Přeskočit na obsah

2S1 Gvozdika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
2S1 Gvozdika
Typ vozidlasamohybná houfnice
Země původuSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Historie
VýrobceCHTZ
Návrh1969
Období výroby1971–1991
Vyrobeno kusůpřes 10 000
Ve službě1972–dosud
Základní charakteristika
Posádka4 - 5
Délka7,3
Šířka2,85 m
Výška2,74 m
Hmotnost15,7 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřovánído 20 mm
Hlavní zbraň1 × houfnice 2A18 ráže 122 mm
Pohon a pohyb
MotorJaMZ-238N, osmiválcový přeplňovaný vznětový
Výkon221 kW
Odpruženítorzní tyče
Max. rychlost60 km/h
Dojezd500 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

2S1 Gvozdika (rusky: 2С1 Гвоздика, česky karafiát) je sovětská, resp. ruská samohybná houfnice z konce 60. let 20. století, která je schopná překonávat vodní překážky. První prototyp byl vyroben roku 1969, do výzbroje sovětské armády byla zařazena roku 1972. Jedná se o houfnici ráže 122 mm, která je umístěna ve věži na podvozku obrněného transportéru MT-LB. Ve věži je instalováno mechanické nabíjecí zařízení, které umožňuje rychlost střelby až 5 ran za minutu.

Licenčně se stroj vyráběl i v Polsku a v Bulharsku. Gvozdika byla ve výzbroji Československé armády, resp. Armády ČR. V důsledku odzbrojovacích smluv byla část houfnic likvidována, část jich byla vyvezena do Uruguaye.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj konstrukce samohybných houfnic ráže 122 mm začal ve specializovaném výzkumném institutu VNII-100. Zvažovaly se tři možnosti, přičemž každá z nich počítala s jiným podvozkem. Nakonec zvítězilo řešení, při kterém byl kanón 2A31 (modernizovaná D-30) umístěn v zadní části podvozku vozu „produkt 10“. Šlo o prodlouženou verzi vozidla MT-LB, které vyvíjely v Charkovském traktorovém závodě a později bylo zavedeno pod názvem MT-LBu. Výzkum zrealizovaný v institutu VNII-100 položil základy pro vývojové práce na houfnici 2S1 Gvozdika.

V srpnu 1969 začalo testování prvních čtyř prototypů nové houfnice. Konstruktéři však narazili na velmi nepříjemné překvapení, které téměř skončilo tragicky. Po sérii osmi výstřelů se posádka, která se nacházela v bojovém prostoru vozidla, těžce otrávila zplodinami hoření prachových náplní a musela být hospitalizována. Při střelbě z vlečných houfnic D-30 na otevřeném prostranství tento problém nikdy nenastal, protože prachové plyny se rozptýlily v okolním prostoru. Avšak ve stísněném uzavřeném prostoru bojového vozidla se plyny unikající po výstřelu zkoncentrovaly a představovaly skutečné nebezpečí pro posádku. Problém plynové kontaminace bojového prostoru 2S1 byl nakonec vyřešen použitím výkonnějšího vyhazovače a nábojnic s vylepšeným uzávěrem. Po ukončení všech typů zkoušek a odstranění připomínek byla samohybná houfnice 2S1 14. září 1970 zařazena do výzbroje.[1] Sériová výroba houfnic 2S1 Gvozdika probíhala až do roku 1991 a celkem jich bylo vyrobeno více než 10 000 kusů. Kromě Sovětského svazu se nacházely ve výzbroji více než 40 zemí.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Slovenská 2S1 Gvozdika na akci SAHARA 2013

Šasi samohybné houfnice 2S1 bylo vyvinuto v Charkovském traktorovém závodě na bázi obrněného transportéru MT-LB doplněného o jedno pojezdové kolo. Pohonná jednotka se nachází v pravé přední části vozidla. Pohon Gvozdiky zajišťuje přeplňovaný osmiválcový motor JaMZ-238N, který umožňuje vozidlu dosahovat maximální rychlosti 60 km/h na silnicích a v terénu rychlost do 32 km/h. Vůz je plně obojživelný, pohyb ve vodě mu zajišťují pásy. Stroj je schopen plavat rychlostí až 4,5 km/h. Dokáže překonat vodní tok do šířky maximálně 300 m, s výškou vln až do 15 cm a při rychlosti proudu maximálně 0,6 m/s. Osádku vozidla tvoří řidič, který sedí vpředu vlevo, střelec, velitel a nabíječ, kteří sedí ve věži.

