Guy Thys
| Guy Thys | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 6. prosince 1922 |
| Místo narození | Antverpy |
| Datum úmrtí | 1. srpna 2003 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Antverpy |
| Klubové informace | |
| Pozice | útočník |
| Profesionální kluby | |
| Beerschot AC (1939–1950) Beerschot VAC (1939–1950) Racing White Daring Molenbeek (1942–1943) FC Brussels (1942–1943) Royal Daring Club Molenbeek (1942–1943) Standard Liège (1950–1954) Belgická fotbalová reprezentace (1952–1953) Cercle Brugge KSV (1954–1958) KSC Lokeren (1958–1959) | |
| Další informace | |
| Rodiče | Ivan Thys |
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Guy Thys (6. prosinec 1922 Antverpy – 1. srpen 2003 Antverpy) byl belgický fotbalista a fotbalový trenér.
V letech 1939 až 1958 hrál jako útočník za kluby Beerschot VAC, Royal Daring Club Molenbeek, Standard Lutych a Cercle Brugge KSV. Odehrál 380 ligových zápasů a vstřelil v nich 189 branek. V roce 1954 vyhrál se Standardem Belgický fotbalový pohár. Nastoupil také ve dvou zápasech za belgickou reprezentaci (původně byl nominován již v roce 1940 k přátelskému zápasu s Nizozemskem, který byl zrušen kvůli německé invazi).
Trenérské činnosti se věnoval od roku 1954 jako hrající trenér v Bruggách, první angažmá v roli hlavního trenéra získal v roce 1960 v klubu KFC Wezel Sport. S týmem Royal Antwerp FC se stal dvakrát belgickým vicemistrem. V roce 1976 byl jmenován hlavním trenérem belgického národního týmu.[1] Thys za svého působení dokázal belgický fotbal vytáhnout z evropského průměru a dovést ke druhému místu na mistrovství Evropy ve fotbale 1980 a čtvrtému místu na mistrovství světa ve fotbale 1986.[2] Angažmá ukončil v roce 1989, avšak před mistrovstvím světa ve fotbale 1990 byl povolán zpět a vedl reprezentaci až do května 1991, kdy ho nahradil Paul Van Himst. Až do své smrti v roce 2003 pracoval ve vedení Královské belgické fotbalové federace.
Celkem vedl reprezentaci v rekordních 114 zápasech, z toho bylo 19 vítězných. Thysovo vedení vycházelo z propracované defenzivní taktiky, kondiční vybavenosti hráčů i péče o dobrou atmosféru v týmu.[3] Byl známý svým rozvážným vystupováním a velkou zálibou v doutnících.[4] V roce 1986 ho časopis World Soccer vyhlásil světovým trenérem roku, je po něm pojmenována belgická trenérská cena i stadion v Etterbeeku.
Jeho otec Ivan Thys byl členem týmu, který vyhrál olympijský fotbalový turnaj v roce 1920. Vnuk Arthur De Greef se stal profesionálním tenistou.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Belgium: A relatively new football ideology, From Guy Thys To Roberto Martinez... Foot The Ball [cit. 2023-06-23] Dostupné online
- ↑ Belgian legend Thys dies. BBC [cit. 2023-06-23] Dostupné online
- ↑ Belgium’s golden generation MK1. Back Page Football [cit. 2023-06-23] Dostupné online
- ↑ Thys legacy lingers. UEFA [cit. 2023-06-23] Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guy Thys na Wikimedia Commons - Profil na Mondefootball
