Gramatika skotské gaelštiny

Skotská gaelština (dále jen gaelština) se vyvinula ze staroirštiny a patří spolu s irštinou a jazykem Manx do goidelské větve keltské skupiny indoevropských jazyků. Ve své psané formě používá latinku a pro její gramatiku jsou klíčové jak tvarosloví, tak větná skladba.

Účelem tohoto článku není podat zevrubný přehled gaelské gramatiky, ale popsat její základní pravidla a upozornit na některé běžné jevy, ve kterých se výrazně liší od gramatiky české.

Pravopis

Gaelská abeceda má 18 písmen: 13 souhlásek a 5 samohlásek: a, b, c, d, e, f, g, h, i, l, m, n, o, p, r, s, t, u. Protože má ovšem gaelština daleko více vyslovovaných hlásek, závisí výslovnost jednotlivých písmen na dalších okolnostech.

Pokud se samohláska vyslovuje dlouze, je toto znázorněno podobně jako v češtině čárkou, která má ovšem opačný sklon (v angličtině grave accent, v gaelštině sràc mhall): à, è, ì, ò, ù. V minulosti byly samohlásky é a ó psány stejně jako v češtině, ale od tohoto způsobu se nyní opouští.

Výslovnost některých souhlásek závisí na tom, zda se jedná o první hlásku ve slově:

beagan [bekan] – málo

obair [opər] – práce

lùb [lu:p] – zatáčka

Dále je výslovnost některých souhlásek ovlivněna tzv. lenizací, což se většinou projevuje tím, že je následována písmenem h (které se pak samo nevyslovuje):

mòr [mo:r] – velký

mhòr [vo:r] – velká

Konečně u některých souhlásek nebo skupin souhlásek je výslovnost odvozena od toho, zda sousední samohlásky jsou "úzké" nebo "široké".

Úzké a široké hlásky

Gaelština rozlišuje samohlásky na úzké (v angličtině slender, v gaelštině caol), tj. e a i a široké (v angličtině broad, v gaelštině leathann), tj. a, o a u. Podle toho, zda souhláska bezprostředně sousedí se samohláskou nebo samohláskami úzkými či širokými, může se měnit její výslovnost, a souhlásky se tak rovněž dělí na úzké či široké.

ise [iʃe] – ona

asta [astə] – z nich

Protože samozřejmě v mluveném projevu může být tatáž souhláska nebo skupina souhlásek obklopena z jedné strany samohláskou úzkou a z druhé strany širokou, vzniklo pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" (caol ri caol agus leathann ri leathann). Podle tohoto pravidla musí být daná souhláska nebo skupina souhlásek v psané formě obklopena pouze samohláskami úzkými nebo pouze samohláskami širokými. Například t ve slově oiteag (poryv větru) je předcházeno "úzkým" i, a musí proto samohláska úzká i následovat – v tomto případě e. Písmeno t je zde tedy souhláskou úzkou a čte se [tʃ] – "široké" t by se četlo [t].

Nevýhodou tohoto systému je fakt, že některé psané samohlásky se vůbec nevyslovují, protože jejich jediná funkce je dodržení popsaného pravidla. U zmíněného slova oiteag, které se čte [oitʃak], se jedná o písmeno e, díky němuž je jednoznačně určena výslovnost předcházejícího t, ale samo je "němé".

Jedním z následků tohoto pravidla je také to, že většina přípon má dva tvary, jeden pro následování hlásek úzkých a jeden pro následování hlásek širokých. V textu jsou zmiňovány v tomto formátu:

-(a)idh (přípona budoucího času, např.:

glas > glasaidh

fuirich > fuirichidh

-(e)amaid (přípona podmiňovacího způsobu, např.:

glas > glasamaid

fuirich > fuiricheamaid apod.

Pravidlo "úzká k úzké a široká k široké" se nedodržuje při tvorbě příčestí minulých, u několika málo slov, která se tradičně píší v podobě tomuto pravidlu odporující (např. rudeigin – něco), a v poslední době se také méně striktně trvá na jeho dodržování u slov nově přejatých z jiných jazyků.

Další obecná pravidla

Různé další pravopisné jevy, jako je používání velkých počátečních písmen nebo použití písmen (místo tečky) za řadovou číslovkou, jsou ze zřejmých důvodů ovlivněny angličtinou.

Seicis – Czech – čeština

Seiceach – Czech – český

7mh – 7th – 7. (sedm – seachd > sedmý – seachdamh > 7mh)

Jednotně uznávaná kompletní pravidla pravopisu neexistují. Od roku 1981 existuje dokument Gaelic Orthographic Conventions (Ortografické konvence gaelštiny), jenž byl v roce 2001 aktualizován dokumentem Faclair na Pàrlamaid (Slovník [skotského] parlamentu) a je snaha řídit se těmito dokumenty ve školství; rovněž v současnosti nejúplnější slovník gaelštiny (autor: Colin Mark) se na ně odvolává. Někteří lingvisté ovšem mají k jistým aspektům těchto dokumentů (například zmíněné pravidlo o používání pouze jednoho typu čárky nad samohláskou) výhrady, a obecně se dá říci, že jejich obsah je považován pouze za doporučující, nikoliv závazný.

Hláskové změny

Na rozdíl od češtiny, kde k hláskovým změnám dochází pouze na konci slova, dochází k nim v gaelštině i na jeho začátku nebo uprostřed. Tyto změny se dají rozdělit do dvou skupin: lenizace a zúžení/zeširočení.

lenizace

lenizace ^{[viz diskusní stránka]} (v angličtině lenition, v gaelštině sèimheachadh) je změna první hlásky ve slově. Může k ní docházet při skloňování, časování, ale i následkem použití členu určitého, některých přivlastňovacích zájmen atd. Pravidel, kdy lenizaci použít a kdy ne, je velmi mnoho a tvoří jednu z nejsložitějších částí gaelské gramatiky, navíc občas ovlivněnou konkrétním nářečím. Naproti tomu pravidla jak případná změna probíhá jsou poměrně jednoduchá a jednoznačná:

• K lenizaci nikdy nedochází u samohlásek a hlásky h.
• Rovněž k ní nikdy nedochází u počátečního s, je-li toto následováno některou z hlásek g, m, p nebo t – jinými slovy začíná-li slovo skupinou sg, sm, sp nebo st.
• U písmen l, n a r dochází k lenizaci pouze ve výslovnosti (například [ʎ] se mění na [l]), ale písemná forma zůstává stejná.
• Ve všech ostatních případech je lenizace znázorněna tím, že za lenizované počáteční písmeno je zařazeno písmeno h:

  bàta (loď) > mo bhàta (moje loď)

  dachaigh (domov) > dhachaigh (domů)

  saighdearan (vojáci) > shaighdearan (vojáků)

Zúžení/zeširočení

K tomuto jevu dochází při ohýbání podstatných a přídavných jmen a sloves.

