Přeskočit na obsah

Josef Schulz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Schulz
Josef Schulz na portrétu z roku 1883
Josef Schulz na portrétu z roku 1883
Narození11. dubna 1840
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. července 1917 (ve věku 77 let)
Špindlerův Mlýn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povoláníarchitekt, pedagog a restaurátor
Vzdělánípražská polytechnika,
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Schulz (11. dubna 1840 Praha-Malá Strana[2]15. července 1917 Špindlerův Mlýn[3][4]) byl český architekt, pedagog, designér a restaurátor.

Život a studia

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významné a bohaté rodiny pražského obchodníka Jana Schulze, původem z obce Hrdlív na zlonickém panství. Vystudoval architekturu nejprve na polytechnice v Praze (1857–1861), odkud přešel roku 1861 na Akademii výtvarných umění ve Vídni, do ateliéru architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburg, kde absolvoval roku 1865. Ještě před ukončením studia nastoupil na pražské technice na léta 1864–1868 jako asistent architekta Josefa Zítka. Studia zakončil dvouletou studijní cestou po Itálii v letech 1868–1870. Po návratu do vlasti od roku 1871 působil v Praze jako úspěšný samostatný architekt a majitel realit. Byl spolumajitelem hradčanského domu čp. 154/IV na Pohořelci, ale bydlel na Starém Městě, v domě čp. 1004/I na Betlémském náměstí[5]. Dlouho se věnoval jen své práci, za hospodyni měl svou ovdovělou sestru Antonii (*1846).

Je pohřben v Praze na Vyšehradě.

Od roku 1874 učil v Praze v Odborné pokračovací škole pro zlatníky. Vytvořil četné návrhy šperků a galanterie, které žáci prováděli. Roku 1878 byl jmenován řádným profesorem na České technice v Praze, členem Královské České akademie nauk císaře Františka Josefa I. Některá témata ze svých přednášek publikoval jako odborné stati v českých i německých časopisech, například v Architektonickém obzoru.

Budova Národního muzea v Praze
Josef Schulz, Vitraj, podesta, Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Schulzovy stavby se vyznačují konstrukční strohostí, technickou přesností, renesanční rovnováhou proporcí, ale také uměřeným a krásným plastickým dekorem. Projektoval architekturu jako Gesamtkunstwerk, nejen stavbu, ale i celou její architektonickou výzdobu a vybavení interiérů včetně nábytku, svítidel, kování atp. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus. Talent pro dekorativní umění projevil již jako profesor odborného kreslení Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla v Praze; byl autorem tamních žákovských předloh šperků a nádobí, které se dochovaly. Dále navrhoval sklo pro pražského rafinéra a obchodníka V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby.

Josef Schulz: Autoportrét, 1860

Josef Schulz byl také zdatným amatérským fotografem.[6] Fotografovat začal během studií na pražské polytechnice. Jeho nejstarší dochované fotografie, provedené mokrým koloidovým procesem, zobrazují členy jeho rodiny (rodiče, sestry, sestřenice) a pocházejí z let 1860-1861. Dalšími fotografiemi z tohoto období jsou pohledy z okna bytu na Pohořelci, kde rodina žila.[7]

Po dokončení studií ve Vídni pořídil v roce 1865 sérii fotografií Královského letohrádku na Pražském hradě. Ukázky těchto fotografií zaslal svému příteli a spolužákovi Oskaru Laskemu do Vídně. Příznivý ohlas pak vedl k tomu, že bylo v roce 1866 vydáno album devatenácti originálních fotografií Königliches Lustschloss Belvedere in Prag. Dochovná část tohoto souboru včetně několika negativních skleněných desek je uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.[8]

Josef Schulz rovněž sbíral fotografie architektury od předních fotografů (Andreas Groll, Frères Bisson, Carlo Naya a další).[9] Fotografii využíval i při své práci architekta. Podrobně je fotografem Jindřichem Eckertem například zdokumentována stavba Rudolfina a to od fotografie modelu stavby přes postupné fáze výstavby až po fotografie dokončené stavby.[10]

Projekty staveb

[editovat | editovat zdroj]

Podle vlastních projektů stavěl také rodinné vily, např. v Podmoklech (dnes Děčín IV), nebo ve Dvoře Králové.

Rekonstrukce staveb

[editovat | editovat zdroj]

mimo Prahu

[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost

[editovat | editovat zdroj]

Plány jeho staveb, kresby a realizace dekorativních prvků architektury jsou uloženy jednak v Archivu Národního technického muzea v Praze, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, konvolut prováděcích výkresů budovy Národního muzea je uložen v Národním muzeu.

Ocenění díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Kresba (a litografie) Jana Vilímka, Praha 1883
  • Fotografie z ateliéru Langhans, Praha
  • Protějškové portréty Josefa Schulze a jeho ženy Anny, olejomalba na plátně
  • Bronzová busta, Emanuel Hallmann
  1. hrob architekta Josefa Schulze na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-19. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jiljí, sign. JIL Z12, s. 141
  4. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, sign.VYŠ Z7, s. 274
  5. Archivovaná kopie. www.digi.nacr.cz [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-31. 
  6. a b TRNKOVÁ, Petra. Architekt a fotografie. Jeden z příběhů Josefa Schulze. Praha: Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, v. v. i., 2024. 36 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88283-92-8, ISBN 978-80-88283-93-5. (česky, anglicky) 
  7. TRNKOVÁ, 2024, str. 7
  8. TRNKOVÁ, 2024, str. 13-19
  9. TRNKOVÁ, 2024, str. 21
  10. TRNKOVÁ, 2024, str. 27-31
  11. Architekt a fotografie. Josefa Schulze ukáže nová výstava ve Window Gallery - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  12. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel B. MÁDL: Josef Schulz - nekrolog; Národní listy, 8.9.1917.
  • Ottův slovník naučný, díl XXIII., s. 65 - 66.
  • Prokop TOMAN, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, II. díl, Praha 1950, (3.vyd.), s. 640.
  • Nová encyklopedie českého výtvarbého umění, ed. Anděla Horová, díl II. N-Ž, Academia Praha 1993, s. 740 (heslo Jindřich Vybíral).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]