Andrej Nikolajevič Kolmogorov

ruský matematik

Andrej Nikolajevič Kolmogorov (Андрей Николаевич Колмогоров) (25. dubna 1903 Tambov20. října 1987 Moskva) byl sovětský matematik, zakladatel moderní teorie pravděpodobnosti a teorie složitosti algoritmů. Pracoval rovněž v oblastech topologie, logiky, Fourierových řad, turbulence a klasické mechaniky.

Andrej Nikolajevič Kolmogorov
Narození25. dubna 1903
Tambov
Úmrtí20. října 1987 (ve věku 84 let)
Moskva
Alma materLomonosovova univerzita (1920–1925)
Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva
PracovištěLomonosovova univerzita (1925–1971)
Oboryteorie pravděpodobnosti, topologie, geometrie, matematická logika, mechanika, teorie míry, teorie množin, diferenciální počet, funkcionální analýza, filozofie matematiky, počítačová lingvistika, matematická statistika, matematika, turbulentní proudění, teorie složitosti, Fourierova řada, logika a Turbulentní proudění
OceněníŘád rudého praporu práce (1940)
Stalinova cena (1941)
Leninův řád (1944, 1945, 1953, 1961, 1963, 1973 a 1975)
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 (1946)
PL Chebyshev Gold Medal (1951)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Anna Dmitrievna Egorova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Už z raného dětství byl Kolmogorov bez rodičů (oba tragicky zahynuli) a byl vychován u tety Věry Jakovlevny. V roce 1920 Kolmogorov nastoupil na Moskevskou státní univerzitu, kde nestudoval matematiku (ta se stala jeho „pozdějším osudem“), ale takové obory jako metalurgii, ruskou historii apod. Napsal například i vědeckou práci na téma vlastnictví nemovitostí v Novgorodu v období 15. a 16. století.

V oblasti matematiky byl Kolmogorov ovlivněn řadou matematiků (Alexandrov, Luzin, Jegorov, Šušlin…) ze svého okolí. Dle Kolmogorovova však z matematické stránky na něj měl největší vliv jistý Stěpanov, který Kolmogorovova učil trigonometrické řady. Už jako student dosáhl Kolmogorov pozoruhodných výsledků (publikoval celkem 8 prací ještě než dokončil studia). Kolmogorov ukončil svá studia na Moskevské státní univerzitě v roce 1925 a začal pracovat ve výzkumné Luzinově skupině. Za významný milník v jeho kariéře je považován přínos v oblasti teorie pravděpodobnosti (1925), kde spolu s Chinčinem publikoval výsledky, jenž vedly k vytvoření tzv. stochastického kalkulu. A později k stochastickým diferenciálním rovnicím.

V roce 1930 se stal profesorem univerzity a v roce 1939 členem Akademie věd SSSR.

V letech 1953–1954 publikoval dva příspěvky z oblasti dynamických systémů, které se staly neoficiálně zakládajícími příspěvky tzv. KAM (Kolmogorov-Arnold-Moser) teorie z oblasti tzv. Hamiltonianských systémů a samozřejmě i jejich chaotického chování.

Kolmogorovovův přínos samozřejmě nezůstal neoceněn. Byl členem Akademie věd SSSR, oceněn cenou Lenina a Lobačevského. V letech 1964–1966 a v letech 1973–1985 byl předsedou Moskevské matematické společnosti.

V zahraničí byl členem mnoha vědeckých společností jako byla rumunská Akademie věd, Americké akademie věd a umění, Matematická společnost v Londýně, Nizozemská akademie věd, Indický Institut statistiky apod.

Literatura

editovat
  • Základy teorie funkcí a funkcionální analýzy / A. N. Kolmogorov; S. V. Fomin. – 1. vyd. Praha : Nakladatelství technické literatury, 1975.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat