Wikipedie

Lanšperk (hrad)

zřícenina hradu

Zřícenina hradu Lanšperk (dříve Landšperk) se rozkládá na vysokém strmém ostrohu nad levým břehem řeky Tiché Orlice ve stejnojmenné osadě, náležející do katastru obce Dolní Dobrouč, asi 5 km východo-severovýchodně od města Ústí nad Orlicí.

Lanšperk
Zřícenina hradu Lanšperka v roce 2012
Zřícenina hradu Lanšperka v roce 2012
Základní informace
Slohgotický
Výstavba2. polovina 13. století
Materiálkámen
StavebníkPřemysl Otakar II., Václav II., Záviš z Falkenštejna, Zbraslavský klášter, Kostkové z Postupic, Bohdanecký z Hodkova, Pernštejnové, Hrzánové z Harasova, Lichtenštejnové, KNV Pardubice, MNV Lanšperk
Současný majitelobec Dolní Dobrouč
Poloha
AdresaLanšperk, Hnátnice, Lanšperk, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°59′40,8″ s. š., 16°27′14,7″ v. d.
Lanšperk (hrad) (Česko)
Lanšperk (hrad), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky19104/6-3985 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny hradu

editovat
 
Zřícenina hradu Lanšperka, jak ji zachytil v roce 1812 Jan Antonín Venuto

Hrad Lanšperk byl založen asi v polovině 13. století za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa východních Čech, který byl královským majetkem. Založil jej buď Vilém z Drnholce nebo některý z jeho synů, kterými byli Heřman a Oldřich.[1] Brzy po založení přešel hrad do královského majetku a stal se správním centrem rozsáhlého panství. První písemná zmínka o Lanšperku je z roku 1285, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. V letech 1292 a 1304 král panství na základě dvou donačních listin daroval nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Následkem tohoto aktu na hradě vzniklo a krátce existovalo proboštství, prvně připomínané k roku 1314, které na tomto vzdáleném klášterním panství vykonávalo správní funkci.[2] Během první poloviny 14. století dávali zbraslavští cisterciáci lanšperské panství opakovaně do zástavy a v roce 1358 jej směnou za statky v okolí Prahy převedli na litomyšlské biskupství, které tehdy spravoval Jan ze Středy. Mezi lety 1360 a 1363 zmiňují prameny lanšperského hejtmana Smila z Brandýsa, držitele nedalekých Libchav.

V počátcích husitského hnutí měl hrad i panství v zástavě Jan ze Smilkova a na Kostelci a po něm katolický šlechtic Václav z Dubé, který na hradě vydržoval posádku, věrnou králi Zikmundovi. Roku 1425 hrad dobyli sirotci a svěřili jej do správy Janovi Městeckému z Opočna; tomu se podařilo získat i zástavní právo k hradu. Jan Městecký se ale zanedlouho od husitů odklonil a přešel do tábora krále Zikmunda. Sirotci proto hrad v roce 1429 pod vedením táborského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic opět dobyli a svěřili jej do správy Janu Šárovcovi. Zástavní právo nicméně nadále zůstalo Janovi Městeckému (v roce 1430 opět přestoupil k husitům), avšak 1432 jej převedl na Jana z Jenštejna, synovce stejnojmenného pražského arcibiskupa. Po r. 1437 disponoval zástavou Janův syn Pavel z Jenštejna, po něm pak Bohuše z Kosině. V roce 1451 nabyl zástavní právo k Lanšperku a část lanšperského panství Zdeněk Kostka z Postupic, který jej později sjednotil s druhou částí panství s městem Lanškrounem, jež měl od roku 1436 v zástavě jeho otec Vilém.

