František Kaván
František Kaván | |
---|---|
František Kaván | |
Narození | 10. září 1866 Víchovská Lhota Rakouské císařství |
Úmrtí | 16. prosince 1941 (ve věku 75 let) Libuň Protektorát Čechy a Morava |
Místo pohřbení | hřbitov Libuň |
Národnost | česká |
Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze (Julius Mařák) |
Povolání | krajinář, básník |
Hnutí | realismus, symbolismus |
Významná díla | Podmrak (1894) Chrudimka pod sněhem Vřesoviště |
Ovlivněný | Camille Corot, Charles Daubigny Antonín Chittussi |
Ocenění | Zlatá medaile z Exposition Universelle (1900) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Kaván (10. září 1866 Víchovská Lhota[1] u Jilemnice – 16. prosince 1941 Libuň[2]) byl český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě (Lhotě Víchovské), dnes součást Víchové nad Jizerou, do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence, Marii a Jana. Rodina byla hluboce věřící, předpokládá se, že patřili k jednotě bratrské, protože to bylo v regionu dosti běžné.[3] Podle zápisu o křtu v katolické matrice narozených jsou ovšem oba Kavánovi rodiče zapsáni jako katolíci.
Školu navštěvoval v Křížlicích a teprve až od svých čtrnácti gymnázium v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka. V Hradci se poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby (například civilní Telegrafní tyče nebo zelené variace Les u Víchovské Lhoty a Na Skalce Křížlické). Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně. Rodiče sice chtěli mít nejprve z Františka kněze, ale ten se po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství, k čemuž nakonec rodiče svolili, když ho v tom podporoval i Mařák poté, co viděl jeho obrazy.[4]
Studia v Praze – 1. polovina 90. let
[editovat | editovat zdroj]Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla. V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Boromejský Mádl nebo začínající Karel Matěj Čapek. Do tohoto prostředí nastoupil Kaván v akademickém roce 1889/1890 až v pololetí materiálně žalostně zajištěn. Mezi jeho spolužáky patřili starší Ferdinand Engelmüller, dále Antonín Slavíček, Václav Březina, Jan Minařík, Bohuslav Dvořák, Josef Holub, Jaroslav Panuška[5], mladičký Otakar Lebeda, nebo básník a malíř František Pečinka[5]. Začínali v ateliéru budovy dnešní Uměleckoprůmyslové školy se špatnými světelnými podmínkami. Ve vzpomínkách spolužáků byl Kaván velmi skromný a dobrosrdečný, zároveň hned od počátku „malíř školený přírodou“.[6]
Z tohoto období pochází malby V měsíční záři – oknem rodné chalupy (1890), Podzim u nás v Krkonoších (1891), toporné studie stromů a dnes neznámý Na vrcholu Kotle v Krkonoších, který se objevil na Jubilejní výstavě v roce 1891. V roce 1892 se Kaván zaměřil na barvu a odklonil se od náladovosti k realitě. Nejvýznamnější obraz tohoto roku je Ponikelská Dola (tematicky navazuje na Chittussiho Údolí Doubravky). Tato díla byla k vidění i k zakoupení na školní výstavě akademie a Kaván byl na ní jakožto začínající umělec výjimečně dobře ceněn K. M. Čapkem.[7]
V témže roce došlo k otřesu tehdejšího pojetí umění poté, co vyšla programová stať F. X. Šaldy nazvaná Syntetism v novém umění, která velmi tvrdě napadla realismus Karla Václava Raise a jiných literátů, ovšem Raisovo pojetí bylo Kavánovi (podobně jako Slavíčkovi) velmi blízké, mimo jiné i tím, že se Rais zabýval regionem Kavánova původu. Také se konala retrospektiva A. Chittussiho.[8]
