Dmitrij Timofejevič Jazov
Dmitrij Timofejevič Jazov | |
---|---|
Dmitrij Timofejevič Jazov, 2009 | |
Narození | 8. listopadu 1924 Jazovo |
Úmrtí | 25. února 2020 (ve věku 95 let) Moskva |
Místo pohřbení | Federální vojenský památeční hřbitov |
Alma mater | Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace Moskevská vyšší vojenská velitelská škola Frunzeho vojenská akademie |
Povolání | voják, důstojník, voják, vojenský velitel a politik |
Ocenění | Řád rudé hvězdy (1945) medaile Za bojové zásluhy (1953) Řád rudého praporu (1963) Leninův řád (1971 a 1981) Honorary decree of the Presidium of the Supreme Soviet of the Azerbaijan SSR (1973) … více na Wikidatech |
Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
Funkce | ministr obrany Sovětského svazu (1987–1991) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dmitrij Timofejevič Jazov (Дмитрий Тимофеевич Язов; 8. listopadu 1924,[1] Jazovo – 25. února 2020, Moskva[2][3]) byl ruský voják, důstojník, politik a jediný maršál Sovětského svazu narozený na Sibiři. Byl veteránem druhé světové války a také jediným maršálem, který nedostal titul Hrdina Sovětského svazu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po druhé světové válce, které se aktivně účastnil, studoval na vojenských školách a stal se vojákem z povolání. V 70. letech sloužil také v Československu a v letech 1979–1980 se dokonce stal velitelem okupačních vojsk v této zemi. V osmdesátých letech sovětská vojska prohrávala v afghánské válce a v květnu 1987 se západoněmeckému mladíkovi Mathiasi Rustovi podařilo na jednomotorovém letadélku Cessna 172 proniknout celou západní radarovou clonou Sovětského svazu a přistát na Rudém náměstí. Tohoto fiaska využil Michail Gorbačov k odvolání nejvyššího vedení armády a jmenování vlastního člověka, nepříliš významného generála Dmitrije Jazova do funkce ministra obrany.[4] V roce 1990 byl jmenován maršálem SSSR. V tomto období se připojil k protigorbačovským konzervativcům, jak dokládá jeho vystoupení na neveřejném zasedání zákonodárného sboru, kde společně se šéfem KGB Krjučkovem a ministrem vnitra Pugem prohlásili, že země se v důsledku Gorbačovovy politiky řítí do katastrofy.[5] Na tuto situaci reagoval Michail Gorbačov tajnou schůzkou s Borisem Jelcinem a kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem, při níž se dohodli o odvolání sovětského premiéra Pavlova, šéfa KGB Krjučkova a ministra obrany Jazova. V místnosti však bylo namontováno odposlouchávací zařízení a Krjučkov se tak o tomto záměru dozvěděl. 5. srpna 1991 se po Gorbačovově odjezdu na krymskou dovolenou sešli sovětští konzervativci a přistoupili k přípravě převratu. Ten začal 19. srpna o pravoslavném svátku Proměnění Páně a trval tři dny. Řízení země se ujal Státní výbor v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem. Členy výboru se stali Krjučkov, Pugo, Pavlov a také Dmitrij Jazov. Puč byl nakonec neúspěšný.[6] Dmitrij Jazov nebyl sice trestně stíhán[7], musel však odejít do penze.
Prezident Vladimir Putin v roce 2004 vyznamenal Dmitrije Jazova řádem, který se uděluje za „výkony v prospěšných sociálních činnostech“.[8] 27. března 2019 odsoudil soud v litevském Vilniusu Dmitrije Jazova v nepřítomnosti k deseti letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, v souvislosti s jeho rolí ministra obrany SSSR v lednu 1991, kdy při útoku sovětských vojáků proti vilniuskému televiznímu centru zahynulo 14 lidí.[7]
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Řád rudé hvězdy – 1945
- Řád rudého praporu – 1963
- Leninův řád – 1971 a 1981
- Řád vlastenecké války I. třídy – 1985
- Řád Říjnové revoluce – 1991
- Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – 1945
- Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva – 1948
- Medaile Za bojové zásluhy - 1953
- Medaile 40. výročí Ozbrojených sil SSSR – 1958
- Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – 1965
- Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR – 1968
- Pamětní medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina – 1970
- Jubilejní medaile 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – 1975
- Medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR – 1978
- Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Нестёркин, В. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-02-25]. Heslo Я́ЗОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-09. (rusky)
- ↑ Умер маршал Советского Союза Дмитрий Язов [online]. ТАСС [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Умер последний маршал СССР Дмитрий Язов [online]. Радио Свобода [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ MALIA, Martin. Sovětská tragédie. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5. S. 418.
- ↑ Malia, s. 485.
- ↑ ZUBOV, Andrej. Dějiny Ruska 20. století – díl II. Praha: Argo, 2015. 769 s. ISBN 978-80-257-0964-1. S. 529–531.
- ↑ a b Exministr obrany SSSR Jazov dostal v Litvě 10 let za útok na vilniuské televizní centrum v roce 1991. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-04-13]. Dostupné online.
- ↑ V Rusku zemřel maršál Jazov, pučista proti Gorbačovovi. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-04-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MALIA, Martin, 2004. Sovětská tragédie. Praha: Argo. 566 s. ISBN 80-7203-566-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Timofejevič Jazov na Wikimedia Commons
- Osoba Dmitrij Timofejevič Jazov ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dmitrij Timofejevič Jazov
- Dmitrij Timofejevič Jazov na cultureworld.wz.cz
- Maršálové SSSR
- Ruští politici
- Sovětští ministři obrany
- Nositelé Řádu Říjnové revoluce
- Nositelé Řádu rudého praporu
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Nositelé Řádu rudého praporu (Afghánistán)
- Nositelé Medaile 30. výročí sovětské armády a námořnictva
- Nositelé Medaile 40. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Nositelé Medaile 50. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Nositelé Medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Nositelé Medaile Žukova
- Ruští zločinci
- Členové KSSS
- Narození v roce 1924
- Narození 8. listopadu
- Úmrtí v roce 2020
- Úmrtí 25. února
- Úmrtí v Moskvě
- Pohřbení v Panteonu obránců vlasti