Nejčastějším případem při skloňování je zúžení (neboli slenderizace, v angličtině slenderisation, v gaelštině caolachadh) koncové široké hlásky nebo skupiny hlásek při tvorbě genitivu a množného čísla na hlásku nebo hláskovou skupinu úzkou. K tomu dochází buď vložením i za širokou hlásku, nebo tím, že i širokou hlásku či hláskovou skupinu nahradí:

cat (kočka) > cait (kočky) (genitiv totožný s nominativem množného čísla)

ceann (hlava) > cinn (hlavy)

V mnoha případech dochází zároveň i ke změně předchozí hlásky za jinou:

bòrd (stůl) > bùird (stoly)

cas (noha) > coise (nohy) (genitiv; nominativ množného čísla je casan)

Při tvorbě genitivu množného čísla často zdánlivě dochází k opačnému postupu – v nominativu úzká hláska či skupina nabývá "širokého" tvaru. Ve skutečnosti se ovšem jedná o to, že v těchto případech je tvar genitivu množného čísla totožný s tvarem nominativu čísla jednotného, a k žádné změně tedy vlastně nedošlo.

neul (mrak) > neòil (mraku)

neul > neòil (mraky)

neul > neul (mraků)

Pokud dojde při tvorbě genitivu jednotného (nikoliv množného) čísla k zúžení u podstatného jména, dochází k němu zpravidla rovněž u přídavného jména, které je k tomuto podstatnému jménu připojeno:

each beag (malý kůň) > eich bhig (malého koně), ale

each beag > eich bheaga (malí koně)

U mnoha sloves dochází k opačnému procesu, a to při tvorbě příčestí přítomného před připojením "širokohláskové" přípony:

cuidich (pomoz) > cuideachadh (pomáhající)

ionnsaich (uč) > ionnsachadh (učící)

Podstatná jména

Gaelská podstatná jména se dělí pouze do dvou mluvnických rodů, mužského a ženského. Ke kterému rodu se konkrétní podstatné jméno řadí je pouze otázkou tradice, a až na některé případy se toto nedá odhadnout. Například jména zemí jsou zpravidla rodu ženského; naproti tomu slovo boireannach, přestože znamená žena, je z mluvnického hlediska rodu mužského. Situace je dále komplikována tím, že malá, ale nezanedbatelná část gaelských podstatných jmen je v některých dialektech rodu mužského a v jiných rodu ženského. Rod podstatného jména ovlivňuje jak způsob, jakým je skloňováno, tak tvary případného členu určitého, přídavného jména apod., které se k němu vážou.

Skloňování

Gaelská mluvnice rozlišuje čtyři pády: nominativ, vokativ, genitiv a dativ, jejichž použití zcela nekoresponduje s tím, jak jsou tyto pojmy chápány v češtině.

• Nominativ je základním tvarem podstatného jména a zhruba odpovídá českému 1.pádu, ale je používán i po některých předložkách, např. eadar (mezi). Nominativ jednotného čísla má současně funkci lemmy.
• Vokativ má stejně jako v češtině funkci pádu oslovovacího.
• Genitiv je používán ve třech hlavních případech:
  • jako pád přivlastňovací: càr athar – otcovo auto
  • téměř po všech složených předložkách
  • po příčestí přítomném, ovšem pouze předchází-li podstatnému jménu člen určitý.
• Dativ je používán po většině jednoduchých předložek (byť ne po všech).

V současné době neexistuje ustálený systém roztřídění podstatných jmen na skupiny podle způsobu skloňování, jako je tomu například v češtině. To ovšem neznamená, že by žádné společné rysy neexistovaly – v převážné většině případů se dají při znalosti rodu, genitivu jednotného čísla a nominativu čísla množného všechny ostatní tvary (včetně tvarů případného přináležejícího členu určitého nebo přídavného jména) odvodit, a většina slovníků proto uvádí právě tyto tři údaje.

Podstatná jména slovesná a numerická

Podstatná jména slovesná (gearradh – řezání, losgadh – střílení apod.) mají v gaelštině daleko rozsáhlejší využití než v češtině, protože v mnoha případech mají i význam odpovídající významu, pro který čeština odvozuje další tvar – například seòladh znamená doslova "plavení (se)", ale jeho význam běžně odpovídá i českému "plavba" ve smyslu konkrétní podniknuté cesty.

An robh an seòladh agaibh soirbheachail? – Byla vaše plavba úspěšná?

Výše uvedené výrazy gearradh a losgadh tak mohou podle kontextu mít i významy "řežba", "řez" a "střelba", pro které gaelšina nemá zvláštní (tedy odlišné) odvozené tvary.

Zvláštním rysem gaelštiny jsou tzv. číselná podstatná jména (v angličtině numerical nouns, v gaelštině ainmearan àireamhach). Významově odpovídají číslovkám jedna až deset, ale používají se pouze v souvislosti s osobami, ať už jsou tyto ve větě přímo zmíněny nebo ne.

Bha ochdnar (dhaoine) ann. – Bylo tam osm lidí.

Podstatná jména složená

Gaelština obsahuje nemalý počet výrazů, které jsou vytvořeny spojením dvou samostatných podstatných jmen. V těchto složeninách je přízvuk kladen na první slabiku druhého podstatného jména (obecně je přízvuk v gaelštině kladen na první slabiku slova) a bývají svázána pomocí spojovníku (někdy jsou ovšem psána jako jedno slovo bez spojovníku). Toto rozlišení pomocí přízvuku a spojení do jednoho slova je důležité kvůli významovému posunu:

gloinne-leanna – pivní sklenice (přízvuk pouze na leanna)

gloinne leanna – sklenice piva (přízvuk jak na gloinne, tak na leanna)

sgian-litreach – nůž na dopisy (přízvuk pouze na litreach – sgian litreach se dvěma přízvuky/bez spojení by znamenalo nůž z dopisu)

V mnoha případech jsou tyto složeniny používány pro označení věcí nebo osob, pro něž je v češtině běžné jednoduché podstatné jméno:

taigh-bìdh – restaurace (doslova "dům pro jezení")

fear-lagha – právník (doslova "muž zákonů")

ceann-uidhe – cíl [nějakého putování] (doslova "vrchol cesty")

U těchto slov je skloňováno pouze první podstatné jméno, kdežto druhé zůstává v genitivu bez ohledu na to, v jakém pádu se nachází celý výraz.

