Wikipedie

Jiří Padrta

český výtvarný kritik a redaktor (1929–1978)

Jiří Padrta (29. dubna 1929 Praha – 24. dubna 1978 Praha) byl český teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor, kurátor a překladatel.

PhDr. Jiří Padrta
Narození29. dubna 1929
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. dubna 1978 (ve věku 48 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníkritik, šéfredaktor, teoretik umění, kritik umění, redaktor, kurátor a překladatel
ChoťLudmila Padrtová (1955–1978)
PříbuzníZorka Ságlová (sestřenice)
Ivan Martin Jirous (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

V letech 1948–1953 vystudoval učitelství aprobace výtvarná výchova a francouzština na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Miroslav Míčko, Martin Salcman) a obhájil zde rigorózní práci (PhDr., 1953).

Po ukončení studia byl zaměstnán jako středoškolský profesor v Soběslavi. V letech 1955–1970 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce (v roce 1970 krátce šéfredaktorem, předtím než bylo vydávání ukončeno). Roku 1956 byl na tříměsíčním pobytu ve Francii.[1] Roku 1957 organizoval spolu s Miroslavem Lamačem a Janem M. Tomešem přelomovou výstavu Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna, kde byla poprvé od komunistického převratu představena česká předválečná avantgarda.[2] V témže roce vyšel jeho článek Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj v časopisu Výtvarné umění, kde představil abstraktní umění Kandinského, Duchampa, Hartunga, G. Mathieu, Mondriana, Miróa, Wolse, Pollocka, Dubuffeta, P. Soulage, italských futuristů, ad.[3] Tento článek zásadně ovlivnil mnoho českých umělců a stál u vzniku domácího abstraktního umění.[4]

Padrta ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a ruštinu, znal se osobně s významnými zahraničními umělci i kunsthistoriky (Pierre Restany, G. Tassiot Talabot, A. Hasek, H. P. Riese) a díky práci v redakci Výtvarné práce, kam přicházely odborné časopisy ze zahraničí, patřil k nejlépe informovaným českým výtvarným teoretikům.[4] Podle Jiřího Šetlíka, který vedl redakci Výtvarné práce od roku 1964, si Padrta vydobyl úctu mimo jiné svou schopností analyzovat na základě pramenů teoretická východiska avantgardního umění.[5]

Roku 1964 byl spoluzakladatelem a teoretikem skupiny Křižovatka a svou rozsáhlou teoretickou a publikační činností se podílel na uvedení konstruktivních tendencí do Československa.[6] Podílel se na významných výstavních projektech věnovaných lettrismu (Obraz a písmo, 1966) a abstrakci (Nová citlivost, 1968, výstavy v Praze, Brně, Karlových Varech). Myšlenka nové citlivosti je velice úzce spojena s ideou nového humanismu, která spočívá v nové reálnosti, věcnosti a konkrétnosti a usiluje o smír dávného sváru mezi člověkem a jím stvořeným světem vědy a techniky. Jiří Padrta se jí věnoval ve své kritické stati K situaci.[7][8]

Roku 1965 navštívil spolu s Miroslavem Lamačem Moskvu, kde měl možnost seznámit se se současným ruským neoficiálním uměním i se zakázanými díly Kazimira Maleviče. Malevičem se zabýval i po roce 1971, kdy mu bylo znemožněno publikovat. Přednášel o něm v Německu a připravoval monografii, kterou už nemohl vydat.

Byl výrazným typem české výtvarné teorie a umělecké kritiky, zaměřený na francouzské umění, ruskou avantgardu, lettrismus a konstruktivní tendence českého umění.[9] Vyvrcholením jeho práce byla studie Kazimir Malevič a suprematismus, která vyšla až posmrtně, stejně jako kniha Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917 (1992). Jeho texty vynikají teoretickou fundovaností, širokou vzdělaností a mimořádně přesným hodnocením.[10]

Publikoval články v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Umění, Domov, Estetika, Flash Art, Das Kunstwerk, Opus International, Kultura, Knižní kultura, Kulturní tvorba, Listy pro literaturu a diskusi, Umění a řemesla, Tvorba, Literární listy, Literární noviny. V době normalizace ztratil možnost publikovat a onemocněl vážnou srdeční chorobou. Jeho syntetická práce o českém kubismu a monografie Marcela Duchampa již nevyšla. Zemřel předčasně roku 1978 těsně před svými 49. narozeninami.

