Přeskočit na obsah

Ester Ledecká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Ester Ledecká
Ester Ledecká (2018)
Ester Ledecká (2018)
Datum narození23. března 1995 (29 let)
Místo narozeníPraha
ČeskoČesko Česko
StátČeskoČesko Česko
Výška173 cm
Hmotnost68 kg
RodičeJanek Ledecký[1] a Zuzana Ledecká
PříbuzníJonáš Ledecký (sourozenec)
Jan Klapáč (děd)
Oficiální webwww.ester-ledecka.cz
Sportovní informace
Sportsnowboarding
alpské lyžování
KlubDukla Liberec
Světový pohár ve snowboardingu
Debut21. prosince 2012
Počet výher24
Velký glóbus4 (2015/16–2018/19)
Malý glóbus3 (2015/16, 2017/18, 2018/19)
Medaile ve snowboardingu
Olympijské hry2 – 0 – 0
Mistrovství světa2 – 1 – 0
Světový pohár v alpském lyžování
Debut6. února 2016
Počet výher4
Medaile v alpském lyžování
Olympijské hry1 – 0 – 0
Mistrovství světa0 – 0 – 0
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 26. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Alpské lyžování na ZOH
zlato 2018 Pchjongčchang superobří slalom
Olympijské kruhy Snowboarding na ZOH
zlato 2018 Pchjongčchang par. obří slalom
zlato 2022 Peking par. obří slalom
Mistrovství světa ve snowboardingu
zlato 2015 Kreischberg paralelní slalom
zlato 2017 Sierra Nevada par. obří slalom
stříbro 2017 Sierra Nevada paralelní slalom
Mistrovství světa juniorů ve snowboardingu
zlato 2013 Erzurum paralelní slalom
zlato 2013 Erzurum obří slalom
Mistrovství ČR ve snowboardingu
zlato 2012 Dolní Morava obří slalom

Ester Ledecká (* 23. března 1995 Praha) je česká snowboardistka a alpská lyžařka. Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu získala dvě zlaté medaile, když nejprve vyhrála superobří slalom v alpském lyžování a o týden později ovládla paralelní obří slalom na snowboardu.[2] Jako první sportovec v olympijské historii tak vyhrála na jedné zimní olympiádě disciplíny s různým vybavením. Po Anfise Rezcovové se stala druhou olympioničkou, která získala zlaté medaile ve dvou různých sportech, a vůbec první ženou, které se to podařilo na jedněch zimních olympijských hrách. Je i první z českých alpských lyžařů, kdo vyhrál olympijské zlato, a prvním olympionikem v historii startujícím v lyžařských i snowboardových disciplínách.[3][4] Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu obhájila prvenství ve snowboardingovém paralelním obřím slalomu. Třetí zlatou medailí vyrovnala český rekord rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ze zimních her. Jako jediní čeští sportovci také obě dokázaly obhájit vítězství na zimní olympiádě.[5]

Ve snowboardingu je také mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu.[3][4][6] V sezónách 2015/2016–2018/2019 čtyřikrát po sobě vyhrála celkové hodnocení paralelních disciplín ve Světovém poháru.[7]

V letech 2016–2018, 2020, 2022 a 2024 vyhrála anketu Král bílé stopy.[8][9][10][11][12][13] V říjnu 2018 zvítězila v anketě Armádní sportovec roku a prezident republiky Miloš Zeman jí v témže měsíci udělil medaili Za zásluhy I. stupně.[14] V letech 2018 a 2022 se stala českým Sportovcem roku. Při prvním vítězství vyhrála s rekordním náskokem 759 bodů.[15][16] Za roky 2018 a 2022 rovněž získala Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského.[17][18]

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Snowboarding

[editovat | editovat zdroj]

Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa ve snowboardingu, neboť na šampionátu v roce 2013 vyhrála závody v paralelním slalomu i paralelním obřím slalomu. V paralelním slalomu patřila v roce 2013 mezi 10 nejlepších žen světa. Ve slovinské Rogle vyhrála dne 18. ledna 2014 poprvé závod Světového poháru.[19]

