Zoisit
Zoisit, chemický vzorec Ca2Al3Si3O12(OH), je minerál ze skupiny sorosilikátů. Pojmenován byl po slovinském podnikateli a vědci baronu Sigmundu Zoisovi von Edelstein (Sigmund Zois, svobodný pán z Edelsteinu, slovinsky Žiga Zois), který financoval mineralogické expedice a v roce 1804 kámen koupil od obchodníka s minerály Simona Prescherna (Prešerna).[1]
| Zoisit | |
|---|---|
 Zoisit | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Ca2Al3Si3O12(OH) |
| Identifikace | |
| Barva | bezbarvý, zelená, žlutá, modrá, fialová, červená, růžová |
| Vzhled krystalu | sloupcovité krystaly, kusový |
| Soustava | rombická |
| Tvrdost | 6,5 |
| Lesk | skelný, matný |
| Štěpnost | dobrá |
| Index lomu | nα = 1,696–1,700; nβ = 1,696–1,702; nγ = 1,702–1,718 |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 3,16–3,36 g ⋅ cm−3 |
| Ostatní | lom zřetelný |
Historie
editovat
Minerál byl původně pojmenován saualpit podle místa, kde byl nalezen v eklogitu. Touto lokalitou byl kamenolom Prickler Halt v oblasti Saualpe v Korutanech. Sigmund Zois svou domněnku, že se jedná o dosud nepopsaný minerál, konzultoval s německými vědci A. G. Wernerem z Freibergu a M. H. Klaprothem z Berlína. Ti objev potvrdili a A. G. Werner v roce 1805 na Zoisovu počest pojmenoval tento minerál zoisitem.[2]
Vznik
editovatZoisit vznikal v metamorfovaných horninách bohatých na Ca, v pyroxenických rulách a na kontaktech mramorů.
Vlastnosti
editovat- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5, hustota 3,15 – 3,36 g/cm³ (spočítaná 3,35 g/cm³), štěpnost dokonalá dle {010} a nedokonalá dle {100}, lom nezřetelný.
- Optické vlastnosti: Barva je od bezbarvé po červenorůžovou až fialovou. Lesk skelný, průhlednost: průhledný a průsvitný, vryp bílý.
- Chemické vlastnosti: Složení: Ca 17,64 %, Al 17.82 %, Si 18.54 %, H 0,22 %, O 45,78 %, velmi dobře rozpustný v HF a HCl.
Odrůdy
editovatTanzanit
editovatTanzanit je fialovomodrý drahokam pojmenovaný podle Tanzanie, v níž leží jeho jediné naleziště na světě. Lokalita se nachází u města Arusha poblíž sopky Mount Meru, asi 50 km vzdušnou čarou směrem na jihozápad od úpatí masívu Kilimandžára.[3] Přírodní tanzanit sytě modré (levandulové) barvy je vzácný. Vzhledem k tomu, že ceny přírodních a uměle vytvořených kamenů jsou prakticky stejně vysoké, mnohé „tanzanity“, dostupné na trhu, vznikly uměle pomalým zahříváním. První, kteří si toho všimli, byli masajští pastevci poté, co blesk zapálil oheň a zahřál pár běžných hnědých kamenů. Tanzanit byl ze začátku využíván jako náhrada safíru. Záhy se zařadil mezi nejvíce ceněné a vyhledávané drahokamy, a to takovou rychlostí, jaká nemá u žádného jiného drahého kamene obdoby. Zásluhu na rychlém vstupu tanzanitu do světa drahokamů má zejména viceprezident newyorské klenotnické společnosti Tiffany, který dal tanzanitu také jeho jméno. Jeho tržní cena se pohybuje okolo 600–1000 dolarů za karát.
Thulit
editovatThulit se vyznačuje krásnou růžovou barvou, způsobenou zvýšeným obsahem Mn. Mnoho krystalů je skvrnitých (díky přítomnosti bílého kalcitu).Tento zajímavý nerost byl poprvé objeven v roce 1820 na místě zvaném Sauland (Telemark, Norsko). Své jméno údajně dostal podle mystického ostrova Thule. Je relativně vzácný. Nejznámější lokalita se momentálně nachází v okolí města Lexviken v Norsku. Používá se jako drahý kámen a pro ozdobné účely.
Anyolit
editovatAnyolit může být chápán jako samostatná odrůda zoisitu nebo jako speciální metamorfovaná hornina ( jako hornina však není akceptován). Je složen ze světle zeleného zoisitu, temně zeleného pargasitu a rubínu. Poprvé byl objeven v roce 1954 poblíž Longido v Tanzanii a název byl odvozen z masajského slova „anyoli“, což doslovně znamená zelený.
Galerie
editovat
Výskyt
editovatZoisit se vyskytuje na všech kontinentech. V některých zemích, jako je například Čína, USA, Německo či Rakousko, se jedná o desítky lokalit. V České republice se zoisit nachází například na Chebsku u Hazlova, v Krušných horách u Božího Daru a Zlatého Kopce, na Měděnci, Horní Halži a Mýtince, v Příbramském revíru, v lomu Markovice ve středních Čechách, v kraji Vysočina, v jižních Čechách u Domoradic nebo na Plzeňsku u Poběžovic.[4]
Příklady významných lokalit:
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zoisite [online]. mindat.org [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FANINGER, Ernest. Die Entdeckung des Zoisits. Otkritje zoisita. S. 337–342. Geologija [online]. Prirodoslovni muzej Slovenije, Ljubljana, 1985/86 [cit. 2016-12-05]. Čís. 28/29, s. 337–342. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy, slovinsky)
- ↑ Okolí města Arusha na mapy.cz
- ↑ Mineralienatlas. Zoisit [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. (německy)
Literatura
editovat- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
- Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 513–515
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoisit na Wikimedia Commons - Zoisit na webu mindat.org (anglicky)
- Zoisit na webu Webmineral (anglicky)
- Zoisit v atlasu minerálů (německy)
- Mineral data publishing (PDF)
- Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium