Český helsinský výbor
| Český helsinský výbor z.s. | |
|---|---|
| Vznik | 1988 a 1990 |
| Právní forma | zapsaný spolek |
| Sídlo | Štefánikova 216/21, Praha, 150 00, Česko |
| Úřední jazyk | cs, en, ru |
| Předseda | Mgr. Miroslav Krutina |
| Oficiální web | helcom |
| Datová schránka | avr8rs7 |
| IČO | 00539708 (VR) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Český helsinský výbor, z. s. (ČHV), původně Československý helsinský výbor (Čs. HV), je nevládní nezisková organizace zaměřená na lidská práva.
Vznik a vývoj organizace
[editovat | editovat zdroj]Československý helsinský výbor byl založen v listopadu roku 1988, aby vedle významných občanských iniciativ Charta 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR tak, jak byly vyjádřeny Helsinskou dohodou. Mnoho členů se účastnilo i jiných aktivit.
Založila ho – z podnětu zástupců Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva (IHF, International Helsinki Federation) a Helsinki Watch (dnes Human Rights Watch) – skupina třiceti kriticky myslících a opozičně jednajících občanů (v čele prof. dr. Jiří Hájek), kteří se navzdory hrozbě pronásledování rozhodli vydávat a zveřejňovat svá stanoviska k naprostému nesouladu tehdejšího právního řádu a právní jakož i politické praxe s přijatými mezinárodními principy lidských práv. Navázali tak na mnohaletou soustavnou, obětavou a riskantní práci Charty 77, která se ovšem v té době – kromě porušování lidských a občanských práv – už věnovala mnoha dalším ožehavým tématům života tehdejší československé společnosti. Vydala asi 700 dokumentů – stanovisek.
Členové a členky Čs. HV se soustředili zejména na rozpory řady československých zákonů, např. zákona shromažďovacího a sdružovacího, trestního zákona a dalších právních norem s principy lidských práv, jak byly formulovány v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (OSN 1966), v paktech, které z podnětu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinki, 1975) formálně přijal a ratifikoval i československý totalitní stát (1976). Ačkoli se tím staly součástí československého právního řádu (publikovány pod č. 120/1976 Sb.), stát závazky z nich vyplývající nehodlal automaticky respektovat.
Podobně jako Charta 77 a VONS, tak i Čs. HV připomínal československým úřadům a představitelům, že je nutné tyto mezinárodní závazky a normy plnit, v jejich duchu a podle jejich litery demokratizovat stávající právní řád, jakož i právní a sociální praxi. Čs. HV poukazoval též na mnohé individuální případy nezákonností, zejména pokud šlo o hrubé jednání s občany protestujícími proti režimu na menších i na velikých, tisícových a později statisícových shromážděních konce 80. let, ale i jiné.
ČHV po roce 1989
[editovat | editovat zdroj]
Československý helsinský výbor, jenž se stal záhy po svém založení členem Mezinárodní helsinské federace (IHF se sídlem ve Vídni), uvítal samozřejmě listopadovou sametovou revoluci roku 1989, zhroucení komunistického režimu, a pokračoval ve své obhajobě lidských a občanských práv jak v obecné rovině (monitoring zákonů a novel, příprava nové Ústavy a Listiny základních práv a svobod apod.), tak pokud šlo o případy nespravedlností a nezákonností vůči jednotlivým občanům, či o situaci některých skupin, jako jsou děti, cizinci, uprchlíci, národnostní menšiny, vězni aj. Hned na počátku roku 1990 požádal Čs. HV v Československu o registraci a byl registrován jako mezinárodní nevládní organizace (se statutem obdobným jako mají občanská sdružení). Rozrostla se jeho členská základna, přihlásila se k němu řada dalších občanů, mezi nimi i kvalifikovaní právníci a jiní odborníci.
Když se koncem roku 1992 Československo rozdělilo na dva státy, slovenský a český, rozdělil se i Čs. HV na Slovenský helsinský výbor a Český helsinský výbor. Oba zůstaly členy IHF. Slovenský helsinský výbor později zanikl, a to z finančních důvodů.
