Francesco Caratti

Francesco Caratti
Francesco Caratti
Narození	1620; Bissone
Úmrtí	1677 (ve věku 56–57 let); Praha
Povolání	stavitel a architekt
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Francesco Caratti (mezi 1615–1620, Bissone, kanton Tessin, Švýcarsko – 1677, Praha) byl architekt a stavitel raného baroka v Čechách. K jeho nejznámějším dílům se řadí Černínský palác na Hradčanech a Michnův palác na Malé Straně. Za jeho autorské dílo je považováno i západní průčelí kostela sv. Jiří na Pražském hradě, kde velmi originálně propojil původní románskou baziliku s novým průčelím.

Francesco Caratti byl společně s architekty Carlem Luragem a Giovanni Domenico Orsinim nejvýznamnějším barokním architektem v Čechách a na Moravě.^[1]

Život

Svoje učební léta prožil převážně ve Vídni ve službách S. M. Caesarea. V rakouském hlavním městě však nenajdeme budovy, které by mu bylo možné připsat, dokonce ani jako spolupracovníkovi. Jeho kariéra začala po přestěhování na Moravu. V roce 1645 pracoval pro knížete Lichtenštejna ve Valticích na Moravě, kde společně s Pietro Maternou postavil dvě fontány.^[2]^[3]^[4]

Jeho pobyt v Praze je doložen od roku 1652, i když se má za to, že do Prahy přišel již ve 40. letech. Pracoval převážně pro šlechtické rody (Michnové z Vacínova, Černínové, Thurnové, Morzinové) a jejich prostřednictvím pro dominikány a jezuity. ^[4]

Nejznámější a nejhodnotnější díla postavil až po přestěhování do Prahy, kde žil a pracoval až do své smrti. Jeho žákem byl Giovanni Battista Maderna. ^[5]

Stavby

Jeho umělecká tvorba výrazně převyšuje průměr tehdejší raně barokní architektury v Čechách. Jsou zřetelně vidět vlivy vídeňského prostředí, ale osvědčuje i znalost architektury římské a severoitalské v 16. století. K jeho nejvýznamnějším a doloženým dílům patří dnes již zaniklý dominikánský kostel sv. Maří Magdaleny na Malé Straně (dnes České muzeum hudby). Postavil také Černínský palác v Praze na Hradčanech (dnes Ministerstvo zahraničních věcí), který připomíná stavby Palladiovy, ale dociluje v kolosálním měřítku jiného účinku, než stavby renesanční a manýristické. I další jeho dílo má vysokou kvalitu a podobné slohové rysy – severní rizalit zahradního traktu Michnovského paláce na Malé Straně. Ušlechtilou klasickou vyvážeností a použitím přísného geometrického řazení pilastrů a říms připomíná římskou architekturu.

Michnův palác (1644–1645)

Po přestěhování do Prahy dostal zakázku na stavbu paláce hraběte Michny v Karmelitské ulici na Malé Straně. Výsledkem jeho práce byl palác považovaný za reprezentanta výtvarně nejčistší italské architektury 16. století v Čechách.

Původně zde stála vila, kterou roku 1618 nechal Jindřich Matyáš Thurn upravit na pohodlnou renesanční vilu. Po Bílé hoře však musel emigrovat a jeho žena ji byla nucena v roce 1623 pod cenou prodat. Kupcem byl jeden z pětice největších válečných zbohatlíků Pavel Michna z Vacínova. Michna chtěl vilu přestavět na reprezentační barokní palác. V roce 1631 však nečekaně zemřel a v díle pak pokračovali jeho syn Karel Alexandr a po jeho smrti 1637 jeho mladší bratr Václav Jan. Tomu se podařilo získat talentovaného stavitele a architekta Francesca Carattiho.

Francesco Caratti přebudoval zahradní průčelí paláce ve stylu italské vilové architektury 16. století. Najdeme zde mnoho architektonických prvků z vil Medici a Borghese v Římě. Chtěl postavit nejenom reprezentativní vilu, ale i vilu se zdobnou ušlechtilostí. Původní budova byla navýšena a renesanční arkády zazděny. Celkové barevné ladění je v kombinaci bílé a černé barvy tak, aby to připomínalo mramor. V interiérech se nachází bohatá štuková výzdoba, která je dokonalou ukázkou českého raného baroka.

