McDonnell Douglas F/A-18 Hornet

F/A-18 Hornet
	F/A-18 amerického námořnictva
Určení	Víceúčelový stíhací letoun
Původ	USA
Výrobce	McDonnell Douglas (1974–1997) ; Northrop (1974–1994) ; Boeing (1997–2000)
První let	18. listopadu 1978
Zařazeno	7. ledna 1983 (USMC) ; 1. července 1984 (USN)
Vyřazeno	2019 (Hornet, USN) ; 2021 (RAAF)
Charakter	Ve službě
Uživatel	US Navy (dříve); USMC; RCAF; RAAF (dříve)
Vyrobeno kusů	F/A-18A/B/C/D: 1 480
Vyvinuto z typu	Northrop YF-17
Varianty	CF-18 Hornet; High Alpha Research Vehicle
Další vývoj	Boeing F/A-18E/F Super Hornet ; Boeing X-53 Active Aeroelastic Wing
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací dvoumotorový letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

F/A-18 dosahuje nejvyšší rychlosti Mach 1,8 (1 034 uzlů, 1 190 mph, 1 915 km/h ve 40 000 ft nebo 12 200 m). Může nést celou řadu pum a raket, včetně vzduch-vzduch a vzduch-země, doplněné o 20mm kanon M61 Vulcan. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory General Electric F404, které dodávají letadlu vysoký poměr tahu k hmotnosti. F/A-18 má vynikající aerodynamické vlastnosti, které jsou přičítány hlavně jeho systémům na náběžných hranách. Hlavními úkoly letounu jsou letecký doprovod, obrana flotily, potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, blízká letecká podpora a letecký průzkum. Jeho všestrannost a spolehlivost se ukázala jako cenné nosné aktivum, i když byl kritizován za menší dolet a užitečné zatížení ve srovnání se svými dřívějšími současníky, jako byl Grumman F-14 Tomcat ve stíhací a úderné roli, a dále Grumman A-6 Intruder a LTV A-7 Corsair II v roli útočných letounů.

Hornet byl poprvé bojově nasazen během bombardování Libye Spojenými státy v roce 1986. Následně se účastnil války v Zálivu v roce 1991 a války v Iráku v roce 2003. F/A-18 Hornet dále posloužil jako základ pro větší a novější letoun Boeing F/A-18E/F Super Hornet.

Vývoj

První předprodukční F-18A v říjnu 1978

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty.^[1] Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu.^[4] To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet.

Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný). Jeho úkolem bylo nahrazení starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EA-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.

Varianty

F/A-18B Hornet přidělený k U.S. Naval Test Pilot School

F/A-18A – první verze, vyráběná pro americké námořnictvo a námořní pěchotu.
TF-18A – dvoumístná cvičná verze stroje F/A-18, později přeznačena na F/A-18B
F/A-18C – vylepšená jednomístná verze, která měla rozšířené spektrum nesených zbraní, zlepšenou avioniku a pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
F/A-18D – dvoumístná bojová verze vyvinutá pro námořní pěchotu; pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
F/A-18E Super Hornet – zvětšená verze F/A-18, objednaná pro americké námořnictvo, kde má nahradit starší verze F/A-18.
F/A-18F Super Hornet – dvoumístná verze odvozená od F/A-18, která nahradila stroje F-14 Tomcat.
EA-18G Growler – verze pro elektronický boj.
AF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Austrálii.
ATF-18A – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Austrálii.
CF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Kanadu.
CF-18B – verze odvozená od F/A-18B, určená pro Kanadu.
EF-18A – verze odvozená od F/A-18, určená pro Španělsko.
EF-18B – verze odvozená od F/A-18A, určená pro Španělsko.
KAF-18C – verze odvozená od F/A-18C, určená pro Kuvajt.
KAF-18D – verze odvozená od F/A-18D, určená pro Kuvajt.