Na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči soutěžila ve dvou disciplínách. V paralelním obřím slalomu se umístila na 7. příčce,[20] v paralelním slalomu pak na 6. pozici.[21]

Na MS v akrobatickém lyžování a snowboardingu 2015 v paralelním slalomu žen po dobře zajeté jízdě v kvalifikaci, kde po dvou jízdách obsadila konečné 2. místo, úspěšně pokračovala i v dalších kolech. V osmifinále porazila Japonku Tomoku Takeučiovou, ve čtvrtfinále zvítězila nad Jekatěrinou Tuděgeševovou z Ruska, v semifinále porazila rakouskou závodnici Marion Kreinerovou a ve finále po chybě rakouské závodnice Julie Dujmovitsové dojela s velkým náskokem do cíle a získala zlatou medaili.[22] Na MS 2017 získala zlato v paralelním obřím slalomu[23] a stříbro v paralelním slalomu.[24]

V celkovém hodnocení paralelních disciplín ve Světového poháru ve snowboardingu zvítězila v sezónách 2015/2016,[25] 2016/2017,[26] 2017/2018[27] a 2018/2019,[7] získala tedy čtyři velké křišťálové glóby. Malý křišťálový glóbus vybojovala v sezónách 2015/2016,[25] 2017/2018[27] a 2018/2019,[28] když zvítězila v hodnocení závodů paralelního obřího slalomu.

Jako velká favoritka vyhrála v roce 2018 na Zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu zlatou medaili, což se jí podařilo týden po nečekaném triumfu v lyžařském Super-G. Po Anfise Rezcovové se tak stala druhou ženou olympijské historie, která získala zlato ve dvou sportech, první ženou, která tak učinila na jedněch olympijských hrách,[29][30] a také první ženou, která získala zlaté olympijské medaile ve dvou různých sportech v individuálních závodech (Rezcovová vybojovala zlato v běhu na lyžích jako členka štafety).

Po sezóně 2018/2019 svoji účast ve snowboardingových závodech výrazně omezila, aby mohla více závodit v alpském lyžování. V ročníku 2019/2020 absolvovala na snowboardu jenom dva závody Světového poháru (jeden vyhrála, jednou se umístila druhá), v následující sezóně pouze jeden, který vyhrála.

Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu obhájila zlatou medaili z paralelního obřího slalomu ze ZOH 2018.[5]

Při letní přípravě v srpnu 2022 utrpěla zlomeninu klíční kosti.[31] Komplikovaná léčba po dvou operacích[32] ji na snowboardové závody pustila až březnu 2023, kdy však během několika dní obsadila na akcích Světového poháru druhé místo v paralelním obřím slalomu ve slovinské Rogle[33] a vyhrála paralelní slalom v německém Berchtesgadenu.[34] V následující sezóně 2023/2024 se věnovala především lyžování, zatímco na snowboardu absolvovala ve Světovém poháru pouze čtyři závody v lednu a březnu 2024, z nichž všechny tři individuální vyhrála.[35]

Alpské lyžování

[editovat | editovat zdroj]

Ledecká se věnuje také sjezdovému lyžování, od roku 2016 závodí ve Světovém poháru. Absolvovala Mistrovství světa 2017, kde bylo jejím nejlepším individuálním výsledkem 20. místo v kombinaci. Na Zimních olympijských hrách 2018 se v obřím slalomu umístila na 23. pozici a v následném Super-G překvapivě získala zlatou medaili, když o jednu setinu sekundy porazila Rakušanku Annu Veithovou. Triumf znamenal největší úspěch v historii českého sjezdového lyžování, neboť předchozími vrcholy byly bronzové olympijské medaile Olgy Charvátové ze sjezdu v Sarajevu 1984 a Šárky Strachové ze slalomu ve Vancouveru 2010.[36] BBC označilo vítězství Ledecké za „jeden z nejúžasnějších olympijských příběhů všech dob“.[37] Na Mistrovství světa 2019 obsadila nejlépe 15. příčku v kombinaci.[38]

