Miloš Zeman

Miloš Zeman v roce 2001

Miloš Zeman a Vladimir Putin

Český prezident Miloš Zeman (leden 2013).

Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a zvolený prezident České republiky. Úřadu se ujme složením slibu 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.

V přímé volbě prezidenta České republiky v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním prezidentem zvoleným přímou volbou.

Činnost před rokem 1989

V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Poté pracoval v účtárně v závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý. Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv. modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého. Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta, ale také namyšleného samotáře.

Během Pražského jara (1968) aktivně vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování. Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti. Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v zemědělském podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.

Získal^[kdy?] vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd (CSc.).^[zdroj?]

Od 2. února 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky Miloše Zemana jako blokovanou osobu. Nelze však určit, zda byla osoba Miloše Zemana evidována z důvodu jeho „nebezpečnosti“. Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989.

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim. Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky. Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu. Bylo to již potřetí, co byl propuštěn ze zaměstnání. Článek vznikal od roku 1984 původně pro časopis Vesmír, jehož redaktor ho odmítl publikovat. Po srpnu 1989 byl článek v Rudém právu zkritizován a Zeman byl nařknut, že manipuloval se statistickými daty. Reagoval žalobou, kterou za něj podal Pavel Rychetský. Celý spor byl dořešen až po Sametové revoluci tištěnou omluvou šéfredaktora Zdeňka Hořeního.

…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.

Miloš Zeman, Prognostika a přestavba, srpen 1989

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 se účastnil pražských demonstrací. Sám prognosticky předpovídal pád režimu na jaře 1990. Během sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra, kam ho přivedl novinář Svobodného slova Petr Kučera. Dokonce na svém psacím stroji na Vysočině sepsal jeho první politický program. Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával naši životní úroveň např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas.

Činnost od roku 1989

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 3 - Praha 3-Praha 10). Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990. Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí, od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace. Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Současně v letech 1990–1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, do kterého nastoupil v lednu roku 1990.

Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím.

K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV, bytem Praha.

Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) (volební obvod Jihočeský kraj), do které vstoupil v roce 1992. Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda. Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana. Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve, než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu, Liberálně sociální unie, takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. I když byl návrh původně schválen, nebyl pak dále rozvinut. HZDS myšlenku unie podpořilo, ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS, od této podpory později ustoupilo.

V roce 1992 se Zeman stal předsedou pražské stranické organizace ČSSD a o rok později i celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec i vítěznou stranu voleb.

Předseda poslanecké sněmovny

Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vládě získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

Dne 14. září 1997 (60. výročí úmrtí T.G. Masaryka) obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T.G. Masaryka" Masarykova demokratického hnutí, spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem.

Předseda vlády

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Miloše Zemana.

22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň ve volebním období 1998-2002 zasedal jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Již v průběhu funkčního období oznámil, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra. Stáhl se do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv médii i částí politické scény byl předpovídán jeho budoucí návrat.

Návraty do politiky

O ten se pokusil, neboť na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy v tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD, což se všeobecně klade za vinu vnitrostranickému útoku ze strany tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse.^[zdroj?]

Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.

Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně.

Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.

Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci. Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažují za reálné. Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil. Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010. Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPOZ.

Prezidentské volby 2013

V roce 2012 oznámil, že bude kandidovat, s podporou Strany Práv Občanů, v prezidentské volbě konané v roce 2013. Koncem června 2012 nasbíral potřebných 50 000 podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu. Dle zákona zřídil transparentní účet u České spořitelny s číslem 2390200073/0800.viz. Avšak ten do října 2012 nezaznamenal žádné transakce, i přesto, že Zeman kampaň spustil již v srpnu 2012 a mezitím na ni vynaložil tři miliony korun. Mezi jeho hlavní donátory patřil lobbista, bývalý dlouholetý člen KSČ a soudobý předseda pražské organizace SPOZ Miroslav Šlouf a místopředseda SPOZ Martin Nejedlý, oba darovali milion korun. Milion korun také daroval podnikatel František Gajdoš, který figuroval v procesu privatizace. Za financování své kampaně byl často kritizován. 8. ledna 2013 byl vyzván, aby objasnil své financování, Zeman na svou obhajobu uvedl několik svých podporovatelů, například zmínil, že mu podnikatel Milan Šimonovský (jednatel firmy Sigma Group a.s.) daroval dva miliony korun, ale v té době na transparentním účtu tento dar zapsán nebyl. V lednu 2013 ho také pro možné porušení zákonů ve formální podobě zápisu příjmů a výdajů ve financování jeho kampaně zažaloval advokát Milan Hulík, dle jeho žaloby jde o neodkrytých šest milionů. Kritiku kvůli netransparentnosti financování sklidil i od herce Tomáše Hanáka. Jako druhé nejméně transparentní financování prezidentské kampaně, ho v lednu 2013 vyhodnotila organizace Transparency International.

V 1. kole prezidentských voleb, které se konaly v termínech 11. a 12. ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 24,21 % hlasů. Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem. Miloš Zeman získal většinu hlasů v 8 ze 14 krajů – Jihomoravský, Karlovarský, Vysočina, Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský. Ve druhém kole, které se konalo 25. a 26. ledna 2013, získal 54,8 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem. Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy.

Zahraniční média ho po volbě označují za politika svalnatého slovníku a populistickým akcentem (Le Monde, 26.1.2013), německý die Welt a rakouzský Kurier za levicového populistu, podobně BBC.

Názory a postoje

Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe. Souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí. Zastává také názor, že Šumava je hospodářský les jako každý jiný, je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva veřejnosti na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za příliš velká.

