Přeskočit na obsah

Adolf von Catty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf svobodný pán von Catty
Adolf svobodný pán von Catty (1875)
Adolf svobodný pán von Catty (1875)
Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci:
1883 – 1889
Předchůdcenově zřízená funkce
Nástupcearcivévoda Bedřich
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1884), polní podmaršál (1875), generálmajor (1869)

Narození23. října 1823
Groß-Enzersdorf
Úmrtí9. května 1897 (ve věku 73 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Titulsvobodný pán (1862)
Alma materTereziánská vojenská akademie (1835–1843)
Profesepolitik a voják
Náboženstvíkatolická církev
OceněníVojenský záslužný kříž 3. třídy (1849)
komandér Řádu Adolfa Nasavského (1858)
rytíř Řádu Leopoldova (1859)
Řád železné koruny 3. třídy (1859)
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1862)
… více na Wikidatech
CommonsCatty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf svobodný pán von Catty (23. října 1823 Groß-Enzersdorf[1]9. května 1897 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1842 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie byl v roce 1862 povýšen na barona. Později zastával různé funkce ve velení armády a v roce 1884 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, po odchodu do výslužby byl jmenován členem Panské sněmovny.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb Adolfa Cattyho (1862)
Hrob Adolfa Cattyho na Centrálním hřbitově ve Vídni

Byl synem c. k. hejtmana Johanna Cattyho (†1826). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1842 v hodnosti poručíka. Vyznamenal se v bojích proti maďarským povstalcům v letech 1848–1849 a v roce 1849 byl povýšen na kapitána. Od roku 1856 byl jako major šéfem štábu 3. armády. Znovu vynikl ve válce se Sardinií, kde bojoval v bitvě u Magenty a v dalším střetnutí u Solferina se mu podařilo získat zpět ztracené dělostřelectvo. Za statečnost obdržel několik ocenění a byl povýšen na podplukovníka (1859). Poté působil u generálního štábu a jako plukovník (1864) byl šéfem štábu 3. armádního sboru.[3] Za prusko-rakouské války byl vážně zraněn v bitvě u Hradce Králové (1866). Poté sloužil jako náčelník štábu u zemského velitelství pro rakouské země ve Štýrském Hradci.[4]

V roce 1869 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 2. pěší brigády ve Vídni, kde zároveň působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule).[5] V letech 1874–1876 byl zástupcem náčelníka generálního štábu Franze von Johna, mezitím byl v roce 1875 povýšen do hodnosti polního podmaršála.[6] Po Johnově smrti byl vážným kandidátem na post šéfa generálního štábu, vlivem vrchního velitele armády arcivévody Albrechta byl povolán Anton von Schönfeld, zatímco Catty byl převelen jako velitel 4. pěší divize do Brna. Od roku 1881 byl velitelem zemského velitelství v Prešpurku a po reorganizaci vrchního velení byl od ledna 1883 velitelem 5. armádního sboru.[7][8] K datu 1. listopadu 1884 obdržel druhou nejvyšší hodnost polního zbrojmistra.[9] Velitelem v Prešpurku byl do září 1889 a ve funkci jej nahradil arcivévoda Bedřich, pozdější vrchní velitel celé rakousko-uherské armády.[10] Catty byl v armádě penzionován k datu 1. října 1889.[11]

Zemřel ve Vídni 9. května 1897 ve věku 73 let. Od roku 1860 byl ženatý s Johannou, rozenou Mayovou (1830–1899), která zemřela o dva roky později v Českém Krumlově. Manželství zůstalo bezdětné, oba manželé jsou pohřbeni na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Jeho starší bratr Norbert von Catty (1814–1878) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti generálmajora (1873)[12] a v roce 1871 byl povýšen do šlechtického stavu. Jeho syn Norbert (1861–1904) byl plukovníkem a důstojníkem generálního štábu. Po úmrtí strýce Adolfa dosáhl pro svou osobu obnovení titulu svobodného pána (1898).[13][14]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby získal řadu vyznamenání.[15] Za účast ve válce se Sardinií byl mimo jiné nositelem rytířského kříže prestižního Řádu Marie Terezie (1859)[16][17][18] a na základě řádových stanov byl v roce 1862 povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Catty).[19] Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1882).[20] Od roku 1883 byl čestným majitelem 102. pěšího pluku v Praze.[21][22] Po odchodu do výslužby byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny (1892).[23] Jeho jméno nese také vojenský pochod Catty Marsch zkomponovaný Franzem Lehárem pro pěší pluk č. 102.

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Gross-Enzersdorf
  2. Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 234 (heslo Adolf Catty) ISBN 80-7185-102-7
  3. Přehled velení rakouské armády ve válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1868; s. 94 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 138, 739 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1876; Vídeň, 1876; s. 79, 108 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 93 dostupné online
  8. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 116 dostupné online
  10. HOLEC, Roman: Bratislavskí Habsburgovci; Bratislava, 2019; s. 152 ISBN 978-80-569-0254-7
  11. Služební postup Adolfa Cattyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 26 dostupné online
  12. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 26 dostupné online
  13. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1901; Gotha, 1901; s. 98–99 dostupné online
  14. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1903; Gotha, 1903; s. 97–98 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Adolfa Cattyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 284
  16. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online
  17. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii Praha, 1990; s. 76
  19. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser: 1864; Gotha, 1864; s. 110–111 dostupné online
  20. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
  21. Pěší pluk č. 102 na webu valka.cz dostupné online
  22. Přehled majitelů pěšího pluku č. 102 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 582 dostupné online
  23. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 263 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]