První vítězství ve Světovém poháru zaznamenala 6. prosince 2019, když triumfovala ve sjezdu v kanadském Lake Louise. Šlo zároveň o vůbec první vítězství českého lyžaře v závodě Světového poháru v této alpské disciplíně.[39] O den později se na stejném místě umístila v dalším sjezdu na čtvrté příčce, dvě setiny za stupni vítězů.[40] I na začátku roku 2020 dosahovala obdobných výsledků, takže se v sezóně 2019/2020 umístila v celkovém hodnocení Světového poháru na desáté příčce,[41] přičemž ve sjezdu byla celkově druhá[42] a v kombinaci třetí.[43]

Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu obsadila v super-G pátou příčku, třináct setin sekundy od bronzové medaile.[44] Následující sjezd dokončila kvůli vlastní chybě na 27. místě[45] a v závěrečné kombinaci se umístila na čtvrté příčce.[46]

Při letní přípravě v srpnu 2022 utrpěla zlomeninu klíční kosti[31] a komplikovaná léčba po dvou operacích[32] zapříčinila, že lyžařských závodů se mohla zúčastnit teprve na konci roku 2023, kdy se poprvé od března 2022 objevila na startu Světového poháru.[47] V sezóně 2023/2024 vyhrála jeden závod super-G.[48]

Výsledky

[editovat | editovat zdroj]
Ledecká během Světového poháru v alpském lyžování v roce 2017
Martina Sáblíková (vlevo), její trenér Petr Novák a Ester Ledecká (vpravo) na Staroměstském náměstí v Praze po návratu ze ZOH 2018 v Jižní Koreji

Snowboarding

[editovat | editovat zdroj]
Olympijské hry a mistrovství světa
Sezóna Akce Místo Paralelní
slalom		 Paralelní
obří slalom		 Věk
2010/11 MS Španělsko La Molina/Barcelona 40. 33. 15 let
2012/13 MS Kanada Stoneham 17. 16. 17 let
2013/14 ZOH Rusko Soči 6. 7. 18 let
2014/15 MS Rakousko Kreischberg 1. 5. 19 let
2016/17 MS Španělsko Sierra Nevada 2. 1. 21 let
2017/18 ZOH Jižní Korea Pchjongčchang — 1. 22 let
2018/19 MS USA Utah nezúčastnila se 23 let
2020/21 MS   Idre/Rogla/Almaty/Aspen — DNS 25 let
2021/22 ZOH Čína Peking — 1. 26 let
2022/23 MS Gruzie Bakuriani nezúčastnila se 27 let
Konečné pořadí v sezónách SP
Sezóna Celkově –
paralelní disc.		 Paralelní
slalom		 Paralelní
obří slalom		 Věk
2012/13 15. 16. 15. 17 let
2013/14 2. 2. 3. 18 let
2014/15 3. 8. 2. 19 let
2015/16 1. 5. 1. 20 let
2016/17 1. 2. 3. 21 let
2017/18 1. 24. 1. 22 let
2018/19 1. 13. 1. 23 let
2019/20 17. 8. 17. 24 let
2020/21 23. — 13. 25 let
2021/22 15. — 12. 26 let
2022/23 18. 15. 20. 27 let
2023/24 13. 3. — 28 let

Alpské lyžování

[editovat | editovat zdroj]
Olympijské hry a mistrovství světa
Sezóna Akce Místo Slalom Obří slalom Super-G Sjezd Kombinace Věk
2016/17 MS Švýcarsko Svatý Mořic — 37. 29. 21. 20. 21 let
2017/18 ZOH Jižní Korea Pchjongčchang — 23. 1. — — 22 let
2018/19 MS Švédsko Åre — — 27. 17. 15. 23 let
2020/21 MS Itálie Cortina d'Ampezzo — — 4. 4. 8. 25 let
2021/22 ZOH Čína Peking — — 5. 27. 4. 26 let
2022/23 MS Francie Courchevel/Méribel nezúčastnila se 27 let
Konečné pořadí v sezónách SP
Sezóna Celkově Slalom Obří slalom Super-G Sjezd Kombinace Věk
2015/16 93. — — 42. 37. — 20 let
2016/17 77. — — 38. 34. — 21 let
2017/18 61. — — 47. 22. — 22 let
2018/19 54. — — 28. 24. — 23 let
2019/20 10. — — 21. 2. 3. 24 let
2020/21 13. — 47. 5. 8. — 25 let
2021/22 19. — — 22. 3. — 26 let
2022/23 nezúčastnila se 27 let
2023/24 23. — — 6. 23. — 28 let
Umístění v Top 5 v závodech Světového poháru
Sezóna Datum Místo Disciplína Umístění
2019/20 6. prosince 2019 Kanada Lake Louise, Kanada sjezd 1.
2019/20 7. prosince 2019 Kanada Lake Louise, Kanada sjezd 4.
2019/20 8. února 2020 Německo Garmisch-Partenkirchen, Německo sjezd 3.
2019/20 22. února 2020 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 5.
2019/20 23. února 2020 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko kombinace 3.
2020/21 20. prosince 2020 Francie Val-d'Isère, Francie super-G 1.
2020/21 9. ledna 2021 Rakousko St. Anton, Rakousko sjezd 4.
2020/21 22. ledna 2021 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 2.
2021/22 22. ledna 2022 Itálie Cortina d'Ampezzo, Itálie sjezd 3.
2021/22 26. února 2022 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 1.
2021/22 27. února 2022 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 2.
2023/24 2. března 2024 Norsko Kvitfjell, Norsko super-G 4.
2023/24 3. března 2024 Norsko Kvitfjell, Norsko super-G 3.
2023/24 22. března 2024 Rakousko Saalbach, Rakousko super-G 1.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jejím otcem je zpěvák a skladatel Janek Ledecký, dědečkem hokejista Jan Klapáč. Starší bratr Jonáš Ledecký působí jako výtvarník. V dětství nechodila do školy, absolvovala domácí vzdělávání.[49][50]

