Hoboj

Hoboj
	italsky oboe; německy Oboe; anglicky oboe; francouzsky hautbois;
Klasifikace
	Podle orchestrální praxe: Dřevěné nástroje
	Podle způsobu vzniku tónu: Aerofony
Tónový rozsah
Příbuzné nástroje
	Anglický roh, Fagot

Hoboj (z francouzského hautbois – „vysoké dřevo“) je dvojplátkový dřevěný dechový nástroj laděný v C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů.

Popis a stavba

Hoboje v oddělení dechových nástrojů Českého muzea hudby v Praze

Na hoboj je obecně složitější vytvořit kvalitní tón než například na klarinet nebo příčnou flétnu. V porovnání s těmito nástroji má hoboj také pronikavější zvuk, protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence (klarinet oproti tomu má relativně silnější liché vyšší harmonické frekvence, jeho zvuk je proto jemnější). Pokud není v orchestru přítomen klavír nebo jiný klávesový nástroj, ostatní nástroje se ladí podle hoboje, protože jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu.

Moderní hoboje se nejčastěji vyrábějí z grenadilly (typ afrického tropického dřeva), přičemž některé nástroje jsou tvořeny i z jiných druhů dřev, např. palisandru. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má tzv. strojek. Tvoří jej dvojice úzkých plátků ze zdřevnatělé trstě rákosovité (Arundo donax), které jsou připevněny na kovové rource a narážejí o sebe volnými konci. Vespod je utěsněn korkem a nasazen na nástroj.

Existují dva typy hobojů: německý a francouzský. Německý typ má kónicky vrtanou trubici (na rozdíl od francouzského, jehož trubice je vrtaná válcově). Francouzský typ má v porovnání s německým také menší menzuru, užší plátek a poněkud jinak položené dírky, proto zní ostřeji než německý.

Historie

Nástroje příbuzné dnešnímu hoboji se používaly již ve starém Egyptě a Přední Asii, odkud se dostaly do Řecka (aulos) a Říma (tibia). Po pádu Římské říše Evropa znovu objevila tento nástroj díky stykům s arabskými zeměmi. Přímým předchůdcem hoboje je středověká šalmaj, její nevýhodou bylo, že se do úst vkládal celý strojek, čímž se výrazně snížila možnost ovlivňovat dynamiku. První nástroj, který je možné označit za hoboj, byl sestrojen v 17. století; na rozdíl od šalmaje bylo možné rty ovlivňovat tvorbu tónu.

Typy hobojů

Anglický roh: ladění v F, zní o kvintu níže než hoboj
Milostný hoboj (hoboj d'amore): laděný v A, s kulovitým ozvučníkem, který mu dodává jemnější tón. Byl velice oblíben do konce 18. století
Heckelfon: barytonový hoboj laděný v C, má širší kónickou trubici a kulovitý ozvučník
Sarussafon: má kovovou trubici se širokou menzurou a saxofonovou mechaniku

Nejdůležitější díla pro hoboj

Wolfgang Amadeus Mozart: Hobojový koncert C dur, Kvartet F dur
Antonio Vivaldi: Hobojové koncerty
Johann Sebastian Bach: 1. a 2. Braniborský koncert
Tomaso Albinoni: Hobojové koncerty
Georg Friedrich Händel: Příjezd královny ze Sáby, Hobojové koncerty a sonáty
Benedetto Marcello: Koncert c moll (původně d moll)
Georg Philipp Telemann: Hobojové koncerty a sonáty
Joseph Haydn: Hobojový koncert C dur
Richard Strauss: Hobojový koncert
Vincenzo Bellini: Hobojový koncert
Luciano Berio: Sequenza VII
Domenico Cimarosa: Hobojový koncert C dur
Francis Poulenc: Sonáta pro hoboj
Benjamin Britten: Šest metamorfóz na Ovidia
Robert Schumann: Tři romance pro hoboj a klavír
Carl Nielsen: Dvě fantazie pro hoboj a klavír
Karl Ditters von Dittersdorf: Hobojové koncerty
Bohuslav Martinů: Koncert pro hoboj a malý orchestr

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu hoboj na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo hoboj ve Wikislovníku
(anglicky) The Oboe
(anglicky) Oboetrainer.com
(rusky) Ruské hobojové rádio - www.oboe.fm Archivováno 1. 2. 2009 na Wayback Machine.
(anglicky) História hoboja - annastarr.com
Albinoni oboe concerto D minor Movement 1
Paul McCandless plays oboe in Crestone, CO
Oboe band goes funky