Přeskočit na obsah

Aun Schan Su Ťij

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Do Aun Schan Su Ťij
Tajemník Národní ligy pro demokracii
Úřadující
Ve funkci od:
27. září 1988
Členka Sněmovny reprezentantů Svazového shromáždění Myanmaru
Ve funkci:
2. květen 2012 – 30. březen 2016
PředchůdceSoe Tint
Volební obvodKawhmu
Většina46,730 (71.38%)
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní liga pro demokracii
Narození19. června 1945 (79 let)
Rangún
NárodnostBarmánka
ChoťMichael Aris
RodičeAun Schan, Chin Ťij
DětiAlexander, Kim
PříbuzníAun Schan Oo (sourozenec)
Sídlojezero Inya, Nové Dillí (1960–1964), Oxford (od 1964), New York (od 1969), Londýn, Šimla, Myanmar, Rangún a 54 University Avenue
Alma materDáma Shri Ram College pro ženy (1960–1964)
St Hugh's College (1964–1967)
Škola orientálních a afrických studií Londýnské univerzity (od 1987)
Základní vzdělání High School No. 1 Dagon
Univerzita v Dillí
Convent of Jesus and Mary
Profesepolitička, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
Náboženstvíthéravádový buddhismus
OceněníThorolf Rafto Memorial Prize (1990)
Nobelova cena za mír (1991)
International Simón Bolívar Prize (1992)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1993)
čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (1994)
… více na Wikidatech
PodpisAun Schan Su Ťij, podpis
CommonsAung San Suu Kyi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aun Schan Su Ťij (barmsky အောင်ဆန်းစုကြည်, v anglické transkripci Aung San Suu Kyi; * 19. června 1945 Rangún) je politička a generální tajemnice strany Národní liga pro demokracii v Myanmaru (Barma). Od března 2016 byla myanmarskou ministryní zahraničí a od dubna téhož roku speciální státní kancléřkou (de facto premiérkou) a prezidentskou mluvčí. Ve všech funkcích skončila 1. února 2021 po státním převratu.[1]

V roce 1990 obdržela Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, v roce 1991 na návrh Václava Havla Nobelovu cenu míru.

Je dcerou generála Aun Schana, zakladatele Komunistické strany Barmy, který v roce 1947 vyjednal nezávislost Barmy na Spojeném království a v témže roce byl zavražděn svými konkurenty.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Aun Schan Su Ťij vystudovala na Oxfordské univerzitě v Anglii, kde potkala svého budoucího manžela, se kterým má dvě děti. Do Barmy se vrátila v roce 1988, aby se starala o svoji nemocnou matku.

Ve stejném roce odstoupil dlouholetý vůdce vládnoucí socialistické strany, generál Ne Win, což vedlo k masovým demonstracím za demokratizaci. Demonstrace označované jako Povstání 8888 byly násilně potlačeny a nová vojenská junta převzala moc. Aun Schan Su Ťij, silně ovlivněná Gándhího filozofií nenásilí, vstoupila do politiky, aby pomohla demokratizaci. Vládnoucí vojenská junta ji ale v roce 1989 zavřela do domácího vězení. Byla jí nabídnuta svoboda, pokud odejde ze země, což ale Aun Schan Su Ťij odmítla.

Vojenská junta v roce 1990 vyhlásila všeobecné volby, které strana Národní liga pro demokracii vedená Aun Schan Su Ťij přesvědčivě vyhrála. Výsledky ale junta prohlásila za neplatné a odmítla jí předat moc. To vedlo k mezinárodnímu odsouzení junty a (částečně i) k udělení Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij v následujícím roce. Finanční cenu v hodnotě 1,3 miliónu amerických dolarů Aun Schan Su Ťij použila k založení zdravotní a vzdělávací nadace pro lid Barmy. V roce 1990 byla Aun Schan Su Ťij Evropským parlamentem udělena Sacharovova cena za svobodu myšlení.

Barack Obama a Hillary Clintonová s Aun Schan Su Ťij v jejím domě v Rangúnu

Z domácího vězení byla propuštěna v červenci 1995. Bylo jí také dáno jasně najevo, že pokud opustí zemi, aby navštívila svoji rodinu v Anglii, nebude jí povolen návrat. Aun Schan Su Ťij zůstala v Myanmaru a už se nikdy neviděla se svým manželem, který zemřel v roce 1999.

Opakovaně jí bylo znemožněno setkat se s přívrženci své strany a v září 2000 na ní bylo znovu uvaleno domácí vězení. Po sérii vyjednávání vedených Organizací spojených národů (OSN) byla propuštěna 6. května 2002 . Vládní mluvčí řekl, že Aun Schan Su Ťij má svobodu pohybu, „protože jsme přesvědčeni, že můžeme jeden druhému věřit“. Aun Schan Su Ťij prohlásila, že nastává „nový úsvit pro naši zemi“.