Vlastní jména

Vlastní jména mají v gaelštině svůj specifický systém skloňování, tzn.při rozdělení podstatných jmen do tříd podle typů skloňování podle libovolného způsobu by se mužská a ženská vlastní jména ocitla jako dvě samostatné třídy.

Zvláštní skupinu vlastních jmen tvoří příjmení. Ta, která začínají na Mac- (syn), jsou příjmeními výlučně mužskými, jejichž ženské protějšky začínají na Nic- (dcera):

Dòmhnall MacGriogair – Donald MacGregor

Màiri NicGriogair – Mary MacGregor(ová)

Příjmení, která na Mac-/Nic- nezačínají, jsou ve spojení s rodným jménem chápána jako přídavná jména, a jako přídavná jména jsou rovněž skloňována. Stojí-li samostatně, tvoří se z nich podstatná jména pomocí členu určitého a přípony -(e)ach:

Thachair mi ri Alasdair Caimbeul an-diugh. – Potkal jsem dnes Alexandra Campbella.

Thachair mi ris an Caimbeulach an-diugh. – Potkal jsem dnes Campbella.

Přídavná jména

Až na několik výjimek se přídavné jméno v gaelštině nachází až za jménem podstatným:

"taigh mòr – velký dům"

"cù luath – rychlý pes"

(Pro tyto výjimky ovšem často existují synonyma, která tuto zásadu neporušují, takže "deagh nàbaidh – dobrý soused" lze vyjádřit i jako "nàbaidh math").

Množné číslo jednoslabičných přídavných jmen se tvoří příponou -a nebo -e; u víceslabičných k žádné změně nedochází.

Skloňování

Při skloňování v jednotném čísle může docházet v závislosti na mluvnickém rodu, pádu a použití členu jak k lenizaci, tak ke změně koncovky, ale v množném čísle zůstává tvar přídavného jména stejný: například bàn – světlý nabývá podle situace v jednotném čísle tvarů bàn, bhàn, bàin, bhàin, bàine a bhàine, ale v množném čísle zůstává jednotný tvar bàna.

Stejně jako u podstatných jmen jsou pravidla skloňování vlastních jmen poněkud odlišná od pravidel skloňování jmen obecných.

Stupňování

Tvary přídavného jména pro druhý i třetí stupeň jsou v gaelštině (až na některé výjimky) tvořeny shodně hláskovou změnou na konci slova:

sàmhach (tichý) > sàmhaiche ((nej)tišší).

Ve většině případů se liší použitím částice nas před druhým stupněm a částice as před třetím stupněm, tedy:

nas sàmhaiche (tišší)

as sàmhaiche (nejtišší),

ale v některých větných konstrukcích je částice as používána i před druhým stupněm, takže například věta "Is e Raibeart as sine" může podle kontextu znamenat jak "Robert je starší", tak "Robert je nejstarší".

Odvozená přídavná jména

Stejně jako v jiných jazycích je mnoho gaelských přídavných jmen odvozeno z jiných slovních druhů. Mezi nejběžnější způsoby tvorby odvozených přídavných jmen patří tyto:

• Příponou k podstatnému jménu

  bròn (smutek) > brònach (smutný)

  cosg (cena) > cosgail (cenný, drahý)

• Příponou ke kořeni slovesa:

  dùin (zavřít) > dùinte (zavřený)

• Předponou neo- nebo mì-, odpovídající českému "ne-":

  cionntach (vinný) > neo-chionntach (nevinný)

  modhail (zdvořilý) > mì-mhodhail (nezdvořilý)

Zájmena

Gaelská zájmena jsou nesklonná a některá zachovávají stejný tvar bez ohledu na osobu a číslo – např. seo tedy může podle kontextu znamenat tento, tato, toto, tito, tyto i tato.

Osobní zájmena

mi (mise) – já

thu / tu (thusa / tusa) – ty

e (esan) – on/ono

i (ise) – ona/ono

sinn (sinne) – my

sibh (sibhse) – vy (včetně vykání)

iad (iadsan) – oni

Druhá osoba: Obvyklým tvarem jednotného čísla je thu, ale při některých jazykových jevech (například v podmiňovacím způsobu) se používá tu. Stejně jako v češtině existuje i v gaelštině vykání, tedy použití sibh a odvozených tvarů ve formálním styku, kvůli vyjádření úcty starší osobě apod.

Třetí osoba: Z důvodu neexistence středního rodu v gaelštině má tato pouze dvě osobní zájmena pro jednotné číslo. V množném čísle k rozlišení mezi rody nedochází vůbec.

Zvláštním jevem jsou tzv. "emfatické tvary" (ve výčtu v závorce). Vznikají pomocí přípon -e, -sa, -se a -san a jejich funkcí je zdůraznění, kterého se v jiných jazycích dosahuje pomocí důrazu v mluveném a podtržení, kurzívy atd. v písemném projevu.

Tha mi tinn. – (Já) jsem nemocný.

Tha mise tinn, ach tha iadsan ceart gu leòr. – Já jsem nemocný, ale oni jsou v pořádku.

V některých případech, jako třeba u třetího stupně přídavných jmen, je zvykem používat emfatický tvar automaticky:

tha ise as òige – ona je nejmladší.

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena ve funkci přívlastku se kladou až za podstatné jméno, a vyžadují použití členu určitého:

an togalach sin – tamta budova

V některých případech je možno použít pro větné konstrukce typu "toto je..." atd. pouze zájmeno:

Seo mo phiuthar. – Toto je moje sestra. (doslova "Toto moje sestra.")

Vztažná zájmena

Vztažná zájmena vyžadují použití relativního budoucího času:

a' cheist a bhitheas as doirbhe – otázka, která bude nejtěžší

Přivlastňovací zájmena

mo (m' před samohláskou) – můj/moje

do (d' před samohláskou) – tvůj/tvoje

a (před samohláskou zcela mizí) – jeho

a – její

ar – náš/naše

ur – váš/vaše

an/am – jejich

Zájmena mo, do a a (ve smyslu "jeho", nikoliv "její") způsobují lenizaci.

Gaelština rozlišuje mezi tzv. "zcizitelným" (v angličtině alienable, v gaelštině dealaichte) a "nezcizitelným" (v angličtině inalienable, v gaelštině do-dhealaichte) "vlastnictvím". Jako nezcizitelné se chápou třeba části těla, příbuzní nebo domov, a v souvislosti s těmito slovy se používají přivlastňovací zájmena:

mo cheann – moje hlava

do sheanair – tvůj dědeček

V ostatních případech se místo přivlastňovacího zájmene používá vazby "člen + podstatné jméno + tvar předložkového zájmena odvozený od předložky aig":

an càr againn – naše auto (doslova "to auto u nás")

V mnoha případech je možné použít obě možnosti, ovšem s významovým rozdílem – například slovo gruag bude ve frázi a gruag znamenat "její (vlastní) vlasy", ale ve frázi a' ghruag aice půjde o "její paruku". Podobně mo charaid i an caraid agam znamenají "můj přítel", ale v prvním případě půjde o daleko silnější citovou vazbu.

Předložková zájmena

Pokud má být osobní zájmeno použito po jednoduché předložce, namísto skloňování splynou tato dvě slova v jedno, tzv. předložkové zájmeno (v angličtině prepositional pronoun, v gaelštině roi-riochdair):

le (s) + mi (já) > leam (se mnou)

eadar (mezi) + sinn (my) > eadarainn (mezi námi)

Protože tato zájmena vznikají ze zájmen osobních, mají rovněž své emfatické tvary, např.:

fo (pod) + sibh (vy) > fodhaibh (pod vámi) > fodhaibhse (pod vámi).

K podobnému splynutí v některých případech dochází i u zájmen přivlastňovacích:

an (v) + mo (moje) > nam (v mojí)

Číslovky

Úvodem je třeba zmínit, že číslovky nejsou v gaelštině chápány jako samostatný slovní druh, ale jako podstatná jména, stojí-li osamoceně, a jako přídavná jména, předcházejí-li podstatné jméno. Tento odstavec by se tedy v gaelštině jmenoval spíše "číslování" než "číslovky".

V gaelštině jsou v současnosti používány dva systémy číslování – desítkový a dvacítkový. Zatímco desítkový systém je používán ve školství a dá se předpokládat, že časem nahradí systém dvacítkový, mimo jiné s ohledem na to, že je jednodušší, většina rodilých mluvčích dosud používá tradiční dvacítkový systém.

Číslovky základní

Pro čísla 1 – 20 je číslování stejné v obou systémech: prvních deset čísel (a fichead – dvacet) má samostatné názvy a čísla 11 – 19 se tvoří přidáním slova deug, které tak má funkci české přípony "-náct":

a ceithir – čtyři

a ceithir deug – čtrnáct

V obou systémech rovněž, jak je vidět, čísla pro jednotky, nejsou-li následována podstatným jménem, předchází částice a (a h- před číslicemi začínajícími samohláskou):

Tha seachd craobhan ann. – Je tam sedm stromů.

Tha a seachd ann. – Je jich tam sedm.

ochd meanglanan – osm větví

a h-ochd – osm (např. při odpočítávání)

Dvacítkový systém

Čísla nad dvacet se tvoří ve dvacítkovém systému přidáním výrazu air fhichead (doslova "na dvacet"), a to až po číslo 39 – jinými slovy, gaelština počítá "...dvacet osm, dvacet devět, dvacet deset, dvacet jedenáct..." (nebo přesněji: "...devět na dvacet,deset na dvacet..."):

ceithir air fhichead – dvacet čtyři

ceithir deug air fhichead – třicet čtyři (doslova "čtrnáct na dvacet")

Při použití podstatného jména je toto umístěno ještě před "deug" a/nebo "air fhichead":

ceithir lochan deug air fhichead – třicet čtyři jezer

Dále se používá násobku dvaceti, za nímž následuje 's a ("a") a zbytek přes tento násobek, tedy například:

46 – dà fhichead 's a ceithir – doslova "dva dvacet a šest" (2×20+6=46)

78 – trì fichead 's a h-ochd deug – doslova "tři dvacet a osmnáct" (3×20+18=78)

135 – sia fichead 's a còig deug – doslova "šest dvacet a patnáct" (6×20+15=135)

Při použití podstatného jména je toto umístěno za "fichead":

78 listů – trì fichead duilleag 's a h-ochd deug – doslova "tři dvacet list a osmnáct"

Desítkový systém

Naproti tomu systém desítkový je obdobný, jako v jiných jazycích: napřed číslo pro násobek desíti, tedy kupříkladu seasgad pro šedesát (tato slova, s výjimkou fichead – dvacet a ceud – sto, mìle – tisíc apod. před zavedením desítkového systému neexistovala), poté 's a ("a") a nakonec jednotka:

46 – ceathrad 's a dhà – doslova "čtyřicet a šest"

78 – seachdad 's a h-ochd – doslova "sedmdesát a osm"

135 – ceud, trithead 's a còig – doslova "sto, třicet a pět"

Případné podstatné jméno může být umístěno jak obdobně dvacítkovému systému uprostřed výrazu, tak obdobně češtině až na konci:

78 listů – seachdad duilleag 's a h-ochd nebo seachdad 's a h-ochd duilleag.

Tvary podstatného jména

Pro tvar podstatného jména, použitého po číslovce, obecně platí, že se používá nominativ (pouze po dà/dhà – dva následuje dativ). Množné číslo se ovšem používá pouze po číslicích označujících jednotky (bez ohledu na to, následují-li výrazy deug, air fhichead atd.). V ostatních případech, tedy po fichead (dvacet), seachdad (sedmdesát), ceud (sto) atd., ale i po výrazech jako dusan (tucet) následuje podstatné jméno v jednotném čísle. Navíc některá slova, např. duine (člověk) nebo bliadhna (rok) stojí po jakékoliv číslovce vždy v jednotném čísle. I tato slova ovšem mají své tvary množného čísla, používané obecně:

Bha mi a' fuireach nam bliadhnaichean anns an Fhraing. – Po léta jsem žil ve Francii.

Číslovky řadové

Číslovky řadové jsou tvořeny částicí an (a' pro a' chiad – první) stojící před číslovkou a příponou -(e)amh/-th(e)amh (s výjimkou a' chiad – první a an dàrna/an dara – druhý; an trìtheamh – třetí má alternativní formu an treas) a i u desítkového systému si zachovávají některé prvky systému dvacítkového:

16. – an siathamh òran deug – šestnáctá píseň, doslova "šestá píseň -náct" (oba systémy)

78. – an trì ficheadamh òran 's a h-ochd deug – sedmdesátá osmá píseň, doslova "tři dvacátá píseň a osmnáct" (dvacítkový systém)

78. – an seachdadamh òran 's a h-ochd – sedmdesátá osmá píseň, doslova "sedmdesátá píseň a osm" (desítkový systém)

Číslovky neurčité

I o číslovkách neurčitých platí, že jsou v gaelštině chápány jako podstatná jména. Mají tedy svůj mluvnický rod, a pokud po nich následuje další podstatné jméno, stojí toto v genitivu, který je v této souvislosti chápán jako přivlastňovací pád.