Menší stavby raného období

V Praze na Starém Městě dokončil osmibokou kopuli s ochozem v kostele sv. Salvátora (mezi 1648 a 1649) a jeho sloupoví (mezi 1653 a 1659). Celá stavba kostela sv. Salvátora je mistrovským dílem třiadvacetiletého Carla Antonia Luraga. Traduje se, že využil znalosti plánu jezuitského kostela v Innsbrucku z roku 1629.

V letech 1652 až 1656 pracoval na rekonstrukci hradu v Roudnici, který patřil šlechtickému rodu Lobkoviců. V letech 1660–1665 navrhl a podílel se na realizaci Nostického paláce (také na Malé Straně). V roce 1662 navrhl kamennou fontánu u sochy sv. Jiří na Pražském hradě.

V letech 1656–1678 navrhl a realizoval stavbu kostela sv. Máří Magdalény na Malé Straně pro řád dominikánů. Sponzorem byl šlechtický rod Michnů a protože neměli dostatek peněz, práce postupovaly velmi pomalu. Přesto vznikla mimořádná stavba se dvěma zvonicemi, klenutou kopulí a nápaditým průčelím, kterou roku 1709 dokončil Kryštof Dientzenhofer. (Dominikáni budovali kostel padesát let, užívali jej osmdesát let, ale roku 1783 byl kostel zrušen v rámci církevních reforem Josefa II. Dnes budova patří Národnímu muzeu a je v ní České muzeum hudby.)

Černínský palác (1669–1694)

Jednou z jeho největších zakázek je palác hraběte Černína na Hradčanech. Stavěl podle plánů samotného Giana Lorenza Berniniho, neboť zadavatel Humprecht Černín chtěl, aby jeho palác patřil k nejlepším a největším v Praze. To se mu také podařilo, neboť navzdory pohnutému osudu je Černínský palác jednou z nejpozoruhodnějších barokních staveb 17. století v Praze.

V lednu 1668 připravil první plány a v květnu 1669 se stal zodpovědným za projekt a stavbu paláce. Výkopové práce začaly ještě před podepsáním smlouvy 1669. Potýkal se s mnoha komplikacemi a hlavně se musel vyrovnat s velmi úzkým a členitým pozemkem. Dvěma dvory skryl nepravidelnost parcely. Celý komplex důmyslně vybudoval na dvou navzájem kolmých osách a terén zahrady koncipoval do dvou úrovní. Velkolepé 135 m dlouhé průčelí rozčlenil třiceti vysokými průběžnými polosloupy. Dominantou přízemí se stala arkádová chodba protínající celou budovu, na obou koncích uzavřená schodištěm. Tím se umělec postaral o monumentalitu vstupního prostoru.

Po čtyřech letech byla hrubá stavba hotová a začaly práce na interiérech. Byla to však poslední práce Francesca Carattiho, neboť v roce 1677 zemřel. Naštěstí si stihl vychovat nástupce Giovanniho Battistu Madernu.

Menší stavby pozdního období

V posledních letech svého života se kromě stavby Černínského paláce podílel na rekonstrukci nebo stavbě budov i mimo Prahu. Na konci roku 1669 navrhl kostel a zvonici v Kosmonosech. V Nejdku a Stružné v roce 1669 dohlížel na stavbu hradu. V roce 1671 plánoval obnovu pevnosti Andělská Hora, v letech 1670 až 1672 byl podle jeho projektu postaven dům farního kněze v Jesenicích, v roce 1672 navrhl lovecký zámeček u Dolního Bousova.

V letech 1669, 1671 a 1673 pracoval pro hraběte Slavatu. Proto mu je připisována s jistými pochybnostmi i rekonstrukce pražského Slavatova paláce.^[4] Pravděpodobně se podílel i na návrhu kostela Nejsvětější Trojice v Klášteru u Nové Bystřice v jižních Čechách (1667–1976).