 
Landšperk kolem r. 1880 (K. Liebscher)

V době Kostků z Postupic byl hrad opraven, jak dosvědčují dodnes dochované části pískovcového zdiva odlišného od původního materiálu hradby (lomová opuka) a byl opět obýván. Zřejmě došlo i k posílení hradního opevnění v prostoru severního podhradí, pokud se tak nestalo již za doby Jana Šárovce.[3] Ve vlastnictví hradu vystřídali zřejmě v roce 1506 Kostky Pernštejnové,[4] neboť synové Viléma z Pernštejna, Jan a Vojtěch, sňatkem s Annou a Markétou, dcerami Bohuše Kostky z Postupic, spojené zástavní lanškrounsko-lanšperské panství vyženili.[5] V roce 1544 byl Jan z Pernštejna nucen pro velké dluhy lanšperské panství odprodat Petrovi Bohdaneckému z Hodkova,[6] který z hradu opět učinil panské sídlo. Od Petrových synů panství v roce 1564 odkoupil Vratislav z Pernštejna (o čtyři roky později čítalo 3 městečka, 28 vesnic a žilo na něm 992 osedlých),[7] avšak mezi lety 1588 a 1589 byl nucen jeho syn Jan z Pernštejna kvůli velkému zadlužení opět spojené lanškrounsko-lanšperské panství odprodat Adamu Hrzánovi z Harasova († 1619).[8] Z doby Kostků a Pernštejnů známe jména některých vrchnostenských úředníků, kteří panství z hradu Lanšperka spravovali. Roku 1453 se připomíná hejtman Václav Preger, 1484 hejtman Bernart z Petrkova[9] a 1523 purkrabí Jiří Sádovský ze Sloupna.[10] V letech 1576 až 1577 měla lanšperský hrad a panství od Vratislava z Pernštejna v nájmu Johanka Černohorská z Boskovic,[11] vdova po Janovi Žehušickém z Nestajova, někdejším majiteli panství Bystré u Poličky.[12]

Ještě v poslední čtvrtině 16. století začal hrad Lanšperk pustnout, neboť jako sídlo panství Pernštejnové využívali zámek v Lanškrouně. Z roku 1588 pochází popis hradu, který se dochoval v kupní smlouvě mezi Bohdaneckými a Pernštejny. Podle toho měl hrad nemálo pokojů, které by se malým nákladem ještě mohly nechat opravit a s poplužním dvorem byl oceněn na 700 kop grošů.[13] Takovou vůli však nový majitel, který taktéž sídlil na zámku v Lanškrouně, neměl a v roce 1622, kdy Zdeslav Hrzán z Harasova prodal panství Karlovi z Lichtenštejna, je hrad uváděn již jako pustý. Od této doby sloužil jako zdroj levného stavebního materiálu pro údržbu lanšperského poplužního dvora a zejména pro výstavbu nových poddanských obydlí v podhradí; tento proces se ještě urychlil v roce 1790, kdy byl zrušen poplužní dvůr a na jeho pozemcích si poddaní vystavěli nové domy. V roce 1922 se při první pozemkové reformě stala zřícenina hradu majetkem obce Dolní Dobrouč, k níž ves Lanšperk od roku 1976 správně náleží.

Stavební vývoj

editovat
 
Pohled na hradbu v severní části hradního areálu

Hrad byl vystavěn na nejjižnější části vysokého ostrohu a chránil jej ze severozápadní, západní a jižní strany především strmý svah, spadající do údolí Tiché Orlice. Celý areál jádra obklopovala hradba (dochovaná dodnes jen na východní, čelní straně), v níž byla na severozápadní straně situována vstupní brána. K hradbě byl na východní straně nádvoří přistavěn palác, na protilehlé snad hospodářské budovy. Uprostřed nádvoří byla vyhloubena studna. Badatelé se přiklánějí k názoru, že se jednalo se o tzv. hrad s plášťovou zdí, neboť žádný z dochovaných objektů nelze spojit s existencí věže.[14] Na severovýchodní straně přetnuly jen málo snížený ostroh, který umožňoval přístup k hradu, dva příkopy oddělené valem a parkánovou hradbou. Přístup k hradu byl zajištěn ze severní strany po mostech, překlenujících první a druhý příkop a cestě procházející branou v parkánové hradbě. Severovýchodním směrem od jádra hradu byl v podhradí vybudován poplužní dvůr a rozkládala se zde malá osada, připomínaná teprve v roce 1544 pod názvem Budy.