Od května 2003 byla opět internována v Rangúnu, kde žila v částečné izolaci pod dozorem vojenské junty. Po vládním režimem nepovolené návštěvě Američana Johna Yettowa jí bylo domácí vězení v srpnu 2009 prodlouženo o dalších 18 měsíců. 13. listopadu 2010 byla propuštěna z domácího vězení.[2]

V roce 2013 jako host konference Forum 2000 navštívila Českou republiku.[3] Su Ťij tehdy připomněla své přátelství s Václavem Havlem: „Není lepších přátel než těch, se kterými sdílíme stejné hodnoty. I my v Barmě jsme byli s bývalým prezidentem Václavem Havlem hladoví po demokracii a lidských právech, a tak jsme se stali přáteli napříč oceány a kontinenty.“[4]

V listopadu 2015 Su Ťij vyhrála volby a stala se neoficiální hlavou státu. V září 2017 Aun Schan Su Ťij obhajovala postup myanmarské armády, která prováděla etnické čistky vůči muslimské menšině Rohingů. Podle Su Ťij se jednalo o protiteroristickou operaci.[5]

Podle zprávy vyšetřovatelů OSN z roku 2018 došlo v Myanmaru ke genocidě muslimů, ke které přispěla i Su Ťijina vláda.[6]

Dne 3. června 2019 se Su Ťij setkala v Praze s českým premiérem Andrejem Babišem, se kterým jednala o posílení spolupráce mezi Českou republikou a Myanmarem. Babiš ocenil její úsilí o demokratizaci Myanmaru.[7]

Dne 1. února 2021 byla společně s prezidentem Win Myinem zadržena armádou po údajné manipulaci listopadových parlamentních voleb, ve kterých s Národní ligou pro demokracii vyhrála. Dle armády doprovázely volby rozsáhlé podvody a žádala po volební komisi revizi výsledků voleb, což komise odmítla. Zároveň byl se zadržením Su Ťij vyhlášen v zemi výjimečný stav na dobu jednoho roku.[8][9] Soud ji odsoudil (stejně jako prezidenta) ke čtyřem letům vězení, vůdce vojenské junty trest na začátku prosince snížil na dva roky. [10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V Barmě se uskutečnil převrat. Armáda převzala moc, zadržela vládnoucí nobelistku Su Ťij i prezidenta | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ ČTK, jzl. Držitelka Nobelovy ceny míru Su Ťij je po sedmi a půl letech domácího vězení volná. iHNed.cz [online]. 2010-11-13 [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Do Prahy přijela držitelka Nobelovy ceny Su Ťij. Svět zklamal její chladný přístup k vraždám Rohingů. Česká televize [online]. 3. června 2016. Dostupné online. 
  4. ↑ Nečekané přátelství napříč kontinenty a oceány. Jaký vztah má barmská vůdkyně Su Ťij k Česku a Havlovi?. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 3. června 2017. Dostupné online. 
  5. ↑ "Asijský Václav Havel na pranýři. Su Ťij, dřív živé svědomí planety, přihlíží genocidě Archivováno 14. 9. 2017 na Wayback Machine.". Seznam.cz. 14. září 2017.
  6. ↑ Barmská armáda spáchala genocidu. OSN vyzvala ke stíhání šesti generálů, ke zločinům podle vyšetřovatelů přispěla i vláda Su Ťij. Hospodářské noviny [online]. 27. srpna 2018. Dostupné online. 
  7. ↑ Česko posílí spolupráci s Barmou, řekl Babiš po jednání se Su Ťij. iDnes.cz [online]. 3. června 2019. Dostupné online. 
  8. ↑ Převrat v Barmě: Armáda zadržela politiky včetně Su Ťij a chopila se moci. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Barmská armáda zadržela šéfku nastupující vlády Su Ťij a další. Na rok vyhlásila výjimečný stav. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vůdce barmské junty zkrátil Su Ťij trest ze čtyř na dva roky. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Nobelovy ceny za mír
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
  • Betty Williamsová / Mairead Maguireová (1976)
  • Amnesty International (1977)
  • Anvar as-Sádát / Menachem Begin (1978)
  • Matka Tereza (1979)
  • Adolfo Pérez Esquivel (1980)
  • Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (1981)
  • Alva Myrdalová / Alfonso García Robles (1982)
  • Lech Wałęsa (1983)
  • Desmond Tutu (1984)
  • Lékaři proti jaderné válce (1985)
  • Elie Wiesel (1986)
  • Óscar Arias (1987)
  • Mírové síly OSN (1988)
  • Tändzin Gjamccho (14. dalajláma) (1989)
  • Michail Gorbačov (1990)
  • Aun Schan Su Ťij (1991)
  • Rigoberta Menchú (1992)
  • Nelson Mandela / F. W. de Klerk (1993)
  • Jásir Arafat / Šimon Peres / Jicchak Rabin (1994)
  • Pugwashské konference / Józef Rotblat (1995)
  • Carlos Belo / José Ramos-Horta (1996)
  • Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min / Jody Williams (1997)
  • John Hume / David Trimble (1998)
  • Lékaři bez hranic (1999)
  • Kim Te-džung (2000)
    		•
    2001–2025
  • Kofi Annan / Organizace spojených národů (2001)
  • Jimmy Carter (2002)
  • Širín Ebadiová (2003)
  • Wangari Maathaiová (2004)
  • Mezinárodní agentura pro atomovou energii / Muhammad Baradej (2005)
  • Grameen Bank / Muhammad Yunus (2006)
  • Al Gore / Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007)
  • Martti Ahtisaari (2008)
  • Barack Obama (2009)
  • Liou Siao-po (2010)
  • Ellen Johnsonová-Sirleafová / Leymah Gboweeová / Tawakkul Karmánová (2011)
  • Evropská unie (2012)
  • Organizace pro zákaz chemických zbraní (2013)
  • Kajláš Satjárthí / Malála Júsufzajová (2014)
  • tuniský Kvartet pro národní dialog (2015)
  • Juan Manuel Santos (2016)
  • Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (2017)
  • Denis Mukwege / Nadja Muradová (2018)
  • Abiy Ahmed (2019)
  • Světový potravinový program (2020)
  • Dmitrij Muratov / Maria Ressaová (2021)
  • Ales Bjaljacki / Memorial / Centrum občanských svobod (2022)
  • Narghís Mohammadiová (2023)
  • Nihon Hidankjó (2024)
    		•
    Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

    Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)

    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aun_Schan_Su_Ťij&oldid=24315894“