Slípka zelenonohá
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.
 Slípka zelenonohá | |
|---|---|
 Slípka zelenonohá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | krátkokřídlí (Gruiformes) |
| Čeleď | chřástalovití (Rallidae) |
| Rod | slípka (Gallinula) |
| Binomické jméno | |
| Gallinula chloropus (Linné, 1758) | |
 Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
pravděpodobně vyhynula
| |
| Synonyma | |
Gallinula galeata | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovat
Je velká přibližně jako hrdlička, dorůstá 32–35 cm, váží 310–456 g a v rozpětí křídel měří 54–62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice.[2] Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.
Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.
Rozšíření
editovatSlípka zelenonohá je nejúspěšnějším[3] a nejrozšířenějším[2] zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa.[4] Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století[5] je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 000–3 300 000 jedinců.[6]
Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem a říjnem. Každým rokem tak na českém území hnízdí přibližně 5 000–10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců.[7] V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).[8]
Etologie
editovatSlípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.[7]
Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci.[9] Umí velmi dobře plavat[10] a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty.[11] V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce.[9] Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým „kirk“ nebo „kiruk“.[7]
Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště.[12] Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.
V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8–12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5–8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečovávání vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života[13] a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.[14]
Poddruhy
editovatPřesný počet poddruhů slípky zelenonohé není až dodnes zcela ujasněn, nejčastěji se udává 12–15.[15] V následujícím přehledu jsou vypsány všechny nejčastěji zmiňované poddruhy i se svým areálem rozšíření:
- G. c. chloropus (Linné, 1758) – od severozápadní Evropy po severní Afriku a Sibiř a od vlhkých oblastí jižní Asie až po Japonsko a střední Malajsii; izolované populace žijí také na Srí Lance, Kanárských ostrovech, Azorách, Madeiře a na Kapverdách. Někteří ornitologové rozdělují tento poddruh do dalších dvou oddělených poddruhů: correiana a indica.
- G. c. galeata (Lichtenstein, 1818) – Guayanská vysočina a od jižní Brazílie po severní Argentinu a Uruguay.
- G. c. orientalis (Horsfield, 1821) – Seychely, Andamanské ostrovy a v rozmezí od Malajsie po Indonésii; izolované populace žijí také na Filipínách a v Palauské republice.
- G. c. meridionalis (C. L. Brehm, 1831) – subsaharská Afrika a ostrov Svatá Helena.
- G. c. pyrrhorrhoa (A. Newton, 1861) – ostrovy Réunion, Mauritius a Komory.
- G. c. garmani (Allen, 1876) – Andy v rozmezí od Peru po severozápadní Argentinu.
- G. c. sandvicensis (Ulice, 1877) – endemit k Havajským ostrovům.
- G. c. cerceris (Bouchne, 1910) – Antily s výjimkou Trinidadu a Barbadosu; izolované populace žije také v jižní Floridě.
- G. c. cachinnans (Bangs, 1915) – od jihovýchodní Kanady až po jižní USA s výjimkou Velkých rovinných slatí; izolované populace žijí také v Galapágách a v Bermudách.
- G. c. pauxilla (Bangs, 1915) – nížinaté oblasti od východní Panamy po severozápadní Peru.
- G. c. guami (Hartert, 1917) – endemit k Mariánským ostrovům.
- G. c. barbadensis (Bond, 1954) – endemit k Barbadosu.
Galerie
editovat-
Mladý pták -
Slípka zelenonohá s roztaženými křídly. -
Slípka zelenonohá při chůzi -
Evropské rozšíření slípky zelenonohé – žlutě jsou vyznačena hnízdiště a zeleně oblasti, kde se zdržuje po celý rok.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Moorhen na anglické Wikipedii a Teichralle na německé Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Common_Moorhen.html
- ↑ Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 266. Euromedia Group, k. s.
- ↑ Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 300. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
- ↑ Archivovaná kopie. www.rieselfelder-windel.de [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-30.
- ↑ a b c Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 90. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
- ↑ http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=125.00[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.naturia.per.sg [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-19.
- ↑ Archivovaná kopie. identify.whatbird.com [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-11.
- ↑ Archivovaná kopie. www.natur-lexikon.com [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-27.
- ↑ http://www.nhptv.org/Natureworks/moorhen.htm
- ↑ Archivovaná kopie. www.seaworld.org [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-27.
- ↑ http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Gallinula_chloropus.html
- ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8583/
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu slípka zelenonohá na Wikimedia Commons - Galerie slípka zelenonohá na Wikimedia Commons
Taxon Gallinula chloropus ve Wikidruzích