V roce 2014 odmaturovala na gymnáziu Bankovní akademie v Kodaňské ulici v Praze.[51][52] Poté uvažovala o studiu kvantové fyziky,[52] ale nakonec začala studovat marketingovou komunikaci na Fakultě ekonomických studií Vysoké škole finanční a správní.[53][54] V roce 2017 obdržela cenu Matteo Baumgartena pro sportovce, kteří úspěšně kombinují sportovní kariéru se studiem na vysoké škole.[55] Roku 2019 získala bakalářský titul[56] a v roce 2023 zakončila své studium magisterským titulem.[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ nov, Sport.cz. Fenomenální! Královna her je z Česka. Ledecká má druhé zlato. Sport.cz [online]. Pchjongčchang: 2018-02-24 [cit. 2018-02-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b vman, ČTK. Senzace na olympijské sjezdovce. Ester Ledecká má zlato ze super-G mezi lyžařkami. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-02-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Zázraky se dějí! Ledecká pokořila všechny specialistky a bere olympijské zlato. Sport.cz [online]. 2018-02-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Ledecká má zlato! Česká hvězda obhájila na snowboardu olympijský triumf. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-08 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČTK, tie. Fantazie! Ledecká šokovala lyžařský svět zlatem ze superobřího slalomu. iDNES.cz [online]. 2018-02-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ČTK. Glóbus jako narozeninový dárek. Ledecká je počtvrté v řadě vítězkou Světového poháru. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-23 [cit. 2019-03-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Anketu Král bílé stopy vyhrála lyžařka a snowboardistka Ledecká [online]. Idnes.cz, 2016-05-27 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČTK; iDNES.cz. Ledecká ovládla anketu Král bílé stopy. Podruhé za sebou [online]. Idnes.cz, 2017-05-19 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK. Další triumf Ledecké. Zlatá medailistka z Pchjongčchangu je Královnou bílé stopy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-05-11 [cit. 2020-7-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČTK. Ledecká je opět královnou bílé stopy, anketu Svazu lyžařů ovládla před loňskou šampionkou Samkovou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-07-17 [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČTK. Král bílé stopy? Zase královna! Samkovou střídá Ledecká [online]. Sport.cz, 2022-05-20 [cit. 2024-06-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Anketu Král bílé stopy 2024 vyhrála pošesté Ledecká [online]. Sport.ceskatelevize.cz, 2024-05-31 [cit. 2024-06-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ BOROVÁ, Zuzana; HLAVÁČOVÁ, Veronika. ‚Pro každého by to měla být čest, převzít vyznamenání.‘ Zeman ocenil pět sportovců. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-10-28 [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ BERÁNEK, Jaroslav; ZATLOUKAL, Tomáš. Sportovkyní roku je Ledecká, legendou tenistka Novotná. iDNES.cz [online]. 2018-12-21 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Korunovace olympijské vítězky. Ledecká je podruhé Sportovkyní roku. iDNES.cz [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ Nejlepší výkon roku 2018: Ester Ledecká má další cenu [online]. Denik.cz, 2019-08-19 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b ČTK. Ledecká se chystá se vrátit k tréninku. Minulost už tak nevnímám, říká [online]. Denik.cz, 2023-06-14 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ Rogla Parallel Giant Slalom 2014 Snowboard Highlights [online]. Youtube.com. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ GRIM, Filip. Snowboardistka Ledecká uvízla v paralelním obřím slalomu ve čtvrtfinále. iDNES.cz [online]. 2014-02-19 [cit. 2014-02-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ GRIM, Filip. Snowboardistka Ledecká opět končí ve čtvrtfinále, ve slalomu je šestá. iDNES.cz [online]. 2014-02-22 [cit. 2014-02-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ Ondřej Novotný: V devatenácti světovou šampionkou. Ledecká ovládla paralelní slalom, iDnes.cz, 22. ledna 2015