Vyslovil se pro změnu volebního zákona, která by u parlamentních voleb umožnila vybírat kandidáty z několika kandidátek zároveň, tzv. panašování. Podporuje zavedení institutu referenda dle švýcarského modelu a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním. Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev.

Mezi jeho další názory a postoje patří podpora přímé demokracie v podobě většího uplatnění referend, zavedení určité podoby sociálního státu, kdy podporuje zvláští státní sociální podporu pro děti a důchodce, nebo progresivní daň z příjmů. Chce se zasadit o zavedení povinného prokázání nabytí majetku včetně případné konfiskace nelegálně získaného majetku. Také je pro zrovnoprávnění homosexuálních párů s možností adopce dětí. Je proti trestu smrti, ale podporuje nucené práce. Současně je proti legalizaci měkkých i tvrdých drog na jiné než lékařské účely. Dále podporuje jadernou energetiku a dostavbu elektrárny Temelín. Jako prezident je proti udělování milostí a amnestie. Je zastáncem Evropské unie a tzv. eurofederalistou, kdy je proti extrémnímu centralismu. Byl pro přijetí Lisabonské smlouvy. K otázce přijetí Eura je otevřený, ale reálnou šanci na zavedení v Česku vidí až po roce 2017.

Kritika

Politické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů. Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem - podrobněji Aféra Bamberg. Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ. V roce 1999 vyšlo najevo vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným, který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení. V květnu 2000 bylo odhaleno, že v týmu poradců tehdejšího premiéra Miloše Zemana vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou - podrobněji Aféra Olovo.

Bylo mu často vytýkáno, že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance. Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i nikdy neprokázaná obvinění z korupce např. na adresu novináře Ivana Breziny nebo bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS, za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme, nerušit (natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho) k poklesu politické kultury, zvýšení míry korupce, k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové).

V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal, stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier, o podporu vedení KSČM. KSČM nakonec podpořila oba kandidáty.

Negativně se vyjadřuje o islámu, který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog. Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy. Nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky.

Soukromý život

Narodil se 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie (1917–1997), byla učitelka, otec poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, s kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let.

Z prvního manželství (1971–1978) s manželkou Blankou Zemanovou, která byla jeho středoškolskou spolužákyní, má syna MUDr. Ing. Davida Zemana, Ph.D. (* 1971), který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie. Podruhé se oženil v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965). Do manželství se 1. ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová. Se svou druhou ženou se seznámili v roce 1990, kdy ji nabídl práci asistentky. Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou v té době studovala. Po mateřské pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ, kterou vedl Zemanův známý Zdeněk Zbytek. Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury. Do dubna 2012 byla zaměstnána také jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu.

Od roku 2002 je Miloš Zeman v důchodu, který do zvolení za prezidenta republiky, trávil v bytě historické tvrze v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, sci-fi a šachy.

Osobní styl

V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny. Řadí se k ateistům.

Je milovníkem bonmotů, které ve svém projevu často používá.

Často mu je vyčítáno, že se chová arogantně a necitlivě. On sám řekl, že je arogantní jen vůči hlupákům. V roce 2013 se dotkl feministek, když bonmotem prohlásil, že: "knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my zemani jsme si svého práva, nejenom v sexuální oblasti, vždycky toto právo museli těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali". To pobouřilo ženy v České ženské lobby, které tento výrok vnímaly jako zlehčování aktu znásilnění.

Během prezidentské kampaně v roce 2012 a především v lednu 2013 mu bylo vyčítáno, že ve svých výrocích často lhal či zkresloval skutečnost, a to v obecných tvrzeních i v osobních útocích na svého protikandidáta.

Občas ve svém projevu sklouzne k vulgarismům. Například v roce 2004 v rozhovoru pro Lidové noviny řekl: "A když se zeptáte Čecha, jak se má, tak i kdyby minutu před tím vyhrál milion v loterii, tak vám odpoví, že to stojí za hovno", nebo "Oni (komunisté) ale nevadili především proto, že byli natolik pitomí, že nedokázali nikoho ohrozit.". Kvůli svému slovníku si dle serveru Novinky.cz vysloužil přízvisko "vulgární premiér".

Publikace

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Zeman

• 1991 Naše posttotalitní krize a její možná východiska (Léto, ISBN: ?)
• 1995 Zpověď bývalého prognostika, rozhovory vedené Janem Bauerem, (Dekon, ISBN: 80-85814-23-4)
• 1998 Varovná prognostika: kniha, která v roce 1991 nevyšla, (Horizont, ISBN: 80-7012-095-9)
• 2005 Jak jsem se mýlil v politice, (J. Otto (Ottovo nakladatelství), ISBN: 80-7360-260-1)
• 2006 Vzestup a pád české sociální demokracie, (Andrej Šťastný, ISBN: 80-86739-22-8)
• 2012 Zpověď informovaného optimisty, (Čas, ISBN: 80-87470-85-5)

Odkazy

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1130. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 759. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 811. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 559-560. 

Související články

• Seznam předsedů Poslanecké sněmovny
• Seznam premiérů Česka
• Václav Klaus
• Vladimír Špidla
• Stanislav Gross
• Jiří Paroubek
• Miroslav Šlouf
• Opoziční smlouva

Externí odkazy

• Miloš Zeman - Oficiální životopis na stránkách Úřadu vlády ČR, vlada.cz
• Životní příběh Miloše Zemana, zemannahrad.cz, 2012
• Milan Churaň: ZEMAN Miloš, heslo v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, libri.cz
• Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny, 27. 12. 2007, ceskatelevize.cz
• Velké politické retro - pořad Naostro ČT z 9. 6. 2002 (televizní debata), ceskatelevize.cz