Naopak činnost Českého helsinského výboru se záhy velmi rozrůznila, diferencovala. Pokračoval i nadále v monitoringu zákonů i právní a sociální praxe, dále se ČHV zabýval jednotlivými případy porušování lidských a občanských práv, zahájil poradenskou činnost, v jejímž rámci byla založena Poradna pro otázky státního občanství (aktuální v souvislosti s rozdělením ČSFR), též Poradna pro uprchlíky (obě poradny se později osamostatnily), přibyla a rozvinula se informatika o lidských právech, dále i výchova k lidským právům ve školách a v různých profesních skupinách, monitoring dodržování a porušování lidských práv ve věznicích atd. Ve spolupráci s IHF a dalšími evropskými helsinskými výbory se ČHV podílel na některých mezinárodních projektech, zaměřených na vzdělávání aktivistů nevládních organizací, ale i právníků, zejména v některých postsovětských republikách. Vyjadřoval se k mnohým mezinárodním konfliktům, jako byla občanská válka v Jugoslávii, válka v Čečensku aj.
Od roku 1994 vydává výbor každoročně Zprávu ČHV o stavu lidských práv v ČR, čtvrtletní časopis Lidská práva (původně Zpravodaj Čs.H.V.), v poslední době vychází obojí jen na internetu http://www.helcom.cz[1]. V průběhu let vydal Čs. HV i ČHV řadu monotematicky zaměřených knih a brožur. S publikacemi ČHV i další literaturou k lidským a občanským právům se lze seznámit v Dokumentačním a informačním středisku ČHV.
Po období mírného útlumu činnosti, po úmrtí T. Fischerové a zaměření na sociální práci se opětovně od roku 2020, plně věnuje své činnosti. Široce působí v oblasti vězeňství a sociálních programů. (Staro) nové předsednictvo ve složení předseda JUDr. Václav Vlk, místopředseda Doc. Ivan Štampach, Mgr. Mikuláš Vymětal, PhDr., Mgr. Jan Beer, Mgr. Dana Syslová, Václav Trojan a Mgr. Rudolf Vévoda, začalo široce působit v klíčových oblastech zájmu ČHV.
Od roku 2022 je vedoucím poradenského centra Ágnes Němečková, jejíž zaměřením je oblast lidských práv ve zdravotnictví.
ČHV dnes
[editovat | editovat zdroj]Hlavní oblasti činnosti, kterými se ČHV v současné době především zabývá:
- vězeňství a trestní justice – práva vězňů a zadržených; sociální práce s rodinami vězněných osob i s odsouzenými, zejména po návratu do běžného života
- práva žen (slaďování profesního a rodinného života, vyrovnávání šancí na trhu práce), práva žen ve světě
- rozvoj lidských zdrojů (posílení zaměstnanosti, prevence sociálního vyloučení na trhu práce);
- práva Romů a posilování jejich integrace ve společnosti
- práva seniorů;
- práva cizinců a jejich integrace do české společnosti;
- policie;
- práva dětí;
- výchova a vzdělávání k lidským právům.
Monitoruje a upozorňuje na i závažné případy porušování lidských a občanských práv, politické pronásledovaní, dále zejména pokud jde o diskriminaci žen, porušování práv seniorů, ochranu práv dětí či rodičů, závažné trestní případy aj.
Předsednictví
[editovat | editovat zdroj]Členský sněm ČHV volí své předsednictvo, v jehož čele stojí předseda či předsedkyně:[2]
- Jiří Hájek (1988–1992)[3]
- Martin Palouš (1994–1998)[4]
- Hana Havelková (1999–2006)
- Libuše Šilhánová (2007–2008)
- Anna Šabatová (2008–2013)
- Táňa Fischerová (od 27. března 2013–2019)[5]
- JUDr. Václav Vlk (2021–2024)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český helsinský výbor, z.s. | Czech Helsinki Committee. www.helcom.cz [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-07.
- ↑ ŠILHÁNOVÁ, Libuše. Před 20 lety byl založen Československý helsinský výbor. Lidská práva [online]. 2008 [cit. 2013-03-28]. Roč. 2008, čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-18.
- ↑ HAMOUZOVÁ, Iveta. Jiří Hájek - disident, právních a mluvčí Charty 77. Kalendárium, ČT [online]. 2008-10-22 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Správní a dozorčí rada [online]. Knihovna Václava Havla [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Novou předsedkyní Českého helsinského výboru je Fischerová. českénoviny.cz [online]. 2013-03-27 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Svobodní a sobě rovní: 33 let boje za lidská práva: historie, současnost a poslání Českého helsinského výboru. Příprava vydání Vymětal, Mikuláš, ed. a Rybová, Lucie, ed. 1. vyd. Praha: EMAN, 2021. 383 s. ISBN 978-80-88060-26-0. Vydáno pro Český helsinský výbor. Věnováno Táně Fischerové, předsedkyni Českého helsinského výboru (6. 6.1947 – 25. 12. 2019).
