Ignác Batthyány
| Ignác Batthyány | |
|---|---|
 Biskup Ignác Batthyány | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | uherská |
| Arcidiecéze | Arcidiecéze ostřihomská |
| Diecéze | Diecéze Alba iulia |
| Sídlo | Alba iulia |
| Pontifikát začal | 1780 |
| Pontifikát skončil | 1798 |
| Předchůdce | László Kollonich |
| Nástupce | József Mártonffy |
| Titulární kostel | katedrála archanděla Michaela |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1756 |
| Biskupské svěcení | 1780 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Ignác Batthyányi |
| Země | Sedmihradsko |
| Datum narození | 30. června 1741 |
| Místo narození | Güssing (Német-Ujvár) |
| Datum úmrtí | 17. listopadu 1798 (ve věku 57 let) |
| Místo úmrtí | Alba Iulia |
| Místo pohřbení | Alba Iulia |
| Národnost | maďarská |
| Rodiče | Emerich Batthyány z Német-Ujváru (otec) |
| Příbuzní | Alois Batthyány a Josef Jiří Batthyány (sourozenci) |
| Povolání | knihovník, katolický kněz, katolický jáhen a katolický biskup |
| Alma mater | Academia istropolitana Trnava, Pécs |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignác Batthyány (též německy jako Ignaz von Batthyány, 30. června 1741, Güssing (Német-Ujvár) – 17. listopadu 1798, Alba Iulia) byl uherský šlechtic z hraběcího rodu Batthyányů. Působil jako římskokatolický kněz, probošt v Egeru a v letech 1781–1798 jako biskup v Sedmihradsku a zakladatel tamní biskupské knihovny, historik a spisovatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Német-Újváru, dnešním Güssingu na uhersko-rakouských hranicích, který patřil jeho rodu. Jeho otcem byl Emerich Batthyány hrabě z Német-Ujváru (1707-1774), prezident nejvyššího uherského soudu.
Ignác byl vybrán pro dráhu římskokatolického duchovního. Studoval na jezuitské univerzitě v Trnavě a v Pécsi. Poté nastoupil studium v papežském Collegiu Germanicu v Římě, kde stal se také knihovníkem koleje Collegio Apollinare.
Po vysvěcení na kněze byl mj. dómským kanovníkem a proboštem v Jáku. V letech 1780–1798 byl sedmihradským biskupem v Alba Iulia (maďarsky Gyulafehérvár, něm. Weißenburg či Karlsburg), současně byl jmenován c. a k. tajným dvorním radou.
Byl podporoval vědy a umění, založil astronomickou observatoř, biskupskou knihovnu Batthyányum. Přátelil se s ředitelem vídeňské dvorské knihovny Adamem Kollárem, s Gottfriedem Schwarzem, evangelickým teologem a knihovníkem ve Spišské Nové Vsi. Opatřil pro svou knihovnu 40 tisíc knih, mnoho vzácných tisků a část významného karolinského rukopisu Codex Aureus Laureshamensis.
Byl historikem a spisovatelem katolické historické literatury, svá díla vydával většinou pod pseudonymem.[1]
Biskup Ignác hrabě z Batthyány zemřel 17. listopadu 1798 ve svém působišti Gyulafehérváru, dnešním rumunském městě Alba Iulia.
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Norma vitae clericalis. Gyulafehérvár, 1780
- Leges ecclesiasticae regni Hungariae. Gyulafehérvár, 1785
- Acta et scripta episcopi Gerardi von Csanád. Gyulafehérvár, 1790
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Constantin Wurzbach (ed.):Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Díl I, 2. vydání, Wien 1905, online na wikisource
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignác Batthyány na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ladislav Kollonich |
|
sedmihradský biskup 1780–1798 |
|
Nástupce: Josef Mártonffy |