Mezi lety 1892–1893 tvořil především obrazy výškového formátu (zde lze vidět předzvěst secese), je u nich kladen důraz na perspektivu (Potok u lesa) a na vzduch (Lávka k Betlému). Je znám jediný obraz ze školních exkurzí Skála u Berounky pod Srbskem, kde je patrné mísení romantických a realistických vlivů. Je vůbec zajímavé, že se Kaván poměrně málo účastnil studijních exkurzí (ty byly především do Zákolan a na Okoř). Z počátku roku 1893 jsou známé zimní krajiny Krajina na sněhu a krajina s táním Jilm 28. března. Nedatovaný obraz Zima na Ďáblickém vrchu, později kvůli své skicovitosti a úderným barvám nazvaný Imprese, z okolí Prahy je také možná z tohoto období. V létě tvořil na Labské boudě, což mu umožnilo stipendium udělené Josefem Hlávkou. Zde se nabízí otázka, proč si nevybral, jako většina ostatních obdarovaných, k studijnímu pobytu spíše Francii, centrum evropské kultury a hlavně zemi Kavánova oblíbence Camilla Corota či Charlese Daubignyho. V okolí Labské boudy (kam mimochodem chodil pěšky z Víchovské Lhoty) studoval tůně na Labi, kleče a rašeliniště, kompozičně je patrný vliv Chittussiho. V druhé části prázdnin potom jel poznávat dílo Chittussiho do jižních Čech, zde si oblíbil rybník Kaňov. Na konci prázdnin se ještě přesunul do Šárovcovy Lhoty, kde vytvořil obraz Po řepách u Lhoty Šárovcovy, který předznamenal cosi ze zásadního umělcova období 1894–1895.[9]
O prázdninách 1894 namaloval u své chalupy jeden z nejvýznamnějších a do té doby největší obraz, Podmrak. Obraz zachycuje jednoduchý motiv zelené louky s cestou, celý laděný kvůli podmračené obloze, která tvoří velkou část obrazu, do šeda. V dáli na okraji cesty sedí žena s odloženými hráběmi, což dodává obrazu sociální rozměr. Obraz byl zakoupen mecenášem Hlávkou a dostal se na Exposition Universelle v roce 1900 v Paříži, kde byl oceněn zlatou medailí. Ze stejného prostředí, doby a stejné velikosti pochází i Frantova náladička, což je čistá krajina s obilným polem a dalekým průhledem, Kaván k ní v časopisu Niva publikoval báseň „Náladička“. O důležitosti tohoto obrazu svědčí i to, že Kaván vytvořil několik variací na stejné téma. Na podzim maloval v jižních Čechách vypuštěné rybníky – Vypuštěný malý Tisý a Na prázdném rybníce, tématem se poněkud sice odklonil od Chittussiho, ale kompozičně u něho zůstal.[10]
V roce 1895 přinesli nový pohled na krajinomalbu do Čech skotští krajináři, jejichž vůdcem byl Robert Macaulay Stevenson, svou výstavou v Krasoumné jednotě (jejich vliv je zmiňován především u Slavíčka a Hudečka). V létě Kaván znovu hledal Chittussiho krajinu a jel do Železných hor, kde navštívil i malířovo rodiště Ronov nad Doubravou. Odtud pochází především dva rozměrnější obrazy Na Zlatém potoce pod Železnými horami a Železné hory – na potoce Třemošnickém, což jsou oba obrazy s důležitým prvkem potoka a propracovanou kompozicí. Na ně ještě téhož léta navázal Chalupami v Roudnici v Podkrkonoší.[11]
Téhož roku vyšel Manifest české moderny, který vyzývá k zachycování vnitřní pravdy a ne fotografické pravdy vnější. Kaván v této době prožívá vnitřní rozpolcenost, kdy se v jeho realistické malbě objevují snahy o zachycení subjektivního pohledu. Ještě se vrátil do Krkonoš, kde vytvořil několik větších pláten. Poté ještě s Otakarem Lebedou maloval rybníky v jižních Čechách, ale tyto obrazy nebyly přijaty Mařákem a nakonec ani spolužáky kladně. Z těchto důvodů se Kaván rozhodl v pololetí 1896 opustit akademii a živit se jako svobodný umělec.[12]
2. polovina 90. let
[editovat | editovat zdroj]Odklon od realismu a následný odchod z akademie byl ovlivněn skupinou kolem Moderní revue (vznikla 1894), nejprve Jiří Karásek ze Lvovic a později Karel Hlaváček, která mu byla svým symbolisticko-dekadentním programem blízká, na druhé straně mu nebylo blízké aristokratické pojetí života, které bylo hlásáno symbolistou Mallarmém. Sám o svém díle v této době mluvil jako o romantickém symbolismu.[13] Kaván byl od roku 1896 členem Umělecké besedy, od roku 1897 SVU Mánes.
