Řád bosých karmelitánů
| Řád bosých karmelitánů (Řád bosých bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel) / OCD. | |
|---|---|
| Ordo Carmelitarum Discalceatorum (Ordo fratrum discalceatorum Beatæ Mariæ Virginis de Monte Carmelo) | |
 | |
 Sv. Terezie od Ježíše | |
| Základní informace | |
| Aktivita | 12. století-dosud |
| Kategorie | žebravý řád |
| Založil | sv. Terezie z Ávily a sv. Jan od Kříže |
| Motto | „Zelo zelatus sum pro Domino Deo exercituum“: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů“ |
Řád bosých karmelitánů či bosí karmelitáni (latinsky Ordo Carmelitarum discalceatorum, zkr. OCD) je řeholní řád, který vznikl reformou původního karmelitánského řádu sv. Terezií z Ávily a sv. Janem od Kříže ve druhé polovině 16. století ve Španělsku a jeho následným oddělením od původního řádu roku 1593.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Tereziánská reforma
[editovat | editovat zdroj]Roku 1535 vstoupila do karmelitánského kláštera v Ávile Teresa de Cepeda y Ahumada, která přijala řeholní jméno Terezie od Ježíše a byla známa též jako Terezie z Ávily. V následujících letech života se kvůli své nemoci, která ji neumožňovala vykonávat veškeré povinnosti řeholnice, věnovala zvláštním způsobem kontemplativní či vnitřní modlitbě. Touha po dokonalejším životě ji přivedla k původní řeholi karmelitánského řádu, která podle všeho nechávala kontemplaci více prostoru. Namísto karmelitánského ritu, užívaného při mši svaté karmelitány původní observance, používali již od svého založení bosí karmelitáni pouze římský ritus.
Původně se bosí karmelité lišili od „obutých“ zachováváním původní řehole, podle níž také nenosívali obuv (v závislosti na místním podnebí). Spiritualita řádu stojí krom všeobecně křesťanských bodů na životě vnitřní modlitby a životě podle konstitucí a díla zakladatelů, tj. Terezie z Ávily (též Terezie od Ježíše) a Jana od Kříže.
Zejména v průběhu 19. století vznikla také řada tzv. kontemplativně-činných kongregací, inspirovaných spiritualitou tereziánského Karmelu, jejichž sestry (jde převážně o ženské instituty) se snaží uchovat si důraz na hluboký vnitřní život i při současném působení ve společnosti (exerciční domy, farnosti, školství atd.).
Současnost
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2021 patří k tereziánskému Karmelu asi 4000 řeholníků. V Česku existují jejich komunity v Praze u kostela Panny Marie Vítězné (Klášter bosých karmelitánů „u Jezulátka“ na Malé Straně, na Hradčanech (dříve Karmel sv. Josefa) a ve Slaném (klášter Slaný). Kláštery bosých karmelitek jsou v Drastech (Karmel sv. Josefa) a v Dačicích (Karmel Matky Boží). Na celém světě žije asi 13 tisíc bosých karmelitek ve zhruba 900 klášterech.
Z kontemplativně-činných kongregací tereziánského Karmelu jsou v Čechách a na Moravě přítomny sestry Kongregace Dítěte Ježíše (Praha) a sestry karmelitky sv. Terezie z Florencie (Praha-Košíře).[1] Pro vzdělávání mají bosí karmelitáni papežskou fakultu Teresianum.
Významní členové řádu
[editovat | editovat zdroj]- sv. Terezie od Ježíše (z Ávily)
- sv. Jan od Kříže
- ct. Luisa Marie Francouzská
- sv. Terezie z Lisieux (od Dítěte Ježíše)
- sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice
- bl. Ana de Jesús
- sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
- ct. Lúcia dos Santos
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Karmelitky - kongregace. www.karmel.cz [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád bosých karmelitánů na Wikimedia Commons - seznam karmelitánských klášterů
- Bosí karmelitáni
- Klášter Pražského Jezulátka, pragjesu.cz
- Klášter Nejsvětější Trojice Řádu bosých karmelitánů
- Bosé karmelitky
- Karmel sv. Josefa
- Karmel Matky Boží
- Karmel Edith Steinové
- Karmel Dítěte Ježíše