Zřejmě při opravách hradu, prováděných za Kostků z Postupic, bylo opevněno i podhradí a v jeho severovýchodní části byla zřízena bašta. Žádné prvky tohoto opevnění se však do dnešních dní nedochovaly s výjimkou zemního tělesa bašty, na němž stojí novogotická kaple z konce 19. století. Výstavba nových obydlí v době, kdy hrad již dávno neplnil obrannou ani rezidenční funkci, uspořádání podhradí silně pozměnila. Zřejmě až po zrušení poplužního dvora byla původní přístupová cesta k hradu nahrazena dnešní úzkou pěšinou, vedoucí po východním úbočí a po dně bývalého druhého příkopu. V roce 1944 se zříceniny pronájmem od obce ujal Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, který provedl první zásahy, jež měly zamezit dalšímu chátrání hradního areálu; do roku 1953 se podařilo provést některé zabezpečovací práce a průzkum, spojený s odkrytím a vyčištěním sklepů v prostoru paláce, ale poté byla zřícenina hradu až do devadesátých let 20. století ponechána svému osudu.

Současnost

editovat

Hrad je v současné době majetkem obce Dolní Dobrouč, která na počátku 90. let 20. století vyšla vstříc aktivitám Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, registrovanému na podzim 1992 u Ministerstva vnitra ČR jako občanské sdružení. Jemu se do roku 2005 podařilo zakonzervovat celý dochovaný úsek čelní hradby, přičemž v posledních letech postupně přecházela iniciativa spíše na obec a Sbor zajišťoval organizační podporu.[15] V rámci záchranných prací bylo vybudováno jednoduché lapidárium pro zajištění opracovaných kamenů, jež byly doposud volně roztroušeny v hradním areálu.[16] Vedle vlastních sanačních prací Sbor rozvinul bohatou osvětovou a publikační činnost, v jejímž rámci vzniklo několik monografií a řada studií, publikovaných v regionálních odborných periodikách. Od roku 1996 vydává pro informování svých členů a příznivců Sborové listy. Příležitostník Sboru pro záchranu hradu Lanšperka. Propagaci zříceniny podporuje i pořádáním turistických pochodů. V létě 2007 byla z iniciativy Regionu Orlicko-Třebovsko v severní části nádvoří instalována volně přístupná vyhlídková plošina z ocelové konstrukce, která umožňuje výhled na panorama Orlických hor, masiv Králického Sněžníku, Suchý vrch, Bukovou horu a za dobrých podmínek i na Jeseníky.

Pověsti

editovat

Hradní pán Petr Bohdanecký z Hodkova (?-1549) se údajně vsadil s chůvou svého syna Martou, zda je schopna z okna hradu rozpoznat na vzdálené pastvině svého milého. Chůva sázku vyhrála a její pán jí za to vystrojil svatbu a novomanželům věnoval jako svatební dar i onu pastvinu. Na ní hospodařili a vystavěli zde i malý dvorec.