V roce 1896 přijal pozvání bývalého spolužáka Otakara Hrušky a odjel do Dobrušky, kde pracoval nějakou dobu, nicméně toto období je poznamenané častým stěhováním. Publikoval básně v Nivě a také v Rozhledech, přičemž se seznámil s vydavatelem Josefem Pelclem. O Vánocích 1896 poprvé vystavoval mimo školní výstavu v Umělecké besedě, zde se objevila díla z Železných hor, konkrétně z Bojanova. Čapek po výstavě označil Kavána za „nejsilnějšího a nejmarkantnějšího talenta našeho krajinářství“.[14] Náměty z Bojanova zachycoval až do roku 1897. Krajiny pojímal „nekrajinářsky“. Namaloval například Odtékání (Čapek označil obraz jako impresionistický, ale v této době nedošlo k ustálení toho termínu tak, jak ho chápeme dnes[15]), Chátrání, Klekání a Milosrdenství přetrvá. Po zániku Nivy v roce 1898 přispíval do Nového života vydavatele Karla Dostála-Luinova (čímž se sblížil s katolickou modernou, kde byla činná i jeho sestra Marie). Vystavoval na prvních dvou výstavách SVU Mánes a byl přijat spíše rezervovaně.[16]
Na druhé výstavě Mánesu předvedl obrazy z okolí Týniště nad Orlicí, kam se v roce 1898 přestěhoval (Polní koutek, dále nám dnes neznámé Ej žitko, žitko). Velmi záhy se opět přestěhoval, do Blešna, odkud jezdil malovat do okolí Hradce a Pardubic. Důležitý námět tvoří vrby. maloval také na Kozákově a Malé Skále. Vrby použil na černobílé expresivně laděné ilustraci k básni Jana Opolského. Ilustroval také báseň „Mdlý večer“ Karla Hlaváčka vydanou při příležitosti jeho předčasné smrti. Pro jeho malbu z okolí Malé Skály je typické romantické ladění a jistý návrat k realismu. Sám se vyjádřil, že mínil požádat o návrat do Mařákovy školy, ale tento plán vzal za své kvůli profesorově smrti. Nedlouho před Mařákovou smrtí o něm ještě publikoval studii (už třetí, před tím publikoval o Slavíčkovi a Panuškovi). Jedna z prvních je z tohoto období schematická barevná kresba Příprašek. Tvorba je ovlivněna jeho návštěvou ve Vídni, kde mohl lépe studovat Corota, dost možná i Sisleye a Pissarra. Obrazy zachycují prakticky výhradně přírodní krajinu ve velkých plochách.[17]
Návrat k realismu, zimní krajiny
[editovat | editovat zdroj]Výrazný přechod v Kavánově životě znamenalo přesídlení do Železnice, kde pobýval mezi lety 1900 a 1904. Byla to doba šťastná, znamenající zlepšení existenčních podmínek (hlavně díky obchodním zásahům jeho ženy Heleny). I v uměleckém stylu došlo ke zklidnění a návratu k realismu, zcela zásadní roli potom hrají zimní krajiny (Můstek, Po ránu, Přeháňky od Tábora). V obecné kultuře se prosadil pozitivní přístup S. K. Neumanna. Zlepšení existenčních podmínek mu umožnilo přestěhovat se v roce 1904 do Vítanova, kde si pořídil vlastní domek. Ten o dva roky později prodal a odstěhoval se do Nové Vsi nad Popelkou. Do Vítanova se ale v roce 1909 vrátil a zůstal tam až do roku 1922. Z tohoto období kvalita obrazů kolísá. Často maloval řeku Chrudimku (Chrudimka pod sněhem). Mezi zásadnější malby patří Kupky u Hlinska z roku 1919.[18]
Odchod na venkov je někdy spojován s filozofií Lva Nikolajeviče Tolstého. Kavánovi v roce 1902 vyšla sbírka Tolstého povídek přeložených do krkonošského nářečí s názvem Poudačky: Nářečím z nad Jilemnice přeložil Kavánů František a mimoto je známa jeho obliba ruských autorů jako byl Gogol či Dostojevský. V roce 1909 se v soukromé korespondenci pochvalně vyjádřil o dílech mladých umělců Kubína, Špály a Filly a zároveň vyjádřil obavu o svoji uměleckou budoucnost v kontextu moderního umění, což mohl být další důvod k životu v ústraní.[19]