Slovesa

Základním tvarem, neboli lemmou, gaelského slovesa není infinitiv, ale rozkazovací způsob 2.osoby jednotného čísla, od nějž se ostatní tvary včetně infinitivu odvozují. Tyto tvary jsou totožné pro mužský a ženský rod a ve většině případů i pro všechny osoby jednotného i množného čísla (proto je nutné uvádět zároveň se slovesem i podmět). Výjimkami jsou podmiňovací a rozkazovací způsob. Druhým důležitým tvarem je příčestí přítomné, které se tvoří částicí a' (ag před samohláskami) a různými příponami a změnami koncovek. Ze samotné lemmy nelze určit, který způsob tvorby příčestí použít; mimoto mnoho sloves má dva i tři různé tvary příčestí, a v nemálo případech je příčestí s lemmou totožné. Proto slovníky gaelštiny zpravidla uvádějí u sloves jak lemmu, tak tvar (případně tvary) přítomného příčestí.

leugh (čti) > a' leughadh (čtoucí)

creid (věř) > a' creideamh (věřící)

freagair (odpověz) > a' freagairt (odpovídající)

fuirich (čekej) > a' fuireach (čekající)

ith (jez) > ag ithe (jedící)

can (čekej) > a' cantainn nebo a' cantail (čekající)

snàmh (plav) > a' snàmh (plavající)

Vynecháním částice vzniká z příčestí podstatné jméno slovesné:

a' freagairt – odpovídající

freagairt – odpovídání nebo odpověď

Příčestí se používá téměř vždy v čase přítomném, a protože gaelština nerozlišuje mezi slovesy dokonavými a nedokonavými, k popsání vidu nedokonavého v časech ostatních:

tilg = hoď i házej

thilg mi – hodil jsem

bha mi a' tilgeil – házel jsem (doslova "byl jsem házející")

Sloveso "být"

Základní tvary slovesa bi – "být" jsou tyto:

• infinitiv: a bhith – být
• přítomný čas: tha – jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou; a bheil? – jsem? atd.; chan eil – nejsem atd.; nach eil? – nejsem? atd.
• minulý čas: bha – byl jsem atd.; an robh? – byl jsem? atd.; cha robh – nebyl jsem atd.; nach robh? – nebyl jsem? atd.
• budoucí čas: bidh – budu atd.; am bi? – budu? atd.; cha bhith – nebudu atd.; nach bi – nebudu? atd.

Kromě slovesa bi má gaelština pro české "být" ještě méně často používané sloveso is (často zkracované na 's). Jedná se o sloveso defektní, které má pouze tvary přítomného a minulého času. Používá se pro spojení podmětu s předmětem, tedy vyjádření toho, že "něco je něco". Pro srovnání:

Is / 'S e seo mo bhràthair. – Toto je můj bratr.

Tha mo bhràthair sgìth / dhachaigh. – Můj bratr je unavený / doma.

Toto sloveso se rovněž používá u některých konstrukcí stupňování přídavných jmen a příslovcí a dále v mnoha ustálených větných konstrukcích.

Časy

Čas přítomný

S výjimkou slovesa "být" gaelština nezná přítomný čas prostý, pouze průběhový, tzn. tvořený v podobě:

tvar slovesa "být" + podmět + příčestí přítomné:

glas (zamkni) > tha mi a' glasad (zamykám) (doslova "jsem já zamykající")

Otázka a zápor jsou tvořeny změnami tvaru slovesa "být", nikoliv slovesa plnovýznamového:

a bheil mi a' glasad? – zamykám?

chan eil mi a' glasad – nezamykám

nach eil mi a' glasad? – nezamykám?

Čas minulý

Minulý čas vzniká lenizací daného slovesa. Jelikož slovesa začínající samohláskou nelenizují, dochází místo toho k přidání předpony dh-'. Protože lenizované f (tedy fh) je "němé", tzn. vůbec se nevyslovuje, přidává se dh-' i před něj:

glas (zamkni) > ghlas mi (zamykal jsem)

ith (jez) > dh'ith mi (jedl jsem)

fàg (odejdi) > dh'fhàg mi (odešel jsem)

Otázka a zápor jsou poté tvořeny pomocí tázací nebo záporné částice a dále částice do, která je rovněž používána po spojce "že":

an do ghlas mi? – zamykal jsem? / zamknul jsem?

cha do dh'ith mi – nejedl jsem

nach do dh'ith mi? – nejedl jsem?

gun do dh'fhàg mi – že jsem odešel

nach do dh'fhàg mi – že jsem neodešel

Čas budoucí

Budoucí čas je tvořen pomocí přípony -(a)idh:

glasaidh mi – zamknu / budu zamykat

ithidh mi – budu jíst

fàgaidh mi – odejdu

Otázka a zápor jsou poté tvořeny pomocí tázací nebo záporné částice a lemmy (tedy základního tvaru bez přípony), v některých případech lenizované:

an glas mi? – zamknu?

cha ghlas mi – nezamknu

nach ith mi? – nebudu jíst?

gum fàg mi – že odejdu

nach fhàg mi – že neodejdu

Čas budoucí relativní

Kromě základního tvaru budoucího času má gaelština ještě tzv. budoucí čas relativní (anglicky relative future nebo též '-s' future), který se používá po některých tázacích a vztažných zájmenech, příslovcích a předložkách. Tvoří se přidáním koncovky -(e)as k infinitivu, mnohdy bez částice a:

Cò ghlasas an taigh? – Kdo zamkne dům?

Cuin a dh'itheas sinn? – Kdy budeme jíst?

Ma dh'fhàgas tu an-diugh, beiridh thu air gu sàbhailte. – Jestli odejdeš dnes, stihneš to pohodlně.

(Sloveso beir v posledním příkladu již k předložce ma (jestli) nepatří, proto je v základním tvaru budoucího času.)

Další tvary

Infinitiv

Infinitiv je tvořen pomocí částice a postavené před lemmu a lenizací lemmy. Jelikož slovesa začínající samohláskou nelenizují, dochází místo toho k přidání předpony dh-'. Protože lenizované f (tedy fh), je "němé", tzn. vůbec se nevyslovuje, přidává se dh-' i před něj:

glas (zamkni) > a ghlas (zamknout)

ith (jez) > a dh'ith (jíst)

fàg (odejdi) > a dh'fhàg (odejít)

Trpný rod

Trpný rod lze vyjádřit buď trpným příčestím, nebo pomocí různých větných konstrukcí (viz odstavec větná skladba).

