Stanisław Tarnowski
Stanisław Tarnowski (7. listopadu 1837 Dzików[1] – 31. prosince 1917 Krakov[2]) byl rakouský vysokoškolský pedagog, literární historik a politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Stanisław Tarnowski | |
|---|---|
 Stanisław Tarnowski | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1867 – 1868 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – ??? | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1885 – 1917 | |
| Narození | 7. listopadu 1837 Dzików  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 31. prosince 1917 (ve věku 80 let) Krakov  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Rakowický hřbitov |
| Rodiče | Jan Bogdan Tarnowski Gabriela Małachowska |
| Příbuzní | János Esterházy, Lujza Esterházy a Maria Mycielska (vnoučata) |
| Alma mater | Jagellonská univerzita |
| Ocenění | Řád znovuzrozeného Polska |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPocházel ze známé polské šlechtické rodiny. Jeho děd byl politik a sběratel umění Jan Felix Amor Tarnowski, bratr Jan Dzierżysław Tarnowski byl také činný v politice. Stanisław absolvoval gymnázium svaté Anny v Krakově.[3] Studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, nejprve od roku 1854 filozofii, pak od roku 1858 práva.[1]
V roce 1869 získal v Krakově doktorát. Působil jako historik a literární kritik. Roku 1866 spoluzakládal měsíčník Przegląd Polski,[1] který byl tiskovým centrem polských konzervativců. Od roku 1868 spolupracoval s redakcí konzervativního listu Czas a po dvou letech se stal majitelem těchto novin.[3] Od roku 1868 byl členem učené společnosti Towarzystwo Naukowe Krakowskie. V roce 1872 byl jmenován mimořádným profesorem, roku 1879 řádným.[1] V roce 1882/1883 byl děkanem a v roce 1886/1887 a 1899/1900 rektorem Jagellonské univerzity.[3]
Od roku 1873 byl členem krakovské akademie věd (Akademia Umiejętności).[1] Od roku 1883 byl generálním tajemníkem akademie a roku 1891 se stal jejím prezidentem.[3][2] Jako literární vědec se zaměřoval na dějiny polského písemnictví 16. století a na období romantismu.[3]
Byl veřejně a politicky činný. V roce 1863 se v Krakově podílel na organizování polského povstání. Spolupracoval s listem Naprzód. Byl tehdy zatčen a dva roky strávil ve vazbě ve Lvově a Olomouci. Po amnestii se vrátil do veřejného života, nyní již jako pragmatický konzervativní politik.[3] 6. února 1867 byl zvolen na Haličský zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[4] Zemský sněm ho 2. března 1867[4] zvolil i do Říšské rady. Již roku 1868 rezignoval na mandát.[5] Politicky byl orientován jako umírněný konzervativec.[3] Od roku 1885[6] až do své smrti[3] zasedal v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Po celou dobu zasedal na Haličském zemském sněmu, původně za velkostatkářskou kurii, od roku 1901 coby virilista (poslancem s titulu své funkce prezidenta akademie věd).[3]
V dubnu 1874 se v Paříži oženil s Różou Branickou (1854–1942). Měli spolu syna a dvě dcery.
- Elżbieta (19. 11. 1875 Krakov – 28. 10. 1955 Montrésor), manž. 1898 János Mihály Esterházy (6. 12. 1864 Prešpurk – 2. 7. 1905 Veľké Zálužie), jejich synem byl politik János Esterházy[7]
- Jadwiga (20. 6. 1879 Krakov – 22. 7. 1945 tamtéž), manž. 1901 Hilary Aleksander Bniński (10. 7. 1873 Oborniki – 21. 7. 1946 Krakov)[8]
- Hieronim (12. 8. 1884 Krakov – 31. 10. 1945 tamtéž), manž. 1914 Wanda Zamoyska (15. 9. 1892 Krakov – 14. 12. 1965 Londýn)[9]
Stanisław Tarnowski zemřel v prosinci 1917 po krátké nemoci.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e PRZLASKOWSK, Ryszard. Historiografia polska w dobie pozytywizmu, 1865-1900. [s.l.]: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1968. 257 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 126. (polsky)
- ↑ a b c d Směs. Národní politika. Leden 1918, roč. 36, čís. 1, s. 9. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 14. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Tarnowski, Stanisław (Stanislaus) Gf. (1837–1917), Politiker, Literaturhistoriker und Publizist, s. 204. (německy)
- ↑ a b Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Tarnowski (Stanislaus Graf), s. 150. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Noví doživotní členové panské sněmovny. Národní listy. Září 1885, roč. 25, čís. 259, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Elżbieta hr. Tarnowska z Tarnowa h. Leliwa. Sejm-Wielki.pl [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Jadwiga hr. Tarnowska z Tarnowa h. Leliwa. Sejm-Wielki.pl [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Hieronim Jan hr. Tarnowski z Tarnowa h. Leliwa. Sejm-Wielki.pl [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Tarnowski na Wikimedia Commons
