Bábismus
Bábí víra (někdy též Bábismus, avšak toto je nepřesný překlad) je abrahámovské monoteistické náboženství, které se rozvíjelo na území Persie mezi lety 1844–1852 a poté se rozšířilo do Osmanské říše (zejména na Kypr). Zakladatel bábí víry byl Sajjid Alí Muhammad aš-Šírází, kterého jeho stoupenci považovali za bába (doslova „brána“) a nazývali jej prostě Báb. Báb je pojem, který pochází z prostředí ší'itského islámu a označuje zprostředkovatele („bránu“) mezi 12. imámem, který podle tradice přijde v soudný den, a běžnými muslimy. Právě Sajjid Alí Muhammad se označil za tohoto bába a jeho následovníci se začali označovat jako bábí.
Ústředním tématem a hlavním účelem Bábova učení bylo připravit se na blízký příchod Božího posla, který bude Bába mnohonásobně převyšovat a který se brzy objeví. Báb znamená doslova „bránu“ vedoucí k tomuto dalšímu Božímu Projevu a označení bábí znamená toho (stoupence), kdo je spojený s Bábem. V Bayánu (čti Baján) svém hlavním spise zrušil určité náboženské zákony a nahradil je novými. Změny, které zavedl, byly tak revoluční, že vyvolaly silnou opozici ze strany muslimského duchovenstva i šáha vůči tomuto učení, které hlásalo např. rovnoprávnost mužů a žen. Stoupenci Bába byli veřejně mučeni a vražděni tím nejstrašnějším způsobem. Samotný Báb byl zatčen a v roce 1850 veřejně popraven v Tabrízu. Někteří jeho následovníci pak byli nuceni odejít do exilu.
Nedlouho po Bábově smrti se Mírzá Husajn 'Alí Núrí zvaný jako Bahá’u’lláh (význam slova - Sláva Boží) prohlásil za přislíbeného Posla Božího, kterého měl Báb zvěstovat, a došlo tak ke vzniku nového náboženství – Bahá'í („bahaismus“). Báb sice výslovně uváděl, že jeho zřízení bude mít omezená trvání jen do doby než se objeví nový boží posel. To však ani zdaleka neznamenalo absolutní konec bábí víry jako takové, neboť někteří stoupenci odmítli nového proroka přijmout a zůstali věrni své původní víře.
Zabíjení a mučení Bábí / Bahá’í věřících si všímá přední obrozenecký spisovatel Jan Neruda, který se o tomto tématu zmiňuje ve fejetonu Persie publikovaném v Národních listech roku 1873 a dalších svých spisech - Menší cesty (1894) nebo ve spisu Studie výstavní.
Úryvky z Perského Bayánu
Bůh miluje ty, kdo jsou čistí. Nic v Bajánu a před zrakem Božím není milováno více než čistota a neposkvrněná počestnost.... Bůh si netouží vidět ve Zřízení Bajánu, jakoukoli duši připravenu o radost a zářivé nadšení. On vskutku touží po tom, aby se za všech okolností mohli všichni zvnitřku i zvnějšku ozdobit takovou čistotou, že nepřivodí odpor ani sobě samým, o kolik méně pak druhým. V,14 str.80[1]
Nejpřijatelnější modlitba je taková, která se vykoná s nejvyšší duchovností a zářivým nadšením. Bůh nemiloval a nemiluje, aby trvala příliš dlouho. Čím je modlitba odpoutanější a čistší, tím přijatelnější je v přítomnosti Boží. str. 77 - 78[1]
Není vznešenějšího ráje v úsudku věřících v Boží Jednotu než poslouchat Boží přikázání a není prudšího ohně v očích těch, kteří znají Boha a Jeho znamení, než překračovat Jeho zákony a utlačovat jinou duši, byť i do míry hořčičného semínka. O Dni Vzkříšení bude Bůh v pravdě soudit všechny lidi, a vpravdě my všichni prosíme o Jeho milost. Str. 80[1]
Je lepší vést jedinou duši než vlastnit vše, co je na zemi, neboť po dobu, kdy je tato vedená duše pod stínem Stromu Boží Jednoty, budou ona i ten, kdo ji vedl, příjemci něžného milosrdenství Božího, kdežto vlastnictví pozemských věcí skončí v čase smrti. Stezka vedení je stezkou lásky a soucitu, nikoli násilí a donucování. Toto byla Boží metoda v minulosti, a tak tomu bude i v budoucnosti! On způsobuje, aby ten, který se mu zlíbí, vstoupil do stínu Jeho Milosrdenství. Vpravdě, On je Nejvyšší Ochránce, Nadevše Štědrý. Není nádhernějšího ráje pro jakoukoli duši než se obrátit k Božímu Projevu v Jeho Dni, slyšet Jeho verše a věřit v ně, dospět do Jeho přítomnosti, která není ničím, než přítomností Boží, plout na moři nebeského království Jeho spokojenosti a okusit vybraných plodů ráje Jeho boží Jedinosti. str. 77[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NERUDA, Jan. Národní listy. V Praze: Julius Grégr, 1873. Kapitola Fejeton Persie.
- NERUDA, Jan. Menší cesty. V Praze: Nákladem knihkupectví Dra Grégra a Ferd. Dattla, 1877. 233 s. Dostupné online v databázi Kramerius. Číslo nár. bibl.: cnb001262236. S. 295–296.
- VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, sekty a duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. Kapitola Víra bahá'í, s. 308–312.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bábismus na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo bábismus ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Bábí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