Trpné příčestí se tvoří příponou -te. Dříve používaná přípona -ta (případně -da) se dnes vyskytuje už jen u několika málo tradičních výrazů; u této přípony tedy není dodržováno pravidlo "úzká k úzké a široká k široké". Tvar trpného příčestí je zároveň totožný s tvarem přídavného jména slovesného:

glas (zamkni) > glaste (zamčen nebo zamčený)

Podmiňovací způsob

Sloveso v podmiňovacím způsobu je tvořeno lenizací (u souhlásek) nebo předponou dh-' (u samohlásek) a příponou, která má tvar:

• -(a)inn pro 1.osobu jednotného čísla
• -(e)amaid pro 1.osobu množného čísla a
• -(e)adh pro všechny ostatní případy.

V 1.osobě jednotného ani množného čísla už pak kvůli specifičnosti přípon nedochází k následnému použití zájmena:

glas (zamkni) > ghlasainn (zamkl bych)

glas > ghlasamaid (zamkli bychom)

glas > ghlasadh tu / e / i / sibh / iad (zamkl bys / zamkl by / zamkla by / zamkli byste / zamkli by)

(V některých nářečích je ale možno použít -(e)adh sinn místo -(e)amaid a mezi mladšími mluvčími je běžné použití -(e)adh mi místo -(a)inn.

Otázka a zápor se tvoří použitím obvyklých částic. lenizace zůstává v záporu zachována, ale ve tvarech tázacích se nepoužívá:

cha ghlasainn – nezamkl bych

an glasainn? – zamkl bych?

nach glasainn? – nezamkl bych?

Předpona dh-' před samohláskou se používá pouze ve tvaru oznamovacím:

ith (jez) > dh'ithinn (jedl bych)

ith > an ithinn? (jedl bych?)

ith > chan ithinn (nejedl bych)

ith > nach ithinn? (nejedl bych?)

Rozkazovací způsob

Gaelština má tvary rozkazovacího způsobu pro všechny osoby v obou číslech – tam, kde dotyčný tvar v češtině chybí, odpovídá gaelský rozkazovací způsob přibližně českému "Ať... !":

Fàgadh iad! – Ať odejdou!

V první osobě jednotného čísla je tvořen příponou -(e)am; v první osobě množného čísla příponou -(e)amaid; ve druhé osobě jednotného čísla se jedná o samotnou lemmu; ve druhé osobě množného čísla (včetně vykání) je tvořen příponou -(a)ibh a ve třetí osobě (v jednotném i množném čísle) příponou -(e)adh. Pouze ve třetí osobě se za tvar rozkazovacího způsobu přidává osobní zájmeno.

Itheam! – Ať jím!

Ith! – Jez!

Itheadh e! – Ať jí! (on)

Itheadh i! – Ať jí! (ona)

Glasamaid! – Zamkněme!

Glasaibh! – Zamkněte!

Glasadh iad! – Ať zamknou!

Záporný rozkaz se tvoří pomocí částice na přidané před příslušný tvar slovesa:

Na ith! – Nejez!

Na glasaibh! – Nezamykejte!

Na fàgadh iad! – Ať neodcházejí!

Nepravidelná a defektní slovesa

Gaelština má (s výjimkou slovesa "být") pouze deset nepravidelných sloves, tedy sloves, u kterých se některé tvary liší od tvarů, které by vznikly podle výše popsaných pravidel. Jedná se o tato slovesa (uváděné tvary jsou v pořadí lemma – příčestí přítomné – minulý čas – budoucí čas – přibližný překlad v infinitivu):

• abair – ag ràdh – thuirt – their – říci
• beir – a' breith – rug – beiridh – chytit
• cluinn – a' cluinntinn – chuala – cluinnidh – slyšet
• dèan – a' dèanamh – rinn – nì – dělat
• faic – a' faicinn – chunnaic – chì – vidět
• faigh – a' faighinn/faotainn – fhuair – gheibh – dostat, získat
• rach – a' dol – chaidh – thèid – jít
• ruig – a' ruiginn/ruigsinn/ruigheachd – ràinig – ruigidh – dosáhnout
• thig – a' tighinn – thàinig – thig – přijít
• thoir – a' toirt – thug – bheir – dát/přinést

Takzvaná defektní slovesa jsou ta, která nemají všechny tvary. V gaelštině se většinou jedná o slovesa mající pouze minulý, případně přítomný a minulý čas, pouze budoucí čas a podmiňovací způsob, nebo pouze rozkazovací způsob:

arsa – řekl jsem, řekl jsi atd. – pouze minulý čas

is – pouze přítomný a minulý čas (viz odstavec Sloveso "být")

feum – musel bych / budu muset atd. – pouze budoucí čas a podmiňovací způsob

siuthad(aibh) – pokračuj(te) – pouze rozkazovací způsob, 2.osoba

Složená slovesa

V češtině existuje mnoho sloves, pro které gaelština nemá jednoslovný ekvivalent. Místo toho používá dalšího slova (předložky, podstatného jména, příslovce atd.) nebo i více slov připojených ke slovesu s obecnějším významem:

cuir – dát

cuir mu – obléct (doslova "dát na")

cuir ceart – opravit (doslova "dělat správné")

dèan – dělat

dèan cabhag – spěchat (doslova "dělat spěch")

rach – jít

rach à sealladh – mizet (doslova "jít z pohledu")

Někdy existuje jak jednoslovné sloveso, tak sloveso složené s totožným významem, ale jedna z těchto forem je zpravidla idiomatičtější než druhá:

falaich / cuir am falach – schovat (idiomatičtější je zde složenina, doslova znamenající "dát ve skrýš")

Kromě toho často české sloveso v gaelštině nahrazuje speciální větná konstrukce – viz odstavec Větná skladba.

Příslovce

Jednoslovná příslovce tvoří v gaelštině menší část, ale většinou se jedná o často používané výrazy:

fhathast – dosud

glè – velmi

V mnoha případech začínají předponou a-:

a-mach – ven

a-rithist – znovu

Do této skupiny patří také většina tázacích příslovcí (i když ne všechna), např.:

cò – kdo, dè – co, cuin – kdy

ale cia mheud – kolik

Všechna tázací příslovce lze použít rovněž jako příslovce vztažná:

Ciamar a tha thu? – Jak se máte?