Soukromí

editovat

Jiří Pardta se v roce 1955 oženil s Ludmilou Rencovou-Padrtovou. Jeho mladší bratranec byl Ivan Martin Jirous. Padrta ho přivedl ke studiu výtvarného umění a Jirous se později stal i externím redaktorem časopisu Výtvarná práce. Padrta ovlivnil také Jirousovu spolužačku a pozdější manželku Věru Jirousovou a svou sestřenici Zorku Ságlovou, která vystudovala textilní tvorbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jejímu muži Janu Ságlovi nabídl Padrta možnost fotografovat pro časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění.[11]

Bibliografie (výběr)

editovat
  • Jiří Hejna, katalog výstavy v Galerii mladých, Praha, duben 1958, úvodní stať Jiří Padrta
  • Karel Boháček, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958
  • Václav Bartovský, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1960
  • Pablo Picasso, Unbekannte Gemälde und Zeichnungen, Praha 1960
  • Eduard Manet, Bratislava 1961
  • Georges Braque, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. (SNKLU), Praha 1964
  • Jaroslav Paur, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1964
  • Obraz a písmo, katalog výstavy Kolín 1966, spoluautor Zdenek Felix
  • Jiri Kolar , katalog výstavy, Galerie H, Hannover 1966
  • Joan Miró, Odeon, Praha 1967
  • Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917 (Teorie, kritika, polemika), Odeon, Praha 1992
  • Kazimir Malevič a suprematismus, Torst, Praha 1996
  • Pavel Laška. Oswald Praha 2002, spoluautoři Jiří Urban a Miroslav Lamač

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jiří Padrta, Poznámky z Paříže, Výtvarná práce 5, 1957, č. 2, s. 12
  2. ↑ abART: Zakladatelé moderního českého umění
  3. ↑ Jiří Padrta, Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj, Výtvarné umění 7/4, 1957, s. 174-181, 7/5, s. 214-221
  4. ↑ a b Zdenek Primus, Bulletin UHS 1/2013, s. 25-26
  5. ↑ Jiří Šetlík, Bulletin UHS 1/2013, s. 26
  6. ↑ Porubová T, Jiří Padrta a myšlenka nové citlivosti, in: Fenomén nové citlivosti v českém umění 60. let 20. století, 2009, s. 28
  7. ↑ Jiří Padrta, K situaci, Výtvarné umění, 1968/03/20, 1-2, 18, s. 69-81
  8. ↑ Porubová T, Jiří Padrta a myšlenka nové citlivosti, in: Fenomén nové citlivosti v českém umění 60. let 20. století, 2009, s. 30
  9. ↑ Jiří Padrta, Konstruktivní tendence, Výtvarné umění 16, 1966, s. 327-339
  10. ↑ Marie Klimešová, Jiří Padrta (29.4.1929-24.4.1978), Bulletin UHS 2009, č. 1, s. 16-17
  11. ↑ Magdalena Juříková: Ságlovi, Art&Antiques, květen 2010

Literatura

editovat
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1059–1061, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Tereza Porubová, Fenomén nové citlivosti v českém umění 60. let 20. století, bakalářská práce, ÚDKU KTF UK, Praha 2009
  • Mahulena Nešlehová (ed.), Sborník památce Jiřího Padrty, 164 s., Praha 1985 (samizdat)
  • František Šmejkal, Výběr z bibliografie Jiřího Padrty, Estetika 26, 1988, s. 182–186

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Padrta&oldid=24416897“