Přeskočit na obsah

Hrobařík malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHrobařík malý
alternativní popis obrázku chybí
Hrobařík malý
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádbrouci (Coleoptera)
Podřádvšežraví (Polyphaga)
Čeleďmrchožroutovití (Siphidae)
Rodhrobařík (Nicrophorus)
Binomické jméno
Nicrophorus vespilloides
Herbst, 1784
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrobařík malý, obtěžkaný roztoči
Hrobařík malý, detail hlavy a štítu

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) je nevelký brouk z čeledi mrchožroutovitých popsaný v roce 1784 Johannem Friedrichem Wilhelmem Herbstem.[1]

  • Nicrophorus altumi
  • Nicrophorus aurora
  • Nicrophorus borealis
  • Nicrophorus fractus
  • Nicrophorus hebes
  • Nicrophorus oregonensis
  • Nicrophorus pygmaeus
  • Nicrophorus subfasciatus
  • Nicrophorus subinterruptus
  • Nicrophorus sylvaticus

Pestrý a vzhledný brouk je dlouhý 12–22 mm, hlava a štít jsou černé, přední okraj štítu však není brvitý na rozdíl od hrobaříka obecného. Na černých zkrácených krovkách je zdobení v podobě dvou příčných oranžových (někdy též žlutočervených) klikatých pruhů. Nohy jsou tlusté, černé a způsobilé k hrabání. Krátká tykadla a tykadlové paličky jsou hlavním sídlem velmi jemného čichu a zásadně černé, čímž se liší od příbuzného hrobaříka obecného (Necrophorus vespillo), který má tykadlové paličky oranžovočervené. Hrobaříci již na velkou vzdálenost ucítí drobnou mršinu (myš, pták, aj.) a slétají se k ní ze širokého okolí. Je-li mršina na sypkém podkladě, dokáží ji úplně podhrabat, takže ve velmi krátké době zmizí pod povrchem.

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Probíhá na jaře a v létě, oba partneři se potkávají na mršině. Orientace je čichová, podpořená feromony vylučovanými na mršině samcem. Po mnohonásobné kopulaci s různými partnery zůstává po boji na mršině jediný pár, který ji za několik hodin pohřbí do šikmé půdní krypty. Poté vesměs po páření zůstává u mršiny jen samička. Ostatní brouci mršinu opustí a odletí. Samička pak vyhrabe komůrky – krypty, do kterých naklade vajíčka. Vylíhlé larvy se stěhují k mršině, lákány čichově a zvukem stridulujících imag. Zprvu jsou krmeny samičkou, později žerou do koule upravenou mršinu samy. Samička setrvává s larvami, dokud nejsou samy schopné přijímat potravu (obvykle přibližně do 5 hodin). O nezávadnost zahrabané potravy se také starají draví roztoči z rodu Parasitus (Gamasus), které si na svém těle přenáší téměř každý brouk. Roztoči takto donesení na tělech brouků se dostávají i na zahrabanou mršinu a chrání ji před nežádoucím napadením jiným hmyzem.

Od dubna do září především na mršinách malých zvířat. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě. Kuklí se v zemi v okolí krypty. Přezimují vylíhlí brouci (imaga).

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Převážně zahrady, parky, smíšené lesy. Dává však přednost otevřené krajině. Podobně jako ostatní druhy tohoto rodu má vysoce vyvinutou péči o potomstvo, na které se podílejí obě pohlaví.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Palearktická oblast od Evropy přes Rusko až do Asie – Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán až po Mongolsko.

Není zákonem chráněný.

  1. Hrobařík malý, Nicrophorus vespilloides, Herbst 1784. www.biolib.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]