Tha i a' faighneachd ciamar an do rinn thu e. – Ptá se, jak jsi to udělal.

Některé vyžadují použití relativního budoucího času:

Cuin a leughas tu an aiste? – Kdy si přečteš ten článek?

Zvláštním rysem gaelštiny je použití různých příslovcí pro "nahoru" a "dolů" podle toho, zda se jedná o pohyb směrem od mluvčího nebo k mluvčímu, případně jiné osobě nebo předmětu, k níž je pohyb vztažen:

suas – nahoru (směrem od mluvčího)

a-nìos – nahoru (směrem k mluvčímu)

sìos – dolů (směrem od mluvčího)

a-nuas – dolů (směrem k mluvčímu)

Složená příslovce

Z každého vhodného přídavného jména lze vytvořit příslovce tím, že se před něj umístí částice gu:

math – dobrý > gu math – dobře

cudromach – důležitý > gu cudromach – důležitě

Pokud příslušné přídavné jméno začíná samohláskou, přidává se před něj ještě přípona h-:

àraidh – zvláštní > gu h-àraidh – zvláště

V některých případech je možno částici vynechat:

tric – častý > (gu) tric – často

Při stupňování nabývají tato příslovce stejné tvary, jako příslušné přídavné jméno:

cudromach – důležitý

gu cudromach – důležitě

nas cudromaiche – důležitější i důležitěji

Velké množství příslovcí začíná předložkou:

a thaobh – stranou (doslova "do strany")

air fad – zcela (doslova "po délce")

Někdy jsou tvořena i více než dvěma slovy:

a dh'aon àm – zároveň (doslova "do jednoho času")

V některých případech tvoří jejich část přivlastňovací zájmeno, a tvar příslovce se tedy liší v závislosti na osobě:

air mo, do... chois – vzhůru (doslova "na mé, tvé... noze")

Tha mi air mo chois fhathast. – Ještě jsem vzhůru.

A bheil thu air do chois fhathast? – Jsi ještě vzhůru? atd.

Předložky

Gaelština rozlišuje dva druhy předložek – jednoduché a složené. Jednoduché předložky jsou (s výjimkou eadar – mezi) jednoslabičná slova. Po většině z nich následuje dativ, ale některé jsou následovány genitivem a některé nominativem. Ve spojení s osobním zájmenem se jednoduché předložky slučují do předložkových zájmen.

Některé jednoduché předložky, mají-li být následovány určitým členem v jednotném čísle, se s tímto spojují v jedno slovo, které způsobuje lenizaci:

bho (z, ze) + (člen určitý) an > bhon

mu (o) + (člen určitý) an > mun

Ostatní tvary členu určitého s výjimkou an t- jsou v této situaci nahrazeny základním tvarem an (tedy například bho + a' tvoří rovněž bhon). V množném čísle k tomuto splynutí nedochází:

mun ghnothach – o té záležitosti

mu na gnothaichean – o těch záležitostech

Složené předložky

Složené předložky jsou tvořeny dvěma slovy, z nichž první je většinou samo o sobě jednoduchou předložkou, například:

air cùlaibh – za (doslova "na zadu")

am measg – mezi (doslova "ve středu")

Z tohoto důvodu jsou následovány genitivem:

an aghaidh – proti (doslova "ve tváři"), gaoth – vítr

an aghaidh gaoithe – proti větru (doslova "ve tváři větru")

Místo osobních zájmen se ve spojení se složenými předložkami používají zájmena přivlastňovací, a to buď mezi jednotlivými částmi předložky:

air mo chùlaibh – za mnou (doslova "za mým zádem"),

nebo po vytvoření předložkového přivlastňovacího zájmena s prvním slovem složené předložky:

nam aghaidh – proti mně (doslova "v mé tváři", kde nam (v mé) je vytvořeno z an (v) a mo (můj))

nar measg – mezi námi (doslova "v našem středu", kde nar (v našem) je vytvořeno z an (v) a ar (náš)

Spojky

Spojky souřadící (agus – a, ach – ale, oir – protože atd.) spojují jednotlivé věty či větné členy bez toho, aby měnily jejich podobu, pouze v některých případech dochází k použití jiné částice:

Dh'èirich e. Cha robh e fhathast ceithir uairean. – Vstal. Nebyly ještě čtyři hodiny.

Dh'èirich e ged nach robh e fhathast ceithir uairean. – Vstal, ačkoliv ještě nebyly čtyři hodiny.

Po spojce že, která má v gaelštině tvary gu, gum, gun a gur, a v záporu nach (=že ne), následuje sloveso v tom tvaru, v jakém se vyskytuje v otázce (tedy nikoliv ve větě oznamovací), pouze tázací částice je nahrazena příslušným tvarem spojky:

Coisichidh i ann. – Půjde tam.

An coisich i ann? – Půjde tam?

Thuirt i gun coisich i ann. – Řekla, že tam půjde.

Thuirt i nach coisich i ann. – Řekla, že tam nepůjde.

Po některých spojkách, například ma (jestli, zda), nuair (když, až) atd. následuje sloveso v tzv. relativním budoucím čase.

Částice a člen určitý

Částice

Gaelština používá částice v mnoha nejrůznějších případech, velmi často tam, kde čeština používá předponu nebo příponu. Mezi nejčastější patří:

• Příčestí přítomné, infinitiv:

  a' ruith – běžící

  ag òl – pijící

  a ruith – běžet

• Otázka, zápor, záporná otázka:

  An dèan thu sin? – Uděláš to?

  Am faca iad e? – Viděli ho?

  Cha sgrìobh mi thuige. – Nenapíšu mu.

  Chan eil mi cinnteach. – Nejsem si jist.

  Nach freagair thu i? – Neodpovíš jí?

• Otázka a zápor v minulém čase:

  An do rinn thu sin? – Udělal jsi to?

  Cha do sgrìobh mi thuige. – Nenapsal jsem mu.

