Anton Prokesch von Osten

Anton hrabě Prokesch von Osten
Baron Anton Prokesch jako generálmajor a vyslanec v Řecku (1847, litografie, Josef Kriehuber)
Rakouský a rakousko-uherský velvyslanec v Turecku
Ve funkci: 1855 – 1871
Předchůdce	August Koller
Nástupce	Emanuel Ludolf
Rakouský vyslanec u Německého spolkového sněmu
Ve funkci: 1853 – 1855
Předchůdce	Bedřich Thun-Hohenstein
Nástupce	Johann Bernhard von Rechberg
Rakouský vyslanec v Prusku
Ve funkci: 1849 – 1852
Předchůdce	Josef Trauttmansdorff
Nástupce	Bedřich Thun-Hohenstein
Rakouský vyslanec v Řecku
Ve funkci: 1834 – 1849
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1863), polní podmaršál (1848), generálmajor (1843)
Narození	10. prosince 1795 Štýrský Hradec
Úmrtí	26. října 1876 (ve věku 80 let) Vídeň
Místo pohřbení	Friedhof St. Leonhard
Titul	svobodný pán (1845) hrabě (1871)
Choť	Irene Kiesewetter von Wiesenbrunn (od 1832)
Rodiče	Maximilian Franz Prokesch
Děti	Anton Prokesch von Osten the Younger
Profese	diplomat, spisovatel, politik, numismatik a scientific explorer
Ocenění	rytíř Řádu Božího hrobu
Commons	Anton von Prokesch-Osten
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton hrabě Prokesch von Osten (10. prosince 1795, Štýrský Hradec – 26. října 1876, Vídeň) byl rakouský diplomat, generál a spisovatel. Od mládí sloužil v rakouské armádě, později se uplatnil v diplomacii, byl dlouholetým vyslancem v Řecku (1834–1849) a velvyslancem v Turecku (1855–1871). Souběžně postupoval v armádní hierarchii a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1863), stal se též členem rakouské panské sněmovny. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu, v závěru kariéry nakonec dosáhl hraběcího titulu (1871). Vynikl také jako spisovatel, stěžejním tématem jeho prací byla problematika Orientu.

Mládí

Měl původ v moravské měšťanské rodině, předkové žili v Židlochovicích, kde se František Prokeš připomíná v roce 1700 jako obchodník. Antonův otec Maxmilián František (1767–1811) jako státní úředník a díky sňatku přesídlil do Rakouska, později vlastnil statek ve Štýrsku. Anton studoval na gymnáziu ve Štýrském Hradci, dva roky pokračoval ve studiích na právnické fakultě. Jeho vzdělání především v humanitních oborech ovlivnil spisovatel a historik Julius Schneller, který byl rodinným přítelem a později druhým manželem Antonovy ovdovělé matky. Anton vstoupil do armády a zúčastnil se závěru napoleonských válek. Pokračoval v samostudiu v různých oborech, pobýval v Německu a také v Paříži. Od roku 1817 byl profesorem matematiky na vojenské škole v Olomouci, mezitím se v hodnosti poručíka stal pobočníkem maršála Schwarzenberga. V roce 1821 byl povýšen na nadporučíka a stal se důstojníkem generálního štábu. Jako kartograf pobýval v Sedmihradsku, mezitím dosáhl hodnosti kapitána a sloužil u 22. pěšího pluku v Terstu.

Diplomat

Anton Prokesch von Osten jako velvyslanec v Turecku

Ve druhé polovině dvacátých let 19. století zahájil diplomatickou část své kariéry, kdy vykonal několik cest do Řecka a Egypta. V roce 1829 se stal rytířem Řádu božího hrobu, téhož roku uzavřel smlouvu ve prospěch křesťanů ve Svaté zemi a za zásluhy získal Leopoldův řád. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu, poté pobýval ve Vídni, kde se stal důvěrníkem vévody zákupského. Po roce 1831 byl v hodnosti majora náčelníkem štábu vojenské posádky v Boloni, znovu se jako diplomat uplatnil v Orientu. V roce 1834 byl povýšen na plukovníka a v letech 1834–1849 byl dlouholetým rakouským vyslancem v Athénách, kde byl zároveň prezidentem rady pro katolickou církev. Díky svým předchozím aktivitám a znalosti místních poměrů získal v Řecku značný vliv. Z Athén podnikl mimo jiné cesty do Londýna a Paříže. Mimo aktivní službu v armádě nadále postupoval v hodnostech (generálmajor 1843, polní podmaršál 1848)

Erb hraběte Antona Prokesche von Osten

Po revoluci v roce 1848 byl přeložen jako vyslanec do Berlína, kde setrval do roku 1852. Od ledna 1853 do října 1855 byl vyslancem u spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde mimo jiné sehrál důležitou úlohu při uzavírání mezinárodních spojenectví před krymskou válkou. Od roku 1855 pobýval jako diplomat v Turecku, nejprve ve funkci internuncia, později vyslance a nakonec v roce 1867 obdržel titul velvyslance. V armádě byl v roce 1863 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. Jako velvyslanec v Istanbulu setrval do roku 1871, k datu 3. listopadu 1871 byl formálně penzionován i v armádě.

