Přeskočit na obsah

Fjodor Michajlovič Rtiščev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fjodor Michajlovič Rtiščev
Narození6.jul. / 16. dubna 1626greg.
Lichvinský ujezd
Úmrtí21. červnajul. / 1. července 1673greg. (ve věku 47 let)
Moskva
Povolánífilantrop
Nábož. vyznánípravoslaví
ChoťXenija Matvejevna Zubovová
DětiAnna Fjoforovna Rtiščevová
RodičeMichail Alexejevič Rtiščev a Uljana Fjodorovna Poťomkinová
RodRtiščevové
PříbuzníAnastasija Petrovna Golicynová (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fjodor Michajlovič Rtiščev „Veliký“ (rusky Фёдор Миха́йлович Рти́щев «Большой», 6. [16.] dubna 1626[1] - 21. června [1. července] 1673, Moskva) byl ruský šlechtic a filantrop a blízký přítel a rádce cara Alexeje I.

Porada Fjodora Rtiščeva s mnichy, kresba Jakova Prokopjeviče Turlygina, počátek 20. století.

Michajloviče, okolničij, vedoucí různých prikazů, vychovatel, filantrop a mecenáš. Založil klášter sv. Ondřeje, několik nemocnic, škol a chudobinců.

Pro své mravní vlastnosti, příkladný křesťanský život a charitativní činnost získal od svých současníků přezdívku „milosrdný muž“, ale též „carovo svědomí“ či „svědomí cara Alexeje“.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Fjodor Rtiščev se narodil v dubnu 1626 do rodiny lichvinského šlechtice Michaila Alexejeviče Rtiščeva a jeho manželky Juliany (Uljany) Fjodorovny, rozené Potěmkinové. Dětství trávil střídavě v Moskvě a na panství svého otce ve vesnici Pokrovskoje, asi 32 km (15 verst) od Lichvinu. V letech 1635-1636 rodina žila ve městě Těmnikov, kde byl otec jmenován vojevodou. Fjodorova matka zemřela brzy a o jeho dětství nejsou známy žádné podrobnosti.[2]

Ve věku 15 let nastoupil vojenskou službu a poté se, stejně jako jeho otec, stal městským šlechticem v Lichvinu s přidělením půdy. V roce 1645 byl čtyři měsíce spolu se svým otcem (v té době již moskevským šlechticem) a bratrem v Tule, v pluku knížete Jakova Kudenetoviče Čerkasského, kde měli chránit ruské hranice před nájezdy Krymčáků a Nogajců.[3]

V roce 1645, krátce po smrti cara Michaila Fjodoroviče, byli Rtiščevové novým carem Alexejem I. povoláni z Tuly do Moskvy, kde Fjodor Michajlovič získal hodnost strjapčího (komorníka) pro vnitřní místnosti panovníka a na podzim 1646 postoupil na pozici správce paláce. V srpnu 1650 byl povýšen do hodnosti ložníka (strážce panovníkova lože) a stal se jednou z osbo blízkých carovi.[4]

V letech 1654-1655 doprovázel Fjodor Michajlovič panovníka při jeho tažení proti Polsko-litevské unii. V září 1655 byl jako zmocněnec poslán k polskému hejtmanovi Litvy Vincentu Gonsevskému s oznámením o souhlasu s vedením mírových jednání. Po překročení Němenu byl však Rtiščev Litevci zatčen a převezen do města Krynki u Grodna. Teprve na základě carova dopisu, který dosvědčoval, že je vyslancem cara, byl Fjodor Michajlovič propuštěn. Poté jednal v Brestu s Pavlem Sapiehou, který zastupoval Gonsevského. Hlavním úspěchem Rtiščeva na těchto jednáních bylo vyplnění tajného příkazu rozšíření titulu moskevského panovníka o titul pána „Malé i Bílé Rusi“. Začátkem listopadu 1655 dorazil Rtiščev do Smolenska, kde se setkal s carem.[5]

Počátkem roku 1656 získal úřad okolničího, jeho plat však byl o mnoho vyšší, než byl obvyklý plat v této funkci. Současně jej car „usadil v paláci“, což znamená, že ho jmenoval do funkcí, kterou obvykle zastávají pouze bojaři.[6] Car mu bojarský titul chtěl udělit, Ritščev to však odmítl.[7]

V květnu 1656 Rtiščev doprovázel cara při jeho tažení proti Švédsku a po návratu do Moskvy byl jmenován soudcem pro obsazenou Litvu a jednal jménem cara o převzetí polsko-litevského trůnu.[6]

V létě 1663 se měly uskutečnit volby hejtmana levobřežní Ukrajiny. O temto post se ucházeli tři kandidáti: dosazený hejtman Jakym Somko, plukovník Ivan Zolotarenko a záporožskýí koševý ataman Ivan Martynovyč Brjuchověckyj.

Nicméně Jakym Somko a několik dalších plukovníků a vyšších kozáků prohlásili, že nejvhodnějším vládcem Malé Rusi by byl Rtiščev, protože „má náklonnost k Malorusům, upozorňuje cara na jejich žádosti a je pozorný k jejich vyslancům...“ Ke zvolení F. M. Rtiščeva vládcem Malé Rusi však nedošlo a hejtmanství získal Ivan Brjuchoveckyj.[8]

Ruský historik Vasilij Ključevskij napsal, že Fjodor Rtiščev předběhl dobu. Moderní historik a publicista Pjotr Romanov píše ve své knize „Možné Rusko. Ruští evolucionisté“, že Rtiščev „vykupoval ruské zajatce a dokonce jako předchůdce Červeného kříže poskytoval pomoc i nepřátelským vojákům, kteří z bojiště odváželi nejen své, ale i cizí zraněné... Rtiščev byl jedním z prvních, kdo pochopil, jaká nespravedlnost a zlo je nevolnictví“.[9] Před svou smrtí Rtiščev vyslovil přání, aby byli svobodně propuštěni všichni jeho služebníci.

Manželství a potomstvo

[editovat | editovat zdroj]

Fjodor Michajlovič Rtiščev byl ženatý s Xenií Matvejevnou Zubovovou. Svatba se konala kolem roku 1646 a z jejich manželství se narodily dvě dcery:

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ртищев, Фёдор Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Informace ve Velké sovětské encyklopedie/Большой советской энциклопедии
  2. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  3. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  4. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  5. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  6. ↑ a b Šablona:ВТ-РБС+
  7. ↑ ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 445 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-128-x.. S. 62. 
  8. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  9. ↑ Šablona:Статья
  10. ↑ РБС/ВТ/Ртищев, Феодор Большой Михайлович — Викитека (wikisource.org)
  11. ↑ Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fjodor_Michajlovič_Rtiščev&oldid=23625114“