• Příslovce vzniklá z přídavných jmen:

  sàbhailte – bezpečný

  gu sàbhailte – bezpečně

Člen určitý

Gaelština nezná člen neurčitý ani dělivý. Naproti tomu člen určitý v ní nabývá různých tvarů v závislosti na mluvnickém rodu, pádu a čísle příslušného podstatného jména. Tyto tvary jsou pro jednotné číslo a', am, an, an t-, na a na h- a pro množné číslo na, na h-, nam a nan. Některé příklady:

• beinn – hora

  a' bheinn – (ta) hora

  na beinne – (té) hory

  nam beantann – (těch) hor

• peansail – tužka (v gaelštině mužský rod)

  am peansail – (ta) tužka

  a' pheansail – (té) tužky

  na peansailean – (ty) tužky

• seòmar – pokoj

  an t-seòmar – (ten) pokoj

  na seòmraichean – (ty) pokoje

  nan seòmraichean – (těch) pokojů

• ubhal – jablko (v gaelštině ženský rod)

  an ubhal – (to) jablko

  na h-ùbhlan – (ta) jablka

Jak je patrné, mnohé tvary jsou používány ve vzájemně nesouvisejících případech, například na v mužském rodě vždy znamená množné číslo, ale v ženském rodě může jít i o genitiv čísla jednotného.

Větná skladba

Základní tvar věty v gaelštině je "sloveso + podmět (+ předmět + příslovečné určení)", a to ve větách oznamovacích, tázacích i záporných:

Cheannaich Alasdair leabhar an-diugh. – Alexander dnes koupil knihu.

(doslova) Koupil Alexandr knihu dnes.

An do cheannaich Alasdair leabhar an-diugh?. – Koupil dnes Alexander knihu?

(doslova) Koupil Alexandr knihu dnes?

Cha do cheannaich Alasdair leabhar an-diugh. – Alexander dnes nekoupil knihu.

(doslova) Nekoupil Alexandr knihu dnes.

V případech, kdy v češtině změnou slovosledu dochází ke zdůraznění některé části věty, používá gaelština pomocnou větu s "být":

Chan ann an-diugh an do cheannaich Alasdair an leabhar. – Dnes Alexander tu knihu nekoupil.

(doslova) Není v tom dnes, co koupil Alexandr tu knihu.

Ve větách s použitím pomocného slovesa "být", tedy mimo jiné ve všech větách v přítomném čase (pokud v nich "být" nefunguje jako plnovýznamové sloveso) je pořadí na začátku "sloveso "být" + podmět + příčestí přítomné":

Tha Alasdair a' cheannach. – Alexander kupuje.

(doslova) Je Alexandr kupující.

U některých sloves, která jsou považována za "statická" (stát, sedět, ležet, spát apod., ale kupříkladu i běžet), se místo vazby s příčestím přítomným používá vazby s předložkovým zájmenem a podstatným jménem slovesným:

Tha i na cadal. – (Ona) spí. (doslova "Je (ona) v jejím spaní.")

Trpný rod je možno vyjádřit buď pomocí příčestí trpného, nebo různými ustálenými vazbami, např. pomocí předložky air (na) nebo slovesa rach (jít):

Tha e claoidhte. – Je unaven. (trpné příčestí z claoidh – unavit)

Tha e air a chlaoidh. – Je unaven. (doslova "Je po jeho unavení.")

Bha e air a chlaoidh. – Byl unaven. (doslova "Byl po jeho unavení.")

Chaidh e a chlaoidh. – Byl unaven. (doslova "Šel unavit.")

Thèid e a chlaoidh. – Bude unaven. (doslova "Půjde unavit.")

Ustálené vazby

V gaelštině existuje celá řada ustálených vazeb, jejichž víceméně doslovný překlad do češtiny je sice možný, ale působí knižním až neidiomatickým dojmem, a je přirozenější překládat je pomocí prostého slovesa nebo jiného výrazu. Naproti tomu v gaelštině je jejich použití daleko obvyklejší, a mnohdy samostatné sloveso s příslušným významem ani neexistuje. Jako několik příkladů může posloužit:

'S toil le Pàdraig a bhith a' seinn. – Patrik rád zpívá.

(přesněji "Patrik má zálibu zpívat.", úplně doslovně "Je záliba s Patrikem být zpívající.")

An tèid do Chatrìona air còcaireachd? – Dokáže Kateřina vařit?

(přesněji "Půjde Kateřině vaření?", úplně doslovně "Půjde do Kateřiny na vaření?")

'S e Eòrpach a tha annamsa. – Jsem Evropan.

(přesněji "Je ve mně evropanství.", úplně doslovně "Je evropský který je ve mně.")

Značná část těchto vazeb používá v případě potřeby vyjádřit předmět pořadí "vazba včetně podmětu + předmět + infinitiv":

Bu mhath leam rudeigin a ràdh. – Rád bych něco řekl.

(přesněji "Bylo by mi lépe, kdybych něco řekl.", úplně doslovně "Bylo by lepší se mnou něco říct.")

Chan urrainn do Raibeart golf a chluich. – Robert neumí hrát golf.

(přesněji "Robert nemá schopnost hrát golf.", úplně doslovně "Není schopnost do Roberta golf hrát.")

Bu chòir dhaibh càr ùr a cheannach. – Měli by si koupit nové auto.

(přesněji "Bylo by pro ně lépe koupit si nové auto.", úplně doslovně "Bylo by lepší do nich auto nové koupit.")

Souvětí

Stejně jako v češtině, nemá ani v gaelštině tvar slovesa ve větě hlavní vliv na tvar slovesa ve větě vedlejší – ten ovšem může být ovlivněn použitou spojkou. Rozdíl je v tom, že ve většině případů se tyto věty neoddělují čárkou:

Tha i ag ràdh gu bheil i toilichte. – Říká, že je šťastná.

Choimhead e cuin a bhios bus a' dol ann. – Podíval se, kdy tam pojede autobus.

Seo an taigh anns an robh mi a' fuireach. – Toto je ten dům, ve kterém jsem bydlel.

ale Tha e beag, ach tha e sgileil. – Je malý, ale (je) šikovný.

Reference

• Roderick Mackinnon: Teach Yourself Gaelic (Gaelština pro samouky), The English Universities Press, 1971
• Boyd Robertson, Iain Taylor: Teach Yourself Gaelic, Hodder & Stoughton, 1993
• Colin Mark: The Gaelic-English Dictionary (Gaelsko-anglický slovník), Routledge 2004
• Angus Watson: The Essential Gaelic-English Dictionary (Základní gaelsko-anglický slovník), Birlinn 2007

Externí odkazy

• Gaelic Orthographic Conventions
• Faclair na Pàrlamaid
• Taic^{[nedostupný zdroj]} – přehled gaelské gramatiky v angličtině ve formě lekcí
• Akerbeltz: Beagan Gràmair – A Bit of Grammar – stránka v angličtině zabývající se gaelskou fonetikou, morfologií a syntaxí
• Sabhal Mòr Ostaig – stránka jediné vyšší školy používající gaelštinu jako hlavní výukový jazyk
• Foghlam – Learn Gaelic – výukové stránky BBC