Dílo

Carattiho prací je zřejmě západní průčelí románské baziliky sv. Jiří na Pražském hradě
navrhl kašnu pod sochu sv. Jiří na Pražském hradě (realizována G. B. Spinetou (*? ; +3. 11. 1663); dnes části na Nám. U Sv. Jiří a III. nádvoří)
navrhl okrouhlou kapli na starém hradě Petršpurku nad Petrohradem u Loun
nelze vyloučit, že se ve službách Michnů Caratti podílel na výstavbě kaple P. Marie Einsiedelnské v Radíči, která byla úplně dokončena r. 1676
mohl pracovat i pro Václavova bratrance Viléma Bedřicha Michnu v Chyši, který zde tehdy finančně podporoval výstavbu karmelu (1660–1663)
navrhoval drobné úpravy na zámku v Nejdku
pracoval ve Stružné (tehdy ještě Kysiblu),
později pracoval na hradě Kosti a loveckém zámečku Humprecht (oboje u Sobotky), a v Kostomlatech pod Milešovkou
v Kosmonosech stavěl kostel sv. Kříže, k němuž vypracoval i plány, a později k němu stavěl samostatnou zvonici. Plány na zvonici zhotovil v roce 1672 a měl nad její stavbou i vrchní dohled
v roce 1670 vypracoval plány pro přestavbu Loubského domu (čp. 175/III) na Malé Straně ve Sněmovní ulici. Není známo, zda byla přestavba domu realizována
v r. 1671 vypracoval plány na opravu hradu Andělská Hora
v roce 1672 se účastnil nevelké opravy černínské kaple s oltářem sv. Tomáše z Villanovy v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie Hybernského kláštera (Nové Město pražské)
na počátku r. 1673 rýsoval návrhy na profesní dům jezuitů (čp. 2/III) na Malé Straně
pro Černíny vypracoval návrh na odpočinkový dům („rybářskou chatu“) v Dolním Bousově
kolem r. 1673 provedl návrh (zachovaný) na nový palác, jenž měl stát v místech dnešních domů čp. 174 a 175/IV na Hradčanech. K realizaci nikdy nedošlo
připisuje se mu dům svatovítských proboštů (čp. 48/IV) na Pražském hradě

Odkazy

Reference

↑ BONĚK, Jan. Barokní Praha - Praha esoterická. Praha: Eminent, 2015. ISBN 978-80-7281-438-1.
↑ VALEŠ, Tomáš; KONEČNÝ, Michal. Umělci a umělečtí řemeslníci ve valtických matrikách 17. a 18. století. Opuscula historiae artium. 2011, roč. 60 [55], čís. 1, s. 50–73. Dostupné online [cit. 2024-05-20]. ISSN 1211-7390. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ CZAJKOWSKI, Petr. Sbírka kresby, grafiky a fotografie na Státním zámku Lednice : Britanika & Liechtensteiniana. 1. vyd. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2016. 297 s. ISBN 978-80-87967-05-8. S. 40.
↑ ^a ^b ^c VLČEK, Pavel. Grancesco Caratti. Umění. 1984, roč. XXXII., čís. 1, s. 1–22.
↑ Barokní architektura v Čechách. Příprava vydání Petr Macek, Vladimír Uher, Richard Biegel, Martin Micka, Jakub Bachtík. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Nakl. Karolinum [u.a.] 767 s. ISBN 978-80-246-2736-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Francesco Caratti na Wikimedia Commons

Literatura

Životopis v KDO BYL KDO Archivováno 7. 3. 2007 na Wayback Machine.
Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, red. P. Vlček, nakl. ACADEMIA, Praha 2004
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 386–387.
Dudák, V. a kol.: Encyklopedie světové architektury, nakl. BASET, Praha 2002
Encyklopedie českého výtvarného umění, red. E. Poche, nakl. ACADEMIA, Praha 1975
Neumann, Jaromír: Český barok, nakl. Odeon, Praha 1974

[1] BONĚK, Jan. Barokní Praha - Praha esoterická. Praha: Eminent, 2015. ISBN 978-80-7281-438-1.

[2] VALEŠ, Tomáš; KONEČNÝ, Michal. Umělci a umělečtí řemeslníci ve valtických matrikách 17. a 18. století. Opuscula historiae artium. 2011, roč. 60 [55], čís. 1, s. 50–73. Dostupné online [cit. 2024-05-20]. ISSN 1211-7390. ^{[nedostupný zdroj]}

[3] CZAJKOWSKI, Petr. Sbírka kresby, grafiky a fotografie na Státním zámku Lednice : Britanika & Liechtensteiniana. 1. vyd. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2016. 297 s. ISBN 978-80-87967-05-8. S. 40.

[:0-4] VLČEK, Pavel. Grancesco Caratti. Umění. 1984, roč. XXXII., čís. 1, s. 1–22.

[5] Barokní architektura v Čechách. Příprava vydání Petr Macek, Vladimír Uher, Richard Biegel, Martin Micka, Jakub Bachtík. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Nakl. Karolinum [u.a.] 767 s. ISBN 978-80-246-2736-6.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]