V roce 1922 se přestěhoval do Libuně, ale tamní prostředí nebylo vhodné pro jeho nemocnou ženu Helenu. V roce 1923 měl výstavu v Hlinsku pod patronací kronikáře Karla Václava Adámka. V roce 1925 se přestěhoval do Svobodných Hamrů, kde po necelém roce zemřela jeho žena. K hlavním obrazům konce 20. let patří Cesta k zapadlému malíři (dnes neznámá) a Přesýpání nálad.[20]
Závěr života (30. léta)
[editovat | editovat zdroj]Kaván se na sklonku svého života těšil stále narůstající oblibě, ale zároveň toto období bylo poznamenáno úbytkem fyzických sil, což mělo za následek vytváření menších, jednodušších a lehce napodobitelných obrazů.
Na přelomu desetiletí proběhla výstava Julia Mařáka a jeho školy, Kaván se oženil s Pavlou Šírovou, vdovou po Janu Šírovi. Poměrně důležitý byl také Kavánův vstup do Jednoty umělců výtvarných, to bylo dáno tím, že v Mánesu se začalo prosazovat moderní umění, s kterým by Kaván neměl šanci. Zatímco Jednota zastávala tradiční hodnoty.[21] Dne 19. května 1931 se stal řádným členem České akademie věd a umění.[22] Podruhé se přestěhoval do Libuně, kde měl konstantní přísun objednávek, většinou obstarávaných jeho druhou ženou. Právě třicátá léta jsou ale typická velkým počtem padělků, které nesl Kaván velmi těžce.
Jeden z jeho posledních obrazů jsou Malé Krkonoše, který namaloval po zabrání Sudet a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]František Kaván se poprvé oženil v srpnu 1896, s Helenou Váňovou (?? Lébény ( Maďarsko)[23] – 9. 7. 1926 Polička[24]), dcerou řemeslníka z Vysokého Mýta. Ta byla nepraktickému malíři životní oporou. Zemřela v nemocnici v Poličce, dříve, než mohla být operována.[25]
Jeho druhá svatba s konala v Nuslích dne 31. května 1930. Manželkou se stala Pavlína Šírová, rozená Skřivanová (29.4.1879 Jílové – 30. 5. 1942 Praha[26]).[23] Pavlína Šírová byla vdovou po příteli Františka Kavána, pardubickém malíři Janu Šírovi. Zasloužila se o Kavánovo uznání ve stáří. Manželé se přestěhovali do Libuně, kde František Kaván dožil.[25] Pochován je v rodinné hrobce v Libuni.[2] Na náhrobku je umístěna busta od sochaře Karla Pešaty.[27]
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]-
František Kaván (1893-1894)
-
František Kaván Na vzduchu domova (1895)
-
František Kaván Krajina s řekou (1896)
-
František Kaván Strom v krajině (1896)
-
František Kaván Umrlčí cesta (1895–1896)
-
František Kaván Příprašek (1898-1899)
-
František Kaván Zoufalství
-
František Kaván - (Podzimní krajina se stromem)
-
František Kaván Podzim u Jičína (kol. 1900)
-
František Kaván Strom v polích (kol. 1900)
-
František Kaván Máky
-
František Kaván Chrudimka (1902-1904)
-
František Kaván Na Chrudimce (1904)
-
František Kávan - Chrudimka 1903 - 1904
-
František Kaván Zima
-
František Kaván Konec zimy
-
František Kaván Večer v příprašku
-
František Kaván Kamenický rybník v chumelenici
-
František Kaván Zima u Hlinska
-
František Kaván Tání (okolo 1920)
-
František Kaván Motiv z Vítanova u Hlinska
-
Kaván František - Lesní stráň
-
František Kaván Mrazivo
-
František Kaván Ráno na Chrudimce u Stanu (kol. 1920)
-
František Kaván Zimní ráno na Hlinecku (kol. 1925)
-
