Evropská komise
| Evropská komise | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | EK |
| Vznik | 16. ledna 1958 |
| Sídlo | Brusel, Belgie |
| Souřadnice | 50°50′37″ s. š., 4°22′58″ v. d. |
| Členové | 27 |
| Předsedkyně | Ursula von der Leyenová (evropská komise) |
| Výkonní místopředsedové | Teresa Riberová Henna Virkkunenová Stéphane Séjourné Roxana Mînzatuová Raffaele Fitto |
| Místopředsedkyně | Kaja Kallasová |
| Nominována | Evropskou radou |
| Jmenována | Evropským parlamentem |
| Hlavní orgán | Kolegium komisařů |
| Oficiální web | ec |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Evropská unie |
 Tento článek je o: |
Politika
|
|
|
Evropská komise je výkonný orgán Evropské unie, který iniciuje legislativu. Je tvořena 27 komisaři (jedním z každé členské země) a v jejím čele je předseda Evropské komise.[1] V širším významu označuje kolegium s celým administrativním aparátem, který čítá až 32 tisíc zaměstnanců.[2] Podílí se takřka na všech úrovních rozhodování, má největší administrativní a expertní aparát. Člení se na množství generálních ředitelství a služeb, od roku 1999 má Evropská komise 33 generálních ředitelství. Sídlí v Bruselu, její ústřední budovou je palác Berlaymont, několik generálních ředitelství sídlí v budově Tour Madou Plaza, některé části jsou dislokovány v Lucemburku.
Komise je především „strážkyní smluv“ – dbá na dodržování zakládajících smluv Evropské unie a z úřední povinnosti podává žaloby v případě zjištěného porušení. Důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy, právo předkládat návrhy legislativních předpisů má výhradně Komise. Další pravomoci jsou vydávání doporučení a stanovisek, Komise vykonává i pravomoci v přenesené působnosti (delegovaná legislativní pravomoc). Komise se podílí na jednání Evropské unie navenek,[zdroj?] včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet Evropské unie a určuje počet emisních povolenek.
Kolegium 27 komisařů zasedá jedenkrát týdně.
Složení, ustanovení a odpovědnost parlamentu
[editovat | editovat zdroj]
Komise (kolegium komisařů) je složena z komisařů. Komisaři pocházejí z členských států a jsou těmito státy do své funkce navrhováni. Jsou zcela nezávislí – nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy unie. Komise má rovněž osm místopředsedů (včetně tří výkonných místopředsedů).[3]
V čele stojí předseda navržený Evropskou radou a následně schválený volbou Evropským parlamentem, v níž musí získat prostou většinu hlasů poslanců. Ostatní členové (komisaři) jsou společně jmenováni Radou Evropské unie a předsedou Evropské komise, který zcela sám přiděluje komisařům resorty, následně komisaři předstupují před výbory parlamentu a parlament jako celek, kde je poslanci zkoumána jejich kompetentnost, nakonec je komise jako celek schválena volbou Evropským parlamentem.
Komise je odpovědná Parlamentu. Poslanci Evropského parlamentu mají právo komisaře i předsedu komise interpelovat a interpelovaní mají povinnost písemně nebo osobně odpovědět, zpravidla je k tomu vyhrazeno každé úterý. Komise musí parlamentu pravidelně předkládat zprávy o svojí činnosti. Jediný způsob, jakým může být komise odvolána, je vyhlášení nedůvěry Evropským parlamentem dvoutřetinovou většinou jeho poslanců, ačkoliv k jeho jmenování stačí prostá většina.
Počet komisařů
[editovat | editovat zdroj]
Počet komisařů prodělal od roku 2004 několik změn:
- Před vstupem deseti nových členských států měla Evropská komise 20 komisařů: Pět největších států (Francie, Itálie, Německo, Španělsko a Spojené království) mělo v EK po dvou komisařích, zbylých 10 členských zemí Evropské unie po jednom.
- Po vstupu nových zemí 1. května 2004 se zvýšil počet komisařů na 30 (přibylo po jednom komisaři z každé nové členské země).
- 18. listopadu 2004, kdy se ujala vlády nová Evropská komise, se počet komisařů snížil na 25 – každá členská země má již jen jednoho komisaře.
- Od 1. ledna 2007 do 30. června 2013 měla Komise celkem 27 členů (po přistoupení Bulharska a Rumunska).
- Od 1. července 2013 čítala Komise 28 komisařů (po přistoupení Chorvatska).
- Po Brexitu 31. ledna 2020 má 27 komisařů.