  23. ↑ Ledecká přidala další medaili, v obřím slalomu vybojovala zlato. iDNES.cz [online]. 2017-03-16 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ Stříbrná pusa. Ester by si zasloužila zlato, říkal hrdě Janek Ledecký. iDNES.cz [online]. 2017-03-16 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Snowboardistka Ledecká vybojovala velký křišťálový glóbus. iDNES.cz [online]. 2016-03-06 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ Snowboardistka Ledecká znovu získala velký křišťálový glóbus. iDNES.cz [online]. 2017-03-18 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b ČTK; iDNES.cz. Nepřemožitelná Ledecká. Na snowboardu má potřetí v řadě velký glóbus [online]. Idnes.cz, 2018-03-10 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČTK; Sport.cz. Ledecká byla v Číně druhá a získala malý glóbus za obří slalom na snowboardu [online]. Sport.cz, 2019-02-23 [cit. 2019-03-24]. Dostupné online. 
  29. ↑ CROUSE, Karen. Ester Ledecka Wins Gold in Two Sports. The New York Times [online]. 2018-02-23. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Královna Ledecká má druhé ZLATO! Ovládla i obří slalom na snowboardu - iSport.cz. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-24]. 
  31. ↑ a b ČTK; iDNES.cz. Ledecká si nezlomila nos, je po operaci zlomené klíční kosti [online]. Idnes.cz, 2022-08-26 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b KUČERA, Stanislav; ČTK. Ledecká si nezlomila nos, je po operaci zlomené klíční kosti [online]. Idnes.cz, 2022-11-28 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ KOUBEK, Michal. Ledecká je zpět. A ve formě. V Rogle byla na snowboardu druhá [online]. Idnes.cz, 2023-03-15 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK; iDNES.cz. Ledecká při druhém startu po zranění ovládla paralelní slalom v Berchtesgadenu [online]. Idnes.cz, 2023-03-18 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  35. ↑ KUČERA, Stanislav. Tři výhry ze tří závodů? Fakt dobrá statistika, jásala suverénní Ledecká [online]. Idnes.cz, 2024-03-09 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  36. ↑ ZÁZRAK! Ledecká má ZLATO ze Super-G a na ZOH šokovala lyžařský svět. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-02-17]. 
  37. ↑ ČT sport. Šokovaná Ledecká po zlatu: Je to sen? Film? To mi řekněte vy [online]. ČT sport, 2018-02-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  38. ↑ MAN, Vojtěch; BOROVÁ, Zuzana. Ledecká obsadila v kombinaci na mistrovství světa patnácté místo, zlato brala Švýcarka Holdenerová. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-08 [cit. 2019-03-24]. Dostupné online. 
  39. ↑ KUČERA, Stanislav. Senzace v Lake Louise. Ledecká při prvním startu v sezoně ovládla sjezd. iDNES.cz [online]. 2019-12-06 [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  40. ↑ ČT sport. Ledecká byla zase rychlá. Stupně vítězů jí ve sjezdu utekly jen o dvě setiny [online]. 2019-12-07 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  41. ↑ iDNES.cz; ČTK. Lyžařky v Aare nepojedou. Ledecká končí desátá, vítězkou je Brignoneová [online]. Idnes.cz, 2020-03-11 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  42. ↑ iDNES.cz; ČTK. Ledecká skončila v boji o sjezdařský glóbus druhá, finále SP se ruší [online]. Idnes.cz, 2020-03-06 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  43. ↑ iDNES.cz; ČTK. Kombinace v La Thuile byla zrušena, Ledecká skončila celkově třetí [online]. Idnes.cz, 2020-03-01 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  44. ↑ ČTK. Ledecká se zaskvěla i na lyžích, od medaile ji v super-G dělilo 13 setin. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-11 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  45. ↑ KAZDA, Tomáš. Ledecká na dvou mezičasech vedla, naději vzala chyba. Sjezd pro Suterovou [online]. Idnes.cz, 2022-02-15 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  46. ↑ Skvělá Ledecká letěla na trati a v kombinaci skončila čtvrtá. Zlato opět bere Gisinová [online]. Sport.ceskatelevize.cz, 2022-02-17 [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  47. ↑ KUČERA, Stanislav. Ledecká se vrátila na lyže, v super-G ve Svatém Mořici na nejlepší nestačila [online]. Idnes.cz, 2023-12-08 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  48. ↑ KAZDA, Tomáš. Zlatá tečka za super-G. Skvělá Ledecká triumfovala ve finále Světového poháru [online]. Idnes.cz, 2024-03-22 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  49. ↑ Domácí vzdělávání pěstuje talenty. V Česku jím prošly už tisíce dětí, včetně zlaté Ester Ledecké. ČT24 [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  50. ↑ Janek Ledecký: Dětem prospělo, že jsme je nedali na základní školu. iDNES.cz [online]. 2014-11-23 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  51. ↑ Za odměnu mám vafle, smála se po prvním triumfu v SP Ledecká. iDNES.cz [online]. 2014-01-18 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b SEIDL, Lukáš. Ester Ledecká: Chtěla jsem být mistryně světa jako děda. Týden.cz [online]. 2015-04-03 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  53. ↑ POLÁČEK, Tomáš. Zlatá Ester: Mimozemšťanka na sněhu. Reportér [online]. 2018-02-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  54. ↑ Nejen sliby se mají plnit. Ale i sny, těší se na další výzvy Ledecká. iDNES.cz [online]. 2016-03-14 [cit. 2018-02-22]. Dostupné online. 