František Kaván Jarní tání (kol. 1930)
-
František Kaván - Červnová nálada
-
František Kaván 1892 (Řeka v zimní krajině)
-
Kaván František – návrh Ex libris Lad. J. Živný (1910)
Zastoupení ve sbírkách
[editovat | editovat zdroj]- Národní galerie v Praze
- Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře
- Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Galerie výtvarného umění v Ostravě
- Galerie výtvarného umění v Chebu
- Muzeum umění Olomouc
- Galerie umění Karlovy Vary
- Západočeská galerie v Plzni
- Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Oblastní galerie v Liberci
- Památník národního písemnictví
- Galerie Klatovy / Klenová
- Česká pojišťovna, Praha
- Městské muzeum, Dobruška
- Městské muzeum a galerie Vodňany
- Muzeum Českého ráje v Turnově
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1785-1878 ve Víchovské Lhotě , sign.5835, ukn.7667, str.202. Dostupné online
- ↑ a b Lidové noviny, 18.12.1941, s.3, Malíř František Kaván zemřel
- ↑ Karlíková, s. 5–6
- ↑ Karlíková, s. 6–8
- ↑ a b Karlíková, s. 16
- ↑ Karlíková, s. 8–10
- ↑ Karlíková, s. 10–13
- ↑ Karlíková, s. 13
- ↑ Karlíková, s. 13–16
- ↑ Karlíková, s. 16–18
- ↑ Karlíková, s. 18–20
- ↑ Karlíková, s. 20–21
- ↑ Karlíková, s. 23–26
- ↑ Karlíková, s. 29
- ↑ Karlíková, s. 32
- ↑ Karlíková, s. 26–34
- ↑ Karlíková, s. 34–38
- ↑ Karlíková, s. 41–49
- ↑ Karlíková, s. 47
- ↑ Karlíková, s. 49–52
- ↑ Karlíková, s. 52
- ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1066-1.
- ↑ a b Matrika oddaných, Nusle, 1928-1934, snímek 82
- ↑ Index zemřelých, Polička, 1872-1931, snímek 57
- ↑ a b Jaroslav Černý: František Kaván a Pardubice
- ↑ Východočeský kraj, 12.6.1942, s.6 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Obec Libuň: František Kaván. www.obec-libun.cz [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-10.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
- CHARVÁTOVÁ, Eliška. František Kaván (1866-1941) v dopisech manželce a přátelům. Praha 2014. Diplomová práce, vedoucí Ivana Ebelová, oponent Michael Zachař. Dostupné online.
- KOVÁRNA, František. František Kaván. Praha: [s.n.], 1941.
- VANCL, Karel. František Kaván (výběr z básní, vzpomínky přátel, např. B. Dvořák. J. Holub, J. Karásek). Liberec: Krajské nakladatelství, 1959.
- KARLÍKOVÁ, Ludmila. František Kaván. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0342-X.
- ZACHAŘ, Michael. František Kaván. Praha: REFOT, 2009. ISBN 978-80-900723-0-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kaván na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kaván
- František Kaván v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Franta Kaván Archivováno 18. 3. 2005 na Wayback Machine. v poradně časopisu Naše rodina
- Výstava v Galerii Kodl Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
- František Kaván v informačním systému abART
- František Kaván - obrazy
- České malířství 19. století
- Čeští malíři 19. století
- Čeští malíři 20. století
- Členové Umělecké besedy
- Realističtí malíři
- Impresionističtí malíři
- Symbolističtí umělci
- Čeští krajináři
- Žáci Julia Mařáka
- Čeští básníci
- Čeští překladatelé
- Čeští překladatelé z ruštiny
- Básníci tvořící česky
- Členové JUV
- Narození v roce 1866
- Narození 10. září
- Narození ve Víchové nad Jizerou
- Úmrtí v roce 1941
- Úmrtí 16. prosince
- Úmrtí v Libuni