, 2007, s. 141–217
  7. ↑ Sršeň, Lubomír, Osobnost Josefa Dobrovského prezentovaná portréty. J. Dobrovský v "Sebrání básní a zpěvů" vltavotýnského rodáka A. J. Puchmajera, Rodopisná revue. České Budějovice : Historicko-vlastivědný spolek, 2005 7, č. 3, (2005,) s. 11
  8. ↑ ASSMANN, Jan Nepomuk. Sen o říši krásy. Praha: Obecní dům, 2001. Dostupné online. ISBN 80-86339-05-X. Kapitola Jan Berka, s. 353. Dostupné online po registraci. 
  9. ↑ Štefan Jan T., Anton Berka – mědirytec a nakladatel, 2011, s. 139–151
  10. ↑ Riebenzahl im Riesengebirge oder der bezauberte und wieder befreyte Prinz : Ein abentheuerliches Mährchen der Vorzeit ; Aus dem böhmischen frey übersetzt, Johann Stiassny & Karl Barth, Prague, 1796

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Štefan Jan T., Anton Berka – mědirytec a nakladatel, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : sborník z 20. odborné konference Olomouc, 20.–21. září 2011 / Krušinský, Rostislav, Olomouc : Vědecká knihovna v Olomouci et al., 2012, s. 139–151, ISBN 978-80-7053-296-6
  • Štefan Jan T., Balzerové, Salzerové a Jan Berka. (Doplněk k soupisu knižních ilustrací Jana Berky), in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : sborník z 5. odborné konference Olomouc, 10.–11. října 1995 / Pumprla, Václav, Olomouc : Sdružení knihoven ČR – SVK v Olomouci, 1995 [vyd. 1996] s. 58–69, ISBN 80-900180-8-4
  • Polívková, B.: Výtvarné dílo rytce Jana Berky pro knihu obrozenecké doby. Sborník národního muzea v Praze, Literární historie, sv. XVII (1972), č. 1
  • Volavka Vojtěch , Česká kresba XIX. století, Družstevní práce, Praha 1949
  • "Berka (Jean)" in Ferdinand Hoefer (s/dir.), Nouvelle Biographie générale, Paris, Firmin-Didot, 1853, vol. 5, p. 279

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Berka&oldid=24097983“