  55. ↑ NĚMÝ, Miroslav. Místo fyziky na marketing. Ledeckou ocenili za spojení sportu a studia. iDNES.cz [online]. 2017-05-17 [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 
  56. ↑ HARNOCH, Miroslav. Ledeckou kurtovali k posteli, z kopce ji hnala bouřící sopka. A zvládla i státnice. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-30 [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BARTLOVÁ, Helena, a kol. 100 let českého sportu 1918–2018. Velké Přílepy: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 372–373. 
  • SMUTNÝ, Roman. Ester Ledecká, zimní zázrak. 1. vyd. Praha: XYZ, 2018. 200 s. ISBN 978-80-7597-228-6. 
  • SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN 978-80-905398-4-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Olympijské vítězky v alpském lyžování – superobří slalom
Olympijské vítězky ve snowboardingu – paralelní obří slalom (obří slalom)
1998: obří slalom       od 2002: paralelní obří slalom
Mistryně světa ve snowboardingu – paralelní slalom
Mistryně světa ve snowboardingu – paralelní obří slalom
Sportovec roku
1959: Vladimír Jirásek • 1960: Eva Bosáková • 1961: Josef Mikoláš • 1962: Eva Romanová a Pavel Roman • 1963: Václav Kozák • 1964: Věra Čáslavská • 1965: Ludvík Daněk • 1966: Věra Čáslavská • 1967: Věra Čáslavská • 1968: Věra Čáslavská • 1969: Miloslava Rezková • 1970: Ladislav Rygl • 1971: Ondrej Nepela • 1972: Ludvík Daněk • 1973: Jan Kodeš • 1974: Vítězslav Mácha • 1975: Karel Kodejška • 1976: Anton Tkáč • 1977: Vítězslav Mácha • 1978: Anton Tkáč • 1979: Jan a Jindřich Pospíšilové • 1980: Ota Zaremba • 1981: Jarmila Kratochvílová • 1982: Imrich Bugár • 1983: Jarmila Kratochvílová • 1984: Květa Jeriová • 1985: Petr Jirmus • 1986: Jozef Pribilinec • 1987: Jiří Parma • 1988: Jozef Pribilinec • 1989: Attila Szabó • 1990: Jozef Lohyňa • 1991: Radomír Šimůnek • 1992*: Robert Změlík • 1993: Jan Železný • 1994: Dominik Hašek • 1995: Jan Železný • 1996: Martin Doktor • 1997: Tomáš Dvořák • 1998: Dominik Hašek • 1999: Tomáš Dvořák • 2000: Jan Železný • 2001: Jan Železný • 2002: Aleš Valenta • 2003: Pavel Nedvěd • 2004: Roman Šebrle • 2005: Jaromír Jágr • 2006: Kateřina Neumannová • 2007: Martina Sáblíková • 2008: Barbora Špotáková • 2009: Martina Sáblíková • 2010: Martina Sáblíková • 2011: Petra Kvitová • 2012: Barbora Špotáková • 2013: Zuzana Hejnová • 2014: Petra Kvitová • 2015: Zuzana Hejnová • 2016: Lukáš Krpálek • 2017: Gabriela Koukalová • 2018: Ester Ledecká • 2019: Lukáš Krpálek • 2020: David Pastrňák • 2021: Lukáš Krpálek • 2022: Ester Ledecká • 2023: Markéta Vondroušová
* Do r. 1992 Sportovec Československa, poté Sportovec České republiky
Král bílé stopy
1973 Rudolf Höhnl • 1974 Stanislav Henych • 1975 Karel Kodejška • 1976 Jaroslav Balcar • 1977 Blanka Paulů • 1978 Jiří Beran • 1979 Dagmar Palečková • 1980 Květa Jeriová • 1981 Květa Jeriová • 1982 Květa Jeriová • 1983 Pavel Ploc • 1984 Květa Jeriová • 1985 Pavel Ploc • 1986 Olga Charvátová • 1987 Jiří Parma • 1988 Pavel Ploc • 1989 Alžbeta Havrančíková • 1990 František Jež • 1991 Luboš Buchta • 1992 Jiří Parma a Kateřina Neumannová • 1993 Jaroslav Sakala a Kateřina Neumannová • 1994–1999 se anketa nekonala • 2000 Ladislav Rygl • 2001 Kateřina Neumannová • 2002 Aleš Valenta • 2003 Martin Koukal • 2004 Kateřina Neumannová • 2005 Kateřina Neumannová • 2005 Kateřina Neumannová • 2006 Kateřina Neumannová • 2007 Kateřina Neumannová • 2008 Lukáš Bauer • 2009 Šárka Záhrobská • 2010 Šárka Záhrobská • 2011 Ondřej Bank • 2012 Stanislav Řezáč • 2013 Jan Matura • 2014 Eva Samková • 2015 Šárka Strachová • 2016 Ester Ledecká • 2017 Ester Ledecká • 2018 Ester Ledecká • 2019 Eva Samková • 2020 Ester Ledecká • 2021 Eva Samková • 2022 Ester Ledecká • 2023 Eva Adamczyková • 2024 Ester Ledecká
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ester_Ledecká&oldid=24032827“