Jenštejnové
Páni z Jenštejna a Vlašimi jsou vymřelý středověký český šlechtický rod erbu supích hlav, který nebyl příbuzný s rodem Jankovských z Vlašimi, odlišného erbu orlice.
| z Jenštejna | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Tituly | |
| Zakladatel | Pavel z Jenštejna |
| Rok založení | 1368 |
| Konec vlády | začátek 16. století |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatRod pánů z Jenštejna založil bohatý pražský měšťan[1] a notář královské komory Pavel, bratr druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi (+1380). V roce 1368 zakoupil hrad Jenštejn severovýchodně od Prahy a téhož roku se poprvé psal Pavel z Jenštejna. Koupený hrad záhy dostavěl.[2]
Zmíněný Pavel měl syna Jana. Jan z Jenštejna (1350–1400) přes své mládí díky otcovu bohatství a stykům získal četné církevní prebendy. Studoval v Praze, Padově, Bologni, Montpellieru a Paříži, kde měl možnost seznámit se s předními osobnostmi tehdejšího církevního i duchovního života. Jako majitel obročí podepisoval dlužní úpisy a žil rozverným životem. V pětadvaceti letech se stal míšeňským biskupem, roku 1378 pražským arcibiskupem. Působil též jako kancléř Václava IV. S mocí přišli i mocní nepřátelé, s církevními hodnostáři se navzájem uvrhal do klatby. Na krále vznesl žalobu u papeže, když ji ten nevyslyšel, vzdal se Jan roku 1396 arcibiskupského postu. Během následujícího roku se vydal na cestu do Říma, kde o tři roky později zemřel.
Hrad Jenštejn ztratil Jan již roku 1390, tehdy se jej zmocnil Zikmund Huler.[3] Majitelé hradu se pak rychle střídali, v letech 1583–1597 hrad již nebyl obýván a zchátral.[3]
Jan měl sourozence Martina, Pavla, Václava, Kateřinu a Annu. O Martinovi se prameny zmiňují naposledy v roce 1380; je možné, že zemřel dříve než Jan. Václav se dal na církevní dráhu, Anna byla řeholnicí v klášteře svaté Kateřiny na Novém Městě pražském a Kateřina se provdala za Menharta Olbramova ze Škvorce. Janův bratr Pavel měl syna, díky němu rod Jenštejnů z Vlašimi pokračoval a vymřel po meči až počátkem 16. století na Moravě, kde poslední členové rodu drželi hrad Úsov a poslední Jiří z Vlašimi na Úsově byl v letech 1516–1520 podkomořím markrabství moravského.
Erb
editovat
Ve stříbrném čili bílém štítě dvě červené supí hlavy. V roce 1615 připojili toto erbovní znamení (supí hlavy) vymřelých Jenštejnů z Vlašimi ke svému rodovému erbu (orlice) Jankovští z Vlašimi ve čtvrceném štítě (při povýšení do panského stavu), na základě stejnojmenného predikátu z Vlašimi.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Červinka 1933, str. 124–126
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha a okolí. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola Jenštejn, s. 132.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha a okolí, s. 133
- ↑ České erby - Portaro - Knihovna Národního archivu. knihovna.nacr.cz [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online.
Literatura
editovat- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Jenštejna, s. 68.
- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1933, roč. XXXIV, s. 124–141. Dostupné online.
- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1934, roč. XXXV, s. 1–7, 49–72. Dostupné online.
- MUSÍLEK, Martin. Z měšťanského domu na panovnický dvůr. Potomci Jana z Kamenice a Olbramovici ve službách Lucemburků a církve. Mediaevalia Historica Bohemica. 2017, roč. 20, čís. 2, s. 85–115. Dostupné online. ISSN 0862-979X.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenštejnové na Wikimedia Commons