Novodobá pověst praví, že na hradě samém žije mužíček jménem Stromouch; pozná se dle klobouku ve tvaru koruny stromu a větviček namísto rukou. Pečuje o lesy v okolní krajině; kdysi ochraňoval hrad, za což v něm mohl přebývat. Na jeho počest se zde každoročně počátkem března konají turistické pochody „Hledání stromoucha“.[17]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ MUSIL 1995, 51. Z tohoto pojednání pochází i valná část následujících informací, týkajících se historie a stavebního vývoje hradu.
  2. ↑ FELCMAN ‒ MUSIL 2009, 290.
  3. ↑ MUSIL 1995, 54.
  4. ↑ BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 294; srov. též HONC 1975, 10, 16.
  5. ↑ VOREL 1995, s. 24, 74.
  6. ↑ BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 295.
  7. ↑ BARTÁČKOVÁ 2003–2004, 309–310.
  8. ↑ Tamtéž; VOREL 1995, s. 75.
  9. ↑ SEDLÁČEK 1883, 102, 103.
  10. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sv. 22. V Praze: J. Otto 1904, heslo Lanšperk, s. 644. Dostupné online.
  11. ↑ SEDLÁČEK 1883, 104–105.
  12. ↑ Kartotéka Augusta Sedláčka, uložená na Historickém ústavu AV ČR, zásuvka C04B, lístky 1376 a 1386.
  13. ↑ SEDLÁČEK 1883, 105.
  14. ↑ MUSIL 1995, 51; DURDÍK 2009, 321.
  15. ↑ V roce 2014 však obec Dolní Dobrouč spolupráci se Sborem vypověděla. Srov. informace webu Sbor pro záchranu hradu Lanšperka.
  16. ↑ K evidenci těchto architektonických článků srov. DUŠEK ‒ KLIMEŠ 2002, 111–128.
  17. ↑ BRÁZDOVÁ, Tereza. Znáte Stromoucha? Objevíte ho jen jednou v roce. Cestování | Východočeské výlety. Český rozhlas Pardubice [online]. Český rozhlas, 1. říjen 2017 [cit. 2021-07-04]. Čas 05 min : 21 sec. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BARTÁČKOVÁ, Petra. Postavení měst a městeček na panství Lanškroun a Lanšperk ve světle privilegií udělených Pernštejny v letech 1506–1588. In: Východočeské listy historické. Hradec Králové: Ústav historických věd PdF VŠP, 2004, č. 21–22, s. 291–318. ISSN 1211-8184.
  • CEJPOVÁ, Miroslava. Oprava hradů Žampach a Lanšperk. In: Sommer, Jan; Samková, Hana (red.). Zříceniny historických staveb a jejich obnova. Příloha časopisu Zprávy památkové péče: časopis státní památkové péče. Praha: Jalna, 1998, roč. 58, s. 95–100.
  • CIBULKA, Josef a SOKOL, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A, Země Česká. XLVII, Okres Lanškrounský. V Praze: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1935. 271 s. S. 112–116.
  • DURDÍK, Tomáš. Encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 1996, ©1995. 365 s. ISBN 80-85983-03-6. S. 165‒166.
  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 3., opr. vyd. Praha: Libri, 2009. 733 s. ISBN 978-80-7277-402-9. S. 320‒321. Dostupné online.
  • DURDÍK, Tomáš – SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Východní Čechy. Praha 2012, 62‒65.
  • DUŠEK, Radim. Hrad Lanšperk v obrazových pramenech. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002, č. 4, s. 24–31. ISSN 1214-2794.
  • DUŠEK, Radim a BIEDERMANOVÁ, Eva. Lanšperk. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1994. 30 s.
  • DUŠEK, Radim (red.). Sborník lanšperského hradu. Lanšperk, 1997.
  • DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997, č. 8, s. 3–16.
  • DUŠEK, Radim a KLIMEŠ, René. Hrad Lanšperk ve 20. století. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002. 220 s. ISBN 80-86042-63-4.
  • DUŠEK, Radim et al. Pohádky lanšperského hradu. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 1998. 112 s. ISBN 80-86042-17-0. (2. vyd. tamtéž 2014)
  • MUSIL, František, FELCMAN, Ondřej, ed. a ČECHURA, Jaroslav. Dějiny východních Čech: v pravěku a středověku (do roku 1526). Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 825 s. ISBN 978-80-7422-003-6. S. 355‒357, 466 (a dále podle místního rejstříku). Dostupné online.
  • HONC, Jaroslav. Cena půdy a výnos velkostatku Lanškrouna v letech 1420–1622. In: Sborník prací východočeských archivů. Zámrsk: Státní oblastní archiv Zámrsk, 1975, č. 3, s. 9–62. ISSN 0231-6307.
  • KLIMEŠ, René. Ústečtí a hrad Lanšperk ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000, č. 2, s. 18–22. ISSN 1214-2794.
  • MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1995. 111 s. S. 51–55.
  • MUSIL, František. Osídlování Poorlicka v době předhusitské: kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky a Moravské Sázavy. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002. 280 s. ISBN 80-86042-64-2.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl druhý, [Hradecko]. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883. 282 s., [28] l. obr. příl., [1] složená mapa. Kapitola Landšperk hrad, s. 95b–105. Dostupné online.
  • VÍCH David. Neznámá vrcholně středověká fortifikace na k. ú. Lanšperk. In: Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2010, č. 12, s. 319–343. ISSN 1211-6831. Dostupné online.
  • VOREL, Petr. Vývoj pozemkové držby pánů z Pernštejna v 15. – 17. století. In: Týž (red.). Pernštejnové v českých dějinách. Sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. 9. 1993 v Pardubicích. Pardubice: Východočeské muzeum a Historický klub, 1995. 354 s., s. 9–76.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lanšperk_(hrad)&oldid=24093555“