Ad orientem
Ad orientem je latinský termín, znamenající k východu. V diskusi o uspořádání liturgického prostoru se používá jako označení pro postavení celebranta při mši, kdy tento stojí na stejné straně oltáře jako věřící,[1] tedy (je-li kostel orientovaný) obrácen k východu. Opakem je postavení versus populum.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nakolik dnes lze z písemných pramenů a archeologických nálezů dovodit, od samých počátků církve bylo normou na křesťanském Západě i Východě, že se celebrant i shromážděný lid při slavení eucharistie obracel k východu.[2] Explicitně kodifikováno bylo toto tradiční uspořádání liturgického prostoru v rubrikách římského misálu vydaného po Tridentském koncilu. V rámci provádění liturgické reformy Druhého vatikánského koncilu bylo ve většině katolické církve římského ritu opuštěno ve prospěch uspořádání versus populum, které v té době bylo považováno za původní prvek starokřesťanské bohoslužby, ztracený v důsledku klerikalizace latinské liturgie v raném středověku:
Ještě před koncem prvního tisíciletí dochází k další změně, která má dalekosáhlé následky. Oltář přestává být stolem obráceným k věřícím a přisouvá se ke stěně.[3]
V dobových diskusích se pro tradiční prostorové uspořádání slavení mše vžilo - jako protiklad k nově prosazovanému ideálu slavení "čelem k lidu" - pejorativní označení "zády k lidu" (něm. "mit dem Rücken zum Kirchenvolk") nebo "čelem ke zdi".
Určitou omezenou vlnu návratu kostelů, po koncilu upravených k celebrování versus populum, k uspořádání ad orientem, bylo možno zaznamenat v letech po vydání knihy Josepha Ratzingera Duch liturgie, která shrnula[4] odbornou kritiku pokoncilního vývoje v této otázce a uvedla ji s autoritou prominentního autora a církevního představitele do široké diskuse i mimo kruhy odborníků na liturgii.
V roce 2016 vyvolala značný mediální ohlas výzva kardinála Saraha, tehdejšího prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, aby se kněží římského ritu co nejdříve, pokud možno od nejbližšího adventu, vrátili k uspořádání ad orientem.[5] Významnější dopad na liturgickou praxi ale neměla.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ What Everyone Should Know About Ad Orientem Worship [online]. reverentcatholicmass.com [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LANG, Uwe Michael. Obráceni k Pánu : orientace liturgické modlitby. Vyd. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská 143 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7266-340-8, ISBN 80-7266-340-2. OCLC 707608046 S. 21–54.
- ↑ POKORNÝ, Ladislav. Prostřený stůl. 2. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1990. 159 s. S. 56.
- ↑ BENEDIKT XVI., papež. Duch liturgie. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal 205 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87474-57-0, ISBN 80-87474-57-0. OCLC 796019190 S. 65–74.
- ↑ Reforma reformy?. Liturgie.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ad orientem na Wikimedia Commons