Dělostřelecká věž byla vyvinuta v konstrukční kanceláři čj. 9 ve Sverdlovsku. Využita byla modernizovaná verze houfnice D-30 s úsťovou brzdou a zařízením na odvod plynů po výstřelu. Vozidlo může nést standardně 40 ks dělostřeleckých granátů. Používá se dělená munice. Kadence může dosahovat 5 výstřelů za minutu. Maximální dostřel je 15 200m. Při použití granátů s raketovým pohonem může dostřel dosahovat vzdálenosti až 21 900m. Gvozdika může střílet i laserem naváděný granát Kitolov-2M. Odměr kanónu je 360°, náměr dosahuje hodnot -3° až +70°.

Vozidlo je vybaveno optoelektronickými přístroji pro činnost v nočních podmínkách. Velitel je vybaven přístrojem TKN-3B s pětinásobným zvětšením při denním pozorování a 4,5násobným zvětšením při nočním pozorování, což mu umožňuje pozorovat cíle do vzdálenosti 300-400m. Střelec má k dispozici zaměřovač PG-2. Řidič pak má k dispozici přístroj pro noční vidění TVN-2, který mu umožňuje pozorovat okolí do vzdálenosti maximálně 60 metrů.

Houfnice je určena k vedení především nepřímé palby. Souřadnice cílů jsou poskytnuty obsluze Gvozdiky dělostřeleckými pozorovateli. Obsluha pak nastaví příslušné parametry. Gvozdika má poměrně malou hmotnost, což jí umožňuje dobře operovat i v mokrém terénu. Vůz je díky nízké výšce a váze možno přepravovat letadly An-12, An-124 a Il-76.[2]

Baterii 2S1 tvoří 6 dělostřeleckých zbraní. 3 baterie (baterie = rota) následně tvoří 1 oddíl (obdoba praporu u jiných druhů vojska). Stroje často doprovází speciálně upravené velitelské vozidlo pro koordinaci palby.

Služba

[editovat | editovat zdroj]

Během války v Afghánistánu se mimořádně dobře osvědčily samohybné houfnice 2S1 Gvozdika a 2S3 Akacija. Díky velké palebné síle, manévrovatelnosti a balistické ochraně se tato vozidla stala na bojišti nepostradatelnými. Houfnice 2S1 se do historie afghánské války zapsaly hlavně během operace k dobytí oblastí Chaki Safed a Šingar. Baterie 2S1 umožnily postup motorizovaných jednotek pohybujících se po hřebenech a vrcholcích hor. Při postupu odhalily motostřelecké jednotky palebná místa nepřítele a ty byly následně zničeny přímou palbou z houfnic 2S1. Tím se výrazně snížily bojové ztráty postupujících sovětských sil. Houfnice 2S1 se v roce 1986 zúčastnily také útoku v provincii Kandahár, kde zničily 7 cílů nepřítele.[3]

Při okupaci Ukrajiny nasadilo Rusko do bojů houfnice 2S1. Za prvních 39 dní války ztratilo Rusko minimálně 6 houfnic Gvozdika a 2 houfnice 2S34 Chosta.[4]

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
  • 2S1M1 - ruská modernizovaná verze, ve které je integrován automatizovaný systém řízení palby ASUNO 1V168-1.
  • 2S34 Chosta - ruská modernizovaná verze 2S1, ve které byl kanón 2A31 nahrazen kanónem 2A80-1 a na věžičce velitele byl nainstalován 7,62 mm kulomet PKT. Tato varianta byla vyvinuta v roce 2003 a v roce 2008 vstoupil do služby v ruské armádě.
  • 2S1T Goździk - polská modernizovaná verze s automatizovaným systémem řízení palby ASUNO TOPAZ.
  • Rak-120 - polská modernizovaná verze s výměnou kanónu 2A31 za 120 mm minomet s hladkým vývrtem vybaveným automatickým nabíječem. Nesená munice se zvýšila ze 40 na 60 nábojů. Byla vyvinuta v letech 2008-2009, neexistují však žádné údaje o zahájení sériové výroby této modifikace.
  • Model 89 - varianta vyvinutá v Rumunsku v 80. letech. Od 2S1 se liší základním podvozkem - namísto MT-LB byl použit podvozek BMP MLI-84.
  • Raad-1 - íránská 122 mm samohybná houfnice vyvinutá v roce 1996 a uvedená do sériové výroby od roku 2002. Od 2S1 se liší základním podvozkem, namísto MT-LB je použit íránský BMP Boragh.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Současní