Poznámka: Podle Lisabonské smlouvy měl od 1. listopadu 2014 počet členů Komise původně odpovídat dvěma třetinám počtu členských států, ovšem v květnu 2013 Evropská rada rozhodla, že se Komise bude nadále skládat z počtu členů, který se rovná počtu členských států.[4]
Generální ředitelství
[editovat | editovat zdroj]Komisař spravuje jeden nebo několik resortů (generálních ředitelství), běžně označovaných zkratkou DG (nebo v češtině GŘ). Generální ředitelství jsou odborné úřady, z nichž každý má na starosti jednu z oblastí, do kterých zasahují unijní politiky (např. energie, životní prostředí, daně a cla, výzkum). Ředitelství zaměstnávají úředníky, překladatele, tlumočníky, ale též odborníky, kteří zajišťují odborné posudky a analýzy legislativních návrhů, které se Komise chystá předložit. Jedním z ředitelství je i Generální sekretariát Evropské komise, zajišťující každodenní chod Komise, její komunikaci s veřejností a také kontrolu uplatňování evropských právních předpisů.[5] Generální ředitelství mají strukturu podobnou ministerstvům a v jejich čele stojí generální ředitelé, kteří jsou kariérními úředníky.
Přehled komisí
[editovat | editovat zdroj]
Přísně vzato je Evropská komise orgánem Evropské unie formálně založené 1. listopadu 1993. Jako "evropská komise" se však označují i komise (tj. nejvyšší výkonné orgány) EHS (1958–1967) a ES (1967–1993). Viz seznam předsedů Evropské komise.
Jean-Claude Juncker
[editovat | editovat zdroj]Junckerova komise úřadovala v letech 2014–2019. Předsedou se stal bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Po jednom zástupci do komise vyslal každý z dvaceti osmi členských států.[6][7] Vedoucím kanceláře Juncker jmenoval bývalého ředitele volební kampaně a šéfa týmu přechodného období, Martina Selmayra, který byl během předsednictví označen za „nejmocnějšího šéfa kanceláře v Evropské unii vůbec.“[8] V březnu 2018 se Selmayr stal generálním tajemníkem komise.
Ursula von der Leyenová
[editovat | editovat zdroj]První komise Ursuly von der Leyenové existovala v letech 2014–2019. Do komise navrhly své zástupce všechny členské země (Velká Británie už vzhledem k blížícímu se brexitu svého komisaře nenavrhla). V komisi zasedalo 14 mužů a 13 žen. Schválena byla 461 europoslanci.[9] Druhá komise von der Leyenové začala úřadovat 1. prosince 2024.
Seznam českých eurokomisařů
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | Foto | Osoba | Portfolio | Období | Komise | Strana | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 
|
Pavel Telička | Zdraví a ochrana spotřebitele | 1. května 2004 – 11. listopadu 2004 | Prodiho | nestraník | |
| 2. | 
|
Vladimír Špidla | Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti | 22. listopadu 2004 – 9. února 2010 | první Barrosova | ČSSD | |
| 3. | 
|
Štefan Füle | Rozšíření a politika sousedství | 10. února 2010 – 31. října 2014 | druhá Barrosova | nestraník | |
| 4. | 
|
Věra Jourová | Spravedlnost, ochrana spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví (Junckerova)
Místopředsedkyně Evropské komise a kontrola dodržování hodnot EU (Leyenové) |
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2024 | Junckerova | ANO | |
| 5. | 
|
Jozef Síkela | Mezinárodní partnerství | od 1. prosince 2024 | druhá Leyenové | STAN |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Evropská komise [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
- ↑ https://ec.europa.eu/info/about-european-commission/organisational-structure/commission-staff_en - Commission staff
- ↑ Evropská komise. Evropská unie [online]. 2016-06-16 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.europarl.europa.eu/ftu/pdf/cs/FTU_1.3.8.pdf
- ↑ Evropská komise [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24.
- ↑ EUROPEAN COMMISSION. A new start for Europe: My agenda for Jobs, Growth, Fairness and Democratic Change. Press release. 15-07-2014. Dostupné online [cit. 15-07-2014].
- ↑ MEPs elect Jean-Claude Juncker to head EU Commission. BBC News. 15-07-2014. Dostupné online [cit. 15-07-2014].
- ↑ HERSZENHORN, DAVID M. 'Monster' at the Berlaymont. www.politico.eu. 17-11-2016. Dostupné online [cit. 3-5-2017].
- ↑ Komisaři. Evropská komise [online]. 2019-10-09 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jak funguje Evropská unie. Průvodce institucionálním rámcem EU. Lucemburk 2013, s. 19–22.
- MCCORMICK, John: Understanding the European Union. A Concise Introduction. 6th ed. 2014, s. 79–84.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropská komise na Wikimedia Commons 
Téma Evropská komise ve Wikicitátech
Slovníkové heslo Evropská komise ve Wikislovníku- Evropská komise (oficiální stránky ve více jazycích)
- Zastoupení Evropské komise v ČR