Spisovatel

Irene Prokesch, rozená Kiesewetter (1809–1872), manželka Antona Prokesche (litografie, 1834)

Kromě své dlouholeté kariéry v diplomacii a armádě proslul jako spisovatel, k literární činnosti inklinoval již od dob svých studií. Již v roce 1823 vydal paměti svého nadřízeného maršála Schwarzenberga (Denkwürdigkeiten aus dem Leben des Feldmarschalls Fürsten Carl zu Schwarzenberg, podruhé vydáno 1861). Ve třech svazcích zpracoval své poznatky z cest po Orientu (Erinnerungen aus Aegypten und Kleinasien; Vídeň, 1831). Kromě toho psal také prózu a básně začleněné do obsáhlého komplexu Kleine Schriften von Ritter Anton von Prokesch-Osten (Stuttgart, 1842-1844, 7 svazků). Na svém zásadním historickém díle Geschichte des Abfalls der Greichen vom Türkischen Reiche o cestě Řecka k nezávislosti na Osmanské říši pracoval přes třicet let (vydáno bylo v šesti svazcích v roce 1867 ve Vídni). Dobu strávenou po boku Napoleona II. zpracoval v díle Mein Verhältniß zum Herzog von Reichstadt vydaném až po jeho smrti ve Stuttgartu a Paříži. Drobnými články přispíval také do různých časopisů a pořádal přednášky. Zabýval se mimo jiné archeologií a numismatikou. Jeho obsáhlou sbírku mincí shromážděnou během diplomatické služby koupilo v roce 1875 berlínské muzeum.

Rodina

V roce 1832 se oženil s pianistkou Irene Kiesewetterovou (1809–1872), dcerou rakouského hudebního historika Raphaela Kiesewettera. Měli spolu šest potomků, z nichž tři zemřeli v dětství. Nejstarší syn hrabě Anton Prokesch von Osten (1837–1919) sloužil původně v armádě, později se uplatnil také jako spisovatel, byl pokračovatelem rodu, ale měl jen ženské potomstvo, takže byl zároveň posledním nositelem hraběcího titulu. Druhorozený syn Karl (1840–1864) padl v dánsko-německé válce a nejmladší František Josef (1851–1856) zemřel v dětském věku v Istanbulu. Dcera Irena (1841–1898) se provdala za barona Franze Reyera (1824–1909), který působil v diplomatických službách.

Anton Prokesch zemřel ve Vídni 26. října 1876 ve věku 80 let. Pohřben byl na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci v hrobce postavené podle projektu Theophila von Hansena, který se jako architekt uplatnil s Prokeschovou podporou již ve čtyřicátých letech 19. století v Řecku.

Tituly a ocenění

Hrobka Antona Prokesche na hřbitově St. Leonhard ve Štýrském Hradci

V roce 1830 získal šlechtický titul rytíře s predikátem von Osten a na základě dědictví po otci byl v roce 1835 uveden mezi zemské stavy ve Štýrsku. Ve funkci vyslance v Řecku byl v roce 1845 povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1851 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do výslužby získal v roce 1871 titul hraběte. Za zásluhy v oblasti vědy byl získal čestné členství v Rakouské akademii věd ve Vídni a v Pruské akademii věd v Berlíně, byl také držitelem čestného doktorátu na univerzitě ve Štýrském Hradci. Během své vojenské a diplomatické kariéry se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1869)
• velkokříž Leopoldova řádu (1851)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1830)

Zahraničí

• Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• komandér Řádu sv. Řehoře Velikého (Papežský stát)
• Řád svaté Anny III. třídy (Rusko)
• Konstantinův řád svatého Jiří (Království Obojí Sicílie)
• rytíř Řádu meče (Švédsko)

Odkazy

Literatura

• HÁLEK, Jan: Anton hrabě Prokesch von Osten. Půlstoletí v evropské diplomacii in: Lidé a dějiny. K roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě; Nakladatelství Academia, Praha, 2017; s. 371–392 ISBN 978-80-200-2716-0
• MÍŠEK, Roman: Diplomat a cestovatel Anton Prokesch von Osten a rakouský postoj k řeckému povstání v letech 1826–1830 (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2008; 208 s.
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009; Praha, 2009; 501 s. ISBN 978-80-904241-0-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Prokesch von Osten na Wikimedia Commons
• Anton Prokesch na webu rakouského parlamentu
• Anton Prokesch in: Österreichisches Biographisches Lexikon
• Biografie Antona Prokesche in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1854; Gotha, 1854; s. 389–390

Autoritní data

AbARTP: 47701 Biblio: f9ffbc24-9538-4485-9adc-4c243dc16acc NKC: js20021202006 BIBSYS: 2033631 BNF: cb134845128 (data) GND: 118596713 ISNI: 0000 0001 2145 1706 LCCN: n82032809 NLG: 220165, 62530 NLI: 987007266866505171 NLP: a0000001913825 NSK: 000552537 NTA: 06881562X PLWABN: 9810541126005606 SELIBR: 274153 SNAC: w6892w55 SUDOC: 060502800 VcBA: 495/36550 VIAF: 100206399 WorldCat Entities: E39PBJqjYPGVpjRTFvDVFGhj4q

Portály: Historie | Lidé | Rakousko