Ignác František Weiss
| Ignác František Weiss | |
|---|---|
| Narození | 1690 |
| Úmrtí | 30. března 1756 (ve věku 65–66 let) Praha |
| Povolání | sochař a řezbář |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ignác František Weiss, častěji František Ignác Weiss[1], (okolo roku 1695 Sulkov u Plzně (dnes Líně) – 30. března 1756 Praha)[1] byl významný český sochař přechodu baroka a raného rokoka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pobýval v Praze kde se vyučil u M. V. Jäckela (1655–1738), sochaře a řezbáře lužickosrbského původu. S Jäckelovou dcerou se roku 1724 oženil a po jeho smrti převzal roku 1738 Jäckelovu dílnu.[1] Často se podílel na výzdobě augustiniánských a dominikánských kostelů a klášterů v Praze v jejím okolí. V roce 1748 je uveden jako přísedící zemské fortifikační komise.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Mezi jeho nejvýznamnější díla patří výzdoba oltářů kostela sv. Jiljí na Starém Městě, oltář sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta a náhrobek sv. Prokopa v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
Kostel sv. Jiljí
[editovat | editovat zdroj]Nástup rokoka sochařovo dílo zřetelně ovlivnil. Obecně se projevuje ve zmenšení měřítka oltáře a zpovědnice nábytkového charakteru. Oltář znázorňuje motiv Nanebevzetí - drama baroka se mění v melancholii, avšak stále je patrná extatičnost výjevu (iluze letu - srv. nanebevzetí na oltáři sv. Zikmunda v chrámu sv. Víta).[2] Kromě výzdoby hlavního oltáře a bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého, sv. Kříže a sv. Dominika se ve 30. letech 18. století podílel Weiss také na výzdobě varhan a kazatelny.
Krucifix v kostele sv. Jiljí
[editovat | editovat zdroj]Nachází se v ochozu.[3] Jde o méně drastické zobrazení umučení Krista (rána v boku přítomna pouze jako atribut). Již neslouží ke kolektivní, ale spíše k soukromé modlitbě.[2] Pochází z roku 1740.
Další tvorba
Mezi Weissova další významná díla, vzniklá zejména ve 40. letech, patří sochařská výzdoba malostranského kostela sv. Tomáše, včetně oltáře sv. Tomáše z Villanovy (oltářní obraz namaloval Karel Škréta), kostela sv. Jana Křtitele v Osově a kostela sv. Jana pod Skalou.
Ve svém pozdním období (50. léta) se Weiss postaral o sochařské vybavení kostela sv. Kateřiny v Praze a augustiniánského kostela v Dolním Ročově.
Ačkoliv vychází Weiss z dílny a tvorby M.V.Jäckla, proti jeho baroknímu expresivním dynamismu, se ve Weissově tvorbě již projevuje zklidnění a celkové zmenšení měřítek ohlašujícího se rokoka. Jeho postavy jsou melodicky traktovány, mají ušlechtile zdrženlivý výraz i harmonickou ladnost a vyváženost.
Dílo
- Katedrála sv. Víta - oltář sv. Zikmunda v Černínské kapli (kol.1730)
- Kostel Všech svatých na Pražském hradě - náhrobek sv. Prokopa (1738)
- Kostel sv. Jiljí na Starém Městě - hl. oltář (1734, doplněn 1738), boční oltáře sv. Jana Nepomuckého, sv. Kříže a sv. Dominika), Krucifix v ochozu (1740), výzdoba varhan a kazatelny
- Kostel sv. Tomáše na Malé Straně - hlavní a boční oltáře, včetně oltáře sv. Tomáše z Villanovy, varhany (40. léta 18. století)
- Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě - kompletní sochařská výzdoba (50. léta 18. století)
- Kostel sv. Jana Křtitele v Osově - sochařská výzdoba (od 1740)
- Kostel sv. Jana pod Skalou - hlavní a boční oltáře (od 1743), snad i kamenné sousoší původně na štítě chrámu (dnes v kopii na návsi a v originále při malostranském kostele P. Marie Vítězné)
- Kostel v Dolním Ročově (od 1748)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Prostor: František Ignác Weiss. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2018-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-03.
- ↑ a b Přednášky Velké osobnosti barokního umění v Praze, dr. Černý, VŠUP, zimní semestr 1997/1998. Dostupné online.
- ↑ Průvodce Praha: Okolo VÚVA: Kampa. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2012-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-12.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TISCHEROVÁ, Jana. František Ignác Weiss : sochař českého pozdního baroka 1690-1756. Praha: Rybka, 2007. 372 s. ISBN 978-80-87067-30-7.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění: František Ignác Weiss (heslo), 2. díl (N-Ž), Academia, Praha, 1995, s.933.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ignác František Weiss
- http://pamatky.slany.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=99&Itemid=56 Archivováno 27. 5. 2015 na Wayback Machine.