Uživatelé

Přehled uživatelů

Švýcarský F/A-18 Hornet

F/A-18C akrobatické skupiny Blue Angels amerického námořnictva

Kanada Kanada

Royal Canadian Air Force (McDonnell Douglas CF-18 Hornet) – v roce 2020 bylo rozhodnuto o prodeji 42 australských letounů F/A-18A/B soukromé společnosti Air USA.^[5]

Finsko Finsko

Finské letectvo

Kuvajt Kuvajt

Kuvajtské letectvo

Malajsie Malajsie

Malajsijské královské letectvo

Španělsko Španělsko

Španělské letectvo

Švýcarsko Švýcarsko

Švýcarské letectvo

USA USA

United States Marine Corps Aviation

Bývalí uživatelé

Austrálie Austrálie

Royal Australian Air Force^[6]

USA USA

United States Navy^[7]

Potenciální uživatelé

Ukrajina Ukrajina

Ukrajinské letectvo – v červnu 2023 nabídla australská vláda Ukrajině 41 strojů vyřazených z výzbroje RAAF, jako zbrojní pomoc proti ruské invazi.^[8]

Specifikace (F/A-18C/D)

Nákres F/A-18

Technické údaje

Osádka: F/A-18C: 1, F/A-18D: 2 (pilot a obsluha zbraní)
Délka: 17,1 m
Rozpětí: 12,3 m
Výška: 4,7 m
Nosná plocha : 38,2 m²
Hmotnost (prázdný): 11 200 kg
Hmotnost (naložen): 16 850 kg
Maximální vzletová hmotnost: 23 400 kg
Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F404-GE-402
- Suchý tah: 48,9 kN
- Tah s forsáží: 79,2 kN

Výkony

Maximální rychlost: 1915 km/h
Bojový dolet: 537 km
Přeletový dolet: 3330 km
Dostup: 15 000 m
Stoupavost: 254 m/s

Výzbroj

Kanony: 1 × 20mm kanon M61 Vulcan s 578 náboji.
Neřízené rakety:
- - Hydra 70
  - Zuni
Řízené střely:
- Vzduch-vzduch:
  - 2 × AIM-7 Sparrow nebo AIM-120 AMRAAM, 4 × AIM-9 Sidewinder nebo AIM-132 ASRAAM
- Vzduch-země:
  - AGM-65 Maverick
  - AGM-88 HARM (protiradiolokační)
  - AGM-84 Harpoon (protilodní)
  - AGM-84 SLAM/AGM-84H/K SLAM-ER
  - AGM-154 Joint Standoff Weapon
  - AGM-158 JASSM
  - Taurus KEPD 530
Pumy:
- Mk.82/Mk.83/Mk.84
- Paveway

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b F/A-18 A-D Hornet [online]. US Navy [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Jenkins 2000, s. 29.
↑ Jenkins 2000, s. 186–87.
↑ F/A-18 Hornet [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Australia sells 42 F/A-18A/B Hornet fighters to American training private contractor [online]. Asiapacificdefensejournal.com, 2020-03-06 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
↑ WALDRON, Greg. RAAF bids farewell to “Classic” Hornets after decades of service. Flightglobal [online]. 2021-11-29 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ REIM, Garrett. PICTURES: US Navy F/A-18C Hornet makes final flight. Flightglobal [online]. 2019-10-04 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ COOREY, Philip; TILLET, Andrew. Retired RAAF fighter jets could be sent to Ukraine. Financial Review [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

JENKINS, Dennis R., 2000. F/A-18 Hornet: A Navy Success Story. New York, New York: McGraw Hill. 255 s. (Walter J. Boyne Military Aircraft Series). Dostupné online. ISBN 0-07-134696-1. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na Wikimedia Commons
F/A-18 Hornet U.S. Navy fact file
F/A-18 Hornet Navy history page Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine.
Kamufláže letounu F/A-18 Archivováno 19. 2. 2015 na Wayback Machine.
Fotogalerie letounu F/A-18

[navair1-1] F/A-18 A-D Hornet [online]. US Navy [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)

[FOOTNOTEJenkins200029-2] Jenkins 2000, s. 29.

[FOOTNOTEJenkins2000186–87-3] Jenkins 2000, s. 186–87.

[4] F/A-18 Hornet [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)

[5] Australia sells 42 F/A-18A/B Hornet fighters to American training private contractor [online]. Asiapacificdefensejournal.com, 2020-03-06 [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

[6] WALDRON, Greg. RAAF bids farewell to “Classic” Hornets after decades of service. Flightglobal [online]. 2021-11-29 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

[7] REIM, Garrett. PICTURES: US Navy F/A-18C Hornet makes final flight. Flightglobal [online]. 2019-10-04 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

[8] COOREY, Philip; TILLET, Andrew. Retired RAAF fighter jets could be sent to Ukraine. Financial Review [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]