Azid chlorný
| Azid chlorný | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Azid chlorný |
| Sumární vzorec | ClN3 |
| Vzhled | Žlutooranžová pevná látka nebo plyn |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13973-88-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 77,4731 g/mol |
| Teplota tání | −100 °C (−148 °F; 173 K) |
| Teplota varu | −15 °C (5 °F; 258 K) |
| Rozpustnost ve vodě | slabě |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol, ethanol, aceton |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | benzen, trichlormethan, diethylether, butan, pentan |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Azid chlorný (ClN3) je anorganická sloučenina, objevená v roce 1908 Friedrichem Raschigovem.[1] Koncentrovaný ClN3 je nestabilní a může samovolně detonovat při jakékoliv teplotě.[2]
Příprava a manipulace
[editovat | editovat zdroj]Azid chlorný se připravuje průchodem plynného chlóru přes azid stříbrný, nebo přidáním kyseliny octové do roztoku chlornanu sodného a azidu sodného.[3]
Výbušné vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Azid chlorný je velmi citlivý. Může explodovat, někdy i bez zjevné manipulace; je tedy příliš citlivý, než aby byl použit komerčně, pokud není nejprve zředěn v roztoku. Azid chlorný reaguje explozivně se sloučeninami jako 1,3-butadien, ethan, ethen, methan, propan, fosfor, azid stříbrný, a sodík. Při kontaktu s kyselinami se azid chlorný rozkládá, přičemž vzniká toxický a žíravý chlorovodík.[4]
Regulační informace
[editovat | editovat zdroj]Jeho přeprava je přísně regulována.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlorine azide na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Azid chloritý na Wikimedia Commons