[editovat | editovat zdroj]
Mapa uživatelů 2S1:
     Současní
     Bývalí
Modernizovaná 2S1 Gvozdika srbské armády
Polská 2S1 Gvozdika na dělostřelecké střelnici
Rumunský Model 89, používající věž z 2S1 na podvozku MLI-84
Irácká houfnice M-1974 uvízlá v poušti poté, co ji irácké síly opustily během války v Zálivu (Operace Pouštní bouře).

Dřívější

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ САУ 2С1 «Гвоздика». Часть 1. naukatehnika.com [online]. naukatehnika.com [cit. 2022-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-29. 
  2. ↑ САУ 2С1 Гвоздика 122-мм ТТХ. Фото. Фидео. oruzhie.info [online]. oruzhie.info [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Применение артиллерии в Афганистане. otvaga2004.ru [online]. otvaga2004.ru [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Attack On Europe: Documenting Equipment Losses During The 2022 Russian Invasion Of Ukraine. www.oryxspioenkop.com [online]. oryxspioenkop.com. Dostupné online. 
  5. ↑ IISS 2024, s. 343.
  6. ↑ IISS 2024, s. 471.
  7. ↑ IISS 2024, s. 178.
  8. ↑ IISS 2024, s. 180.
  9. ↑ IISS 2024, s. 183.
  10. ↑ IISS 2024, s. 77.
  11. ↑ IISS 2024, s. 481.
  12. ↑ IISS 2024, s. 482.
  13. ↑ IISS 2024, s. 486.
  14. ↑ IISS 2024, s. 428.
  15. ↑ IISS 2024, s. 79.
  16. ↑ IISS 2024, s. 490.
  17. ↑ IISS 2024, s. 491.
  18. ↑ IISS 2024, s. 89.
  19. ↑ IISS 2024, s. 185.
  20. ↑ IISS 2024, s. 369.
  21. ↑ IISS 2024, s. 353.
  22. ↑ IISS 2024, s. 186.
  23. ↑ International Institute for Strategic Studies. The Military Balance 2016. [s.l.]: Routledge, February 2016. ISBN 9781857438352. S. 491. 
  24. ↑ IISS 2024, s. 188.
  25. ↑ IISS 2024, s. 371.
  26. ↑ IISS 2024, s. 125.
  27. ↑ IISS 2024, s. 131.
  28. ↑ IISS 2024, s. 193,198,201,205.
  29. ↑ IISS 2024, s. 133.
  30. ↑ IISS 2024, s. 521.
  31. ↑ IISS 2024, s. 520.
  32. ↑ IISS 2024, s. 386.
  33. ↑ IISS 2024, s. 207.
  34. ↑ IISS 2024, s. 209.
  35. ↑ IISS 2024, s. 212−214.
  36. ↑ IISS 2024, s. 452.
  37. ↑ IISS 2024, s. 215.
  38. ↑ IISS 2024, s. 324.
  39. ↑ IISS 2024, s. 394.
  40. ↑ IISS 2024, s. 529.
  41. ↑ a b IISS 2004, s. 84.
  42. ↑ IISS 1999, s. 51.
  43. ↑ IISS 1989, s. 46.
  44. ↑ IISS 1989, s. 47.
  45. ↑ IISS 2004, s. 55.
  46. ↑ Šablona:Cite report
  47. ↑ MITZER, Stijn; OLIEMANS, Joost. Vehicles and equipment captured by the Islamic State inside Syria until November 2014 [online]. Dostupné online. 
  48. ↑ IISS 2004, s. 130.
  49. ↑ IISS 2004, s. 68.
  50. ↑ IISS 1999, s. 97.
  51. ↑ KOČEVAR, Iztok. Micmac à tire-larigot chez Tito: L'arme blindée yougoslave durant la Guerre froide. Batailles et Blindés. Caraktère, August 2014, s. 66–79. ISSN 1765-0828. (francouzsky) 
  52. ↑ IISS 1989, s. 34,37.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=2S1_Gvozdika&oldid=24340704“